Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61980J0270

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT, 9 FEBRUARY 1982. POLYDOR LIMITED AND RSO RECORDS INC. V HARLEQUIN RECORD SHOPS LIMITED AND SIMONS RECORDS LIMITED (REFERENCE FROM A PRELIMINARY RULING FROM THE COURT OF APPEAL OF ENGLAND AND WALES). FREE MOVEMENT OF GRAMOPHONE RECORDS : COPYRIGHTS. CASE 270/80.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1982 PAGES 0329 - 0351

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;EXTERNAL RELATIONS;INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY;

	Související předpisy: Corresponding acts:		272A1231(01);272A1231(01)

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		675J0119, 680J0055, 680J0057, 687J0341 Terrapin Case 119/75 Terrapin (Overseas) Ltd. v Terranova Industrie C.A. Kapferer & Co. [1976] ECR 1039 - GEMA Joined Cases 55 and 57/80 Musik Vetrieb membran GmbH and K-tel International v GEMA [1981] ECK 147 - EMI Case 341/87 EMI Electrola v Patricia Im- und Export [1989] ECR 79


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Harlequin Record Shops Limited (hereinafter “Harlequin”) and Simons Records Limited (“Simons”) imported records featuring popular music of the group known as “The Bee Gees” from Portugal into the United Kingdom. Those records had been lawfully marketed in Portugal under licence of RSO Records Inc. (“RSO”), the owner of the copyright. RSO had, however, granted an exclusive licence to Polydor Limited (“Polydor”) to manufacture and distribute gramophone records and cassettes reproducing those recording in the United Kingdom. Based on their rights as copyright-owner and exclusive licensee, respectively, RSO and Polydor brought an action against Harlequin and Simons for infringement of their rights under English law, in particular under the Copyright Act, 1956. In fact, under the applicable law, Harlequin and Simons had infringed the copyright by importing the records without a licence of the owner of the copyright.
Portugal was not, at the material time, a member of the European Community. However, Article 14(2)
Article 14(2) of the Agreement provides:
“Quantitative restrictions on imports shall be abolished on 1 January 1973 and any measures having an effect equivalent to quantitative restrictions on imports shall be abolished no later than 1 January 1975.”
and 23
Article 23 of the Agreement provides:
“The Agreement shall not preclude prohibitions or restrictions on imports, exports or goods in transit justified on grounds of public morality, law and order or public security, the protection of life and health of humans, animals or plants, the protection of national treasures of artistic, historic or archaeological value, the protection of industrial or commercial property, or rules relating to gold or silver. Such prohibitions or restrictions must not, however, constitute a means of arbitrary discrimination or a disguised restriction on trade between the Contracting Parties.”
of the Agreement between the European Community and the Portuguese Republic
This Agreement was adopted on behalf of the Community by Regulation (EEC) No 2844/72 of the Councl of 19 December 1972 (OJ, English Special Edition 1972 (31 December) L 301, p. 166). The detailed rules for implementing the safeguard measures provided for in the agreement were laid down by Regulation (EEC) No 2845/82 of the Council of the same date (OJ, English Special Edition 1972 (31 December) L 301, p 370).
(“the Agreement”), quantitative restrictions on imports were to be abolished in a manner which, according to the wording of said provisions, is similar to that provided in Articles 30 and 36 of the EEC Treaty. Harlequin and Simons therefore contended that the Copyright Act could not be interpreted so as to render the import of records which have been lawfully marketed in Portugal an unlawful infringement with the copyright.
The Court of Appeal of England and Wales stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice the question whether the enforcement of the rights granted to the owner of the copyright under the Copyright Act constituted a measure having an equivalent effect as import restrictions under Article 14(2) of the Agreement and, if so, whether it could be justified under Article 23 of the Agreement.
Společnosti Harlequin Record Shops Limited (dále jen ”Harlequin”) a Simons Records Limited (dále jen ”Simons”) dovážely nahrávky populární hudební skupiny Bee Gees z Portugalska do Velké Británie. Tyto nahrávky byly legálně šířeny v Portugalsku na základě licence udělené firmou RSO Records – majitelem autorských práv. RSO však garantoval exkluzivní licenci firmě Polydor na výrobu a šíření gramofonových
a
kazetových nahrávek a reprodukci těchto nahrávek ve Velké Británii. Na základě tohoto práva – majitelé autorských práv resp. držitel exkluzivní licence RSO a Polydor zahájili řízení proti firmám Harlequin a Simons pro porušení anglického práva, zvláště a
u
torského zákona z roku 1956. Podle tohoto zákona Harlequine a Simons porušili autorské právo dovozem nahrávek bez licence osoby oprávněné k šíření díla.
Portugalsko nebylo ještě v této době členem Evropského společenství. Nicméně, článek 14 (2)
Článek 14 (2) Kvantitativní omezení dovozu budou zrušena k 1. lednu 1973 jakákoliv opatření s rovnocenným účinkem nebo kvantitativní omezení budou zrušena nejpozději 1. ledna 1975.
a článek
23 (2)
Článek 23 (2) dohoda nevylučuje zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží , pokud je odůvodněna ochranou morálky, práva a pořádku nebo bezpečnosti ochranu života a zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, ochranou národního kulturního bohatství, umělecké, historické a archeologické hodnoty, ochranou průmyslového a obchodního vlastnict
v
í a pravidel stahujících se ke zlatu a stříbru. Ty to zákazy a omezení však nesmí zakládat prostředky svévolné diskriminace či skrytého omezení obchodu mezi smluvními stranami.
Dohody mezi ES a Portugalskem
Tato dohoda byla uzavřena na základě nařízení 2844/72 . Detailní pravidla pro provádění zajištujících opatření obsažených v dohodě byla publikována v nařízení 2845/82.
, (dále jen ”Dohoda”) předvídal zrušení kvantitativní omezení na dovoz zboží podobným způsobem, dle slov Dohody, jako je tomu v článku 30 a 36 Smlouvy ES. Harlequine a Simons proto tvrdili, že autorský zákon nemohl být vykládán tak, aby dovoz zboží legálně šířeného v Portugalsku byl považován za porušení autorského práva. Odvolací soud Anglie a Walesu přerušil řízení a podle článku 177 Smlouvy ES se obrátil na Evropský soudní dvůr s dotazem, zda vynucování práva garant
o
vaného majiteli autorského práva podle anglického autorského zákona zakládá opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu podle článku 14 (2) Dohody, a pokud ano, zda může být odůvodněno na základě článku 23 Dohody.

Názor soudu a komentář:
It was at the time of the judgement already established case-law of the Court that “the exercise of an industrial or commercial property right by the proprietor of thereof, including the commercial exploitation of a copyright, in order to prevent the importation into a Member State of a product from another Member State, in which that product has lawfully been placed on the market by the proprietor or with his consent, constitutes a measure having an effect equivalent to a quantitative restriction for the purposes of Article 30 of the Treaty, which is not justified on the ground of the protection of industrial and commercial property within the meaning of Article 36 of the Treaty” (see in particular
GEMA; Terrapin; EMI
). The question was, whether the provisions of the Agreement, which are similarly worded as the provisions of the Treaty, were to be interpreted accordingly.
The Court denies this. It finds that the question has to be determined taking account of the purpose of the provisions as well as their wording (see also [714]
Chiquita Italia
). While the wording is - in the relevant parts - identical, the Treaty on the one hand and the Agreement on the other pursue different objectives. “The consideration which led to that interpretation of Articles 30 and 36 of the Treaty do not apply in the context of the relations between the Community and Portugal as defined by the Agreement. It is apparent from an examination of the Agreement that although it makes provision for the abolition of certain restrictions on trade between the Community and Portugal, such as quantitative restrictions and measures having an equivalent effect, it does not have the same purpose as the EEC Treaty, inasmuch as the latter (…) seeks to create a single market reproducing as closely as possible the conditions of a domestic market.” The Agreement, in contrast, merely seeks “to consolidate and to extend the economic relations existing between the Community and Portugal and to ensure, with due regard for fair conditions of competition, the harmonious development of their commerce for the purpose of contributing to the work of constructing Europe”.
The interpretation of the Agreement is thus predetermined by the interpretation of the respective provisions of the Treaty. The Court concludes that, while said provisions of the Copyright Act constitute a measure having an effect equivalent quantitative restrictions, it is nonetheless justified by Article 23 of the Agreement. It notes in particular that a different interpretation “is all the more necessary inasmuch as the instruments which the Community has in order to achieve the uniform application of Community law and the progressive abolition of legislative disparities within the common market have no equivalent in the context of the relations between the Community and Portugal”. While, in other words, the Treaty provides for an integrated system including executive and legislative mechanisms to harmonize the laws of the Member States where necessary to ensure fair competition, the Agreement does not provide for such instruments; therefore, a wider interpretation of the exception contained Article 23 of the Agreement is warranted.
Finally, the Court does not find that the enforcement of the copyright would constitute a “means of arbitrary discrimination or a disguised restriction on trade”. It thus also satisfies the requirement of the second sentence of Article 23 of the Agreement.
V době projednávání případu bylo již zavedenou precedentní praxi, že výkon práv průmyslového nebo obchodního vlastnictví, zahrnující v to výkon práva autorského/práva na šíření díla jeho majitelem, jehož cílem je zabránit dovozu výrobků ze států ,kde byl legálně uveden na trh majitelem autorského práva s jeho svolením, do jiného členského státu, zakládá opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení podle článku 30 Smlouvy ES, které není navíc odůvodněno ochranou duševního či obchodního vla
s
tnictví dle článku 36 Smlouvy ES (viz. GEMA; Terrapin; EMI). Otázkou bylo, zda relevantní články dohody, jejichž znění je podobné ustanovením smlouvy ES mají být vykládány stejným způsobem jako Smlouva ES.
Soud toto tvrzení zamítá. Shledává, že při výkladu musí být vzat v potaz účel ustanovení, stejně tak jako jejich doslovné znění. Zatímco dikce je v relevantních částech identická, Dohoda a Smlouva ES mají odlišné cíle. Úvahy, které vedly k konsekventní interpretaci článků 30 a 36 nemohou být aplikovány
v
kontextu vztahu mezi ES a Portugalskem, které jsou definovány v Dohodě. Z přezkumu Dohody je zjevné, že ačkoliv obsahuje ustanovení o zrušení určitých omezení obchodu mezi ES a Portugalskem (např. kvantitativní omezení a opatření s rovnocenným účinkem) n
e
má stejný účel jako Smlouva ES v tom smyslu, že zatímco Smlouva ES má za cíl vytvoření jednotného trhu, který by měl, jak jen možno, odpovídat podmínkám národního trhu, dohoda se snaží o konsolidaci a rozšíření ekonomických vztahů Evropského společenství
a
Portugalska a o zajištění harmonického rozvoje vzájemného obchodu za účelem budovní příští evropské architektury – to vše při zachování podmínek spravedlivé hospodářské soutěže.
Výklad Dohody je proto předurčen výkladem odpovídajících ustanovení Smlouvě ES. Soud uzavírá, že zatímco zmíněná ustanovení autorského zákona zakládala opatření s rovnocenným účinkem jsou nicméně odůvodněna článkem 23 Dohody. Soud zmiňuje zvláště fakt, že rozdílný výklad “je rozdílný proto, že nástroje, které má Společenství k di
s
pozici za účelem jednotné aplikace práva ES a progresivního omezování právních rozdílů v rámci jednotného trhu nemají žádný ekvivalent v kontextu vztahu ES a Portugalska. Jinými slovy, zatímco Smlouva ES zná mechanismy harmonizace práva členských států –
t
am, kde je nutné zajistit pravidla rovné soutěže, dohoda takové instrumenty nemá. Je proto širší interpretace výjimek obsažených v článku 23 oprávněna.
Konečně, soud neshledal, že by vynucování autorských práv zakládalo “prostředky svévolné diskriminace nebo zastřené omezení obchdu” a naplňuje proto předpoklady druhé věty článku 23 Dohody a umožňuje jejich aplikaci.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE SIMILARITY BETWEEN THE TERMS USED IN ARTICLES 30 AND 36 OF THE EEC TREATY, ON THE ONE HAND, AND ARTICLES 14 (2) AND 23 OF THE AGREEMENT BETWEEN THE EEC AND THE PORTUGUESE REPUBLIC, ON THE OTHER, IS NOT A SUFFICIENT REASON FOR TRANSPOSING TO THE PROVISIONS OF THE AGREEMENT THE CASE-LAW OF THE COURT WHICH DETERMINES IN THE CONTEXT OF THE COMMUNITY THE RELATIONSHIP BETWEEN THE PROTECTION OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY RIGHTS AND THE RULES ON THE FREE MOVEMENT OF GOODS. ALTHOUGH IT MAKES PROVISION FOR THE UNCONDITIONAL ABOLITION OF CERTAIN RESTRICTIONS ON TRADE BETWEEN THE COMMUNITY AND PORTUGAL, SUCH AS QUANTITATIVE RESTRICTIONS AND MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT, THE AGREEMENT DOES NOT HAVE THE SAME PURPOSE AS THE EEC TREATY, INASMUCH AS THE LATTER SEEKS TO UNITE NATIONAL MARKETS INTO A SINGLE MARKET REPRODUCING AS CLOSELY AS POSSIBLE THE CONDITIONS OF A DOMESTIC MARKET. IT FOLLOWS THAT IN THE CONTEXT OF THE AGREEMENT RESTRICTIONS ON TRADE IN GOODS MAY BE CONSIDERED TO BE JUSTIFIED ON THE
GROUND OF THE PROTECTION OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY IN A SITUATION IN WHICH THEIR JUSTIFICATION WOULD NOT BE POSSIBLE WITHIN THE COMMUNITY.

2. THE ENFORCEMENT BY THE PROPRIETOR OR BY PERSONS ENTITLED UNDER HIM OF COPYRIGHTS PROTECTED BY THE LAW OF A MEMBER STATE AGAINST THE IMPORTATION AND MARKETING OF GRAMOPHONE RECORDS LAWFULLY MANUFACTURED AND PLACED ON THE MARKET IN THE PORTUGUESE REPUBLIC BY LICENSEES OF THE PROPRIETOR IS JUSTIFIED ON THE GROUND OF THE PROTECTION OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 23 OF THE AGREEMENT BETWEEN THE EEC AND THE PORTUGUESE REPUBLIC AND THEREFORE DOES NOT CONSTITUTE A RESTRICTION ON TRADE SUCH AS IS PROHIBITED BY ARTICLE 14 (2) OF THE AGREEMENT. SUCH ENFORCEMENT DOES NOT CONSTITUTE A MEANS OF ARBITRARY DISCRIMINATION OR A DISGUISED RESTRICTION ON TRADE BETWEEN THE COMMUNITY AND PORTUGAL WITHIN THE MEANING OF THE SAID ARTICLE 23.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):