Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61985J0196
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 7 APRIL 1987. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES V REPUBLIC OF FRANCE. TAXATION OF NATURAL SWEET WINES AND DESSERT WINES. CASE 196/85.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1987 PAGES 1597
Předmět (klíčová slova):
Keywords		TAXATION;AGRICULTURE;WINE;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E095
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. AT ITS PRESENT STAGE OF DEVELOPMENT COMMUNITY LAW DOES NOT RESTRICT THE FREEDOM OF EACH MEMBER STATE TO LAY DOWN TAX ARRANGEMENTS WHICH DIFFERENTIATE BETWEEN CERTAIN PRODUCTS, EVEN PRODUCTS WHICH ARE SIMILAR WITHIN THE MEANING OF THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 95, ON THE BASIS OF OBJECTIVE CRITERIA, SUCH AS THE NATURE OF THE RAW MATERIALS USED OR THE PRODUCTION PROCESSES EMPLOYED. SUCH DIFFERENTIATION IS COMPATIBLE WITH COMMUNITY LAW IF IT PURSUES OBJECTIVES OF ECONOMIC POLICY WHICH ARE THEMSELVES COMPATIBLE WITH THE REQUIREMENTS OF THE TREATY AND ITS SECONDARY LEGISLATION, AND IF THE DETAILED RULES ARE SUCH AS TO AVOID ANY FORM OF DISCRIMINATION, DIRECT OR INDIRECT, IN REGARD TO IMPORTS FROM OTHER MEMBER STATES OR ANY FORM OF PROTECTION OF COMPETING DOMESTIC PRODUCTS. THE AIM OF OFFSETTING THE MORE SEVERE CONDITIONS UNDER WHICH CERTAIN PRODUCTS ARE PRODUCED, IN ORDER TO SUSTAIN THE OUTPUT OF QUALITY PRODUCTS WHICH ARE OF PARTICULAR ECONOMIC IMPORTANCE FOR CERTAIN REGIONS OF THE COMMUNITY MUST BE REGARDED
AS COMPATIBLE WITH THE REQUIREMENTS OF COMMUNITY LAW.

2. IN THE PRESENT STATE OF COMMUNITY LAW ARTICLE 95 OF THE EEC TREATY DOES NOT PROHIBIT MEMBER STATES, IN THE PURSUIT OF LEGITIMATE ECONOMIC OR SOCIAL AIMS, FROM GRANTING TAX ADVANTAGES, IN THE FORM OF EXEMPTIONS FROM OR REDUCTION OF TAXES, TO CERTAIN TYPES OF SPIRITS OR TO CERTAIN CLASSES OF PRODUCERS, PROVIDED THAT SUCH PREFERENTIAL SYSTEMS ARE EXTENDED WITHOUT DISCRIMINATION TO IMPORTED PRODUCTS CONFORMING TO THE SAME CONDITIONS AS PREFERRED DOMESTIC PRODUCTS. IN THAT REGARD, NATIONAL PROVISIONS WHICH COVER BOTH DOMESTIC AND IMPORTED PRODUCTS WITHOUT DISTINCTION CANNOT BE REGARDED AS CONTRARY TO COMMUNITY LAW MERELY BECAUSE THEY MIGHT LEND THEMSELVES TO DISCRIMINATORY APPLICATION, UNLESS IT IS PROVED THAT THEY ARE ACTUALLY APPLIED IN THAT WAY.

3. ALTHOUGH A MEMBER STATE MAY NOT DENY A TAX ADVANTAGE PROVIDED BY ITS LEGISLATION TO PRODUCTS FROM ANOTHER MEMBER STATE ON THE GROUND THAT THEY CANNOT FULFIL CERTAIN CONDITIONS BY REASON OF THEIR GEOGRAPHICAL SITUATION OR OF THE LEGISLATION OF THE STATE OF PRODUCTION, IT IS NONE THE LESS NOT PROHIBITED FROM MAKING THE AVAILABILITY OF A TAX ADVANTAGE SUBJECT TO PROOF THAT THE CONDITIONS FOR GRANTING IT HAVE BEEN FULFILLED, WITH THE PROVISO THAT THE EVIDENTIARY REQUIREMENTS MAY NOT BE STRICTER IN RESPECT OF IMPORTED PRODUCTS THAN THEY ARE FOR SIMILAR NATIONAL PRODUCTS OR DISPROPORTIONATE TO THE GOAL PURSUED, NAMELY TO ELIMINATE THE RISK OF FRAUD. BY WAY OF EVIDENCE IT IS LEGITIMATE TO CALL FOR PRODUCTION OF A CERTIFICATE ISSUED BY THE AUTHORITIES OF THE MEMBER STATE FROM WHICH THE PRODUCTS ORIGINATE. SINCE A CERTIFICATE SUCH AS THAT CAN ONLY BE ISSUED ON THE BASIS OF CONTROL PROCEDURES, THE REQUIREMENT OF CONTROLS AFFORDING GUARANTEES EQUIVALENT TO THOSE PROVIDED UNDER DOMESTIC LEGISLATION MAY ALSO BE IMPOSED
ON PRODUCTS IMPORTED FROM OTHER MEMBER STATES. IN ORDER TO ENSURE OBSERVANCE OF THE PRINCIPLE OF PROPORTIONALITY, HOWEVER, THE EXPORTING MEMBER STATE MUST BE LEFT FREE TO CHOOSE CONTROL METHODS AND TO DESIGNATE THE AUTHORITY RESPONSIBLE FOR THE CONTROLS, BUT THE RECOGNITION OF EQUIVALENCE MUST NOT BE MADE DEPENDENT ON THE PRIOR NEGOTIATION OF AN AGREEMENT BETWEEN THE NATIONAL AUTHORITIES CONCERNED.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz: Klíčová slova:

Zdanění přírodních sladkých vín a likérových vín

Předmět:


ZPRÁVA Z JEDNÁNÍ
ve věci 196/85** Jednací jazyk: francouzština


1 – Skutkový stav a písemná část řízení

1. Na likérová a podobná vína se ve Francii uplatňuje spotřební daň v obvyklé výši 6 795 FRF za hektolitr čistého alkoholu (čl. 403-I-3° daňového zákoníku – Code général des impôts). Na některá z těchto vín se však vztahuje zvýhodněné zdanění, které spočívá ve zdanění množství alkoholu přidávaného při jejich přípravě spotřební daní ve výši 2 545 FRF za hektolitr čistého alkoholu (čl. 403-I-1° daňového zákoníku), ke které se přičítá přepravní daň ve výši 54,80 FRF za hektolitr (čl. 438-1 daňového zákoníku).

V případě francouzských výrobků se zvýhodněné zdanění uplatňuje na „přírodní sladká vína“, přičemž toto označení je vyhrazeno „vínům, jejichž výroba je tradiční a obvyklá a jež musí:

- „být vyrobena přímo pěstiteli vinné révy výlučně z jejich vlastní úrody hroznů odrůd muscat, grenache, maccabéo nebo malvoisie; přípustné jsou však i hrozny ze smíšených vinic, ve kterých jiné odrůdy než výše uvedené představují méně než 10 % celkového počtu vinných keřů;

- pocházet z vinic, jejichž výnosnost nepřesahuje 40 hektolitrů hroznového moštu na hektar; při překročení této hranice ztrácí celá úroda právo na označení „přírodní sladké víno“;

- být vyrobena z moštů, jejichž počáteční přirozená cukernatost činí minimálně 252 gramů na litr;

- být vyrobena bez použití jakýchkoliv dalších přísad přidáním vinného alkoholu, jehož množství vyjádřené v čistém alkoholu odpovídá minimálně 5 % celkového objemu použitého moštu a nejvýše nižšímu z těchto dvou koeficientů:

10 % celkového objemu použitého hroznového moštu, nebo

40 % celkového obsahu alkoholu v hotovém produktu, vyjádřeného součtem získaného obsahu alkoholu a ekvivalentu možného obsahu alkoholu vypočteného na základě vztahu, podle něhož 1 % objemové čistého alkoholu odpovídá 17,5 g zbytkového cukru na litr;

...“ (článek 416 daňového zákoníku).

Zvýhodněné zdanění se původně uplatňovalo pouze na francouzská vína, a proto Komise v roce 1978 zahájila proti Francouzské republice řízení pro neplnění povinností uložených Smlouvou. Toto řízení bylo přerušeno poté, co finanční zákon (loi de finances) pro rok 1982 změnil daňový režim tím, že do daňového zákoníku doplnil článek 417 bis. Tento článek rozšiřuje zvýhodněné zdanění na dovážené výrobky pocházející z jiných členských států tím, že je pro daňové účely přiřadila ke sladkým přírodním vínům uvedeným v článku 416:

„jakostní likérová vína vyráběná v určených oblastech Evropského hospodářského společenství, jejichž výroba je tradiční a obvyklá jež podléhají kontrolám poskytujícím rovnocenné záruky jako kontroly vyžadované u francouzských přírodních sladkých vín, pokud jde o jejich výrobu a uvádění na trh, a mají tyto vlastnosti:

(následuje výčet konkrétních podmínek stanovených v článku 416, k němuž byl doplněna tato odrážka)

- vína musí být přepravována se zvláštními průvodními doklady“ (článek 417 bis daňového zákoníku).

Tato poslední odrážka v uvedeném předpise, týkající se průvodních dokladů, však byla finančním zákonem pro rok 1986 zrušena.

2. Komise se domnívala, že francouzské právní předpisy jsou v rozporu s článkem 95 Smlouvy, protože článek 417 bis daňového zákoníku váže zvýhodněné zdanění likérových vín pocházejících z jiných členských států na splnění podmínek, z nichž tři mají omezující povahu, tj. požadavek, aby tato vína pocházela z oblastí, jejichž výroba vína je tradiční a obvyklá, aby podléhala kontrolám poskytujícím rovnocenné záruky jako kontroly vyžadované u přírodních sladkých vín a aby byla vína přepravována s průvodními doklady, a proto dopisem ze dne 21. června 1983 vyzvala francouzskou vládu, aby se k údajnému porušení povinností vyjádřila.

V dopise ze dne 6. září 1983 francouzská vláda předložila na svou obranu různé informace a vyjádření.

Dne 4. září 1984 Komise vydala odůvodněné stanovisko podle čl. 169 prvního pododstavce Smlouvy o EHS, ve kterém uvedla vytýkané skutečnosti a vyzvala Francouzskou republiku k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověla tomuto stanovisku ve lhůtě jednoho měsíce.

V dopise ze dne 2. listopadu 1984 francouzská vláda podala doplňující vysvětlení a i nadále tvrdila, že dotčený právní předpis splňuje všechny požadavky stanovené v článku 95 Smlouvy. Zavázala se však upravit znění článku 417 bis daňového zákoníku, pokud jde o požadavek zvláštních průvodních dokladů.

3. Tato žaloba byla zapsána v rejstříku Soudního dvora dne 25. června 1985.

Po vyslechnutí soudce zpravodaje a stanoviska generálního advokáta rozhodl Soudní dvůr o zahájení ústního řízení bez předběžného dokazování.

II – Návrhy účastníků řízení

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

- prohlásil, že zavedením a udržováním odlišného režimu zdanění „přírodních sladkých vín“ a likérových vín, Francouzská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 95 Smlouvy o EHS;

- uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

- zamítl žalobu Komise;

- uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

III – Žalobní důvody a argumenty účastníků řízení

1. a) Komise zdůrazňuje, že nenapadá zásadu uplatňování zvýhodněného zdanění na přírodní sladká vína, neboť zvýhodněné zdanění bylo finančním zákonem pro rok 1982 rozšířeno na podobné výrobky dovážené z jiných členských států. Domnívá se však, že podmínky, které musí dovážené výrobky podle článku 417 bis splňovat, aby mohly využít výše uvedeného zvýhodněného zdanění, mají omezující povahu, v jejímž důsledku je výše uvedené rozšíření tohoto zvýhodnění i na dovážené výrobky prakticky neúčinné.

V žalobě nejdříve zdůraznila, že tři z podmínek stanovených v článku 417 bis jsou neslučitelné s článkem 95 Smlouvy, tj.:

- likérová vína vyrobená v jiném členském státě Společenství musí pocházet z oblastí, jejichž výroba vína je tradiční a obvyklá;

- pokud jde o výrobní a prodejní podmínky, musí vína podléhat kontrolám, které poskytují rovnocenné záruky jako kontroly vyžadované u „přírodních sladkých vín“;

- vína musí být přepravována se zvláštními průvodními doklady.

S ohledem na změnu zákona provedenou v průběhu řízení finančním zákonem pro rok 1986 Komise ve své replice odvolala poslední žalobní důvod, související s průvodními doklady. Proto jsou zde uvedeny pouze argumenty týkající se dvou zbývajících žalobních důvodů.

b) V případě podmínky „výroby tradiční a obvyklé“ (první žalobní důvod) Komise francouzské právní úpravě vytýká zavedení neobjektivního kritéria, které neumožňuje nediskriminační uplatnění.

Tuto podmínku totiž prakticky splňují výlučně nebo téměř výlučně francouzská vína. Tato podmínka údajně brání přístupu jakýchkoliv nových vinařských produkcí na francouzský trh a vytváří stav právní nejistoty, protože francouzským úřadům ponechává volnost při posuzování „tradiční a obvyklé“ povahy výroby vín v jiných členských státech, která tyto úřady uznají za podobná „sladkým přírodním vínům“. Podmínka tak prý zachovává dřívější stav a ze zvýhodněného zdanění vyjímá veškerá nová vína z jiných členských států.

Komise v této souvislosti upřesňuje, že neupírá francouzské vládě právo stanovit odlišný režim zdanění pro francouzská likérová vína. Nicméně podle rozsudku ze dne 27. února 1980 (Komise v. Itálie, 169/78, Recueil s. 385) tato možnost zůstává podmíněna tím, že výhody budou nediskriminačním způsobem rozšířeny na dovážené výrobky, které splňují stejné podmínky.

Použití kvalitativních kritérií v souvislosti s výrobou v určitých oblastech není jako odůvodnění výjimky z článku 95 Smlouvy přijatelné. Vyplývá to z rozsudků ze dne 15. března 1983 (Komise v. Itálie, 319/81, Recueil s. 601) a ze dne 7. května 1981 (Hansen v. Hauptzollamt Flensburg, 153/80, Recueil s. 1165). V prvním rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že uplatnění odlišného zdanění v závislosti na označení původu nebo provenience je u výrobků dovážených z jiných členských států v rozporu s článkem 95 Smlouvy. V druhém rozsudku Soudní dvůr odmítl uplatňování podmínek souvisejících se zeměpisnou polohou země s cílem odmítnout přiznání daňového zvýhodnění, které je vyhrazeno domácím výrobkům, výrobkům dovezeným.

Komise se na základě výše uvedeného domnívá, že omezení zvýhodněného zdanění na výrobky pocházející z oblastí Společenství, v nichž je výroba vína tradiční a obvyklá, ohrožuje volný pohyb zboží a zásadu nediskriminace domácích výrobků a podobných dovážených výrobků ve smyslu článku 95 Smlouvy.

c) V souvislosti s požadavkem kontrol (druhý žalobní důvod) se Komise domnívá, že jeho výsledkem je vyloučení z daňového zvýhodnění produkce těch členských států, jejichž právní předpisy srovnatelné kontroly nestanoví. Tento požadavek je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, konkrétně s rozsudky ze dne 30. října 1980 (Schneider-Import, 26/80, Recueil s. 3469) a ze dne 7. května 1981 (Hansen, viz výše), podle kterých vnitrostátní právní předpisy nemohou stanovit podmínky, které nemohou splnit výrobci z členských států, jejichž právní předpisy rovnocenné podmínky nestanoví.

V této souvislosti se Komise staví proti tomu, aby poskytnutí zvýhodněného zdanění dováženým výrobkům bylo podmíněno uzavřením dohody mezi orgány dotčených členských států nebo předložením informací o povaze výrobků. Členskému státu, který zavedl odlišné zdanění, naopak přísluší povinnost přijmout veškerá opatření k tomu, aby bylo zdanění uplatňováno bez rozdílu na všechny podobné výrobky ze Společenství.

V projednávaném případě však žalovaný tuto povinnost nerespektoval, neboť od členských států, které chtěly do Francie vyvážet, žádal vyjednání podmínek pro poskytnutí zvýhodněného zdanění. Tím by mělo rozšíření zvýhodněného zdanění povahu koncese vyjednané příslušnými vnitrostátními orgány. Jako příklad je možné uvést dohodu uzavřenou s řeckými orgány o poskytnutí zvýhodněného zdanění některým vínům ze Samosu („dohoda Samos“).

2. a) Francouzská vláda nejprve vysvětlila vznik daňového režimu sladkých přírodních vín. K důvodům vytvoření této právní úpravy patřila nutnost zohlednit hospodářské a sociální zájmy vinařských oblastí a rovněž jedinečnost a jakost těchto vín. Dotčený daňový režim má klíčový význam pro hospodářské přežití malých vinařů, kteří neprovozují alternativní zemědělské činnosti a jsou nuceni se vypořádat s vysokými výrobními náklady a obtížemi při uvádění výrobků na trh.

Podle práva Společenství jsou přírodní sladká vína zařazena do kategorie likérových vín, a vztahuje se na ně tedy definice uvedená v odstavci 12 přílohy II nařízení Rady (EHS) č. 337/79 ze dne 5. února 1979 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. 1979, L 54, s. 1). Dále se na tato vína vztahuje nařízení Rady (EHS) č. 338/79 ze dne 5. února 1979, kterým se stanoví zvláštní ustanovení pro jakostní vína stanovených pěstitelských oblastí (Úř. věst. L 54, s. 48).

Francouzská vláda dále připomíná judikaturu Soudního dvora, která je podle jejího názoru relevantní pro rozhodnutí tohoto sporu. V rozsudku ze dne 15. března 1983 (Komise v. Itálie, viz výše) Soudní dvůr připustil, že právo Společenství ve své současné podobě neomezuje svobodu členských států stanovit na základě objektivních kritérií pro některé výrobky odlišné zdanění. Kromě toho v rozsudku ze dne 10. října 1978 (Hansen & Balle, 148/77, Recueil s. 1787) potvrzeném rozsudkem ze dne 27. února 1980 (Komise v. Itálie, viz výše) Soudní dvůr uznal oprávněnost některých daňových úlev a osvobození od zdanění za podmínky, že členské státy, které tyto možnosti využívají, jejich uplatnění podle zásady nediskriminace rozšíří na dovážené výrobky, které splňují stejné podmínky. V této souvislosti Soudní dvůr zvláště zohlednil skutečnost, že pro členské státy je nutné zachovat výrobu nebo podniky, které by bez těchto zvláštních daňových výhod nebyly v důsledku zvýšení výrobních nákladů ziskové. Konečně Soudní dvůr rozhodl, že kritéria pro zdanění nesmí být stanovena tak, aby podle nich byly nejvyšší daňové sazby stanoveny pro dovážené výrobky, tj. aby pouze tyto výrobky splňovaly kritéria pro použití vyšší daňové sazby (rozsudek ze dne 15. března 1983, Komise v. Itálie, viz výše).

b) V souvislosti s podmínkou „tradiční a obvyklé výroby“ (první žalobní důvod) francouzská vláda zpochybňuje údajnou neobjektivnost tohoto kritéria. Koncepce tradice a zvyku má na jedné straně význam historický (výroba, která trvá po staletí, je neoddělitelně spjata s určitou půdou a určitou zeměpisnou oblastí a jejíž dlouhá historie přispěla k její proslulosti) a na druhé straně význam odborný (při výrobě jsou dodržovány enologické postupy, které jsou „kodifikací“ poctivých a tradičních výrobních postupů).

Objektivita takového pojetí je patrná již z toho, že pojem zvyku a tradice je obsažen rovněž v právní úpravě Společenství. Výše uvedené nařízení č. 338/79 tak umožňuje členským státům přijmout zvláštní předpisy pro svá jakostní vína stanovených pěstitelských oblastí (jakostní vína s. o.) „se zřetelem na ustálené poctivé zvyklosti“ (článek 19) a odkazuje na „tradiční podmínky produkce“ (články 2 a 16). Podobné pojmy jsou uvedeny v aktu o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky k Evropským společenstvím, kterým se výše uvedené nařízení č. 337/79 mění.

Francouzská vláda v této souvislosti uvádí, že za srovnatelná s francouzskými sladkými přírodními víny mohou být podle článku 95 Smlouvy považována pouze taková vína vyrobená v jiných členských státech, která splňují podmínky stanovené v článku 417 bis daňového zákoníku. Přírodní sladká vína a jakostní likérová vína, která se považují za podobná, jsou totiž charakterizována výrobními specifiky (použitím tradičních výrobních metod, kvalitou půdy a podnebí ve vymezených výrobních oblastech). To však neplatí pro likérová vína vyráběná průmyslově podle postupů, které nepodléhají stejným omezením a využívají surovin pocházejících z různých zdrojů. Cílem zvýhodněného zdanění přírodních sladkých vín a vín jim podobných je tedy kompenzací těchto přísných výrobních podmínek tak, aby byla zachována výroba jakostních vín, na které mají některé oblasti Společenství zvláštní hospodářský zájem.

c) V souvislosti s požadavkem kontrol (druhý žalobní důvod) se francouzská vláda domnívá, že podle judikatury Soudního dvora (rozsudky ze dne 30. října 1980, Schneider-Import, a ze dne 7. května 1981, Hansen, viz výše) může členský stát vázat uplatnění zvýhodněného zdanění na výrobky dovážené z jiných členských států na splnění podmínek, které jsou považovány za rovnocenné podmínkám vyžadovaným u domácích výrobků, a to i v případě, že vnitrostátní právní předpisy členských států, ze kterých jsou výrobky dováženy, takové rovnocenné ustanovení neobsahuje. Soudní dvůr dále uznal oprávněnost požadavku na předložení důkazu, který členskému státu dovozu umožní ověřit, zda dovezené výrobky, kterým je poskytnuto zvýhodněné zdanění, stejné, nebo přinejmenším rovnocenné podmínky skutečně splňují.

Z výše uvedeného vyplývá, že francouzská vláda je oprávněna požadovat, aby vína z jiných členských států srovnatelná s přírodními sladkými víny byla podrobena kontrole, která nemusí být zcela totožná nebo podobné s kontrolami prováděnými u francouzských vín, avšak musí být rovnocenná, a dále je oprávněna požadovat důkaz, že dovezená vína požadavky těchto kontrol splnila. Tento závěr je mimo jiné potvrzen tím, že sama právní úprava Společenství ukládá členským státům povinnost zajistit kontrolu a ochranu „jakostních vín s. o.“.

Francouzská vláda popírá existenci dohody s řeckými orgány o zvýhodněném zdanění vín ze Samosu; kontakty navázané v této souvislosti s příslušnými řeckými orgány měly za cíl pouze shromáždit informace umožňující určit, zda podmínky stanovené francouzskými právními předpisy byly skutečně splněny.

IV – Odpovědi na otázky Soudního dvora

1. V odpovědi na otázku Soudního dvora Komise uvedla, že podle jejího názoru z francouzské směrnice ze dne 13. srpna 1982 „Zdanění alkoholu – daňové sazby – dovážená likérová vína“ (Bulletin officiel de la direction générale des impôts č. 142 ze dne 13. srpna 1982) vyplývá, že byla uzavřena (ať už formální, nebo neformální) dohoda mezi francouzskou vládou a řeckou vládou za účelem zdanění vín označených „Samos vin doux naturel grand cru“ stejným způsobem jako přírodní sladká vína vyrobená ve Francii za podmínek stanovených v článku 416 daňového zákoníku. Uvedená směrnice mimo jiné obsahuje tuto pasáž:

„Na žádost příslušných řeckých orgánů a poté, co řecké orgány umožnily shromáždit všechny nezbytné informace, rozhodnutí ministra ze dne 1. června 1982 stanovilo ... že jakostní vína vyrobená v určených oblastech Řecka a označená „Samos vin doux naturel grand cru“ budou zdaněna stejně jako přírodní sladká vína v souladu s příslušným zákonem.“

Výše uvedený text dokazuje, že sladká vína ze Samosu byla zařazena do režimu zvýhodněného zdanění na základě žádosti řeckých úřadů. Jedná se tedy o dohodu mezi těmito dvěma stranami, přestože nebyla formalizována uzavřením smlouvy mezi oběma členskými státy a zveřejněna v úředních věstnících obou členských států.

Řecko jako kompenzaci za uvedené ministerské rozhodnutí vydalo prezidentský výnos podepsaný prezidentem Řecké republiky dne 3. března 1982 (Úřední věstník Řecké republiky ze dne 17. března 1982, s. 236). Tento dokument stanoví výrobní podmínky „vín ze Samosu“ včetně požadavku, že výnos vinic, ze kterých tato vína pocházejí, nesmí přesahovat 800 l hroznového moštu (neboli 1000 kg hroznů) na 1000 m2 a že vinná réva musí být pěstována v přesně stanovených zeměpisných oblastech. Ve výnosu jsou dále rozlišena „přirozeně sladká vína“, do kterých se nesmí přidávat žádný líh, a tři další kategorie vína, konkrétně „přírodní sladké víno“, „přírodní sladké víno kategorie grand cru“ a „sladké víno“, do kterých může být za určitých pevně stanovených podmínek přidáván alkohol.

2. Francouzská vláda v souvislosti s „kontrolními nástroji“ stanovenými v článku 417 bis daňového zákoníku vysvětlila, že jakostní likérová vína vyrobená za podmínek stanovených uvedeným článkem podléhají, stejně jako francouzská přírodní sladká vína, právním předpisům Společenství, a jsou tedy předmětem kontrol, které stanoví a organizují jednotlivé členské státy. Pro daňové účely musí splňovat stejné výrobní normy jako francouzská přírodní sladká vína.

Vzhledem k tomu, že tyto plnění těchto podmínek jsou ve Francii přísně kontrolováno, bylo by spravedlivé, je stejně kontrolovat i v dalších dotčených členských státech, aby se zamezilo diskriminaci francouzských vín. Je proto nutné, aby členský stát vývozu přijal soubor opatření k tomu, aby právní předpisy vztahující se na dotčená vína stanovila právní rámec odpovídající kritériím uvedeným v článku 417 bis a aby bylo dodržování těchto pravidel účinně kontrolováno. Členské státy však mají samozřejmě právo svobodné volby kontrolních metod a úřadů, které budou pověřeny jejich uplatňováním.

Článek 417 bis daňového zákoníku tedy nevyžaduje, aby kontroly byly zcela totožné nebo podobné s kontrolami prováděnými u francouzských vín, ale aby tyto kontroly byly skutečně prováděny a poskytovaly rovnocenné záruky umožňující rovné zacházení s víny.

Existenci kontrol může dovozce snadno doložit předložením osvědčení vydaného příslušným orgánem členského státu vývozu.
U. Everling
Soudce zpravodaj




ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA
ze dne 7. dubna 1987** Jednací jazyk: francouzština

Ve věci 196/85,

Komise Evropských společenství, zastoupená J. FØns Buhlem, právním poradcem jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku u G. Kremlise, člena právní služby, budova Jean Monnet,
žalobkyně,
proti

Francouzské republice, zastoupené G. Guillaumem, R. de Gouttes a P. Pouzoletem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, Francouzské velvyslanectví,
žalovaný,

jejímž předmětem je určení, že zavedením a uplatňováním odlišného zdanění některých druhů vín označovaných jako „přírodní sladká vína“ a likérových vín Francouzská republika nesplnila povinnosti, kterou pro ni vyplývají z článku 95 Smlouvy o EHS,
SOUDNÍ DVŮR

s přihlédnutím ke zprávě z jednání, po ústní části řízení, které proběhlo dne 18. listopadu 1986 a po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 27. ledna 1987,

vydává tento
Rozsudek

1. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 25. června 1985 podala Komise Evropských společenství podle článku 169 Smlouvy o EHS žalobu, kterou se domáhá, aby bylo určeno, že zavedením a uplatňováním odlišného zdanění některých druhů vín označovaných jako „přírodní sladká vína“ a likérových vín Francouzská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 95 Smlouvy o EHS.

2. Svou žalobou Komise v podstatě zpochybňuje slučitelnost ustanovení francouzského daňového zákoníku o spotřební dani a o přepravní dani, které jsou uplatňovány na likérová a jim podobná vína, s článkem 95 Smlouvy. Podle těchto ustanovení podléhají likérová a jim podobná vína obecně spotřební dani ve výši 6 795 FRF za hektolitr čistého alkoholu a přepravní dani ve výši 22 FRF za hektolitr čistého alkoholu. Na některá z těchto vín, jmenovitě na přírodní sladká vína, se však uplatňuje daňová sazba 2 545 FRF, resp. 54,80 FRF. Podle Komise je tento daňový režim diskriminační, protože uplatnění nižší daňové sazby váže na splnění podmínek, které znevýhodňují výrobky dovážené z jiných členských států před podobnými domácími (tj. francouzskými) výrobky.

3. Podrobnosti o dotčené francouzské právní úpravě, průběhu řízení a o žalobních důvodech a argumentech účastníků řízení jsou uvedeny ve zprávě z jednání. V následující části jsou uváděny jen v rozsahu nutném pro objasnění úvah Soudního dvora.

Ke kritériu „tradiční a obvyklé výroby“

4. Komise v první řadě uvádí, že diskriminace zakázaná článkem 95 Smlouvy vyplývá ze skutečnosti, že francouzská právní úprava vyhrazuje zvýhodněné zdanění pouze likérovým vínům, jejichž výroba je „tradiční a obvyklá“. Ačkoliv je zdánlivě toto kritérium uplatňováno bez rozdílu na domácí výrobky i na výrobky dovezené z jiných členských států, ve skutečnosti je mohou splňovat pouze domácí výrobky. Kromě toho se Komise domnívá, že pojem „tradiční a obvyklá výroba“ není objektivním kritériem, protože ponechává úřadům volnost při jeho uplatňování.

5. Francouzská vláda diskriminaci popírá. Podle ní má pojem „tradiční a obvyklá výroba“ na jedné straně význam historický, označující výrobu, která trvá po staletí, je neoddělitelně spjata s určitou půdou a určitou zeměpisnou oblastí a jejíž dlouhá historie přispěla k její proslulosti, a na druhé straně význam odborný, označující dodržování enologických postupů kodifikujících poctivé a tradiční výrobní postupy. Toto pojetí je navíc obsaženo i v právní úpravě Společenství, která se vztahuje na společnou organizaci trhu s vínem.

6. Je třeba v prvé řadě připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora (viz naposledy rozsudek ze dne 4. března 1986, Komise v. Dánsko, 106/84, Recueil s. 833) právo Společenství ve své současné podobě neomezuje svobodu členských států stanovit pro některé výrobky, a to i výrobky podobné ve smyslu článku 95 prvního pododstavce Smlouvy, odlišné zdanění na základě objektivních kritérií, jako jsou použité suroviny nebo výrobní postupy. Tato diferenciace je s právem Společenství slučitelná, pokud sleduje cíle hospodářské politiky, které jsou rovněž v souladu s požadavky Smlouvy a sekundárního práva, a pokud jsou podmínky tohoto odlišného zdanění stanoveny tak, aby byla vyloučena jakákoliv forma přímé či nepřímé diskriminace výrobků dovážených z jiných členských států nebo ochrana konkurenčních domácích výrobků.

7. Soudní dvůr opakovaně uznal, že právo Společenství ve své současné podobě, jmenovitě článek 95 Smlouvy, nezakazuje členským státům z oprávněných hospodářských a sociálních důvodů přiznat některým druhům alkoholických nápojů nebo některým kategoriím výrobců daňové zvýhodnění v podobě osvobození od daně nebo v podobě nižšího zdanění za podmínky, že takové zvýhodněné zdanění bude bez jakékoliv diskriminace rozšířeno na dovážené výrobky, které splňují stejné podmínky jako zvýhodňované výrobky domácí.
8. Uvedená kritéria jsou v tomto případě splněna.

9. V souvislosti s cíli dotčeného daňového režimu francouzská vláda v průběhu řízení vysvětlila, že přírodní sladká vína jsou vyráběna v oblastech, pro které jsou charakteristické nízké dešťové srážky a relativně suchá půda a jejichž hospodářství je vzhledem k nemožnosti pěstovat jiné zemědělské plodiny na výrobě vína silně závislé. Cílem daňového zvýhodnění vyhrazeného těmto vínům tedy bylo kompenzovat náročné výrobní podmínky a zachovat výrobu jakostních vín, která má pro tyto oblasti Společenství zásadní ekonomický význam. Takové cíle hospodářské politiky musí být považovány za slučitelné s požadavky práva Společenství.

10. V souvislosti s rozšířením zvýhodněného zdanění na dovážené výrobky je nutno uvést, že kritérium „tradiční a obvyklé výroby“ se vztahuje bez rozdílu na výrobky domácí i dovážené. Žádný důkaz neuvádí, že jeho uplatnění fakticky zvýhodňuje vína francouzského původu na úkor vín se stejnými vlastnostmi, avšak pocházejících z jiných členských států. Zejména se neprokázalo, že na základě přírodních charakteristik nebo struktury výroby mají z dotčeného daňové zvýhodnění prospěch výlučně nebo převážně domácí výrobky. Je třeba rovněž dodat, že vnitrostátní předpisy, které se vztahují bez rozdílu na domácí i dovážené výrobky, nelze považovat za odporující právu Společenství pouze z toho důvodu, že by mohly být uplatňovány diskriminačním způsobem, dokud není prokázáno, že jsou diskriminačním způsobem skutečně uplatňovány.

11. V důsledku výše uvedeného musí být žalobní důvod vycházející z toho, že poskytnutí zvýhodněného zdanění je vyhrazeno likérovým vínům, jejichž výroba je „tradiční a obvyklá“, zamítnut.

K požadavku kontrol v členském státě vývozu

12. Komise dále mimo jiné uvádí, že diskriminace odporující článku 95 Smlouvy vychází z toho, že vínům dováženým z jiných členských států je poskytnuto zvýhodněné zdanění pouze pod podmínkou, že jsou v členském státě vývozu podrobena kontrole poskytující rovnocenné záruky jako kontrola sladkých přírodních vín vyrobených ve Francii. Podle Komise by v důsledku tohoto požadavku byla z daňového zvýhodnění vyloučena vína vyrobená v členských státech, jejichž právní předpisy podobnou kontrolu nestanoví, což odporuje zásadě, podle níž nesmějí vnitrostátní právní předpisy vyžadovat takové správní postupy, které nemohou výrobci z jiných členských států splnit.

13. Francouzská vláda tvrzení Komise zpochybňuje. Zdůrazňuje, že členský stát dovozu má právo vyžadovat důkazy, které mu umožní ověřit, zda dovážené výrobky, které mohou být potenciálně zařazeny do zvýhodněného daňového režimu, skutečně splňují podmínky pro takové zařazení.

14. Podle ustálené judikatury Soudního dvora (viz rozsudek ze dne 7. května 1981, Hansen v.Hauptzollamt Flensburg, 153/80, Recueil s. 1165) nesmí členský stát odmítnout zařazení výrobků dovezených z jiného členského státu do zvýhodněného daňového režimu na základě podmínek stanovených jeho právními předpisy, které dovážené výrobky nemohou z důvodu zeměpisné polohy nebo právních předpisů členského státu výroby splnit. Tato zásada však členskému státu nebrání v tom, aby i přiznání daňového zvýhodnění dováženým výrobkům podmínil předložením důkazu, že byly splněny podmínky pro její přiznání, a to s výhradou toho, že požadavky na prokázání této skutečnosti nejsou pro dovážené výrobky přísnější než pro podobné domácí výrobky a nejsou ve vztahu k cíli, kterým je odstranění rizika podvodu, neúměrné.

15. Z uvedeného vyplývá, že členský stát dovozu může svobodně vyžadovat důkazy, které mu umožňují ověřit, zda dovážené výrobky skutečně splňují kritéria stanovená vnitrostátními právními předpisy. Tento důkaz může mít například podobu osvědčení vydaného příslušnými úřady nebo jinými orgány členského státu provenience. Vzhledem k tomu, že takové osvědčení může být vystaveno pouze na základě kontrol, může být u likérových vín dovážených z jiných členských států jako podmínka pro zařazení do zvýhodněného daňového režimu požadováno provedení kontrol poskytujících rovnocenné záruky jako kontroly stanovené francouzskými právními předpisy.

16. Tato právní úprava je však slučitelná se zásadou proporcionality pouze v případě, že ponechávají členskému státu provenience svobodu volby kontrolních metod a úřadu, který bude pověřen prováděním kontrol, a nepodmiňují uznání rovnocennosti předchozí dohodou mezi příslušnými vnitrostátními orgány.

17. Předložené důkazy neumožňují určit, zda je dotčená francouzská právní úprava v rozporu s těmito požadavky. Komise nejdříve uvedla, že francouzské orgány rozhodly o přiřazení vín označených jako „Samos vin doux naturel grand cru“ k francouzským přírodním sladkým vínům na základě dohody uzavřené s řeckými příslušnými orgány. Francouzská vláda však existenci takové dohody popřela a uvedla, že kontakty, které byly v této souvislosti s řeckými úřady navázány, měly za cíl pouze shromáždit informace, které francouzské úřady potřebovaly k ověření, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro přiznání daňového zvýhodnění. Jelikož Komise nepředložila žádný důkaz, kterým by doložila své opačné tvrzení, je namístě uvést, že existence dohody nebyla prokázána.

18. V důsledku výše uvedeného musí být žalobní důvod vycházející z toho, že poskytnutí zvýhodněného zdanění likérovým vínům dovezeným z jiných členských států je podmíněno existencí kontrol, které poskytují rovnocenné záruky, rovněž zamítnut.

K nákladům řízení

19. Podle čl. 96 odst. 2 jednacího řádu je účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že Komise byla v řízení neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR

rozhodl takto:

1) Žaloba se zamítá.

2) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.


_____________________________________________________________________________