Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne ze dne 31. ledna 1984, Komise Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, věc 40/82, Recueil 1984, s. 00283
Klíčová slova:
Nesplnění povinnosti státem. Ochrana zdraví zvířat. Newcastleská choroba. Opatření s rovnocenným účinkem.
Předmět:
Určení, že použitím omezení dovozu drůbežího masa, vajec a vaječných výrobků nesplnilo Spojené království povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 30 Smlouvy o EHS.
Skutkové okolnosti:
Skutkové okolnosti věci, průběh řízení, návrhová žádání a žalobní důvody a argumenty účastníků řízení mohou být shrnuty takto:
I – Připomenutí skutkových okolností a řízení
1. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. února 1982 podala Komise žalobu podle čl. 169 odst. 2 Smlouvy proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska směřující k určení, že tím, že Spojené království použilo omezení dovozu drůbežího masa, vajec a vaječných výrobků, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 30 Smlouvy o EHS.
Tento zákaz byl zaveden na základě „Animal Health Act 1981“ (zákon o zdraví zvířat z roku 1981) a „Importation of Animal Products and Poultry Products Order 1980 (SI 1980, č. 14)“ (nařízení o dovozu živočišných produktů a drůbežích produktů z roku 1980), pozměněného nařízením z roku 1981 (SI 1981, č. 1238).
Na základě uvedeného nařízení je dovoz živočišných produktů nebo drůbežích produktů do Velké Británie zakázán, pokud nebyl povolen na základě všeobecné nebo zvláštní licence udělené příslušným ministerstvem. Oznámením uveřejněným v „London Gazette“ a v „Edinburgh Gazette“ zrušilo ministerstvo zemědělství, rybolovu a výživy s účinností od 1. září 1981 obecné licence, které umožňovaly dovoz čerstvého nebo zmrazeného drůbežího masa pocházejícího z různých zemí do Velké Británie. V tomtéž oznámení byla udělena nová všeobecná licence omezující od téhož dne povolené dovozy čerstvého nebo zmrazeného masa a vajec (jiných než násadových) pocházejících z Dánska a z Irské republiky.
Žaloba Komise se týkala jak zákazu dovozu, tak i režimu licencí jako takového.
Za druhé se žaloba týká podobných opatření uplatňovaných v Severním Irsku již před přistoupením Spojeného království ke Společenství.
V rozsudku ze dne 15. července 1982 (Komise v. Spojené království, 40/82, Recueil, s. 2793) Soudní dvůr
V souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice 71/117 informovaly orgány Severního Irska veterinární orgány ostatních členských zemí a Komisi o nákaze zvířat, k jejímuž vzplanutí došlo v roce 1973, o způsobu jejího tlumení a hlášení o její eradikaci.
Z hospodářského hlediska je chov drůbeže v Severním Irsku poměrně významnou činností. Drůbeží hejna tvoří 4,3 milionu kusů drůbeže určených pro produkci vajec a pro obchodní účely a 33 miliony kusů drůbeže určených každoročně k porážce. Odvětví skýtá více než 5 000 pracovních míst a celkový výnos je přibližně 70 milionů GBP ročně. Téměř 72 % vyprodukovaných vajec a přibližně 71 % vyprodukovaného drůbežího masa je určeno na vývoz.
Byla oznámena všeobecná otevřená licence povolující za určitých podmínek dovoz drůbežího masa pocházejícího z Irské republiky. Krom toho se vydávají licence na dovoz násadových vajec a jednodenních kuřat za podmínky, že jsou umístěna do karantény a jsou podrobena určitým testům. Mimoto se licence udělují pouze na dovoz ze zemí, které mají rovnocenný nákazový status, nebo na produkty, které byly podrobeny dostatečně účinnému ošetření, aby bylo nebezpečí přenosu viru minimalizováno.
„…vzhledem k tomu, že veterinární ustanovení, která se vztahují na obchod s živou drůbeží a s drůbežím masem, budou předmětem jiných směrnic Společenství; že se v současné době ukazuje, že je nezbytné uskutečnit první sblížení vnitrostátních předpisů v tomto odvětví a upřesnit některé podmínky, za kterých mohou členské státy zakázat nebo omezit dovoz drůbežího masa na své území z veterinárních důvodů. Dále je nutné stanovit jednotný postup Společenství pro řešení naléhavých případů v rámci výše uvedeného Stálého veterinárního výboru, podle kterého by bylo možné přezkoumat opatření členských států, a případně je v úzké spolupráci mezi členskými státy a Komisí změnit nebo zrušit“;
a článek 11 směrnice stanoví:
„1. Aniž jsou dotčeny odstavce 2 až 4, do vstupu předpisů Společenství v platnost se nadále budou používat předpisy členských států upravující obchod s živou drůbeží a drůbežím masem.
2. Členský stát může, pokud je nebezpečí, že by dovozem čerstvého drůbežího masa z jiného členského státu na jeho území mohly být rozšířeny choroby zvířat, přijmout tato opatření:
4. Opatření přijatá členskými státy podle odstavce 2 a jejich zrušení musí být neprodleně sděleno ostatním členským státům a Komisi spolu s jejich důvody.
Vláda Spojeného království se vyzývá k tomu, aby Soudnímu dvoru sdělila, jaké byly důsledky opatření, která přijala v říjnu 1982 na základě rozsudku ze dne 15. července 1982, pokud jde o údaje o dovozu čerstvých i zmrazených drůbežích produktů, včetně vajec (jiných než násadových) a vaječných výrobků jiných než těch, které byly tepelně ošetřeny v Anglii, ve Walesu a ve Skotsku, a jaké byly účinky těchto opatření na výskyt chorob drůbeže v těchto zemích.
Za současného stavu sporu Komise i nadále navrhuje, aby Soudní dvůr:
1) rozhodl, že Spojené království tím, že v případě drůbežích produktů ponechalo v platnosti dotčený zákaz dovozu do Severního Irska a režim dovozních licencí, nesplnilo své povinnosti podle článku 30 Smlouvy o EHS; 2) uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení.
Spojené království navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl žalobu a uložil Komisi náhradu nákladů řízení, pokud jde o opatření použitelná v Severním Irsku;
– rozhodl v projednávaném případě o nevydání rozhodnutí ve věci samé, pokud jde o okolnosti, za nichž je či není režim zvláštních licencí na dovoz drůbeže nebo drůbežích produktů odůvodněný.
III – Žalobní důvody a argumenty účastníků řízení
K opatřením použitým v Severním Irsku
Komise, žalobkyně, zaujímá ve své replice stanovisko týkající se Severního Irska, které vyjádřila ve své žalobě a ve své odpovědi ze dne 25. června 1982 na otázky položené Soudním dvorem. Kromě všeobecné otevřené licence na dovozy pocházející z Irska jsou licence vydávány pouze na dovoz jatečně upravených těl drůbeže a vajec pocházejících z Dánska, což je jediný další členský stát, který uplatňuje politiku porážek a neočkování. Komise má v podstatě za to, že nebezpečí případného zavlečení viru newcastleské choroby prostřednictvím dovozů je, pokud jde o některé členské státy, mimořádně nízké, a, pokud jde o ostatní státy, dokonce nulové.
Komise má tudíž za to, že jak zákaz dovozu, tak režim dovozních licencí, jemuž dovozy drůbežích produktů do Severního Irska podléhaly již před přistoupením, jsou v rozporu s článkem 30 Smlouvy a nemohou být odůvodněny podle článku 36. Tato opatření jsou totiž nepřiměřená sledovaným cílům, neboť překračují meze toho, co je nezbytné pro ochranu zdraví zvířat. Pokud jde o přiměřenost omezení ve vztahu k nebezpečí infekce, Spojené království ve své žalobní odpovědi neuvedlo žádný konkrétní argument týkající se Severního Irska. V tomto ohledu jsou Velká Británie a Severní Irsko ve stejné situaci.
Komise ostatně uznává, že opatření použitelná v Severním Irsku nezpůsobují svévolnou diskriminaci nebo zastřené omezování obchodu ve smyslu druhé věty článku 36.
Spojené království, žalovaný, ve své duplice nejprve upozorňuje, že situace v Severním Irsku se radikálně liší od situace ve Velké Británii. Stejně jako v Irské republice sahá politika porážek a neočkování, jakož i s ní související opatření týkající se dovozu, do doby dlouho před přistoupením. Tato opatření tedy musí být posuzována podle týchž kritérií, jako jsou ta, která jsou uplatňována vůči Irské republice. Spojené království se rovněž v hrubých rysech připojuje k argumentaci založené na požadavcích týkajících se zdraví zvířat, kterou Irsko uplatnilo ve věci 74/82.
Vláda Spojeného království zdůrazňuje, že hustota drůbeží populace v Severním Irsku, poměrně malé zeměpisné oblasti, je mimořádně vysoká. Každá nákaza, s výjimkou izolovaného případu, může tudíž zasáhnou mnohem větší část z celkového počtu hejn, než by tomu bylo ve většině jiných oblastí Společenství produkujících drůbež. Tak například nákaza zvířat podobná té, k níž došlo v roce 1973, by měla nepochybně vážnější dopad na drůbežářství v Severním Irsku než jinde. Je to totiž hospodářský význam tohoto odvětví, zejména vzhledem k počtu jím vytvářených pracovních míst, který vedl Severní Irsko k tomu, aby od roku 1933 věnovalo mimořádnou pozornost ochraně svého drůbežářství před zavlečením jakékoli formy choroby.
Veterinární předpisy přijaté Severním Irskem v oblasti chovu drůbeže tedy umožnily rozvoj drůbežích hejn odpovídajících vysoké úrovní zdraví, avšak plně vnímavých k newcastleské chorobě. Na rozdíl od hejn ve Velké Británii nebyla totiž hejna v Severním Irsku nikdy očkována a jsou tedy plně vnímavá ke každé infekci přicházející ze zámoří. Stejně jako opatření přijatá Irskou republikou jsou opatření přijatá Severním Irskem odůvodňována pouze snahou o ochranu zdraví drůbežích hejn. Ačkoliv byla nejvýznamnějším důvodem veterinárních kontrol při dovozu newcastleská choroba, k odůvodnění nezbytnosti těchto kontrol přispěly rovněž další choroby drůbeže, jako je infekční laryngotracheitida a influenza typu A. „Diseases of Animals (Northern Ireland) Order 1981“ uvádí seznam nemocí, které musí být hlášeny orgánům.
Pokud jde o slučitelnost dotčených opatření s právem Společenství, vláda Spojeného království uplatňuje, že uvedená opatření byla v Severním Irsku v platnosti již před rokem 1973 a že od té doby nebyla změněna. Na rozdíl od opatření zavedených ve Velké Británii ke dni 1. září 1981, k nimž se Soudní dvůr již vyjádřil, jsou tudíž předpisy použitelné v Severním Irsku povoleny čl. 11 odst. 1 směrnice 71/118, podle něhož se budou do vstupu předpisů Společenství v platnost nadále používat předpisy členských států upravující obchod s živou drůbeží a drůbežím masem. Při neexistenci nových harmonizačních předpisů Společenství jsou tedy stávající opatření v Severním Irsku ipso facto legální a nemusí být odůvodněná podle článku 36 Smlouvy (viz stanovisko generálního advokáta Capotortiho ze dne 7. července 1982 ve věci 49/82, Recueil, s. 2830, zejména s. 2833 a 2835).
Spojené království tedy pouze podpůrně tvrdí, že opatření používaná v Severním Irsku jsou odůvodněná podle článku 36 snahou o ochranu zdraví a života zvířat. Připomíná, že s výjimkou zvláštního zásahu samotného ministerstva zemědělství s cílem utlumit nákazu zvířat v roce 1973 nebylo očkování v Severním Irsku nikdy povoleno. Nic tedy neumožňuje konstatovat, že dotčená opatření byla zavedena z jiného důvodu, než je ochrana zdraví zvířat. Krom toho se opatření pro tlumení dotýkají jak dovozů pocházejících ze zahraničí, tak i dovozů z ostatních částí Spojeného království, jako je Anglie nebo Skotsko. Konečně, předpoklad, podle něhož jsou opatření používaná po tak mnoho let odůvodněná svým účelem, je potvrzen skutečností, že Komise až doposud, i když byla s jejich existencí plně obeznámena, nevznesla vůči nim nikdy námitky. Zejména pak nereagovala na oznámení učiněná v souvislosti s nákazou zvířat, k níž došlo v roce 1973.
Spojené království má tudíž za to, že opatření používaná v Severním Irsku jsou povolená podle čl. 11 odst. 1 směrnice 71/118 a zároveň jsou odůvodněná podle článku 36 Smlouvy. Jak již konstatovala Komise, nemůže se rovněž jednat ani o otázku svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu ve smyslu druhé věty článku 36.
Vláda Irska, vedlejší účastník řízení, nejprve uvádí, že díky politice neočkování a porážek ve spojení s přísnými kontrolami při dovozu se podařilo udržet na celém irském ostrově velmi vysokou úroveň zdraví drůbeže.
Pokud jde o výklad čl. 11 odst. 1 směrnice 71/118, použití článku 36 Smlouvy a odůvodnění sporných opatření, odvolává se irská vláda na skutečnosti a argumenty, které předložila ve věci 74/82, neboť opatření platná v Irsku a v Severním Irsku jsou v podstatě shodná.
Mimoto otázky, které vyvstaly v souvislosti se Severním Irskem, nebyly rozsudkem ze dne 15. července 1982 vůbec vyřešeny, neboť uvedený rozsudek se týkal okolností specifických pro opatření přijatá pro Velkou Británii v září 1981. V tomto ohledu irská vláda upozorňuje na skutečnost, že zavedení nového režimu ve Velké Británii na základě výše uvedeného rozsudku nemohlo mít za následek změnu situace, pokud jde o Severní Irsko. Dovoz drůbežího masa a vajec původem z Velké Británie do Severního Irska není totiž stále povolen. Zavlečení viru choroby na území Severního Irska představuje mimořádně závažnou hrozbu jak pro neočkovaná hejna v Severním Irsku, tak pro neočkovaná hejna v Irsku. Jedná se totiž o celou populaci, která nemá vůči dotčeným chorobám vytvořenu imunitu.
S ohledem na zvláštní situaci těchto neimunních hejn, jakož i na nepřiměřená rizika nákazy, která z ní vyplývají, má irská vláda za to, že nový režim zavedený ve Velké Británii na základě rozsudku ze dne 15. července 1982, ani systém používaný v Dánsku, nemůže v případě Severního Irska nebo Irska představovat vhodné řešení.
K režimu licencí
V tomto bodě se Komise ve své replice odvolává na odpovědi, které dala dne 25. června 1982 na otázky položené Soudním dvorem.
Z nich vyplývá, že pojmem „všeobecné otevřené licence“ Komise rozumí licence, které:
— jsou zveřejněny a dostupné všem dovozcům;
— nevyžadují žádné další schválení ze strany orgánů členského státu dovozce;
— nejsou spojeny s žádnou další podmínkou.
Podle Komise neukládá takový nástroj omezení dovozu, neboť kromě běžných celních formalit není nutné splnit žádné další formality. Nejedná se totiž o skutečnou „licenci“ v obvyklém slova smyslu. Jako příklad uvádí všeobecnou bezpodmínečnou licenci na dovoz vajec (jiných než násadových) pocházejících z Dánska a z Irska, uvedenou v odstavci 2 A oznámení zveřejněného v London Gazette ze dne 1. září 1981.
Zdá se, že Komise chce mezi licence tohoto typu zařadit i všeobecné licence podléhající určitým podmínkám, které mohou do určité míry omezit dovozy. Jedná se například o podmínku, aby k dovozům bylo připojeno veterinární osvědčení vydané členským státem dovozu, o povinnost provádět při dovozu veterinární kontroly nebo o podmínky týkající se skladování produktů. V těchto případech licence skutečně spadá pod článek 30 Smlouvy. Jsou-li však stanovené podmínky odůvodněné podle článku 36, spadá licence do kategorie přípustných všeobecných licencí.
Pokud jde o takzvané „zvláštní“ licence, a sice o ty, o které je třeba výslovně žádat pro každou zásilku zboží, Komise uznává, že i když jsou tyto licence v zásadě v rozporu s článkem 30, mohou být za určitých zvláštních okolností odůvodněny ochranou zdraví ve smyslu článku 36. Požadavek zvláštní licence na dovoz živých zvířat může být odůvodněn, je-li nezbytná karanténa, snahou informovat dovozce o zvláštních podmínkách dovozu a umožnit orgánům výkon účinné kontroly. V tomto ohledu je možné stanovit dvě obecná pravidla, a sice: zaprvé, že členskému státu používajícímu režim licencí přísluší, aby odůvodnil jejich nezbytnost pro ochranu zdraví, a zadruhé, že používání tohoto režimu je vyloučeno v oblastech, ve kterých byla opatření na ochranu zdraví a postupy zajišťující dodržování těchto opatření harmonizována směrnicemi Společenství. Krom toho je třeba k nalezení rovnováhy mezi volným pohybem zboží a požadavky v oblasti zdraví zkoumat každý případ podle jeho okolností.
V projednávaném případě Komise tvrdí, že, pokud jde o drůbeží produkty, poskytují osvědčení o zdravotní nezávadnosti vydaná členským státem vývozu dostatečnou záruku před nebezpečím infekce. Ačkoliv mohou zvláštní licence představovat pro orgány Spojeného království určité administrativní výhody, neposkytují však vzhledem k osvědčením stanoveným článkem 8 směrnice 71/118 žádnou dodatečnou zdravotní záruku. Pokud jde o tepelně ošetřené vaječné výrobky, které dosud nejsou předmětem žádné směrnice Společenství, poskytuje osvědčení o tom, že tyto výrobky byly ošetřeny podle platných norem v členském státě původu, všechny nezbytné záruky. Režim zvláštních licencí není ostatně nezbytný zejména k tomu, aby bylo možné odmítnout dovozy z oblasti zasažené newcastleskou chorobou. Zvláštní licence vyžadované v tomto případě nemohou být tudíž odůvodněny na základě článku 36 Smlouvy.
Co se týče argumentu uvedeného Soudním dvorem v bodě 50 rozsudku ze dne 15. července 1982, podle něhož směrnice Společenství schválily režim dovozních licencí, pokud jde o jiné choroby zvířat, než je newcastleská choroba, Komise upozorňuje, že licence nestanoví žádná směrnice Společenství. Tvrzení Spojeného království je tedy v tomto ohledu irelevantní. Dotčené směrnice Společenství stanoví pouze odchylky a zvláštní pravidla v případě slintavky a prasečího moru u dovozu živého skotu a prasat a hovězího a vepřového masa do některých zemí včetně Spojeného království.
Spojené království má ve své duplice za to, že problém neslučitelnosti dovozních licencí s články 30 a 36 Smlouvy byl vyřešen tím, že Komise napříště uznává, že zvláštní licence, ačkoliv představují opatření s rovnocenným účinkem, mohou být za určitých zvláštních okolností odůvodněny ochranou zdraví zvířat ve smyslu článku 36. Toto stanovisko je ostatně potvrzeno rozsudkem ze dne 8. února 1983 (Komise v. Spojené království, věc 124/81, Recueil, s. 203). Nic tedy nebrání tomu, aby členský stát používal režim licencí v případech, kdy je namístě tak učinit.
Krom toho již nevyvstává v rámci projednávané věci otázka zvláštních licencí pro drůbeží produkty, pokud jde o Velkou Británii. V návaznosti na rozsudek ze dne 15. července 1982 byl totiž zaveden nový systém kontroly dovozů. Tento systém je založen na režimu všeobecných otevřených licencí, k nimž jsou připojena osvědčení o veterinární kontrole odpovídající britským požadavkům. Přijaly jej francouzské a nizozemské orgány a obchod byl obnoven. Krom toho se přijímají opatření, aby i tepelně ošetřené vaječné výrobky podléhaly systému všeobecných licencí.
Pokud jde o tvrzení Komise, podle něhož požadavek zvláštní licence nemůže být u drůbežích produktů nikdy obecně odůvodněn, Spojené království uplatňuje, že takové zjištění by jasně přesahovalo problém vznesený v projednávané věci. S ohledem na rozsudek Soudního dvora se Spojené království v tomto okamžiku nedomnívá, že je namístě požadovat, pokud jde o Velkou Británii, zvláštní licence. Není však možné předvídat, zda v budoucnu nebude takový požadavek odůvodněn zvláštními okolnostmi. V tomto ohledu je ostatně doporučováno posouzení povahy nebezpečí spíše než povahy dotčeného produktu. Každý případ, ve kterém by tento problém mohl skutečně vyvstat, je třeba zkoumat podle jeho okolností.
Dále se Spojené království odvolává na (výše uvedené) tvrzení učiněné Komisí v souvislosti s bodem 50 rozsudku ze dne 15. července 1982, podle něhož žádná směrnice Společenství nestanoví licence. V tomto ohledu upřesňuje, že zásadu zvláštních licencí Společenství přijalo, pokud jde o slintavku a prasečí mor. Na základě odchylek a zvláštních pravidel stanovených v tomto ohledu dotčenými směrnicemi používá totiž Spojené království režim zvláštních dovozních licencí s cílem zabránit zavlečení těchto chorob na své území.
IV – Ústní část řízení
Účastníci byli vyslechnuti na jednání konaném dne 5. července 1983.
Pokud jde o výskyt jiných chorob drůbeže, než je newcastleská choroba, doplnila Komise během jednání statistické údaje, které předložila jako odpověď na otázku Soudního dvora. Pokud jde o infekční laryngotracheitidu, koryzu krůt a arizonskou chorobu, jsou všechny informace uvedeny v následujícím přehledu:
2 – Výskyt v roce 1983.
3 – Nejednalo se o chorobu.
4 – Spíše rinotracheitida než vlastní koryza.
X – Nespecifikováno.
Vláda Spojeného království upřesnila, že vývozy drůbežího masa ze Severního Irska, představující přibližně 70 % severoirské produkce, jsou určeny hlavně pro Velkou Británii. Krom toho existují i poměrně významné vývozy chovných ptáků do Austrálie, na Nový Zéland, do Finska a do Norska.
Dále potvrdila, že byla zveřejněna všeobecná licence, která povoluje od 1. července 1983 dovoz tepelně ošetřených vaječných výrobků do Anglie.
Jelikož podobné licence nebyly vydány na dovoz uvedených výrobků do Skotska a Walesu, Komise oznámila, že proto trvá na svém stanovisku.
Generální advokát přednesl své stanovisko na jednání konaném dne 8. listopadu 1983.
Odůvodnění:
1 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. února 1982 podala Komise Evropských společenství na základě článku 169 Smlouvy o EHS žalobu směřující k tomu, aby bylo určeno, že Spojené království tím, že zakázalo dovoz drůbežích produktů a přijalo režim dovozních licencí pro tyto produkty za okolností popsaných v návrhu, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 30 Smlouvy o EHS.
2 V rozsudku ze dne 15. července 1982 (Komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska, věc 40/82, Recueil, s. 2793) Soudní dvůr prohlásil, že Spojené království tím, že použilo opatření, jejichž účinkem bylo zabránit dovozům čerstvých a zmrazených drůbežích produktů včetně vajec jiných než násadových a vaječných výrobků s výjimkou těch, které byly tepelně ošetřeny, do Anglie, Walesu a Skotska ze všech členských států kromě Irska a Dánska, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají ze Smlouvy. V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že o všech ostatních sporných bodech bude rozhodnuto později.
3 Body, o nichž má být takto rozhodnuto, se týkají zaprvé zákazu dovážet drůbeží produkty pocházející z ostatních členských států s výjimkou Irska a Dánska do Severního Irska; zadruhé se týkají právních předpisů Spojeného království, které byly základem opatření přijatých s ohledem na Velkou Británii i Severní Irsko, a to v rozsahu, v němž tyto právní předpisy zahrnují jiný režim dovozních licencí, než je režim všeobecných otevřených licencí; a konečně se týkají způsobu, jakým byl tento režim licencí používán od 1. září 1981 na dovozy tepelně ošetřených vaječných výrobků do Anglie, Walesu a Skotska. Nyní je tedy třeba přezkoumat tyto tři problémy.
5 Ze spisu však vyplývá, že severoirský režim zpochybněný Komisí byl používán na základě v podstatě nezměněných pravidel od roku 1933 a že je založen na nařízení z doby před přistoupením Spojeného království ke Společenství, totiž na „Diseases of Animals (Importation of Poultry) Order (Northern Ireland) 1965“ (SI 1965, č. 175).
6 Krom toho z informací poskytnutých Spojeným královstvím a Irskem, vedlejším účastníkem sporu, které nebyly Komisí popřeny, vyplývá, že drůbeží hejna v Severním Irsku na rozdíl od hejn v ostatních částech Spojeného království nepodléhaly systému očkování proti newcastleské chorobě. Proti této chorobě se naopak v této zemi bojovalo povinnou porážkou nakažených ptáků v případě vzplanutí nákazy a zákazem očkování z toho důvodu, že by očkování mohlo zastřít přítomnost nakažlivého viru.
7 Vláda Spojeného království tvrdila, že omezení dovozů drůbežích produktů do Severního Irska představuje nezbytný důsledek politiky porážek, která byla pro tuto část Spojeného království zvolena, a že nebyla zavedena z důvodů obchodní politiky. Byla totiž uplatňována na dovozy pocházející z ostatních částí samotného Spojeného království a stejně tak i na dovozy pocházející z ostatních členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě.
8 V tomto ohledu vláda Spojeného království upřesnila, že pro zachování zdravotního stavu drůbežích hejn na území Severního Irska udělují severoirské správní orgány dovozní licence pouze tehdy, pocházejí-li drůbeží produkty ze zemí poskytujících stejné veterinární záruky, nebo pokud byly tyto produkty tepelně ošetřeny na úrovni dostačující ke zničení viru newcastleské choroby. Na dovozy z Irska byla udělena všeobecná otevřená licence. Krom toho se udělují licence na dovoz násadových vajec a jednodenních kuřat z ostatních členských států, s výhradou dostatečně dlouhé karantény.
9 Ve své replice Komise uznala, že dotčené zákazy dovozu byly zavedeny a udržovány z důvodů ochrany zdraví zvířat; netvrdí, že tato omezení představují svévolnou diskriminaci nebo zastřené omezování obchodu ve smyslu druhé věty článku 36 Smlouvy. Má však za to, že tyto zákazy nejsou odůvodněné podle článku 36, neboť jsou přemrštěné, a že jejich negativní vliv na volný pohyb zboží ve Společenství je vzhledem k jejich cíli chránit zdraví nepřiměřený.
10 Před posouzením tohoto tvrzení je namístě přezkoumat úvodní důvod na obranu uvedený britskou vládou v její duplice, podle něhož jsou opatření používaná v Severním Irsku odůvodněná na základě čl. 11 odst. 1 směrnice Rady 71/118 ze dne 15. února 1971 o hygienických otázkách obchodu s čerstvým drůbežím masem (Úř. věst. L 55, s. 23). Uvedené ustanovení zní takto:
12 Odstavce 2 až 5 článku 11 stanoví opatření, která je třeba přijmout, a postupy, jimiž je třeba se řídit v případě vzplanutí nákazy zvířat na území jednoho z členských států. Pokud jde o ostatní veterinární rizika, která může představovat obchod s masem pro drůbeží hejna, odstavec 1 téhož článku pouze uvádí, že vnitrostátní předpisy „se budou nadále používat“, dokud nevstoupí v platnost předpisy Společenství.
13 V této souvislosti se nezdá, že by záměrem čl. 11 odst. 1 bylo zachovat situaci, která existovala v okamžiku vstupu směrnice v platnost. Uvedené ustanovení musí být chápáno tak, že ponechává členským státům pravomoc stanovit veterinární předpisy týkající se čerstvého drůbežího masa, dokud nebudou přijaty předpisy Společenství. Z toho vyplývá, že jeho účinkem nemůže být osvobození členských států od povinnosti dodržovat v oblasti upravené čl. 11 odst. 1 směrnice zákazy stanovené v článcích 30 a 36 Smlouvy.
14 Je tedy na místě prozkoumat, zda jsou omezení dovozu „odůvodněná“ ochranou zdraví zvířat, nebo zda, jak tvrdí Komise, překračují meze toho, co je nezbytné pro zajištění takové ochrany.
15 Ve výše uvedeném rozsudku ze dne 15. července 1982 byly již zjištěny některé skutkové okolnosti, které jsou rovněž relevantní v projednávaném případě. Na jedné straně dostupné statistické údaje ukazují neustálý pokles výskytu newcastleské choroby v celém Společenství v posledních šesti letech; v roce 1981 byly jedinými členskými státy, v nichž bylo zaznamenáno několik vzplanutí nákazy, Itálie (dva) a Řecko (dvanáct). Na druhé straně praxe v zemích, které povolují očkování, spočívá v tom, že pouze část drůbežích hejn je podrobena očkování (v roce 1981: 40 % ve Francii a ve Velké Británii); obvykle se očkování provádí pouze u nosnic a chovné drůbeže, nikoli u zvířat určených k porážce.
16 Za těchto podmínek je nebezpečí nákazy drůbežích hejn v Severním Irsku divokými viry, které napadají očkovanou drůbež a zůstávají aktivní v jatečně upravených tělech ptáků nebo v masných výrobcích připravených z jatečně upravených těl ptáků nebo dokonce ve vejcích snesených těmito ptáky, mimořádně nízké. Toto nebezpečí nemůže odůvodnit úplný zákaz dovozů pocházejících z členských států, které povolují očkování.
17 I když je pravda, že zákaz očkování drůbežích hejn, jak byl uplatňován v Severním Irsku, může z hlediska nebezpečí nákazy učinit zmíněná hejna vysoce vnímavými a odůvodnit opatření, která by byla za jiných okolností bezúčelná, má Soudní dvůr nicméně za to, že sporné zákazy překračují meze toho, co může být odůvodněno článkem 36. Zákaz dovozů jatečně upravených těl drůbeže a drůbežího masa je totiž v každém případě nepřiměřený sledovanému cíli, pokud tyto dovozy pocházejí ze země, ve které nebylo zjištěno žádné ohnisko nákazy po řadu let, a pokud je navíc prokázáno, že dotčená jatečně upravená těla a maso jsou jatečně upravenými těly a masem neočkované drůbeže.
18 Argumenty, které vláda Spojeného království vyvozuje z hustoty drůbeží populace v Severním Irsku, v jejímž důsledku by každá nákaza ohrozila veškerá hejna, a z hospodářského významu drůbežářství v této zemi, které by bylo nákazou zvířat vážně poškozeno, nemohou změnit tyto závěry, neboť ty se zakládají na neexistenci jakéhokoli nebezpečí nákazy v některých kategoriích případů.
19 Ačkoliv tedy článek 36 dovoluje Spojenému království pokračovat, pokud jde o Severní Irsko, v provádění kontrol a v případě potřeby v omezování dovozů s cílem chránit drůbeží hejna v této zemi před newcastleskou chorobou, uvedené ustanovení je nicméně porušováno, zachovává-li uvedený stát naprostý zákaz dovozů drůbežích produktů pocházejících z členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě, do Severního Irska.
20 Tento závěr není vyvrácen tvrzeními žalovaného týkajícími se jiných chorob drůbeže než newcastleské choroby. Z šetření věci vyplývá, že i přestože se takové choroby u drůbežích hejn ve Společenství v posledních letech vyskytly, nešíří se obvykle prostřednictvím jatečně upravených těl drůbeže a drůbežího masa nebo vajec jiných než násadových. I když není možné z veterinárního hlediska vyloučit veškeré nebezpečí nákazy touto cestou, je nesporné, že toto nebezpečí není zajisté vyšší než nebezpečí nákazy newcastleskou chorobou.
21 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že žaloba Komise musí být v tomto bodě přijata.
23 Spojené království toto stanovisko popřelo. Podle jeho názoru mohou být zvláštní licence, i když představují opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením ve smyslu článku 30, odůvodněny za určitých okolností ochranou zdraví zvířat ve smyslu článku 36. S ohledem na rozsudek ze dne 15. července 1982 se Spojené království v daném okamžiku nedomnívá, že je namístě vyžadovat zvláštní licence na dovoz drůbežích produktů do Velké Británie; nelze však předvídat, zda v budoucnu nebude možné odůvodnit takové licence zvláštními okolnostmi.
24 V tomto ohledu je namístě poznamenat, že ačkoliv je požadavek licence, byť formální, v rozporu s článkem 30 Smlouvy, nevyplývá z toho nutně, že by uvedené opatření nemohlo být v žádném případě odůvodněno podle článku 36. Je tudíž třeba prozkoumat, zda režim licencí představuje vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřené opatření, neboť téhož výsledku je možno dosáhnout méně omezujícími opatřeními.
25 Taková nepřiměřenost nemůže být v žádném případě zjištěna v konkrétním případě Severního Irska, jehož drůbeží hejna vykazují výše zmíněné charakteristické rysy. Odpověď na otázku, zda vnitrostátní opatření týkající se zdraví zvířat mohou zahrnovat režim dovozních licencí, aniž by porušovala článek 36 Smlouvy, závisí totiž na vztahu, který existuje v tomto konkrétním případě mezi obtíží způsobenou administrativní a finanční zátěží, které s sebou takový režim nese, na jedné straně, a nebezpečími a riziky pro zdraví zvířat vyplývajícími z dotčených dovozů na straně druhé.
26 Nebylo zjištěno, že tato nebezpečí a rizika nemohou, pokud jde o situaci v Severním Irsku, za určitých okolností převážit nad výše zmíněnou obtíží. Tento závěr postačuje k tomu, aby byla žaloba v tomto bodě, pokud jde o uvedenou zemi, zamítnuta.
27 Tento závěr však nelze použít na ostatní části Spojeného království, v nichž drůbeží hejna nevykazují shodné charakteristické rysy jako v Severním Irsku. Ačkoliv je pravda, že v současné době jsou v nich dovozy drůbežích produktů pocházejících z ostatních členských států povoleny na základě všeobecných otevřených licencí, platné právní předpisy Spojeného království stále umožňují kdykoli znovu zavést požadavek zvláštních licencí na tyto dovozy, aniž by takové znovuzavedení muselo být odůvodněno nákazou zvířat nebo jinými okolnostmi dotýkajícími se zdraví lidí nebo zvířat. Za těchto podmínek není ponechání těchto právních předpisů v platnosti odůvodněné podle článku 36 Smlouvy.
29 Ze spisu vyplývá, že vláda Spojeného království podrobila dovoz těchto výrobků pocházejících z členských zemí, ve kterých je povoleno očkování proti newcastleské chorobě, zvláštním licencím. Toto opatření bylo zavedeno s účinností od 1. září 1981; bylo součástí souboru opatření přijatých Spojeným královstvím v srpnu 1981. Rozsudek ze dne 15. července 1982 určil, že zákazy dovozu, vyplývající z uvedeného souboru opatření jsou neslučitelné s článkem 30 a 36 Smlouvy.
30 Podle informací předložených vládou Spojeného království a nezpochybněných Komisí byl požadavek zvláštních licencí na dovoz tepelně ošetřených vaječných výrobků stažen s účinností ode dne 1. července 1983. V návaznosti na rozsudek ze dne 15. července 1982 byl totiž režim zvláštních licencí nahrazen systémem všeobecných otevřených licencí pro Anglii, Wales a Skotsko.
31 S ohledem na tyto informace Komise oznámila, že trvá na své žádosti, pokud jde o období mezi 1. zářím 1981 a 1. červencem 1983.
32 Žaloba musí být v tomto bodě přijata. Z důvodů uplatněných již v rozsudku ze dne 15. července 1982 nebylo zavedení opatření, v jehož důsledku byly dovozy tepelně ošetřených vaječných výrobků pocházejících z členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě, podrobeny od 1. srpna 1981 požadavku zvláštních licencí, odůvodněno článkem 36 Smlouvy a bylo tudíž zakázáno článkem 30.
33 Z výše uvedeného vyplývá, že Spojené království
a) tím, že používá opatření, jejichž účinkem bylo zabránit veškerému dovozu drůbežích produktů jiných než jednodenní kuřata, násadová vejce a tepelně ošetřené vaječné výrobky, pocházejících z členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě, do Severního Irska, b) tím, že ponechalo v platnosti právní předpisy zahrnující režim, který umožňuje , aby dovozy drůbežích produktů do Anglie, Walesu a Skotska podléhaly jiným licencím, než jsou všeobecné otevřené licence, i když tento požadavek není odůvodněn nákazou zvířat nebo jinými okolnostmi dotýkajícími se zdraví lidí nebo zvířat, c) tím, že od 1. září 1981 do 1. července 1983 používalo opatření, v jejichž důsledku podléhal dovoz tepelně ošetřených vaječných výrobků, pocházejících z členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě, do Anglie, Walesu a Skotska, zvláštním dovozním licencím,
Náklady řízení
rozhodl takto:
1) Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají ze Smlouvy a) tím, že použilo opatření, jejichž účinkem bylo zabránit veškerému dovozu drůbežích produktů jiných než jednodenní kuřata, násadová vejce a tepelně ošetřené vaječné výrobky, pocházejících z členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě, do Severního Irska,
c) tím, že od 1. září 1981 do 1. července 1983 používalo opatření, v jejichž důsledku podléhal dovoz tepelně ošetřených vaječných výrobků, pocházejících z členských států, které povolují očkování proti newcastleské chorobě, do Anglie, Walesu a Skotska, zvláštním dovozním licencím.
_____________________________________________________________________________