Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, International Business Machines Corporation proti Komisi Evropských společenství, Věc 60/81, Recueil 1981, s. 2639
Klíčová slova:
Hospodářská soutěž - neplatnost rozhodnutí o zahájení řízení a oznámení námitek
Předmět:
Zrušení rozhodnutí o zahájení řízení v oblasti hospodářské soutěže a příslušného oznámení námitek.
Skutkové okolnosti Skutkové okolnosti věci, průběh řízení, návrhová žádání, důvody a argumenty účastníků řízení lze shrnout takto: I – Popis skutkových okolností 1. Komise, která obdržela několik stížností, vznesených některými konkurenty žalobkyně, šetřila již po několik let obchodní praktiky žalobkyně a jejích dceřinných společností za účelem určení toho, zda tyto praktiky představují zneužití dominantního postavení na trhu ve smyslu článku 86 Smlouvy o EHS, či nikoli. Dopisem ze dne 19. prosince 1980, podepsaným generálním ředitelem pro hospodářskou soutěž, byla žalobkyně informována, že Komise proti ní zahájila řízení na základě článku 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. s. 204), a že má v úmyslu přijmout rozhodnutí týkající se porušení článku 86 Smlouvy o EHS. K tomuto dopisu bylo přiloženo oznámení námitek, jak je stanoveno v článku 19 nařízení č. 17. Žalobkyně byla vyzvána, aby na ně písemně odpověděla, a bylo jí sděleno, že později bude mít příležitost své stanovisko vyložit ústně při slyšení. Komise podle oznámení námitek zastává stanovisko, že žalobkyně zaujímá dominantní postavení v dodávkách ústředních výkonných jednotek (CPU) a základního softwaru pro počítačové systémy typu IBM 360 a 370, a kontroluje tak jejich provoz a údržbu, a že tohoto postavení zneužila na úkor výrobců „slučitelných zástrček“, kteří nabízejí výrobky zvláště zkonstruované tak, aby byly slučitelné s uvedenými počítačovými systémy, a to prostřednictvím určitých obchodních praktik spočívajících v - dodávkách jednoho výrobku společně s jiným bez odděleného účtování nebo v dodávkách výrobku fyzicky spojeného s jiným výrobkem bez odděleného účtování („bundling“), zejména základního softwaru a hlavní datové paměti k jejím základním jednotkám, - odmítání zveřejnit při inzerování nových výrobků podrobnosti o změnách specifikace rozhraní, nebo pokud je zveřejní, neučiní tak před první dodávkou zákazníkovi, - odmítání dodávek určitého cenného softwaru uživatelům počítačových systémů IBM, pokud tento software není užíván spolu se základní jednotkou vyrobenou IBM. Tyto praktiky žalobkyně na celosvětovém trhu byly a částečně jsou předmětem soudních řízení ve Spojených státech. 2. Žalobkyně požádala dopisem ze dne 28. ledna 1981 Komisi, aby jí poskytla podrobnosti týkající se aktů Komise, jimiž se povoluje zahájení řízení a zaslání oznámení námitek, a zaslala jí kopie příslušných dokumentů, které popisují tyto akty. Komise dopisem ze dne 3. února 1981, podepsaným ředitelem ředitelství IV B, uvedené podrobnosti odmítla poskytnout s odůvodněním, že se jedná o vnitřní usnesení Komise, která se nemají sdělovat mimo Komisi. Žalobkyně dopisem ze dne 20. února 1981 informovala Komisi, že podle jejího názoru je správní řízení stiženo řadou vad. Požádala tudíž Komisi o stažení oznámení námitek a o ukončení řízení, nebo podpůrně o odpovědi na některé obecné i specifické otázky, obsažené v uvedeném dopise s cílem objasnit postoj Komise a přimět ji k tomu, aby se vzdala použití práva, které si vyhradila na dodatečné vznesení dalších námitek. V odpověď na tento dopis a po podání této žaloby Komise dopisem ze dne 13. dubna 1981 odmítla přistoupit na tyto požadavky žalobkyně, přičemž jí současně poskytla určité informace; krom toho několikrát prodloužila lhůtu pro písemnou odpověď na oznámení námitek, naposledy do 31. srpna 1981. II - Návrhová žádání a řízení 1 – Žalobkyně dne 18. března 1981 podala tuto žalobu, kterou se domáhá, aby Soudní dvůr (1) zrušil (i) akt nebo akty Komise, jímž nebo jimiž (a) bylo zahájeno řízení proti IBM podle článku 3 nařízení Rady č. 17; (b) bylo žalobkyni zasláno nebo sděleno oznámení námitek nebo (ii) samotné oznámení námitek, představuje-li samo o sobě akt Komise; (2) uložil Komisi náhradu nákladů řízení. Tato žaloba se zakládá na třech žalobních důvodech, které lze stručně shrnout takto: - Komise nedodržela minimální stanovené požadavky na oznámení námitek. Oznámení námitek údajně není jasné a obsahuje základní chyby, Komise si v něm neprávem vyhradila možnost vznesení dalších námitek a lhůta pro odpověď byla stanovena nepřiměřeně. Oznámení námitek tudíž je v rozporu se základními zásadami práva obhajoby. - Zahájení řízení podle článku 86 údajně představuje protiprávní výkon pravomoci Komise. Akty, které jsou předmětem žaloby, nebyly přijaty rozhodnutím všech komisařů ve sboru, ačkoli nikdo nebyl zmocněn ani nemohl být v souladu s právem zmocněn, v každém případě ne bez řádného zveřejnění či oznámení. - Vzhledem k tomu, že k chování, které je žalobkyni kladeno za vinu, dochází hlavně mimo Společenství a že je předmětem soudních řízení ve Spojených státech, Komise měla již od počátku vzít v úvahu zásady mezinárodního práva použitelné v této oblasti, a to zásadu „zdvořilosti“ (comity) a nezasahování do vnitřních záležitostí Spojených států, které brání výkonu pravomoci Společenství. Samostatným podáním zapsaným do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 10. dubna 1981 vznesla Komise proti této žalobě námitku nepřípustnosti v souladu s čl. 91 odst. 1 jednacího řádu a žádala - prohlásit žalobu za nepřípustnou a - uložit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Usnesením Soudního dvora ze dne 13. května 1981 bylo společnosti Memorex SA, stěžovateli ve správním řízení, povoleno vedlejší účastenství v řízení. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k přípustnosti žaloby žádá - prohlásit žalobu za nepřípustnou a - uložit náhradu nákladů řízení, včetně výdajů vedlejšího účastenství, žalobkyni. 2. Současně s hlavní žalobou vznesla žalobkyně samostatným podáním podle čl. 91 odst. 1 jednacího řádu žádost, aby Soudní dvůr vydal usnesení, kterým (1) přikáže Komisi poskytnout podrobnosti o jejích aktech povolujících (i) zahájení řízení a (ii) zaslání oznámení námitek spolu s kopiemi protokolů či jiných příslušných dokumentů, které popisují tyto akty, a (2) uloží Komisi náhradu nákladů této žádosti a vzniklých ve spojení s ní. Žalobkyně se na podporu tohoto návrhu odvolala na článek 21 statutu Soudního dvora Evropského hospodářského společenství a na čl. 45 odst. 2 jednacího řádu, přičemž uvedla, že neposkytne-li Komise takto požadované podrobnosti, žalobkyně nebude fakticky schopna se příslušně vyslovit ohledně platnosti dotyčných aktů, stejně jako Soudní dvůr nebude schopen vykonávat svou pravomoc přezkumu podle článku 173 Smlouvy o EHS. Komise v odpověď na tuto žádost požádala o - zamítnutí žádosti o poskytnutí dokumentů a - uložení náhrady nákladů řízení žalobkyni. Komise na podporu svých návrhů zdůraznila, že žalobkyně nemůže požadovat předložení dokumentů zabývajících se otázkami věci samé v původním řízení mimo původní řízení, a to dokonce dříve, než se prokázalo, že je žaloba v původním řízení přípustná, a že ustanovení, na něž se žalobkyně odvolává, se vztahují na odlišné okolnosti, a nepřipouštějí tudíž takový postup. 3. Žalobkyně podala dne 29. května 1980 návrh na předběžné opatření ve smyslu článku 83 jednacího řádu směřující k pozastavení správního řízení Komise a k pozastavení používání napadených aktů nebo k přijetí nezbytných prozatímních opatření. Předseda Soudního dvora usnesením o předběžném opatření ze dne 7. července 1981 rozhodl o zamítnutí tohoto návrhu a o tom, že o nákladech řízení včetně nákladů vedlejšího účastenství bude rozhodnuto později. 4. Písemná část řízení ve věci námitky nepřípustnosti proběhlo obvyklým způsobem. Soudní dvůr po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta rozhodl o zahájení ústní části řízení ve věci přípustnosti žaloby bez dokazování. III – Argumenty účastníků řízení ve věci přípustnosti žaloby 1. Žalobkyně v žalobě zdůrazňuje, že akty Komise, které jsou předmětem žaloby, představují rozhodnutí ve smyslu článku 173 Smlouvy o EHS, neboť se jedná o akty Komise, které zakládají právní účinky. Žalobkyně se za tímto účelem odvolává na rozsudky Soudního dvora ze dne 31. března 1971 ve věci 22/70 (Komise proti Radě, „AETR“, Recueil s. 263) a ze dne 15. března 1967 ve věcech 8 až 11/66 (Cimenteries proti Komisi, Recueil s. 93). Oznámením námitek se vyhraňuje a předurčuje postoj Komise vůči podnikům a Komise je jím vázána ke stanovisku, jehož se nemůže právoplatně zříci. Krom toho představuje sdělení oznámení námitek podmínku sine qua non pravomoci Komise udělovat pokutu nebo penále nebo vydat příkaz k ukončení porušování předpisů. Způsobuje změnu právního postavení dotyčného podniku v tom smyslu, že tento podnik je takto povinen odpovědět na obvinění a hájit se a dodržet přitom Komisí stanovenou lhůtu. Pokud podnik nepodnikne žádné kroky k obhajobě, může být přímo pokutován nebo penalizován nebo nucen podrobit se příkazu k ukončení porušování předpisů. Krom toho má podle čl. 9 odst. 3 nařízení č. 17 zahájení řízení a sdělení oznámení námitek ten právní následek, že orgány členských států přestávají být příslušné k použití článků 85 a 86 Smlouvy o EHS, a takovým sdělením se přeruší promlčecí doba podle článku 2 nařízení Rady č. 2988/74 ze dne 26. listopadu 1974 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. L 319, s. 1). Soudní přezkum sporných aktů před konečným rozhodnutím zaručuje dodržení zásad řádného výkonu spravedlnosti a práva být slyšen; snižuje nebezpečí zrušení konečného rozhodnutí z důvodu procesních vad. 2. Komise na podporu námitky nepřípustnosti uvádí, že zahájení správního řízení a oznámení námitek jsou přípravné a předběžné procesní úkony a v důsledku toho nemohou být napadeny podle článku 173 Smlouvy o EHS. Právo hospodářské soutěže Společenství stejně jako vnitrostátní postupy, které jsou Komisi známy, rozlišují mezi rozhodnutími napadnutelnými podle článku 173 a procesními opatřeními, která sama o sobě jsou nenapadnutelná. Pokud by taková procesní opatření byla přijata nebo prováděna nepatřičně, dotyčný podnik by mohl zpochybnit pouze platnost rozhodnutí, které Komise přijme na závěr dotčeného řízení. Pojetí žalobkyně by bránilo normálnímu postupu Komise, neboť žádné správní řízení by nikdy nemohlo být dovedeno do konce, kdyby bylo v každé etapě předmětem žádosti o soudní revizi. Rozdíl, který právo Společenství činí mezi rozhodnutím napadnutelným podle článku 173 na jedné straně a procesními opatřeními na druhé straně, je ostatně pro podniky výhodný, neboť kdyby neexistoval, podniky by byly nuceny každé pro ně nepříznivé procesní opatření napadnout nebo se mu podřídit a nést značné náklady na obhajobu při správním řízení. Akty napadené v projednávaném případě představují v rámci uvedeného rozdílu pouze etapy správního řízení, spadající do správní pravomoci Komise, které Soudní dvůr nemá přezkoumávat a do nichž by neměl zasahovat před přijetím konečného rozhodnutí. Nařízení Rady č. 17 a nařízení Komise č. 99/63 ze dne 25. července 1963 o slyšeních podle čl. 19 odst. 1 a 2 nařízení Rady č. 17 (Úř. věst., s. 2268) v žádném ohledu nenakládají se zahájením řízení a s oznámením námitek jakožto s rozhodnutími, která mohou být předmětem žaloby. Napadené akty je třeba odlišovat zejména od oznámení výsledku předběžného přezkoumání dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě podle čl. 15 odst. 6 nařízení č. 17. Nevyskytuje se zde žádný z důvodů, které vedly Soudní dvůr k tomu, že ve výše uvedeném rozsudku ze dne 15. března 1967 ve věci Cimenteries považoval takové oznámení za rozhodnutí. Zahájení řízení ani oznámení námitek nezbavují dotčený podnik ochrany ani jej neuvádějí v postavení, kdy musí volit mezi zásadní změnou chování a nebezpečím pokuty. Tato usnesení nepředstavují konečný závěr zvláštního řízení a nevyžadují právní záruky ochrany podniku. Pokud jde o následek zahájení řízení podle čl. 9 odst. 3 nařízení č. 17, dopadá tento následek na příslušnost vnitrostátních orgánů, nikoli však na podnik samotný, a podnik z něho má prospěch, protože je tak chráněn před nebezpečím souběžných řízení. Po obdržení odpovědi na oznámení námitek musí Komise věc vždy přezkoumat a nic jí nebrání zaslat další oznámení námitek nebo upřesnit či doplnit původní oznámení. „Vyhraňující“ účinek oznámení námitek proto není důvodem, aby mohlo být toto oznámení přímo napadeno. Právo podniku vznášet kritiku vůči oznámení námitek je vhodněji a účinněji chráněno právem napadnout konečné rozhodnutí, neboť až v této etapě lze posoudit případné nedostatky oznámení námitek, aniž by bylo nutno se oddávat dohadům o budoucím průběhu řízení. Následek v podobě přerušení promlčecí doby nemůže připadat v úvahu. Tvrzení žalobkyně by znamenalo, že jakékoli kroky podniknuté k šetření ve věci porušení předpisů může být předmětem žaloby. Teorie žalobkyně o přípustnosti, která nemá žádnou oporu v právu hospodářské soutěže členských států, by nevyhnutelně měla vážné a nežádoucí důsledky, neboť Soudnímu dvoru by tak v rámci každého řízení zahájeného podle nařízení č. 17 mohl být předložen velký počet žalob proti procesním úkonům a Soudní dvůr by byl již v této etapě povinen zkoumat argumenty ve věci samé. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti rozvíjí svou argumentaci, že zahájení řízení a oznámení námitek vzhledem ke svým charakteristickým rysům představují rozhodnutí, která mohou být předmětem žaloby ve smyslu článku 173 Smlouvy o EHS. Podle judikatury Soudního dvora lze zrušit akt, má-li pro žalobkyni právní nebo skutkové důsledky, které v zájmu výkonu spravedlnosti vyžadují, aby byl přezkoumán. Tak tomu je v případě dotčených aktů. Zahájení řízení a oznámení námitek vzhledem ke své právní povaze vykazují veškeré charakteristické rysy rozhodnutí. Zahájení řízení vychází z formálního rozhodnutí Komise, které představuje její pravomocný akt, a oznámení předznamenává cestou pravomocného aktu určujícího postoj Komise závěr vnitřní správní etapy předběžného šetření. Právní i praktické důsledky dotčených aktů tento výsledek potvrzují. Žalobkyně tyto důsledky podrobně rozebírá na podporu svého tvrzení, vysloveného již v žalobě, že dotčené akty jsou z důvodu z nich plynoucích právních účinků rozhodnutími ve smyslu článku 173. Oznámení námitek zejména splňuje všechny podmínky stanovené výše uvedeným rozsudkem Soudního dvora ve věci Cimenteries. Zakončuje první etapu řízení, má za následek zastření dobré vůle žalobkyně, která až do odeslání oznámení námitek neměla žádný důvod domnívat se, že by chování, které je jí kladeno za vinu, mohlo znamenat porušení článku 86 Smlouvy o EHS a staví žalobkyni před dilema, že buď změní své obchodní praktiky, nebo se vystaví zvýšenému nebezpečí pokuty. Žalobkyně mimoto zdůrazňuje, že se nesnaží získat zásadní prohlášení o přípustnosti žalob v rámci správních řízení podle nařízení č. 17, nýbrž že projednávaná žaloba je vzhledem ke zvláštním a možná jedinečným okolnostem této věci přípustná. Z důvodů zvláštností této věci nelze přípustnost projednávané žaloby zkoumat bez zvážení věci samé. S ohledem na povahu uplatňovaných žalobních důvodů a jejich významu pro mezinárodní právní řád a pro právní řád Společenství jako celek spadají vznesené otázky plně do bezprostřední pravomoci Soudního dvora a měly by být odpovězeny ihned. Klíčovým bodem žaloby v původním řízení je tvrzení, že správní řízení Komise je stiženo vadou ab initio a jakékoli pokračování tohoto řízení je protiprávní. Žaloba se snaží prokázat, že napadené akty byly přijaty v rozporu s mezinárodním právem osobami, které nebyly oprávněny k jednání jménem Komise, a chránit zájem žalobkyně, aby se nemusela hájit v průběhu zcela protiprávního řízení. Za této situace pozdější zrušení konečného rozhodnutí Komise nestačí k tomu, aby žalobkyni poskytlo účinnou ochranu, a měl by být dostupný procesní prostředek, který by umožňoval soudní přezkum v rané etapě. Žalobkyně se na podporu svého tvrzení odvolává na právní posudek profesora Meessena, podle něhož pravidlo nezasahování podle zvykového mezinárodního práva, které má přímý účinek v právu Společenství a jehož se podniky mohou dovolávat, brání tomu, aby nějaký stát přijal opatření na základě svých pravidel v oblasti hospodářské soutěže, pokud by se tato opatření podstatnou měrou dotýkala zájmů cizího státu a pokud by tyto zájmy převažovaly nad zájmy státu připravujícího tato opatření. Podle tohoto právního posudku Komise zahájením správního řízení a pokračováním v něm porušila pravidlo nezasahování. Právo Společenství a pravidla mezinárodního práva tudíž vyžadují, aby dotyčné akty podléhaly soudnímu přezkumu v rané etapě za účelem zjištění, zda porušují pravidlo nezasahování, které je pravidlem příslušnosti ve smyslu článku 173 Smlouvy o EHS. Na rozhodnutí zaslat oznámení námitek se ostatně musí nahlížet jako na mlčky učiněné odmítnutí použít pravidlo nezasahování a z toho důvodu představuje rozhodnutí, proti němuž lze podat žalobu na základě článku 173. Žalobkyně se dále na podporu svého tvrzení odvolává na řadu právních posudků a přípisů ohledně práv členských států, z nichž vyplývá, že existuje zásada společná všem právním systémům, podle níž je soudní přezkum in limine dostupný v rané etapě v různých podobách za okolností, jako jsou okolnosti projednávaného případu, pokud to výkon spravedlnosti vyžaduje, a zejména pokud vzniknou otázky ohledně příslušnosti nebo soudní pravomoci. Přezkum judikatury Soudního dvora ve věcech úředníků rovněž ukazuje, že za určitých podmínek a z určitých důvodů mohou předběžné akty podléhat soudnímu přezkumu a že právo Společenství uznává zásadu raného soudního přezkumu. 4. Vedlejší účastník řízení ve svém vyjádření o přípustnosti tvrdí, že žaloba je zjevně nepřípustná, protože nesplňuje podmínky, jež stanoví judikatura pro použití článku 173 Smlouvy o EHS vzhledem k tomu, že napadené akty nemají právní účinky, kterými by mohly být dotčeny osobní zájmy žalobkyně, a nepředstavují konečný závěr zvláštního řízení Komise. Oznámení námitek nemá povahu rozhodnutí ve smyslu článku 173 Smlouvy o EHS o nic více než odůvodněné stanovisko Komise v rámci řízení podle článku 169 Smlouvy o EHS. Odvolání žalobkyně na judikaturu Soudního dvora ve věcech úředníků je nepřípadné, neboť příslušná pravidla článku 179 Smlouvy a služebního řádu úředníků jsou rozdílná. Stejně tak právní stanoviska ve věci práva členských států, která byla ostatně sepsána předpojatě, nejsou relevantní. Naproti tomu žalobkyně zřejmě opomněla upozornit Soudní dvůr na rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických ze dne 15. prosince 1980 ve věci Federal Trade Commission proti Standard Oil Company of California, 101 S.Ct 488, podle něhož akty, odpovídající sporným aktům v projednávaném případě, nemohou podléhat soudnímu přezkumu v rámci řízení ve věci hospodářské soutěže ve Spojených státech. Vedlejší účastník řízení se závěrem domnívá, že žaloba musí být zamítnuta usnesením podle čl. 92 odst. 1 jednacího řádu jako zjevně nepřípustná. Jedná se o bezprecedentní zdržovací taktiku a o pokus využít jednacího řádu k obejití a zpomalení řízení Komise, a zpochybnit tak důvěryhodnost a účinnost práva Společenství ve věci hospodářské soutěže a zpomalením řízení způsobit značnou újmu vedlejšímu účastníku řízení. IV – Ústní řízení Ústní vyjádření Komise Evropských společenství zastoupené právním poradcem Johnem Templem Langem, žalobkyně zastoupené Jeremym Leverem, Queen´s Counsel advokátní komory Anglie a Walesu, a vedlejšího účastníka řízení zastoupeného Ivem van Baelem, advokátem bruselské advokátní komory, ohledně námitky nepřípustnosti byla vyslechnuta při slyšení dne 16. září 1981.
Právní otázky 1 Společnost International Business Machines Corporation (IBM) se sídlem v Armonku, New York, Spojené státy americké, podala dne 18. března 1981 kanceláři Soudního dvora podle čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy o EHS žalobu na neplatnost aktu nebo aktů Komise, sdělených IBM dopisem ze dne 19. prosince 1980, jimiž bylo proti IBM zahájeno řízení podle článku 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. s. 204), a sděleno IBM oznámení námitek, nebo na neplatnost samotného oznámení námitek. 2 Tento dopis, podepsaný generálním ředitelem pro hospodářskou soutěž Komise, byl IBM zaslán po několikaletém šetření útvarů Komise ohledně určitých obchodních praktik IBM a jejích dceřinných společností za účelem určení toho, zda tyto praktiky představují zneužití dominantního postavení na dotčeném trhu ve smyslu článku 86 Smlouvy o EHS, či nikoli. IBM byla tímto dopisem informována, že Komise proti ní zahájila řízení na základě článku 3 nařízení Rady č. 17 a že má v úmyslu přijmout rozhodnutí týkající se porušení článku 86. Tímtéž dopisem obdržela IBM oznámení námitek ve smyslu článku 2 nařízení Komise č. 99/63 ze dne 25. července 1963 o slyšeních podle čl. 19 odst. 1 a 2 nařízení Rady č. 17 (Úř. věst. s. 2269). Generální ředitel pro hospodářskou soutěž ji požádal, aby na ně písemně odpověděla ve stanovené lhůtě, a upřesnil, že později bude mít příležitost vyjádřit své stanovisko ústně při slyšení. 3 Vzhledem k tomu, že IBM usoudila, že akty, které jí byly sděleny dopisem ze dne 19. prosince 1980, byly stiženy řadou vad, požádala Komisi, aby stáhla oznámení námitek a ukončila řízení. Vzhledem k tomu, že Komise této žádosti nevyhověla, podala IBM projednávanou žalobu, jíž se domáhá zrušení dotyčných aktů. 4 Na podporu žaloby zdůraznila IBM, že napadené akty nedodržují minimální požadavky stanovené pro takové akty a z důvodu chybného obsahu oznámení námitek, stanovení nedostatečných lhůt a skutečnosti, že si Komise vyhradila právo vznést dodatečně další námitky, neumožnily IBM se hájit. IBM se mimoto domnívá, že napadené akty představují protiprávní výkon pravomocí Komise, neboť nebyly předmětem rozhodnutí všech členů Komise ve sboru, ačkoli nikdo nebyl odpovídajícím způsobem zmocněn ani nemohl být v souladu s právem zmocněn, v každém případě ne bez řádného zveřejnění či oznámení. IBM konečně tvrdí, že napadené akty porušují zásadu „zdvořilosti“ (comity) a nezasahování mezinárodního práva, kterou měla Komise vzít v úvahu dříve, než dotčené akty přijala, vzhledem k tomu, že k chování, které je IBM kladeno za vinu, dochází hlavně mimo Společenství, zejména ve Spojených státech amerických, kde je rovněž předmětem soudních řízení. 5 Komise s podporou vedlejšího účastníka Memorex SA vznesla proti této žalobě námitku nepřípustnosti ve smyslu čl. 91 odst. 1 jednacího řádu. Soudní dvůr se rozhodl, že tuto námitku nepřípustnosti rozsoudí, aniž by zahájil rozpravu k věci samé. 6 Komise i vedlejší účastník Memorex SA na podporu této námitky zdůrazňují, že napadené akty jsou procesními úkony, jimiž vyjadřuje Komise své stanovisko, které může změnit, a jsou předběžné ve vztahu ke konečnému rozhodnutí, které má Komise při skončení řízení přijmout; nepředstavují tudíž rozhodnutí, která mohou být předmětem žaloby na základě článku 173 Smlouvy o EHS. 7 IBM zdůrazňuje, že zahájení řízení a oznámení námitek představují rozhodnutí ve smyslu článku 173 Smlouvy o EHS vzhledem ke své právní povaze a způsobeným následkům, a že tedy tyto akty mohou být předmětem žaloby. 8 Žaloba na neplatnost může být podle článku 173 Smlouvy vznesena proti aktům Rady a Komise, s výjimkou doporučení a stanovisek. Tento opravný prostředek má v souladu s článkem 164 zajistit dodržování práva při výkladu a provádění Smlouvy a restriktivní výklad podmínek přípustnosti žaloby, omezující její dosah pouze na kategorie aktů uvedené v článku 189, by byl v rozporu s tímto cílem. 9 Pro určení toho, zda napadená opatření jsou akty ve smyslu článku 173, je tedy namístě držet se jejich podstaty. Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 173, mohou být podle ustálené judikatury Soudního dvora pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobkyně a které podstatným způsobem mění její právní postavení. Naproti tomu forma, jakou jsou přijaty, je co do možnosti napadnout je žalobou na neplatnost v zásadě nepodstatná. 10 V případě aktů nebo rozhodnutí vypracovaných v řízení probíhajícím v několika etapách, zejména jako závěr vnitřního postupu, vyplývá z téže judikatury, že napadnutelný akt představují v zásadě pouze ta opatření, která určují konečný postoj Komise nebo Rady v závěru tohoto řízení, a nikoli přechodné opatření určené k přípravě konečného rozhodnutí. 11 Jinak by tomu bylo jen tehdy, kdyby akty nebo rozhodnutí přijaté v průběhu přípravného řízení nejen splňovaly všechny výše popsané právní charakteristiky, ale samy by představovaly konečný závěr zvláštního řízení, odlišného od řízení, které má umožnit Komisi nebo Radě rozhodnout o věci samé. 12 Krom toho je namístě poznamenat, že i když čistě přípravná opatření jako taková nemohou být předmětem žaloby na neplatnost, lze jejich případné právní vady uplatňovat na podporu žaloby proti konečnému aktu, jehož přípravnou etapu představují. 13 Účinky a právní povahu zahájení správního řízení podle ustanovení nařízení č. 17 a oznámení námitek, jak je stanoveno v článku 2 nařízení č. 99/63, je nutno posuzovat ve světle úlohy těchto aktů v rámci správního řízení Komise ve věci hospodářské soutěže, jehož podmínky byly stanoveny výše uvedenými předpisy. 14 Toto řízení bylo stanoveno tak, aby umožnilo dotyčným podnikům vyložit své stanovisko a podat Komisi co nejúplnější informace, než přijme rozhodnutí, kterým jsou dotčeny zájmy podniků. Má pro ně vytvořit procesní záruky a podle jedenáctého bodu odůvodnění nařízení č. 17 zakotvit právo podniků na slyšení u Komise. 15 Z tohoto důvodu je nezbytné, v souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení č. 17 a za účelem zaručení práv obhajoby, zajistit dotyčnému podniku právo předložit při ukončení dokazování vyjádření ke všem námitkám, které Komise ve svém rozhodnutí hodlá proti němu vznést, a tedy jej o těchto námitkách písemně informovat podle článku 2 nařízení č. 99/63. Z tohoto důvodu je rovněž, za účelem odstranění případných pochybností ohledně procedurálního postavení dotyčného podniku, zahájení řízení podle výše uvedených ustanovení zřetelně předznamenáno aktem dávajícím najevo úmysl přijmout rozhodnutí. 16 IBM se pro odůvodnění přípustnosti žaloby odvolává na řadu účinků, vyvolaných zahájením řízení a oznámením námitek. 17 Některé z těchto účinků nepřesahují účinky, které jsou vlastní procesnímu úkonu, a mimo procesních poměrů jimi není dotčeno právní postavení dotyčného podniku. Tak tomu je zejména u přerušení promlčecí lhůty způsobeného jak zahájením řízení tak i oznámením námitek podle nařízení Rady (EHS) č. 2988/74 ze dne 26. listopadu 1974 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. L 319 s. 1). Stejně tak tomu je v situaci, kdy tyto akty jsou nezbytnými etapami, jimiž musí Komise podle ustanovení nařízení č. 17 projít, než bude moci dotyčnému podniku uložit pokutu nebo penále, a kdy z těchto aktů vyplývá pro dotyčný podnik povinnost hájit se v rámci správního řízení. 18 Dalšími účinky, na něž se IBM odvolává, nejsou zájmy dotyčného podniku zasaženy. Jedním z těchto účinků, kterým se projevuje zahájení řízení podle čl. 9 odst. 3 nařízení č. 17, je ukončení příslušnosti orgánů členských států; tento účinek se krom toho nemohl v projednávaném případě projevit, protože neproběhlo žádné vnitrostátní řízení, a v podstatě chrání dotyčný podnik před souběžným stíháním ze strany orgánů členských států. Dalším takovým účinkem, který se přiznává sdělení oznámení námitek, je skutečnost, že se jím vyhraňuje postoj Komise, přičemž tento účinek spočívá v podstatě v tom, že Komisi podle článku 4 nařízení č. 99/63 brání bez nového oznámení námitek přihlížet ve svém rozhodnutí k jiným námitkám než k těm, ohledně kterých byla podniku dána příležitost k vyjádření stanovisek, aniž by Komisi bránil stáhnout námitky, a změnit tak svůj postoj ve prospěch podniku. 19 Oznámení námitek nenutí dotyčný podnik změnit nebo přehodnotit své obchodní praktiky a nezbavuje jej ochrany proti pokutám, které do té doby požíval, jako tomu je, když Komise podle čl. 15 odst. 6 nařízení č. 17 informuje podnik o výsledku předběžného přezkoumání dohody, kterou podnik oznámil. Jestliže oznámení námitek může dotyčnému podniku ukázat, že mu hrozí reálné nebezpečí uložení pokuty Komisí, je to pouhý důsledek skutečnosti, a nikoli právní účinek, který má oznámení námitek vyvolat. 20 Žaloba na neplatnost vznesená proti zahájení řízení a proti oznámení námitek by mohla přinutit Soudní dvůr, aby dospěl k závěrům v otázkách, k nimž se ještě Komise neměla příležitost vyjádřit, a jejím důsledkem by tak bylo předjímání projednání věci samé a zaměňování různých etap správních i soudních řízení. Byla by tudíž neslučitelná se systémy rozdělení pravomocí mezi Komisi a Soudní dvůr a opravných prostředků stanovených Smlouvou, jakož i s požadavky řádného výkonu spravedlnosti a řádného průběhu správního řízení Komise. 21 Z předchozího vyplývá, že zahájení řízení ani oznámení námitek nemohou být svou povahou a právními účinky považovány za rozhodnutí ve smyslu článku 173 Smlouvy o EHS, jež je možno napadnout žalobou na neplatnost. V rámci správního řízení, jak je stanoveno nařízeními č. 17 a č. 99/63, představují procesní úkony, které jsou přípravné ve vztahu k rozhodnutí představujícímu jejich konečný závěr. 22 IBM se ve snaze odůvodnit přípustnost žaloby dále odvolává na zvláštní okolnosti projednávaného případu a na povahu a význam žalobních důvodů, jež uplatňuje ve věci samé, přičemž zdůrazňuje, že v projednávaném případě by měl být dostupný soudní přezkum v rané etapě podle zásad mezinárodního práva týkajících se této oblasti i podle obecných zásad vyplývajících z práva členských států. Cílem projednávané žaloby je totiž určit, že správní řízení bylo od počátku zcela protiprávní podle norem práva Společenství a mezinárodního práva, týkajících se zejména pravomoci k zahájení těchto řízení. Jakékoli pokračování v tomto správním řízení je protiprávní a možnost dosáhnout dodatečného zrušení konečného rozhodnutí nepostačuje k zajištění účinné právní ochrany IBM. 23 Pro účely projednávané věci není třeba rozhodnout o otázce, zda za výjimečných okolností, jedná-li se o opatření postrádající jakékoli zdání legality, může být soudní přezkum v rané etapě, jak jej zamýšlí IBM, považován za slučitelný se systémem opravných prostředků podle Smlouvy, neboť okolnosti, na které se žalobkyně v projednávaném případě odvolává, v žádném případě nemohou odůvodnit přípustnost takové žaloby. 24 V projednávaném případě není krom toho pro zajištění účinné právní ochrany IBM nezbytné, aby napadené akty již od nynějška podléhaly přezkumu. Jestliže by Komise v závěru správního řízení a po přezkoumání vyjádření, která může IBM v jeho průběhu předložit, měla přijmout rozhodnutí, jímž jsou dotčeny zájmy IBM, může být toto rozhodnutí na základě článku 173 Smlouvy o EHS předmětem soudního přezkumu, v jehož rámci bude IBM dovoleno uplatnit všechny užitečné žalobní důvody. Soudní dvůr bude tedy příslušný posoudit, zda došlo v průběhu správního řízení k protiprávnímu jednání a zda by tím mohla být dotčena legalita rozhodnutí Komise v závěru správního řízení. 25 Žaloba musí proto být zamítnuta jako nepřípustná. K nákladům řízení 26 Podle čl. 69 odst 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že IBM neměla ve věci úspěch, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení včetně nákladů vedlejšího účastníka řízení Memorex SA. Do této náhrady nákladů řízení je namístě zahrnout kromě nákladů původního řízení i náklady vzniklé v souvislosti se žádostí IBM o usnesení o předběžných opatřeních, přičemž rozhodnutí o nich bylo usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 7. července 1981 odloženo na později, jakož i náklady vzniklé v souvislosti se žádostí IBM o nařízení poskytnout některé informace a dokumenty týkající se zahájení řízení Komisí, přičemž tato žádost se s ohledem na zamítnutí žaloby v původním řízení stala bezpředmětnou. Z těchto důvodů SOUDNÍ DVŮR rozhodl takto: 1. Žaloba se zamítá jako nepřípustná. 2. Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení včetně nákladů vedlejšího účastníka řízení Memorex SA, jakož i nákladů vzniklých v souvislosti se žádostmi IBM o usnesení o předběžných opatřeních a o poskytnutí některých informací a dokumentů týkajících se zahájení řízení Komisí. _____________________________________________________________________________