Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61995J0251
Název:
Title: 		Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL BV proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport, věc C-251/95, Recueil 1997, s. I-06191
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL BV proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport, věc C-251/95, Recueil 1997, s. I-06191


Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Bundesgerichtshof – Německo. Směrnice 89/104/EHS. Sbližování právních předpisů členských států o ochranných známkách. „Nebezpečí záměny, včetně nebezpečí asociace“.


Předmět:

Výklad čl. 4 odst. 1 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1).


Odůvodnění:

1 Usnesením ze dne 29. června 1995, došlým kanceláři Soudního dvora dne 20. července 1995, položil Bundesgerichtshof na základě článku 177 Smlouvy o ES předběžnou otázku týkající se výkladu čl. 4 odst. 1 písm. b) první směrnice 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1, dále jen „směrnice“).



2 Tato otázka byla vznesena v rámci sporu mezi nizozemskou společností SABEL BV (dále jen „SABEL“) a německou společností Puma AG, Rudolf Dassler Sport (dále jen „Puma“) ohledně přihlášky k zápisu níže vyobrazené ochranné známky IR 540 894 v Německu,

3 Společnost Puma podala námitky proti zápisu této ochranné známky zejména z toho důvodu, že je majitelkou této obrazové ochranné známky,

4 Deutsches Patentamt (Německý patentový úřad) měl za to, že mezi uvedenými ochrannými známkami neexistuje žádná shoda ve smyslu známkového práva, a proto námitky zamítl. Společnost Puma se tedy odvolala u Bundespatentgericht, který částečně vyhověl jejímu návrhu, když rozhodl, že mezi ochrannými známkami existuje shoda, pokud jde o výrobky SABEL spadající do tříd 18 a 25, které považoval za shodné s výrobky nebo podobné výrobkům uvedeným v seznamu zboží, na které se vztahuje ochranná známka Puma. Společnost SABEL poté podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof proti zamítnutí jejího návrhu.

5 Bundesgerichtshof měl prozatímně za to, že podle zásad až dosud uplatňovaných v německém právu při posuzování nebezpečí záměny takové nebezpečí, pokud jde o dvě dotyčné ochranné známky, z hlediska známkového práva neexistuje.

6 Prvky posouzení, které Bundesgerichtshof uplatnil k dosažení uvedeného prozatímního závěru, jsou v podstatě tyto:

– Při posuzování nebezpečí záměny je třeba vycházet z celkového dojmu, kterým dotyčná označení působí. Není dovoleno vyjmout jeden prvek z celkového názvu a omezit přezkum nebezpečí záměny pouze na tento jediný prvek. Je však možné jednotlivému prvku přiznat zvláštní rozlišovací způsobilost, která je charakteristická pro označení jako celek, a v důsledku toho – v případě shody označení třetí osoby s takto charakterizovaným celkovým označením – připustit existenci nebezpečí záměny. Avšak i v takovém případě se jedná o srovnání dvou označení jako celků, a nikoliv o srovnání jejich jednotlivých (charakteristických) prvků.

– Označení může mít zvláštní rozlišovací způsobilost, a to buď vnitřně nebo díky důvěře, jíž se těší u veřejnosti. Nebezpečí záměny je tím vyšší, čím vyšší se jeví rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Avšak vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nebyl v tomto ohledu uplatněn žádný argument, lze při přezkumu podobnosti dvou dotčených ochranných známek vycházet nanejvýš z toho, že starší ochranná známka má běžnou rozlišovací způsobilost.

– Posouzení, které má určit, zda má prvek takový význam, že charakterizuje označení jako celek, je v zásadě věcí soudu rozhodujícího ve věci samé, leč při dodržení systematických nebo empirických zásad. Z právního hlediska nemůže být Bundespatentgericht kritizován za to, že zdůraznil význam obrazového prvku ochranné známky SABEL a že textovému prvku ochranné známky přisoudil druhořadý význam.

– Musejí být stanovena přísná kritéria, pokud jde o nebezpečí záměny mezi obrazovými prvky, které vycházejí z popisného obsahu a vykazují málo fantazijních prvků. Vyobrazení skákající kočkovité šelmy představuje obrazový prvek věrně vycházející z přírodních faktů a reprodukující typický pohyb kočkovitých šelem při skoku. Zvláštnosti, které jsou vlastní vyobrazení skákající šelmy na ochranné známce Puma, jako je například skutečnost, že šelma je vyobrazena jako silueta, se u ochranné známky SABEL nevyskytují. Pro účely odůvodnění existence nebezpečí záměny se tedy nelze dovolávat analogické shody mezi obrazovými prvky dvou označení.

7 Bundesgerichtshof si však klade otázku, jaký význam je třeba při posuzování nebezpečí záměny přisoudit sémantickému obsahu ochranných známek (v projednávaném případě „skákající kočkovitá šelma“) – což je problém plynoucí zejména z dvojznačné terminologie použité v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice, podle něhož toto nebezpečí zahrnuje „nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“. Uvedený soud si tedy klade otázku, zda pouhá asociace, kterou si může veřejnost vytvořit mezi oběma ochrannými známkami prostřednictvím pojmu „skákající kočkovité šelmy“, odůvodňuje odepření ochrany ochranné známce SABEL v Německu pro výrobky podobné výrobkům uvedeným v seznamu zboží, na které se vztahuje dříve zapsaná ochranná známka Puma.

8 Směrnice, která byla v Německu provedena prostřednictvím „Gesetz über den Schutz von Marken und sonstigen Kennzeichen“ (zákon o ochraně ochranných známek a jiných označení) ze dne 25. října 1994 (BGBl I, s. 3082), v čl. 4 odst. 1 písm. b) stanoví:

9 Z desátého bodu odůvodnění směrnice vyplývá: 10 Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení až do doby, než Soudní dvůr rozhodne o této předběžné otázce: 11 Podstatou předběžné otázky Bundesgerichtshof je, zda musí být kritérium „nebezpečí záměny, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“ stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice vykládáno v tom smyslu, že pouhá asociace mezi dvěma známkami, kterou si veřejnost může vytvořit na základě shody jejich sémantického obsahu, je dostačující pro vyvození závěru o existenci nebezpečí záměny ve smyslu uvedeného ustanovení, vzhledem ke skutečnosti, že jedna z těchto ochranných známek je tvořena kombinací slova a obrazu, zatímco druhá, zapsaná pro shodné nebo podobné výrobky, byla zapsána pouze jako obrazová ochranná známka a netěší se u veřejnosti zvláštní známosti.

12 Je třeba připomenout, že článek 4 směrnice, který stanoví další důvody odůvodňující zamítnutí nebo neplatnost v případě střetů týkajících se starších práv, v odst. 1 písm. b) stanoví, že ochranná známka je ve střetu se starší ochrannou známkou existuje-li z důvodu shodnosti či podobnosti ochranných známek a shodnosti či podobnosti zboží nebo služeb, na něž se ochranná známka vztahuje, na straně veřejnosti nebezpečí záměny, které zahrnuje nebezpečí asociace mezi dvěma ochrannými známkami.

13 V podstatě shodná ustanovení jsou krom toho uvedena v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice, který vymezuje případy, ve kterých je majitel ochranné známky oprávněn zakázat třetím osobám užívat označení shodná s jeho ochrannou známkou nebo jim podobná, jakož i v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1).

14 Belgická, lucemburská a nizozemská vláda uplatnily, že pojem „nebezpečí asociace“ byl do výše uvedených ustanovení směrnice zaveden na jejich žádost za tím účelem, aby byla ustanovení vykládána stejným způsobem jako článek 13 A jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách, který pro účely vymezení dosahu výlučných práv z ochranné známky nepoužívá pojem „nebezpečí záměny“, nýbrž pojem „podobnosti“ ochranných známek.

15 Uvedené vlády odkazují na rozsudek Soudního dvora Beneluxu, podle kterého existuje mezi ochrannou známkou a označením podobnost, vykazuje-li, s ohledem na zvláštnosti projednávaného případu, zejména na rozlišovací způsobilost ochranné známky, ochranná známka a označení, posuzované samostatně a v jejich vzájemných vztazích, z fonetického, vzhledového nebo pojmového hlediska takovou podobnost, která může vést ke vzniku asociace mezi označením a ochrannou známkou (rozsudek ze dne 20. května 1983, Jullien v. Verschuere, A 82/5, Jur. 1983, sv. 4, s. 36). Tato judikatura vychází z myšlenky, že je-li označení schopné vyvolat asociace s ochrannou známkou, veřejnost si mezi tímto označením a touto ochrannou známkou vytvoří spojitost. Taková spojitost může být pro starší ochrannou známku škodlivá nikoliv pouze tehdy, pokud vyvolává dojem, že výrobky mají shodný nebo příbuzný původ, ale také tehdy, pokud nebezpečí záměny mezi označením a ochrannou známkou neexistuje. Asociace mezi označením a ochrannou známkou mohou totiž – vzhledem k tomu, že vnímání označení vyvolává, často nevědomě, vzpomínku na ochrannou známku – přenést „goodwill“ spjatý se starší ochrannou známkou na označení a rovněž zeslabit představu spojenou s touto ochrannou známkou.


16 Podle výše uvedených vlád zahrnuje tedy nebezpečí asociace tři možné případy: zaprvé případ, kdy veřejnost zaměňuje označení s dotčenou ochrannou známkou (nebezpečí přímé záměny); zadruhé případ, kdy si veřejnost vytvoří spojitost mezi majiteli označení a ochranné známky a zaměňuje je (nebezpečí nepřímé záměny nebo asociace); zatřetí případ, kdy si veřejnost vytvoří spojitost mezi označením a ochrannou známkou a vnímání označení u ní vyvolává vzpomínku na ochrannou známku, aniž by je však zaměňovala (nebezpečí asociace v pravém slova smyslu).

17 Je tedy třeba určit, zda, jak tvrdí výše uvedené vlády, je čl. 4 odst. 1 písm. b) použitelný v případech, kdy neexistuje přímé nebo nepřímé nebezpečí záměny, nýbrž pouze nebezpečí asociace v pravém slova smyslu. Takový výklad směrnice zpochybňuje jak vláda Spojeného království, tak i Komise.

18 V tomto ohledu je namístě připomenout, že čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice je určen k tomu, aby se použil pouze tehdy, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti ochranných známek a shodnosti či podobnosti zboží nebo služeb, na které se tyto známky vztahují, „existuje u veřejnosti nebezpečí záměny, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“. Avšak z tohoto znění vyplývá, že pojem nebezpečí asociace není alternativou k pojmu nebezpečí záměny, nýbrž že slouží k upřesnění jeho rozsahu. Samotné znění uvedeného ustanovení tedy vylučuje, že by mohl být použit, neexistuje-li nebezpečí záměny na straně veřejnosti.

19 Tento výklad vyplývá rovněž z desátého bodu odůvodnění směrnice, ve kterém se uvádí, že „nebezpečí záměny ... představuje specifickou podmínku ochrany“.

20 Krom toho je třeba uvést, že výklad, k němuž se dospělo v bodě 18 tohoto rozsudku, neodporuje čl. 4 odst. 3 a 4 písm. a) a čl. 5 odst. 2 směrnice, které majiteli ochranné známky, která získala dobré jméno, umožňují zakázat užívání bez řádného důvodu označení shodných s jeho ochrannou známkou nebo podobných jeho ochranné známce, aniž by vyžadoval prokázání existence nebezpečí záměny, a to i v případě, že dotčené výrobky nejsou podobné.

21 V tomto ohledu totiž stačí uvést, že narozdíl od čl. 4 odst. 1 písm. b) se výše uvedená ustanovení vztahují výlučně na ochranné známky, které získaly dobré jméno, a za podmínky, že užívání ochranné známky třetí osoby bez řádného důvodu protiprávně těží z její rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména nebo jim působí újmu.

22 Jak již bylo konstatováno v bodě 18 tohoto rozsudku, čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice nelze použít, neexistuje-li nebezpečí záměny na straně veřejnosti. V tomto ohledu z desátého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že posouzení nebezpečí záměny „závisí na mnoha faktorech a zejména na povědomí o ochranné známce na trhu, na asociaci, která může vzniknout mezi užívaným označením a zapsanou známkou, na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi označeným zbožím nebo službami“. Nebezpečí záměny tedy musí být posuzováno globálně s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu.

23 Globální posouzení, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Ze znění čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice, podle kterého „...existuje nebezpečí záměny u veřejnosti...“, totiž vyplývá, že vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotyčného druhu výrobku nebo služby hraje rozhodující úlohu při globálním posouzení nebezpečí záměny. Průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily.

24 V této souvislosti je třeba uvést, že nebezpečí záměny je tím vyšší, čím vyšší se jeví rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Nelze tedy vyloučit, že pojmová podobnost vyplývající ze skutečnosti, že dvě ochranné známky používají obrazy, které se shodují ve svém sémantickém obsahu, může vytvářet nebezpečí záměny v případě, že má starší ochranná známka zvláštní rozlišovací způsobilost, a to buď vnitřně nebo díky proslulosti, jíž se těší u veřejnosti.

25 Za takových okolností, jaké jsou v případě projednávaném v původním řízení, kdy se starší ochranná známka netěší zvláštní proslulosti a je tvořena obrazem, který vykazuje málo fantazijních prvků, není však pouhá pojmová podobnost ochranných známek pro vznik nebezpečí záměny dostačující.

26 Na předběžnou otázku je tedy namístě odpovědět tak, že kritérium „nebezpečí záměny, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“ uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice musí být vykládáno v tom smyslu, že pouhá asociace mezi dvěma ochrannými známkami, kterou by si veřejnost mohla vytvořit na základě shody jejich sémantického obsahu, není sama o sobě dostačující pro vyvození závěru o existenci nebezpečí záměny ve smyslu uvedeného ustanovení.


K nákladům řízení

27 Výdaje vzniklé belgické, francouzské, lucemburské a nizozemské vládě a vládě Spojeného království, jakož i výdaje Komise Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
SOUDNÍ DVŮR,


_____________________________________________________________________________