Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 17. září 1996 Spojené věci C-246/94, C-247/94, C-248/94 a C-249/94 Cooperativa Agricola Zootecnica S. Antonio a ostatní v. Amministrazione delle finanze dello Stato Rozhodnutí o předběžné otázce [1996] ECR I-4373 "Cooperativa Agricola Zootecnica"

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		-Věc 8/81 Becker [1982] SbSD 53 -Věc 103/88 Costanzo [1989] SbSD 1839 -Věc 28/67 Molkerei-Zentrale Westfalen Lippe v Hauptzollamt Paderborn [1968] SbSD 216 -Věc 152/84, Marshall 1986 SbSD 723


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Speciální ustanovení v rámci úpravy společné organizace trhu s hovězím umožňovalo úplné nebo částečné osvobození od dovozních poplatků, kterými byl normálně zatěžován dovoz mladých kusů hovězího dobytka určeného pro vykrmení. Podle čl. 1(1) nařízení č. 612/77 byl nárok na osvobození od dovozního poplatku podmíněn zaplacením kauce a informováním ve lhůtě jednoho měsíce o tom, kde je zvíře vykrmováno. Podle čl. 1(3) tohoto nařízení byla kauce vrácena pokud byl poskytnut důkaz, že hovězí kus byl opravdu vykrmen v oznámené farmě. Pokud jednoměsíční lhůta nebyla dodržena, část kauce propadla, a to v závislosti na délce prodlení. Článek 2(d) směrnice 79/623 stanovoval, že celní dluh vznikne, pokud není splněna některá z povinností celního režimu, ledaže příslušné úřady mají za to, že toto porušení nemá žádný významný dopad na řádné fungování celního režimu.
Tři italské zemědělské společnosti dovážely do Itálie v období let 1982 až 1985 hovězí dobytek pro výkrm. Neinformovaly italské úřady v jednoměsíční lhůtě o místě výkrmu. Tudíž italské úřady požadovaly zaplacení cla a složenou kauci považovaly za propadlou. Zemědělské podniky podaly v návaznosti na toto žalobu a tvrdily, že podle čl. 2 směrnice porušení výše uvedené jednoměsíční lhůty neovlivňovalo fungování celního režimu. Vnitrostátní soud postoupil ESD několik předběžných otázek, týkajících se výkladu příslušných pravidel ES. První otázka se tázala, zda čl. 2 (d) směrnice 79/623 má bezprostřední účinek a zakládá práva jednotlivcům, druhá otázka se tázala, zda čl. 2(d) směrnice 79/623 je možno aplikovat i na případ porušení nařízení č. 612/77.

Názor soudu a komentář:
Pokud jde o první otázku Soud poukazuje na svou judikaturu, podle které jednotlivec se může dovolávat u vnitrostátního soudu proti členskému státu těch ustanovení směrnice, která jsou bezpodmínečná a dostatečně přesná, a to tehdy pokud členský stát netransponoval směrnici do vnitrostátního práva před uplynutím transpoziční lhůty nebo pokud ji transponoval nesprávně (Becker, Costanzo).
Ustanovení je bezpodmínečné, pokud stanoví povinnost, jejíž účinky nejsou ničím podmíněny a nejsou ani závislé na přijetí prováděcích opatření, ať už ze strany Společenství, nebo členských států (Molkerei-Zentrale Westfalen Lippe). Ustanovení je dostatečně přesné, pokud stanoví dotčenou povinnost jednoznačně (Marshall). Soud shledává, že článek 2 (d) má tyto vlastnosti, poskytuje jednotlivci možnost dokázat, že porušení povinnosti nemá významný dopad na správné fungování celního režimu, což znamená, že národní úřady mají bezpodmínečnou a jednoznačnou povinnost prozkoumat takovýto důkaz z výše uvedeného hlediska.
Z tohoto důvodu Soud shledává, že čl. 2)d) směrnice 79/623 má bezprostřední účinek a zakládá práva jednotlivců, kterých se tito u vnitrostátního soudu mohou dovolat proti členskému státu, který netransponoval směrnici.
Ve své odpovědi na druhou otázku Soud poukazuje, že směrnice obsahuje obecně aplikovatelná ustanovení, která mají za účel harmonizovat pravidla ohledně celních dluhů. Jelikož nařízení č. 612/77 bylo přijato na základě oprávnění Rady přijmout speciální úpravu, nemůže toto nařízení učinit neaplikovatelnými, obecně aplikovatelná pravidla směrnice č. 79/623 a zejména čl. 2 (d), který zakládá práva jednotlivců. V dotčeném případě se závažnost porušení z kterých jsou navrhovatelé obviňováni značně liší. Je proto na národních úřadech a případně i na soudech v rámci soudního přezkumu, určit případ od případu, zda zemědělské podniky prokázaly, že porušení povinností, z kterých jsou obviňováni nemá významný dopad na fungování celního režimu.
Článek 2(d) směrnice je tudíž aplikovatelný i v případě porušení nařízení č. 612/77.
Pokud jde o odůvodnění rozsudku ohledně druhé otázky, je překvapující, že Soud nezmiňuje zásadu, že speciální pravidla mají přednost před pravidlem obecným, a že tuto zásadu dokonce obrací.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):