Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61996J0319
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze dne 24. září 1998
Věc C-319/96
Brinkmann Tabakfabriken GmbH v. Skatteministeriet
ECR 1998, I, ...
"Brinkmann Tabakfabriken"
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Brasserie due Pcheur and Factortame (č. 723)
    Dillenkofer (č. 749)
    Denkavit (č. 750)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost s ručením omezeným Brinkmann Tabakfabriken GmbH v Brémách (SRN) vyráběla tabákové výrobky. V roce 1989 započala s prodejem tabákového výrobku pod názvem "Westpoint". Jednalo se o tabákové svitky, které musely být nejprve zabaleny do cigaretového papíru, než mohly být použity pro kouření. Firma Brinkmann uvedla v Dánsku tyto tabákové svitky poprvé
n
a trh v roce 1990. Nejvyšší správní úřad pro daňové záležitosti v Dánsku rozhodl, že tyto tabákové svitky mají být zdaněny stejnou sazbou jako cigarety a nikoli sazbou nižší jako samotný tabák. Žádost firmy Brinkmann o odložení výkonu tohoto rozhodnutí by
l
a zamítnuta. Daňové úřady založily své rozhodnutí na čl. 3(1) a 4(1) "druhé směrnice" č. 79/32/EHS.
Čl. 3(1) druhé směrnice Rady č. 79/32/EHS ze dne 18. prosince 1978 o daních (vyjma daní z obratu) ze spotřeby tabáku (ÚL 1979 L 10, str. 8) stanoví: "Svitky tabáku, které jsou vhodné pro kouření a nejedná se o doutníky či cigarillos definované v čl.2, jsou považovány za cigarety." Čl. 4 (1) Následující produkty jsou považovány za tabák: 1. tabák, který byl nařezán či jinak oddělen, stočen či stlačen do bloků a je vhodný pro kouření bez dalšího průmyslového zpracování. .
.."
Tato směrnice měla být implementována do národního práva nejpozději do 1. ledna 1980. Dánský zákon o daních z tabáku nicméně stanovil rozdílné sazby pouze pro tabák a cigarety, avšak neobsahoval definice různých tabákových výrobků. Tento zákon rovněž zmocnil dánského ministra pro fiskální záležitosti k vydání prováděcích předpisů nezbytných pro implementaci tohoto zákona a zejména definic různých tabákových

výrobků v souladu s komunitárním právem. Ministr však žádný takový předpis do dané doby nevydal. Firma Brinkmann podala žalobu k příslušnému soudu (Ostre Landsret), ve které požadovala, aby ministr pro fiskální záležitosti akceptoval, že tabákové svitky W
e
stpoint mají být zdaněny jako tabák a aby firmě Brinkmann byla nahrazena škoda, kterou utrpěla v důsledku rozhodnutí daňových úřadů, které vyústilo ve vytlačení výrobku Westpointu z dánského trhu, neboť na tento byla uvalena podstatně vyšší sazba jako na
c
igarety. Soud (Ostre Landsret) řízení zastavil a požádal ESD o rozhodnutí v předběžné otázce (podle čl. 177 Smlouvy o ES).

Názor soudu a komentář:
Evropský soudní dvůr započal své rozhodování první otázkou, která se týkala platné daňové sazby na tabákové svitky, jako byl Westpoint. Podle názoru Soudu takový druh výrobku nemůže být užit ke kouření sám o sobě a proto spadá pod definici uvedenou v čl. 4 (1) směrnice č. 79/32/EHS a je tedy předmětem nižší daňové sazby na tabák.
Další otázka národního soudu
zněla, zda je členský stát, jehož úřady při výkladu článků 3(1) a 4(1) směrnice č. 79/32/EHS chybně klasifikovaly výrobek jako cigaretu a neodložily výkon daného rozhodnutí, povinen podle komunitárního práva nahradit výrobci škodu, která mu v důsledku to
h
oto pochybení vznikla. Soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu a zdůraznil, že princip odpovědnosti státu za škodu způsobenou osobám v důsledku porušení komunitárního práva je pevně zakotven v systému Smlouvy o ES (
Brasserie du Pecheur and Factorname; Dillenkofer; Denkavit
). Právo ES/EU přiznává právo na náhradu škody, jsou-li splněny tři podmínky: Předpis, který byl porušen, poskytuje jednotlivcům určitá práva; porušení je dostatečně závažné; a musí existovat přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti státem a škodou utrpěnou poškozenými stranami. V podstatě je na národním soudu, aby určil, zda jsou či nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za porušení práva ES. V tomto případě, má-li Evropský soudní dvůr všechny nezbytné informace, aby moh
l
rozhodnout, zda právo na náhradu škody je podložené či ne, pak může rozhodnout sám. Soud usoudil, že v daném případě jsou tyto podmínky splněny a ve věci tedy rozhodl sám.
Podle judikatury ESD nepřijetí opatření pro implementaci směrnice během stanoveného období je závažným porušením komunitárního práva (
Dillenkofer
). V tomto případě ESD rozhodl, že se jedná o dostatečně závažné porušení. Čl. 3(1) a 4(1) směrnice nebyly patřičně převedeny do národního práva, neboť ministr oprávněný příslušným zákonem k přijetí nezbytných předpisů takto neučinil. Dle názoru Soudu nicméně neexistuje přímá příčinná vazba mezi porušením komunitárního práva a škodou utrpěnou firmou Brinkmann. "Dánské úřady skutečně uvedly v účinnost příslušná ustanovení druhé směrnice obsahu
j
ící přesné definice tabákových výrobků". Avšak fakt, že definice nebyly implementovány ministerskou vyhláškou, nezakládá per se odpovědnost státu.
Národní soud dále vznesl otázku, zda chybná (přímá) aplikace směrnice dánskými daňovými úřady zakládá odpovědnost na straně dánského státu. Odpověď Soudního dvora bylo v tomto případě záporná. ESD svůj výrok zdůvodnil následujícím způsobem: Výrobek Westpoint neodpovídá přesně žádné z definic uvedených ve směrnici. Zřejmě se jedná o výrobek, který v době přijetí

směrnice neexistoval a záměrem jehož výrobce bylo poskytnout spotřebiteli výhody cigarety, která bude těžit z nižší daně z tabáku. "Za těchto okolností interpretace příslušných definic dánskými úřady nebyla zjevně proti smyslu druhé směrnice a zejména ne
p
roti cíli touto směrnicí sledovanému, tím spíše, že jak finská vláda tak Komise argumentovaly ve prospěch takového výkladu." Soud rozhodl, že je málo významné, že dánské úřady odmítly odložit výkon svého rozhodnutí, neboť evropské právo v případech jako j
e
tento nepožaduje, aby národní úřady odložily účinnost takového rozhodnutí přijatého při aplikaci ustanovení, u něhož je možných několik velmi dobře obhajitelných výkladů.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):