Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61994J0163
Název:
Title:
Rozhodnutí ESD ze dne 14. prosince 1995
Spojené věci C-163/94, C-165/94 a C-250/94
Trestní řízení proti Lucas Emilio Sanz de Lera, Raimundo Diaz Jiménez a Figen Kapanoglu
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1995] ECR I-4819
“Sanz de Lera”
Judgment of the Court of 14 December 1995.
Criminal proceedings against Lucas Emilio Sanz de Lera, Raimundo
Díaz Jiménez and Figen Kapanoglu.
References for a preliminary ruling: Juzgado Central de lo Penal de
la Audiencia Nacional - Spain.
Capital movements - Non-member countries - National authorization
for the tansfer of banknotes.
Joined cases C-163/94, C-165/94 and C-250/94.
Publikace:
Publication:
European Court Reports 1995 page I-4821
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    693J0358, 693J0416, 682J0286, 682J0286, 683J0026
    -Aldo Bordessa, spojené věci C-358/93 a C-416/93 trestní řízení proti Aldo Bordessa and Others [1995] ECR I-361
    -Luisi, spojené věci 286/82 a 26/83 Luisi and Carbone v Ministero del Tesoro [1984] ECR 377
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Pánové, Sanz d
e Lera a Jiménez, oba španělské státní příslušnosti, a pan Kapanoglu, turecký státní příslušník, byly zatčeni španělskými celními orgány, neboť když se pokoušeli opustit Španělsko, byly u každého z nich nalezeny bankovky v hodnotě více než 5 000 000 PTA.
V
yvážení bankovek bez povolení je v rozporu se španělským právem. Zatímco pan Sanz de Lera a pan Jiménez cestovali do jiného členského státu, pan Kapanoglu se chystal nastoupit do letadla do Istanbulu, tj. do nečlenského státu.
Podle v té době platného španělského práva byl vývoz
mezi jiným
mincí, bankovek a bankovních šeků splatných na doručitele, v pesetách nebo v zahraničních měnách, v případě, že částka přesahovala 1 000 000 PTA, podmíněn předchozím oznámením vztahujícím se na osobu a cestu. V případě, že částka přesahovala 5 000 000 PTA byl vývoz podmíněn předchozím administrativním povolením vztahujícím se na osobu a cestu. Na základě této právní úpravy bylo proti třem uvedeným osobám zahájeno trestní řízení.
Audiencia nacional (Vrchní soud) přerušil řízení a předložil Soudnímu dvoru následující otázky (ve znění formulovaném Soudním dvorem): (1) zda články 73b (1) a (2), 73c (1) a 73d (1) (b) Smlouvy vylučují normy, které podmiňují vývoz mincí, bankovek a šeků splatných na doručitele povolením nebo př
e
dchozím prohlášením a tento požadavek podporují trestněprávního sankcemi a pokud ne (2) zda je možné se před národními soudy dovolávat ustanovení článku 73b (1) Smlouvy a neaplikovat ustanovení národního práva, která jsou s ním v rozporu.
Mr Sanz de Lera, Mr Jiménez, both of Spanish nationality, and Mrs Kapanoglu, of Turikish nationality, were arrested by the Spanish customs authorities because they were each found to have with them banknotes in excess of 5 000 000 PTA when attempting to leave Spain, the export of which, contrary to the applicable Spanish law, had not been authorized. While Mr Sanz de Lera and Mr Jiménez were on the way to other Member States, Mrs Kapanoglu was about to board a plane with destination of Istanbul, ie a non-Member State.
Under Spanish law in force at the material time, the export,
inter alia,
of coins, banknotes and bank cheques payable to the bearer, made out in pesetas or in foreign currencies, is subject to a prior declaration when the amount concerned exceeds PTA 1 000 000 per person and per journey and to a prior administrative authorization when the amount concerned is in excess of PTA 5 000 000 per person and per journey. Criminal proceedings were brought against the three individuals on the basis of these regulations.
The Audiencia Nacional (High Court) stayed the proceedings and referred to the European Court of Justice the questions (in the Court’s wording) (1) whether Articles 73b (1) and (2), 73c (1) and 73d (1)(b) of the Treaty preclude rules which make the export of coins, banknotes and bearer cheques conditional upon authorization or a prior declaration and make that requirement subject to criminal penalties and - if not - (2) whether the provision of Article 73b (1) of the Treaty may be relied on before the national courts and render natinal rules contrary to them inoperative.


Názor soudu a komentář:
Soud se poprvé zabýval otázkou převodu platebních prostředků ve věci
Bordessa.
Rozhodnutí v této věci však vycházelo ze směrnice 88/361, která byla následně zrušena ustanoveními článků 73a až 73g Smlouvy ES, které vstoupily v účinnost 1. ledna 1994 (na základě Maastrichtské smlouvy). Navíc
Bordessa
se týkala převodů peněz pouze v rámci Společenství, zatímco v dané věci šlo i o převod peněz do nečlenského státu.
K první otázce Soud podotkl, že vývozy bankovek, o které v dané věci šlo, nejsou platbou za zboží a služby. V důsledku toho převody nelze považovat za platby ve smyslu článku 73b (2) Smlouvy. Proto je třeba danou otázku posuzovat ve světle ustanovení článků 73b (1), 73d (1)(b) a 73c (1).
Článek 73b (1) je uskutečněním liberalizace pohybů kapitálu a zakazuje veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a nečlenskými zeměmi. Článek 73d (1)(b) však z této obecné zásady vyjímá “všechna opatření, jež jsou potřebná pro zabránění porušování národních předpisů a nařízení, zejména v obla
s
ti ukládání daní a finančního dozoru nad finančními institucemi, nebo v oblasti stanovování postupů pro oznamování týkajících se pohybů kapitálu za účelem získávání administrativních nebo statistických informací nebo (...) opatření, která jsou odůvodněna
h
ledisky veřejné politiky nebo veřejné bezpečnosti.” Taková opatření a postupy však podle článku 73d (3) “nesmějí sloužit jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování volného pohybu kapitálu (...) ve smyslu definice článku 73b.” Soud pro
t
o na základě ustanovení článku 73c (1)(b) musel prověřovat, zda povolení, o které v dané věci šlo, je k dosažení sledovaných cílů nezbytné (“potřebná opatření”), zejména zda k dosažení těchto cílů nebyly k dispozici méně omezující opatření.
S odkazem na
své rozhodnutí ve věci
Bordessa
Soudní dvůr prohlásil, že na rozdíl od požadavku předchozího oznámení, způsobuje požadavek předchozího povolení zastavení vývozů měn a podmiňuje je v každém jednotlivém případě souhlasem správních orgánů. “Účinek takového požadavku pak spočívá v tom, že podmiňuje realizaci volného pohybu kapitálu rozhodnutím správních orgánů a tím činí tuto svobodu iluzorní.” (
Bordessa; Luisi
). Na druhé straně Soud došel k závěru, že “adekvátní systém oznamování indikující charakter plánovaných operací a identifikující osobu, která oznámení činí” by postačoval k tomu, aby národní orgány mohly provést nezbytné prověření aniž by došlo k negativním účinkům požadavku, které vyvolává povolení. Vzhledem k tomu, že požadavek povolení nebyl tím nejmé
n
ě omezujícím nástrojem k dosažení sledovaného cíle, nebylo jej možné ve světle ustanovení článků 73b (1) a 73d (1)(b) Smlouvy obhájit.
Nakonec Soud prohlásil, že nařízení spadají pod ustanovení článku 73c (1), který stanoví: “Ustanovením článku 73b není dotčena aplikace jakéhokoliv omezení vůči třetím zemím, které existovalo k 31. prosinci 1993 podle národního práva nebo práva Společenství, a které bylo přijato v souvislosti s pohybem kapitálu včetně přímých investic (i do nemovistostí) do nebo z třetích
z
emí, se založením a poskytováním finančních služeb nebo s přijetím cenných papírů na kapitálové trhy.” Fyzický vývoz mincí, bankovek nebo šeků splatných na doručitele, o které šlo v dané věci, “nemůže být sám o sobě považován za pohyb kapitálu” takového t
y
pu, na který odkazuje článek 73b. Dotčená pravidla nelze odůvodnit ani účely volného pohybu kapitálu, která jsou pokryta zvláštními omezeními upravenými v článku 73c, což je výjimka, kterou Soudní dvůr uznal ve svém rozhodnutí ve věci
Luisi
. Na základě této výjimky lze ospravedlnit pouze požadavek “předchozího oznámení, na základě kterého jsou poskytovány užitečné informace o charakteru plánované operace a osobě realizátora.”
Co se týče druhé otázky, Soudní dvůr došel k závěru, že článek 73b (1) Smlouvy je pro účely přímé aplikace dostatečně jasný a bezpodmínečný. Skutečnost, že liberalizace, kterou daný článek upravuje, “se uskuteční v rámci ustanovení této kapitoly” tomuto závěru nebrání, neboť výjimky, na které tato podmínka odkazuje jsou dostatečně jas
n
é.” Zejména výjimka z článku 73b (1) upravená článkem 73d (1)(d) neodůvodňuje odlišné hodnocení, protože podléhá soudnímu přezkoumání. Na druhé straně výjimka obsažená v článku 73 (1) “je textově přesná, s tím, že legislativě členských států ani Společens
t
ví není ponechána žádná volnost ohledně data její aplikace, jejího omezení nebo kategorií pohybů kapitálu, které může omezit.” Podobně i ostatní ustanovení dané kapitoly byla z hlediska jejich působnosti dostatečně jasná.
The Court had first ruled on the cross-border transfer of means of payment in
Bordessa.
That judgement was, however, based on Directive 88/361 which was subsequently abrogated by the provisions of Artt. 73a to 73g of the EC Treaty which came into force on 1 January 1994 (pursuant to the Treaty of Maastricht). Secondly,
Bordessa
concerned intra-Community transfers of money only while presently also a transfer to a non-member country was at issue.
With respect to the first question, the Court first points out that the exports of the banknotes at issue did not represent payments for trade in goods or services and that consequently the transfers could not be regarded as payments within the meaning of Article 73b (2) of the Treaty. Thus, the question had to be examined under Articles 73b (1), 73d (1)(b) and 73c(1).
Article 73b (1) gives effect to the liberalization of capital movements and prohibits all restrictions on the movement of capital between Member States and non-member countries. Article 73d (1)(b), however, exempts from this general principle “all requisite measures to prevent infringement of national law and regulations, in particular in the field of taxation and the prudential supervision of financial institutions, or to lay down the procedures for the declaration of capital movements for purposes of administrative or statistical information or (...) measures which are justified on grounds of public policy or public security”. Such measures and procedures, under Article 73d (3), however, “shall not constitute a means of arbitrary discrimination or a disguised restriction on the free movement of capital (...) as defined in Article 73b”. The Court thus, under Article 73c (1)(b), had to examine whether the authorization requirement presently at issue was necessary (“requisite measures”) in order obtain the objectives pursued, in particular whether no less restrictive measures where available to achieve these aims.
Referring to its judgement in
Bordessa
the Court points out that - in contrast to a requirement of prior declaration - the authorization requirement had the effect of suspending currency exports and making them conditional in each case upon the consent of the administrative authorities. “The effect of such a requirement is to cause the exercise of the free movement of capital to be subject to the discretion of the administrative authorities and thus to be such as to render that freedom illusory” (
Bordessa; Luisi
). On the other hand, the Court finds that “an adequate system of declarations indicating the nature of the planned operation and the identity of the declarant” would be sufficient in order to enable the national authorities to carry out the necessary investigations without having the negative effects of an authorization requirement. Since the authorization requirement was not the least restrictive means for the objective pursued, it could not be upheld under Articles 73b (1) and 73d (1)(b) of the Treaty.
The Court finally rules that the regulations do not fall within the scope of Article 73c (1) which provides: “The provisions of Article 73b shall be without prejudice to the application to third countries of any restrictions which exist on 31 December 1993 under national law or Community law adopted in respect of the movement of capital to or from third countries involving direct investment (including in real estate), establishment, the provision of financial services or the admission of securities to capital markets.” The physical export of coins, banknotes or bearer cheques presently at issue “cannot itself be regarded as a capital movement” of the sort referred to in Article 73b. The rules at issue could neither be justified as a procedure adopted with a view to ascertaining that transfers will not be used for the purposes of the capital movements which are specifically covered by the restrictions authorized by Article 73c - an exception which the Court had recognized in its judgement in
Luisi.
This exception could only justify the requirement of “a prior declaration, giving useful information as to the nature of the planned operation an the identity of the declarant”.
As to the second question, the Court finds that Article 73b (1) of the Treaty was sufficiently clear and unconditional so as to be directly applicable. The fact that the liberalization provided in that Article was granted “within the framework of the provisions set out in this Chapter” did not hinder this ruling since the exceptions to which this proviso refers are sufficiently clear. In particular, the exception to Article 73b (1) provided in Article 73d (1)(b) did not warrant a different assessment since it is amenable to judicial review. The exception provided in Article 73 (1), on the other hand, “is precisely worded, with the result that not latitude is granted to the Member States or the Community legislature regarding either the date of applicability or the restrictions or the categories of capital movements which may be subject to restrictions”. Similarly, the other provisions of that chapter were sufficiently clear in scope.


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):