Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61991J0200

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 28 SEPTEMBER 1994. COLOROLL PENSION TRUSTEES LTD V JAMES RICHARD RUSSELL, DANIEL MANGHAM, GERALD ROBERT PARKER, ROBERT SHARP, JOAN FULLER, JUDITH ANN BROUGHTON AND COLOROLL GROUP PLC. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: HIGH COURT OF JUSTICE, CHANCERY DIVISION - UNITED KINGDOM. EQUAL PAY FOR MEN AND WOMEN - OCCUPATIONAL PENSIONS - USE OF ACTUARIAL FACTORS DIFFERING ACCORDING TO SEX - LIMITATION OF THE EFFECTS IN TIME OF THE JUDGMENT IN CASE C-262/88, BARBER. CASE C-200/91. Rozhodnutí ESD ze dne 28. září 1994 Věc C-200/91 Coloroll Pension Trustees Limited v James Richard Russel and Others Rozhodnutí o předběžné otázce [1994] ECR I-4433 “Coloroll”

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1994 PAGES I-4389

	Předmět (klíčová slova): Keywords		SOCIAL PROVISIONS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E119;688J0262

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		691J0109, 670J0080, 675J0043, 689J0184, 691J0110, 684J0170, 693J0128 -Ten Oever, věc C-109/91 Ten Oever v Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassers-en Schoomaakderijf [1193] ECR I-4879 -Defrenne I, věc 80/70 Defrenne v Belgian State [1971] ECR 445 -Defrenne II, věc 43/75 Defrenne v Sabena [1976] ECR 455 -Nimz, věc C-184/89 Nimz v Freie und Hansestadt Hamburg [1991] ECR I-297 -Moroni, věc C-110/91 Moroni v Collo GmbH [1993] ECR I-6591 -Bilka, věc 170/84 Bilka Kaufhaus GmbH v Weber von Hertz [1986] ECR 1607 -Fisscher, věc C-128/93 Fisscher v Voorhuis [1994] ECR I-4583


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
The Coloroll Penison Trustees Limited held and managed as trustee the assets of several pension schemes created by the various companies in the Coloroll group for their employees. Following the financial collapse of the Coloroll group of companies, the trustees were required to wind up the pension schemes and dispose their assets. In this context, following the ECJ’s
Barber
() judgement, a number of questions concerning equal pay of men and women on the one hand and the temporal limitations of said judgement occurred. Being faced with the alternative of having to decided the cases of hundreds of scheme members, the trustees decided to bring a representative action before the High Court of Justice of England and Wales. The High Court in turn stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the ECJ several questions on the interpretation of Article 119 of the EEC Treaty and on the temporal limitations of the Court’s judgement in
Barber
. These questions - which shall be restated in more detail below together with the opinion of the Court - concerned in particular (1) the direct applicability of Article 119 as towards the trustees of an occupational pension scheme, (2) the precise scope of the temporal limitations of the
Barber
judgement, (3) the applicability of the principles laid out in the
Barber
judgement to pension schemes which are not contracted-out, (4) the admissibility of actuarial factors which produce differing results as between men and women and (5) the obligations arising, in the case that pension rights are being transferred to another fund, for the second fund.
Společnost Coloroll Pension Trustees Limited vlastnila a jako správce spravovala několik systémů penzijního pojištění, které různé společnosti v rámci skupiny Coloroll vytvořily pro své zaměstnance. V důsledku finančního kolapsu skupiny Coloroll byl správce požádán o likvidaci systému penzijního pojištění a vypořádání jejich majetku. Na základě rozhodnutí ESD ve věci
Barber
vyvstalo v tomto
kontextu mnoho otázek týkajících se zásady rovného odměňování mužů a žen na straně jedné a časového omezení uvedeného rozhodnutí na straně druhé. Aby se vyhnuli rozhodnutím ve stovkách případů jednotlivých členů systémů, správci se rozhodli, předložit Vrc
h
nímu soudu pro Anglii a Wales jedinou žalobu. Vrchní soud následně přerušil řízení a na základě článku 177 Smlouvy předložil Soudnímu dvoru několik otázek ohledně výkladu článku 119 Smlouvy EHS a ohledně časových omezení rozhodnutí Soudního dvora ve věci
Barber.
Tyto otázky, které budou níže společně se stanoviskem Soudu zopakovány do větších detailů, se týkaly zejména (1) přímé aplikovatelnosti článku 119 ve vztahu ke správcům zaměstnaneckého penzijního pojištění, (2) přesného rozsahu časových omezení rozhodnutí ve věci
Barber,
(3) aplikovatelnosti zásad stanovených v rozhodnutí
Barber
platných pro penzijní pojištění, které není smluvní, (4) přípustnost použití faktorů pro výpočet pojistného, které mají různé výsledky ve vztahu k mužům a ženám a (5) jaké jsou závazky nabyvatele v případě převodu práv z jednoho penzijního fondu na druhý.

Názor soudu a komentář:
The present case and the questions referred to the Court make it apparent, how many practical questions the
Barber
judgement had left open and how far reaching its consequences are. For the purposes of the present summary, only the most important aspects of the
Coloroll
judgement can be addressed.
1. With the first question, the High Court wished to know whether also an employee’s dependants could rely on the direct effect of Article 119 and whether that article could be relied upon not only against the employer but also against the trustees of a pension fund. Referring to another post-
Barber
judgement (
Ten Oever
), the Court points out that also survivor’s pensions fall within the scope of Article 119. Since in such a case the survivor remains the only person to assert the employee’s right to equal pay, effectiveness of Article 119 required that it may be relied on also by the survivor. Similarly, since - according to the
Barber
judgement - pensions paid under occupational pension schemes constituted pay under Article 119 even if the scheme has been set up in the form of a trust, that provision may also be invoked against the trustees, even though they are not party to the employment relationship. The trustees “are therefore bound (…) to do everything within the scope of their powers to ensure compliance with the principle of equal treatment”.
As the Court concludes from the fundamental character of Article 119 and from the fact that - following
Defrenne II
- the provision also applies to agreements between private individuals that the trustees of a pension fund are obliged to respect the principle of equal pay and eliminate any discriminatory effect a pension scheme might have (see also
Fisscher
). It, however, accepts that national law may limit the possibility for the trustees to disregard the provisions of the trust deed. In such case, “the employers and trustees are bound, in order to ensure compliance with the principle of equal treatment, to use all the means available under domestic law, such as recourse to the national courts, especially where (…) involvement of the national courts is necessary to amend the pension scheme or trust deed”.
As to how a different treatment on the basis of sex is to be remedied, the Court, with reference to
Defrenne II
() and
Nimz
(), rules that for the time before a Court’s finding of discrimination, the lower salaries have to be raised. The employer is free, though, to,
for the future
, put male and female workers on an equal footing by imposing a lower level of pay.
2. The Court then turns to the clarification of the temporal limitation provided for in
Barber
. It confirms the general principle set out in
Ten Oever
that this limitation precludes application of Article 119 in relation to benefits payable in respect of service before 17 May 1990. The limitation also applies to survivor’s pensions. Benefits, however, which are not linked to the length of actual service, such as a lump-sum payment in the event of an employee’s death during his employment, are subject to the
Barber
limitation only in so far as the triggering event occurred before the judgement date.
3. Reiterating its ruling in
Moroni
() the Court makes it clear that following
Barber
not only contracted out pension schemes have to be regarded as pay but also other kinds of pensions, i.e. non-contracted out schemes or - as had been at issue in
Moroni
- the German-type supplementary occupational scheme. These latter pension schemes fulfil the criteria which the Court had put out in
Defrenne I
() and
Bilka
() in order to distinguish pension schemes which constitute pay from social security schemes or benefits which are “directly governed by statute to the exclusion of any element of negotiation”.
4. As to the use of actuarial factors in the contribution of pension scheme factors, the Court had already ruled in
Neath
() that this was admissible in so far as they are employed only, as is the case in defined-benefit schemes, to calculate the employer’s contributions necessary to ensure later payment of the benefits defined in advance (e.g. as a fraction of the employee’s final salary). Article 119 does not cover the funding arrangements made by the employer and thus it is in accordance with this provision for the employer to make different contributions to the pension fund for men and women. Consequently, also the fact that following the different funding arrangements men and women receive different payments where a reversionary pension is payable to a dependant in return for the surrender of part of the annual pension and where a reduced pension is paid when the employee opts for early retirement is not covered by Article 119. Irrespective of the employer’s funding arrangements, the employees’ benefits, however, following
Worringham
() have to be the same for men and women, since they form part of the “pay”.
5. If pension rights - e.g. following a worker’s change of job - are transferred to another pension scheme, the second scheme is obliged (within the temporal limitations set out in
Barber
) to eliminate any discriminatory effect. “Where, particularly in consequence of insufficient funding, this does happen, the paying scheme should in principle do everything to bring about a situation of equality, if need be by making a claim under national law for the necessary additional sums from the scheme which made an inadequate transfer.”
Z dané věci a otázek předložených Soudnímu dvoru je zřejmé, kolik praktických otázek zůstalo v souvislosti s rozhodnutím ve věci
Barber
otevřených a jak dalekosáhlé jsou jeho účinky. Pro naše účely se budeme věnovat pouze nejdůležitějším aspektům rozhodnutí ve věci
Coloroll.
1. V rámci první otázky chtěl Vrchní Soud vědět, zda se i osoby výživou závislé na zaměstnanci, mohou dovolávat přímého účinku článku 119 a zda se tohoto článku mohou dovolávat nejenom vůči zaměstnavateli, ale i vůči správcům penzijního fondu. S odkazem na jiné rozhodnutí, které následovalo po rozhodnutí ve věci
Barber
(
Ten Oever
) Soudní dvůr prohlásil, že článek 119 se aplikuje i na důchody pozůstalých, neboť v takovém případě je pozůstalý tou jedinou osobou, která může uplatňovat právo zaměstnance na rovné odměňování, přičemž efektivní uplatňování článku 119 vyžaduje, aby se tohoto práva mohl dovolávat i pozůstalý. Vzhledem
k
tomu, že jak vyplývá z rozhodnutí ve věci
Barber,
jsou důchody vyplácené ze zaměstnaneckých systémů penzijního pojištění odměnou ve smyslu článku 119, i když byl systém penzijního pojištění vytvořen ve formě trustu, lze se tohoto ustanovení dovolávat i vůči správcům fondu, ačkoliv správci nejsou stranou pracovního poměru. Správci jsou “proto povinni (...) učinit v rámci svých pravomocí vše pro zajištění dodržování zásady rovného zacházení.”
Soud na základě zásadního významu článku 119 a na základě skutečnosti, že podle rozhodnutí ve věci
Defrenne II
se článek 119 vztahuje na dohody mezi jednotlivci - soukromými osobami, došel k závěru, že správci penzijního fondu jsou povinni respektovat zásadu rovného odměňování a odstranit jakékoliv diskriminační účinky, které systém penzijního pojištění může mít (viz také
Fisscher
). Akceptoval však, že národní legislativa může možnost správců nezohledňovat ustanovení zakládací listiny trustu omezit. V takovém případě jsou “zaměstnavatelé a správci pro účely dodržení zásady rovného zacházení povinni použít všechny prostředky, které mají podle domácího práva k dispozici, jako například odvolání k národním soudům, zejména v těch případech, (...) kdy je účast národních soudů nezbytná ke změně systému penzijního pojištění ne
bo zakladatelské listiny trustu.”
Co se týče opravných prostředků v případě odlišného zacházení na základě pohlaví Soud s odkazem na své rozhodnutí ve věcech
Defrenne II a Nimz
prohlásil, že za období před tím, než Soud zjistil diskriminaci, je nutno zvýšit nižší mzdy. Je však na zaměstnavateli, aby do
budoucna
přiznal zaměstnancům - mužům a ženám - stejnou pozici tím, že stanoví nižší úroveň mzdy.
2. Pak se Soudní dvůr věnoval otázce objasnění časových omezení stanovených v rozhodnutí ve věci
Barber.
Potv
rdil obecnou zásadu obsaženou v rozhodnutí
Ten Oever
, že tato omezení vylučují aplikaci článku 119 ve vztahu k dávkám vypláceným za práci vykonávanou před 17. květnem 1990. Toto omezení se vztahuje i na důchody pozůstalých. Na dávky, které se však k délce vykonávání práce nevztahují, jako například jednorázové výplaty v případě smrti zaměstnance v průběhu pracovního poměru, se omezení stanovené v rozhodnutí
Barber
vztahují pouze tehdy, pokud k rozhodné události došlo přede dnem vydání rozhodnutí.
3. Opakuj
íce své rozhodnutí ve věci
Moroni,
Soud v tomto ohledu zdůraznil, že v souvislosti s rozhodnutím ve věci
Barber
je třeba za odměnu považovat nejenom systémy penzijního pojištění upravené smlouvou, ale i ostatní druhy důchodů, tj. systémy mimosmluvní nebo - jako tomu bylo ve věci
Moroni
- německý systém zaměstnaneckého připojištění. Tyto systémy splňují kritéria, která Soudní dvůr vyloučil ve věci
Defrenne I a Bilka
, proto, aby rozlišil penzijní systémy, které jsou platbou z pojištění sociálního zabezpečení a dávky, které jsou “přímo upravené zákonem vylučující jakýkoliv prvek vyjednávání.”
4. Co se týče faktorů pro výpočet pojistného v rámci faktorů přispívání do systému penzijního pojištění, Soud již ve věci
Neath
došel k závěru, že tyto jsou přípustné pouze pokud jsou využívány pro účely výpočtu příspěvků zaměstnavatele k zajištění pozdějších výplat, dávek určených předem (tj. jako zlomek konečné mzdy zaměstnance), jako tomu bylo v případě systémů určených dávek. Článek 119 se nevztahuje na finanční zajiš
t
ění fondu ze strany zaměstnavatele. Je proto v souladu s tímto ustanovením, že zaměstnavatel přispívá mužům a ženám do fondu různě. Pak se také tento článek nevztahuje na skutečnost, že na základě různých způsobů finančního zajištění dostávají muži a ženy

různé platby, kdy budoucí důchod je vyplácen pozůstalému výměnou za vzdání se části ročního důchodu, a kdy je zaměstnanci, který si zvolil dřívější odchod do důchodu, snížený důchod vyplácen článkem 119. Bez ohledu na finanční zajištění systému penzijního

pojištění ze strany zaměstnavatele, příspěvky zaměstnance musí být v souladu s rozhodnutím ve věci
Worringham
stejné pro muže i ženy, neboť jsou součástí “odměny”.
5. Pokud jsou práva vyplývající z penzijního pojištění převedeny v důsledky změny pracovního místa pracovníka na jiný systém, tento musí být prost (v rámci časového omezení stanoveného rozhodnutím
Barber
) veškerých diskriminačních účinků.
V situaci, kdy zejména v důsledku nedostatečného finančního zajištění, dojde k diskriminaci v rámci platebního systému mělo by být učinit vše k docílení rovnosti; a to v případě potřeby žalobou podle národního práva na doplnění dodatečných částek do nového systému, pokud původní nezajistil adekvátní převod.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE DIRECT EFFECT OF ARTICLE 119 OF THE TREATY MAY BE RELIED ON BY BOTH EMPLOYEES AND THEIR DEPENDANTS AGAINST THE TRUSTEES OF AN OCCUPATIONAL PENSION SCHEME WHO ARE BOUND, IN THE EXERCISE OF THEIR POWERS AND PERFORMANCE OF THEIR OBLIGATIONS AS LAID DOWN IN THE TRUST DEED, TO OBSERVE THE PRINCIPLE OF EQUAL TREATMENT. FIRST OF ALL, A SURVIVOR' S PENSION PROVIDED FOR BY AN OCCUPATIONAL PENSION SCHEME FALLS WITHIN THE SCOPE OF ARTICLE 119 AND THE FACT THAT SUCH A PENSION, BY DEFINITION, IS NOT PAID TO THE EMPLOYEE BUT TO THE EMPLOYEE' S SURVIVOR DOES NOT AFFECT THAT INTERPRETATION SINCE SUCH A BENEFIT, BEING AN ADVANTAGE DERIVING FROM THE SURVIVOR' S SPOUSE' S MEMBERSHIP OF THE SCHEME, IS VESTED IN THE SURVIVOR BY REASON OF THE EMPLOYMENT RELATIONSHIP BETWEEN THE EMPLOYER AND THE SURVIVOR' S SPOUSE AND IS PAID TO THE SURVIVOR BY REASON OF THE SPOUSE' S EMPLOYMENT. SECONDLY, ALTHOUGH NOT PARTY TO THE EMPLOYMENT RELATIONSHIP, THE TRUSTEES ARE REQUIRED TO PAY BENEFITS WHICH DO NOT THEREBY LOSE THEIR CHARACTER OF
PAY WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 119. THE EFFECTIVENESS OF THAT ARTICLE WOULD BE CONSIDERABLY DIMINISHED AND THE LEGAL PROTECTION REQUIRED TO ENSURE REAL EQUALITY WOULD BE SERIOUSLY IMPAIRED IF AN EMPLOYEE OR AN EMPLOYEE' S DEPENDANTS COULD RELY ON THAT PROVISION ONLY AS AGAINST THE EMPLOYER, AND NOT AGAINST THE TRUSTEES, WHO ARE EXPRESSLY CHARGED WITH PERFORMING THE EMPLOYER' S OBLIGATIONS.

2. ARTICLE 119 OF THE TREATY BEING MANDATORY IN NATURE, EMPLOYERS AND TRUSTEES CANNOT BE ALLOWED TO RELY ON THE RULES OF THE PENSION SCHEME, OR THOSE CONTAINED IN THE TRUST DEED, OR ON ANY DIFFICULTIES ARISING FROM THE INSUFFICIENCY OF THE FUNDS HELD BY THE TRUSTEES, IN ORDER TO EVADE THEIR OBLIGATION TO ENSURE EQUAL TREATMENT IN THE MATTER OF PAY. IN SO FAR AS THE RELEVANT RULES OF NATIONAL LAW PROHIBIT THEM FROM ACTING BEYOND THE SCOPE OF THEIR POWERS OR IN DISREGARD OF THE PROVISIONS OF THE TRUST DEED, EMPLOYERS AND TRUSTEES ARE BOUND, IN ORDER TO ENSURE COMPLIANCE WITH THE PRINCIPLE OF EQUAL TREATMENT, TO USE ALL THE MEANS AVAILABLE UNDER DOMESTIC LAW, SUCH AS RECOURSE TO THE NATIONAL COURTS, ESPECIALLY WHERE INVOLVEMENT OF THE NATIONAL COURTS IS NECESSARY TO AMEND THE PROVISIONS OF THE PENSION SCHEME OR OF THE TRUST DEED. NATIONAL COURTS ARE BOUND TO PROVIDE THE LEGAL PROTECTION WHICH INDIVIDUALS DERIVE FROM THE DIRECT EFFECT OF PROVISIONS OF THE TREATY. THEY ARE THEREFORE BOUND, PARTICULARLY IN THE CONT
EXT OF ARTICLE 119, TO ENSURE CORRECT IMPLEMENTATION OF ARTICLE 119, TAKING DUE ACCOUNT OF THE RESPECTIVE LIABILITIES OF THE EMPLOYERS AND TRUSTEES UNDER THE RULES OF DOMESTIC LAW, AND, TO THE FULL EXTENT OF THEIR DISCRETION UNDER NATIONAL LAW, TO INTERPRET AND APPLY THE RELEVANT DOMESTIC PROVISIONS IN CONFORMITY WITH THE REQUIREMENTS OF COMMUNITY LAW AND WHERE THIS IS NOT POSSIBLE TO DISAPPLY ANY INCOMPATIBLE DOMESTIC PROVISIONS.

3. BY VIRTUE OF THE JUDGMENT IN CASE C-262/88 BARBER, THE DIRECT EFFECT OF ARTICLE 119 OF THE TREATY MAY BE RELIED UPON, FOR THE PURPOSE OF CLAIMING EQUAL TREATMENT IN THE MATTER OF OCCUPATIONAL PENSIONS, ONLY IN RELATION TO BENEFITS PAYABLE IN RESPECT OF PERIODS OF SERVICE SUBSEQUENT TO 17 MAY 1990, WITH THE CONSEQUENCE THAT EMPLOYERS AND TRUSTEES ARE BOUND TO ENSURE EQUAL TREATMENT IN RELATION TO THOSE BENEFITS, SUBJECT TO THE EXCEPTION IN FAVOUR OF WORKERS OR THOSE CLAIMING UNDER THEM WHO HAVE, BEFORE THAT DATE, INITIATED LEGAL PROCEEDINGS OR RAISED AN EQUIVALENT CLAIM UNDER THE APPLICABLE NATIONAL LAW. THE LIMITATION OF THE EFFECTS IN TIME OF THE BARBER JUDGMENT IS APPLICABLE TO BENEFITS NOT LINKED TO THE LENGTH OF ACTUAL SERVICE ONLY WHERE THE OPERATIVE EVENT OCCURRED BEFORE 17 MAY 1990. SIMILARLY, A SURVIVOR MAY CLAIM EQUAL TREATMENT IN THIS MATTER ONLY IN RELATION TO PERIODS OF SERVICE SUBSEQUENT TO 17 MAY 1990, SINCE A SURVIVOR' S PENSION IS AN ADVANTAGE STEMMING FROM THE SURVIVOR' S SPOUSE' S MEMBERS
HIP OF THE OCCUPATIONAL SCHEME. ONCE THE COURT HAS FOUND THAT DISCRIMINATION IN RELATION TO PAY EXISTS AND SO LONG AS MEASURES FOR BRINGING ABOUT EQUAL TREATMENT HAVE NOT BEEN ADOPTED BY THE SCHEME, THE ONLY PROPER WAY OF COMPLYING WITH ARTICLE 119 IS TO GRANT TO THE DISADVANTAGED WORKERS THE SAME ADVANTAGES AS THOSE ENJOYED BY THE OTHER WORKERS. HOWEVER, AS REGARDS PERIODS OF SERVICE SUBSEQUENT TO ENTRY INTO FORCE OF RULES DESIGNED TO ELIMINATE DISCRIMINATION, ARTICLE 119 DOES NOT PRECLUDE ACHIEVEMENT OF EQUAL TREATMENT BY REDUCING THE ADVANTAGES OF THE FAVOURED PERSONS SINCE IT MERELY REQUIRES THAT MEN AND WOMEN SHOULD RECEIVE THE SAME PAY FOR THE SAME WORK WITHOUT IMPOSING ANY SPECIFIC LEVEL OF PAY.

4. NON-CONTRACTED-OUT OCCUPATIONAL PENSION SCHEMES ARE COVERED BY ARTICLE 119 OF THE TREATY, SO THAT THEY ARE SUBJECT TO THE PRINCIPLES LAID DOWN IN THE JUDGMENT OF 17 MAY 1990 IN CASE C-262/88 BARBER AND MORE PARTICULARLY TO THE LIMITATION OF ITS EFFECTS IN TIME. FIRST, SUCH SCHEMES ARE THE RESULT EITHER OF NEGOTIATION BETWEEN EMPLOYERS AND EMPLOYEES OR THEIR REPRESENTATIVES OR OF A UNILATERAL DECISION OF THE EMPLOYER. THEY ARE FUNDED ENTIRELY BY THE EMPLOYER OR BY BOTH EMPLOYER AND EMPLOYEES WITH NO CONTRIBUTIONS FROM THE STATE. SUCH SCHEMES ARE NOT COMPULSORY FOR GENERAL CATEGORIES OF WORKERS BUT CONCERN ONLY THE WORKERS EMPLOYED BY PARTICULAR UNDERTAKINGS, MEMBERSHIP OF THE SCHEMES FLOWING AUTOMATICALLY FROM THE EMPLOYMENT RELATIONSHIP WITH A SPECIFIC EMPLOYER AND, ALTHOUGH THE SCHEMES ARE SET UP IN ACCORDANCE WITH NATIONAL LEGISLATION, THEY ARE GOVERNED BY THEIR OWN SPECIFIC RULES. SECONDLY, THE COURT DEALT IN BARBER FOR THE FIRST TIME WITH THE QUESTION OF HOW INEQUALITY OF TREATMENT ARISING FROM THE SET
TING OF DIFFERENT RETIREMENT AGES FOR EACH SEX WAS TO BE ASSESSED WITH REFERENCE TO ARTICLE 119 AND SUCH DIFFERENTIATION IS TO BE FOUND IN OTHER TYPES OF OCCUPATIONAL PENSION SCHEMES AND PRODUCES THE SAME DISCRIMINATORY EFFECTS.

5. ALTHOUGH BOTH THE PENSION, OF A DEFINED AMOUNT, WHICH THE EMPLOYER UNDERTAKES TO PAY TO THE EMPLOYEE UNDER A PRIVATE OCCUPATIONAL PENSION SCHEME AND THE EMPLOYEES' CONTRIBUTIONS TO THE SCHEME ARE COVERED BY THE CONCEPT OF PAY WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 119 OF THE TREATY, THIS IS NOT SO IN THE CASE OF THE EMPLOYER' S CONTRIBUTIONS WHICH ENSURE THE ADEQUACY OF THE FUNDS NECESSARY TO COVER THE COST OF THE PENSIONS, SO SECURING THEIR PAYMENT IN THE FUTURE. SUCH FUNDED PENSION SCHEMES APPLY ACTUARIAL FACTORS, SUCH AS THE LONGER LIFE EXPECTANCY OF WOMEN, WHICH MEAN THAT THE EMPLOYER' S CONTRIBUTIONS NECESSARY FOR PROVIDING EQUAL PENSIONS FOR MEN AND WOMEN ARE HIGHER FOR WOMEN. IT FOLLOWS THAT THE FACT THAT, WHERE IN SUCH A SCHEME THE PENSION PROVIDED FOR IS CONVERTED INTO A CAPITAL SUM OR REPLACED BY A REVERSIONARY PENSION PAYABLE TO A PERSON ENTITLED IN RETURN FOR SURRENDER OF PART OF THE AMOUNT PAYABLE, OR IS REDUCED IN THE EVENT OF EARLY RETIREMENT, OR WHERE ACQUIRED RIGHTS ARE TRANSFERRED TO ANOTHER SCHEM
E, THERE ARE INEQUALITIES BETWEEN WORKERS OF DIFFERENT SEX IS NOT COVERED BY ARTICLE 119 EITHER. THOSE INEQUALITIES ARE MERELY THE CONSEQUENCE OF A METHOD OF FUNDING SUCH SCHEMES, NECESSARILY INCORPORATING ACTUARIAL FACTORS.

6. THE PRINCIPLE OF EQUAL TREATMENT LAID DOWN IN ARTICLE 119 OF THE TREATY APPLIES TO ALL PENSION BENEFITS PAID BY OCCUPATIONAL SCHEMES, WITHOUT ANY NEED TO DISTINGUISH ACCORDING TO THE KIND OF CONTRIBUTIONS, EMPLOYERS' OR EMPLOYEES', TO WHICH THEY RELATE. HOWEVER, WHERE AN OCCUPATIONAL PENSION SCHEME DOES NO MORE THAN PROVIDE THE MEMBERSHIP WITH THE NECESSARY ARRANGEMENTS FOR MANAGEMENT SO AS TO PROVIDE ADDITIONAL BENEFITS FOR THEMSELVES THROUGH THE PAYMENT OF PURELY VOLUNTARY CONTRIBUTIONS, THOSE BENEFITS ARE NOT COVERED BY ARTICLE 119.

7. IN THE EVENT OF THE TRANSFER OF PENSION RIGHTS FROM ONE OCCUPATIONAL SCHEME TO ANOTHER OWING TO A WORKER' S CHANGE OF JOB, THE SECOND SCHEME IS OBLIGED, ON THE WORKER REACHING RETIREMENT AGE, TO INCREASE THE BENEFITS IT UNDERTOOK TO PAY HIM WHEN ACCEPTING THE TRANSFER SO AS TO ELIMINATE THE EFFECTS, CONTRARY TO ARTICLE 119, SUFFERED BY THE WORKER IN CONSEQUENCE OF THE INADEQUACY OF THE CAPITAL TRANSFERRED, THIS BEING DUE IN TURN TO THE DISCRIMINATORY TREATMENT SUFFERED UNDER THE FIRST SCHEME. MEMBERSHIP OF A NEW SCHEME, INVOLVING THE TRANSFER OF A WORKER' S ACQUIRED RIGHTS, NECESSITATED BY HIS CHANGE OF JOB MUST NOT MAKE THE WORKER LOSE THE RIGHTS WHICH HE HAS UNDER ARTICLE 119. HOWEVER, SINCE, IN THE JUDGMENT OF 17 MAY 1990 IN CASE C-262/88 BARBER, THE COURT LIMITED THE DIRECT EFFECT OF ARTICLE 119 SO AS TO ALLOW IT TO BE RELIED UPON IN CLAIMS FOR EQUAL TREATMENT IN THE MATTER OF OCCUPATIONAL PENSIONS IN RELATION ONLY TO BENEFITS PAYABLE IN RESPECT OF PERIODS OF SERVICE SUBSEQUENT TO THE DATE OF PRONOUNCE
MENT OF THAT JUDGMENT, NEITHER THE SCHEME WHICH TRANSFERRED RIGHTS NOR THE SCHEME WHICH ACCEPTED THEM IS REQUIRED TO TAKE THE FINANCIAL STEPS NECESSARY TO BRING ABOUT A SITUATION OF EQUALITY IN RELATION TO PERIODS OF SERVICE PRIOR TO 17 MAY 1990.

8. A WORKER CANNOT RELY ON ARTICLE 119 IN ORDER TO CLAIM PAY TO WHICH HE COULD BE ENTITLED IF HE BELONGED TO THE OTHER SEX IN THE ABSENCE, NOW OR IN THE PAST, IN THE UNDERTAKING CONCERNED OF WORKERS OF THE OTHER SEX WHO PERFORM OR PERFORMED COMPARABLE WORK. IN SUCH A CASE, THE ESSENTIAL CRITERION FOR ASCERTAINING THAT EQUAL TREATMENT EXISTS IN THE MATTER OF PAY, NAMELY RECEIPT OF THE SAME PAY FOR PERFORMANCE OF THE SAME WORK, CANNOT BE APPLIED. IT FOLLOWS THAT ARTICLE 119 IS NOT APPLICABLE TO OCCUPATIONAL PENSION SCHEMES WHICH HAVE AT ALL TIMES HAD MEMBERS OF ONLY ONE SEX.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):