Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61988J0070(01)
Název:
Title: 		Rozsudek ESD z 22. května 1990
Věc 70/88
Evropský parlament v. Rada evropských společenství
Žaloba na neplatnost
[1990] SbSD 2041
"Chernobyl"
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		- Věc 302/87, Evropský parlament v. Rada evropských společenství 1988 SbSD 5615
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Evropský parlament podal žalobu na neplatnost nařízení č. 3954/87 o maximální povolené úrovni radioaktivního znečištění potravin a krmiv v případě nukleárního neštěstí, nebo jiných případů mimořádné radioaktivní situace. Právním základem nařízení byl článek 31 smlouvy EUROATOM, který stanoví, že Parlament je nutno pouze konzultovat. Parlament nebyl spokojen s volbou právního základu a požádal Komisi, aby předložila nový návrh založený na čl. 95 Smlouvy ES (dříve čl. 100a), podle kterého se uplatní kooperační postup přijímání komunitárního aktu. Komise žádosti nevyhověla.
Žalovaná Komise podala námitku nepřípustnosti žaloby. Parlament k tomu uvedl, že Soud ve svém rozsudku z 27. 9. 1988 (Parlament/Rada, Věc 302/87) přisoudil Komisi odpovědnost za zajišťování, že parlamentní prerogativa budou respektována a přisoudil jí úlohu podávat žaloby na neplatnost za tímto účelem. Komise však v daném případě nebyla sto této odpovědnosti dostát, jelikož zvolila za právní základ svého legislativního návrhu jiný právní základ, než který považoval Parlament za příhodný.

Názor soudu a komentář:
V tomto svém mezitímním rozsudku Soud zvažuje pouze otázku přípustnosti žaloby. Přípustnost musí být zkoumána s ohledem na ustanovení smlouvy EUROATOM. Soud připomíná svůj rozsudek z 27. září 1988 (Věc 302/87), ve kterém uvádí, že Parlament nemá pravomoc podat žalobu na neplatnost podle čl. 230 Smlouvy ES (dříve čl. 173), nebo čl. 146 smlouvy EUROATOM, protože tyto články nezmiňují Parlament jako instituci, která je oprávněná tuto žalobu podat, a protože Parlament není právnickou osobou. Nadto, toto rozhodnutí poukazovalo, že Parlament má právo podat žalobu pro nečinnost, a že zde jsou i další prostředky pro předložení aktů Rady, nebo Komise k soudnímu přezkoumání z toho důvodu, že porušují parlamentní prerogativa.
Okolnosti tohoto případu, však ukazují, že rozličné právní prostředky k ochraně parlamentních prerogativ mohou být neúčinné, nebo nejisté. Soud zkoumá meze prostředků právní ochrany a ukazuje se, že dostupné prostředky nejsou vždy dostatečné k zajištění soudního přezkumu těch aktů Rady, nebo Komise, které porušují parlamentní prerogativa. Tato prerogativa jsou jedním z prvků rovnováhy mezi institucemi ES založené Smlouvou ES. Každá instituce má přidělenu svou vlastní úlohu v institucionální struktuře Společenství a při uskutečňování úkolů svěřených Společenství. Zachovávání rovnováhy mezi institucemi vyžaduje, aby bylo možné sankcionovat jakékoliv možné porušení tohoto základního pravidla. To je úloha Soudu. Soud je proto toho názoru, že musí poskytnout prostředek na ochranu parlamentních prerogativ. Je pravda, že Soud nemůže zahrnout Parlament mezi instituce, které mohou podat žalobu na neplatnost, aniž by musely prokázat právní zájem na jejím podání. Soud má však povinnost zajistit to, aby Parlament měl v případě, kdy je toho názoru, že došlo k porušení jeho prerogativ, k dispozici některý z prostředků právní ochrany zakotvených zřizovacími Smlouvami. Soud tudíž uznává právo Parlamentu podat žalobu na neplatnost aktů Rady, nebo Komise za předpokladu, že touto žalobou je usilováno pouze o zajištění parlamentních prerogativ, a že je založena pouze na tvrzeních týkajících se jejich porušení. Je nesporné, že mezi parlamentní prerogativa patří účast v normotvorném procesu.
V daném případě čl. 31 smlouvy EUROATOM, pouze stanoví, že Parlament má být konzultován. Parlament však tvrdí, že sporné nařízení musí mít za svůj právní základ čl. 95 (dříve čl. 100a), který poskytuje Parlamentu širší prerogativa. Soud tudíž shledává, že Parlament založil své tvrzení na porušení jeho prerogativ. Z tohoto důvodu je žaloba na neplatnost přípustná.
Toto rozhodnutí je jednoznačně odklonem od stanoviska Soudu ve věci 302/87. V této věci Soud dospěl k závěru, že žaloba Parlamentu na neplatnost aktů Rady, nebo Komise je nepřípustná. Parlamentu bylo řečeno, že jiné instituce chrání jeho zájmy. Ve stávající věci však Soud uznává, že na tomto stanovisku nelze bezvýhradně trvat.
Žaloby na neplatnost podávané Parlamentem jsou proto přípustné jestliže Parlament si stěžuje na porušení jeho vlastních prerogativ, týkajících se zejména jeho účasti na normotvorném procesu. Tento rozsudek Soudu byl včleněn do Smlouvy ES prostřednictvím Maastrichtské Smlouvy s účinností od 1. listopadu 1993.
Rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno 4. října 1991.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):