Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61994J0193

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 29.února 1996 Vec C-193/94 Rízení proti Sofii Skanavi a Konstantinu Chryssanthakopoulos /1996/ECR I-929 "Skanavi" Judgment of the Court of 29 February 1996. Criminal proceedings against Sofia Skanavi and Konstantin Chryssanthakopoulos. Reference for a preliminary ruling: Amtsgericht Tiergarten-Berlin - Germany. Freedom of movement of persons - Driving licences - Obligation to exchange them - Penalties. Case C-193/94.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1996 page I-0929

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		/645/ Corsica Ferries Case C-18/93 Corsica Ferries v Corpo dei Piloti del Porto di Genova /1994/ECR I-1783 /170/ Choquet Case 16/78 Choquet /1978/ECR 2293 /475/ Messner Case C-265/88 /1989/ECR 4209


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Paní Skanavi a pan Chryssanthakopoulos, kterí mají recké obcanství, zacali žít v Nemecku, aby mohli prevzít podnik Güstrower Möbel GmbH (“Güstrower”) od Treuhandu. V rozhodné dobe byl pan Chryssanthakopoulos reditelem podniku Güstrower. Paní Skanavi, která bydlila v Nemecku od 15. ríjna 1992, byla zadržena policií 28. ríjna 1993, když rídila auto patrící firme Güstrower. Mela ridicský prukaz vydaný reckými úrady, ale nemela ridicský prukaz nemecký.
Ve svetle techto skutecností, státní zástupce obvinil paní Skanavi, že rídí bez ridicského prukazu a pana Chryssanthakopoulose, že, jakožto osoba zodpovídající za vozidlo, narídil nebo dovolil rídit vozidlo osobe bez ridicského prukazu. Oba skutky predstavují prestupky trestané uveznením do jednoho roku nebo pokutou.
Amtsgericht (místní soud) Tiergarten, Berlín, zahájil rízení a podle Clánku 177 Smlouvy postoupil Soudnímu dvoru otázky, zda (1), ve svetle nyní platného práva Spolecenství a pred provedením Smernice Rady 91/439/ES
11
Z 29. cervna o ridicských oprávneních (OJ 1991 L 237, s. 1).
, Clánky 6, 8a a 52 Smlouvy brání clenskému státu požadovat po vlastníku ridicského prukazu vydaného jiným clenským státem výmenu ridicského oprávnení za oprávnení hostitelského clenského státu do jednoho roku od zacátku pobytu v daném státe, aby v nem byl ridic nadále oprávnen rídit motorové vozidlo a (2), zda dotcená ustanovení brání tomu, aby rízení motorových vozidel osobami, které mohly získat ridicské oprávnení hostitelského clenského státu výmenou za oprávnení vydané jiným clenským státem, ale které výmenu neucinily behem urceného období, bylo považováno za rízení bez ridicského oprávnení a tudíž za prestupek, který muže být potrestán uveznením nebo pokutou
Mrs Skanavi and Mr Chryssanthakopoulos, who are Greek nationals, took up residence in Germany in order to take over the undertaking Güstrower Möbel GmbH (“Güstrower”) from the Treuhand. At the material time, Mr Chryssanthakopoulos was the managing director of Güstrower. Mrs Skanavi, who had been resident in Germany since 15 October 1992, was stopped by police on 28 October 1993 while driving a car belonging to Güstrower. She was in possession of a driving licence issued by the Greek authorities but did not have a German driving licence.
In the light of those facts, the Public Prosecutor charged Mrs Skanavi with driving without a licence and Mr Chryssanthakopoulos on the ground that, as the person regularly in charge of a motor vehicle, he directed or allowed a person to drive that vehicle without a licence. Both charges constitute criminal offences punishable by up to one year’s imprisonment or by a fine.
The Amtsgericht (Local Court) Tiergarten, Berlin, stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice the questions (as restated by the Court) whether, (1) as Community law stands at present and prior to the implementation of Council Directive 91/439/EEC
Of 29 July 1991 on driving licences (OJ 1991 L 237, p. 1).
, Articles 6, 8a, and 52 of the Treaty preclude a Member State from requiring the holder of a driving licence issued by another Member State to exchange that licence for a licence of the host Member State within one year of taking up normal residence in that State in order to remain entitled to drive a motor vehicle there and (2) whether said provisions preclude the driving of a motor vehicle by a person who could have obtained a licence from the host State in exchange for the licence issued by another Member State but who did not make the exchange within the prescribed period from being treated as driving without a licence and thus rendered punishable by imprisonment or a fine.

Názor soudu a komentář:
Ridicská oprávnení se stala poprvé predmetem harmonizace prijetím první Smernice Rady 80/1263/ES
22
Z 4. prosince o zavedení ridicského oprávnení Spolecenství (OJ 1980 L 375, s. 1).
, která, jak naznacuje první bod preambule, mela zejména prispet k vetší bezpecnosti silnicního provozu, stejne jako k podporování pohybu a usazování osob v jiném clenském státe, než ve kterém tyto získaly ridicské oprávnení. Zejména, Clánek 8(1) dotcené Smernice stanoví, že pokud vlastník platného národního ridicského oprávnení anebo platného oprávnení Spolecenství se usadí v jiném clenském státe, jeho oprávnení by melo zustat platné maximálne 1 rok od usazení se. Na podklade žádosti vlastníka ridicského oprávnení v tomto období a proti odevzdání puvodního oprávnení, hostitelský stát je povinen vydat mu ridicské oprávnení Spolecenství odpovídající kategorie nebo kategorií, aniž by žádal,
inter alia
, podstoupení praktického a teoretického testu anebo lékarskou prohlídku. Nicméne, stát muže odmítnout oprávnení vydat, pokud národní predpisy, vcetne lékarských standardu, tomuto vydání brání. Smernice Rady 91/439 predstavuje nové stádium harmonizace národních predpisu, zejména ohledne podmínek vydávání ridicských oprávnení a jejich kategorií. Odstranila také povinnost vymenit ridicské oprávnení v prípade zmeny v míste bydlište, což, podle devátého bodu preambule, predstavuje prekážku volnému pohybu osob, neprípustnou ve svetle procesu evropské integrace. Clánek 1(2) Smernice 91/439 stanoví, že ridicská oprávnení vydaná clenskými státy se vzájemne uznávají. Clánek 8(1) téže Smernice konstatuje, že vlastník platného ridicského oprávnení vydaného clenským státem, který se usadil v jiném clenském státe, muže požádat, aby mu bylo ridicské oprávnení vymemeno za jiné adekvátní oprávnení, ale není to jeho povinnost.
Soud musel nejprve zjistit - bez ohledu na Smernici Rady 91/439 - zda nemecká legislativa byla kompatibilní s clánky 6, 8a a 52 Smlouvy. Jelikož clánky 6 a 8a jsou nezávisle aplikovatelné pouze tam, kde neexistují žádná zvláštní ustanovení (/645/
Corsica Ferries
), Soud zkoumá otázku pouze z hlediska clánku 52 Smlouvy. Soud už v predchozím rozhodnutí stanovil (/170/
Choquet
), “že národní pravidla vztahující se k problému a vzájemné uznávání ridicských oprávnení clenskými státy pusobí, jak prímo tak neprímo, na výkon práv garantovaných ustanoveními Smlouvy vztahujícími se k svobodnému pohybu pracovníku, svobode podnikání a ke svobode poskytovat služby. Z hlediska duležitosti individuálních prostredku dopravy, držení ridicského oprávnení rádne uznaného hostitelským státem muže ovlivnit vlastní cinnost osob podléhajících právu Spolecenství v rade zamestnání a zejména svobodu pohybu.” Ve stejném rozhodnutí Soud nicméne stanoví, že, z hlediska bezpecnosti provozu na silnici, clenský stát není povinen uznat ridicské oprávnení osoby, která se rozhodla ve státe trvale žít, pokud nejsou požadavky na ridicské oprávnení v dostatecné míre harmonizovány. Takovou harmonizaci by tudíž mela uskutecnit Rada. Soud shledává, že, vzhledem ke komplexnosti otázky, se nedá namítat nic proti tomu, že se Rada rozhodla dosáhnout harmonizace postupne. Nemecký predpis, který - pokud se týká uznávání ridicských oprávnení vydaných jinými clenskými státy - vyhovuje Smernici 80/1263 a je tudíž kompatibilní s právem Spolecenství.
Systém sankcí podle nemeckého práva nicméne není ve shode s požadavky práva Spolecenství. “Z již ustálené judikatury týkající se prípadu nedodržení formalit potrebných k získání práva pobytu jednotlivce užívajícího ochrany práva Spolecenství vyplývá, že clenské státy nesmí toto nedodržení formalit trestat tak neprimerene, vzhledem k závažnosti prestupku, že by se trest stal prekážkou volnému pohybu osob; je tomu tak zvlášte tehdy, pokud je trestem uveznení (/475/
Messner
). Podle nemeckého práva, opominutí vymeny v hostitelském státe ridicského oprávnení vydaného jiným clenským státem je rízením bez ridicského oprávnení. Nicméne Soud konstatuje, že tato výmena není základem práva rídit motorové vozidlo, ale její úcel je pouze evidencní. To vyplývá ze skutecnosti, že i když se ridicské oprávnení nevymení, je stále platné v zemi, kde bylo vydáno a v ostatních clenských státech. Ve svetle techto skutecností Soud konstatuje, že trest stanovený nemeckým právem je neprimerený vzhledem k závažnosti prestupku.
Driving licences were first made the subject of harmonization through the adoption of the First Council Directive 80/1263/EEC
Of 4 December 1980 on the introduction of a Community driving licence (OJ 1980 L 375, p. 1).
, which, as the first recital in its preamble indicates, sought in particular to contribute to improving road traffic safety as well as to asssist the movement of persons settling in a Member State other than that in which they have passed a driving test or moving within the Community. In particular, Article 8(1) of that Directive provides that, if the holder of a valid national driving licence or a valid Community model licence takes up normal residence in another Member State, his licence shall remain valid there for up to a maximum of a year following the taking up of residence. At the request of the holder within that period, and against surrender of his licence, the host Member State is to issue him with a Community model driving licence for the corresponding category or categories without requiring him,
inter alia,
to pass a practical and theoretical test or to meet medical standards. The State may, however, refuse to exchange the licence if its national regulations, including medical standards, preclude the issue of the licence. Council Directive 91/439 marked a new stage in the harmonization of national provisions, particularly with regard to conditions governing the issue of licences and vehicle categories. It also removed the obligation to exchange the driving licences in the event of a change in the normal State of residence, which, according to the ninth recital in its preamble, constitutes an obstacle to the free movement of persons and is inadmissible in the light of the progress made towards the European integration. Article 1(2) of Directive 91/439 provides that driving licences issued by Member States are to be mutually recognized. Article 8(1) of the same directive states that the holder of a valid national driving licence issued by a Member State who has taken up normal residence in another Member State may request that his driving licence be exchanged for an equivalent licence, but is not obliged to do so.
The Court first had to examine - leaving Council Directive 91/439 out of account - whether the German legislation was compatible with Articles 6, 8a and 52 of the Treaty. Since Articles 6 and 8a are independently applicable only where no specific provision exists (cf. [645]
Corsica Ferries
), the Court examines the question only in the light of Article 52 of the Treaty. The Court had already established in a prior judgement ( [170]
Choquet
) “that national rules relating to the issue and mutual recognition of driving licences by the Member States exert an influence, both direct and indirect, on the exercise of the rights guaranteed by the provisions of the Treaty relating to freedom of movement for workers, to freedom of establishment and to the freedom to provide services. In view of the importance of individual means of transport, possession of a driving licence duly recognized by the host State may affect the actual pursuit by persons subject to Community law of a large number of occupations for employed or self-employed persons and, more generally, freedom of movement.” In the same judgement, the Court had ruled, however, that in view of the requirements of road safety, a Member States was not obliged to recognize the driving licence of a person who chose to reside permanently in its territory unless the requirements for the issue of driving licences were harmonized to a sufficient extent. Such harmonization was therefore a matter for the Council to bring about. The Court finds that, in view of the complexity of the matter, it could not be objected that the Council chose to achieve harmonization progressively. The German law, which - as regards recognition of driving licences issued in other Member States - complied with Directive 80/1263, was thus compatible with Community law.
The system of sanctions provided for under German law was, however, not in accordance with the requirements of Community law. “[I]t follows from settled case-law concerning non-compliance with formalities for establishing the right of residence of an individual enjoying the protection of Community law that the Member States may not impose a penalty so disproportionate to the gravity of the infringement that this becomes an obstacle to the free movement of persons; this would especially be so if the penalty consisted of imprisonment ( [475]
Messner
). Under German law, the failure to exchange the driving licence issued in another Member State for a driving licence in the host Member State was, in fact, treated as driving without a licence. As the Court points out, though, such exchange is not the basis for the right to drive a motor vehicle but has evidentiary purposes only. This follows from the fact that even if the driving licence has not been exchanged, it remains valid in the country where it has been issued and in the other Member States. In the light of this fact, the Court finds that the penalty provided for by German law is disproportionate to the gravity of the infringement.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):