Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61993J0312

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1995 Věc C-312/93 Peterbroeck, Van Campenhout Cie SCS v. stát Belgie Rozhodnutí o předběžné otázce (1995) ECR I-4599 “Peterbroeck” Judgment of the Court of 14 December 1995. Peterbroeck, Van Campenhout & Cie SCS v Belgian State. Reference for a preliminary ruling: Cour d' appel de Bruxelles - Belgium. Power of a national court to consider of its own motion the question whether national law is compatible with Community law. Case C-312/93.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1995 page I-4599

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		(131) Rewe Věc 33/76 Rewe v. Lnadwirtschaftskammer fur das Saarland (1976) ECR 1989 · (205) Just Věc 68/79 Hans Just v. Dánské ministerstvo financí (1980) ECR 501 · (309) San Giorgio Věc 199/82 Amministrazione della Finanze dello Stato v. San Giorgio (1983) ECR 3595 · (423) Bianco a Girard spojené věci 331, 376 a 378/85 Bianco a Girard v. Directeur Général des Douanes des Droits Indirects (1988) ECR 1099 · (534) Francovich I spojené věci C-6 a 9/90 Francovich a ostatní v. Italská republika (1991) ECR I.5357 · (070) Rheinmhlen Věc 166/73 Rheinmuhlen v. Einfuhr und Vorratsstelle fr Getreide und Futtermittel (1974) ECR 33 · (595) Corbiau Věc C.24/92 Pierre Corbiau (1993) ECR I-1277


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
V účetním roce 1974 obdržela holandská společnost Continentale
Britse Trust BV (
dále jen “CBT”) od společnosti Peterbroeck, Van Campenhout C (dále jen “Peterbroeck”) aktivní partnerský podíl na zisku ve výši 6.749.112,--BFR. Když měla CBT zaplatit jako neresident daň za daňové období roku 1975 podala v červenci 1976 a lednu 1978 společnost Peterbroeck, jako právní zástupce CBT námitky u Krajského ředitele přímých daní (dále jen “Ředitel”). Poté co většina těchto námitek byla Ředitelem dne 23. srpna 1979 zamítnuta, zahájila Peterbroeck, vlastním jménem a dle potřeby jménem CBT dne 8.

října 1979 řízení před Apelačním soudem v Bruselu (Cour d´Appeal). V rámci řízení byla hlavní spornou věcí shledána sazba daně aplikované na příjmy získané CBT, kterou Ředitel stanovil na 44,9%, zatím-co kdyby zisky patřily belgické společnosti, sazba by
n
epřekročila 42%.
Teprve před Apelačním soudem Peterbroeck poprvé vznesla námitku, že aplikace vyšší sazby na společnost se sídlem v Holandsku než na společnost belgickou vytváří překážku svobodnému podnikání, zakázanou článkem 52 Smlouvy ES. Apelační soud shledal tuto námitku podle belgického práva jako nepřípustnou, neboť nebyla vznesena v řádné časové lhůtě. Podle ustanovení belgického zákona o daních z příjmu, námitky které nebyly uplatněny v žalobě, a ani se jimi nezabýval z vlastní iniciativy Ředitel
e
, mohou být uplatněny odvolávajícím se daňovým poplatníkem buď v odvolání, nebo v písemném návrhu zaslaném Rejstříku Apelačního soudu ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení ověřené kopie dotčeného rozhodnutí Ředitele, spolu s veškerou dokumentací vztahující s
e
k námitkám daňového poplatníka. Námitka neslučitelnosti s článkem 52 Smlouvy ES představovala novou námitku ve smyslu uvedených pravidel.
Apelační soud se po úvaze, že podle výše uvedených procesních pravidel daňového zákona se nemůže zabývat slučitelností daňového zákona s daňovými pravidly Společenství a ani nemůže tuto věc postoupit Soudnímu Dvoru, rozhodl řízení přerušit a v souladu s článkem 177 Smlouvy ES postoupil Soudnímu dvoru -
inter alia -
otázku zda uvedená procesní lhůta je slučitelná s právem Společenství.
In the 1974 tax year the Dutch company Continentale & Britse Trust BV (hereinafter “CBT”) drew from Peterbroeck, Van Campenhout & Cie (“Peterbroeck”) an active partner’s income of BFR 6 749 112. When CBT was charged non-resident tax in respect of the 1975 tax assessment year, Peterbroeck, as CBT’s legal representative in Belgium, in July 1976 and January 1978 lodged complaints with the Regional Director of Direct Contributions (“the Director”), the competent fiscal authority. After most of those complaints had been rejected by the Director on 23 August 1979, Peterbroeck, acting on its own behalf and, in so far necessary, on behalf of CBT, in 8 October 1979 brought proceedings before the Cour d’Appel, Brussels. In the course of the proceedings, the main issue turned out to be the tax applicable to income earned by CBT, which the Director set at 44.9 % whereas if the earnings had been those of a Belgian company, the rate would not exceed 42 %.
It was only before the Cour d’Appel that Peterbroeck argued for the first time that application to a company having its seat in the Netherlands of a rate of tax higher than that applicable to a Belgium company constituted an obstacle to the freedom of establishment prohibited by Article 52 of the EEC Treaty. The Cour d’Appel considered that under the applicable Belgian law, this plea was inadmissible because it had not been raised in good time. Under the provisions of the Belgian Income Tax Code, pleas which had not been raised in the complaint nor considered of his own motion by the Director could be raised by the appellant taxpayer either in the appeal document or by notice in writing to the Registry of the Cour d’Appel, subject to a limitation period of 60 days with effect from the lodging by the Director of a certified true copy of the contested decision together with all the documents relating to the taxpayer’s objection. The plea of incompatibility with Article 52 of the Treaty constituted a new plea within the meaning of said rules.
Considering that under these rules of the Income Tax Code it could neither inquire into the compatibility of the tax legislation with Community nor make a reference to the Court of Justice on that issue, the Cour d’Appel decided to stay the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice -
inter alia
- the question whether said procedural limitation period was compatible with Community law.

Názor soudu a komentář:
Soudní dvůr je důsledně toho názoru, že podle principu spolupráce stanoveném v článku 5 Smlouvy ES, je na členských státech, aby zajistili právní ochranu práv, která jednotlivci požívají z titulu bezprostředního účinku práva Společenství. V případě absence pravidel Společenství upravujících určitou věc je věcí domácího právního systému každého členského státu určit pravomocné soudy a tribunály a stanovit podrobné procesní pravidla upravující žaloby k zajištění p
r
áv, která jednotlivci požívají z titulu bezprostředního účinku práva Společenství. Avšak, taková pravidla nesmí být méně výhodná než ta, která upravují podobné vnitrostátní žaloby, ani nesmí fakticky vyvolat nemožnost, či výjimečně ztížit výkon práv založ
e
ných předpisy Společenství” (*(131) Rewe; (205) Just; (309) San Giorgio; (423) Bianco a Girard; (534) Francovich I). “Předpis národního práva, který zabraňuje postupu stanoveného v článku 177 Smlouvy ES nesmí být aplikován” (*(070) Rheinm
hlen).
Na základ
ě těchto principů Soud shledává, že dotčená procesní lhůta je neslučitelná s právem Společenství. Soud se v zásadě nestaví proti časovému omezení jako takovému, ale shledává, že zvláštní rysy belgického předpisu jsou takové, že mohou vyvolat jeho neslučit
e
lnost s právem Společenství. Podle analýz Soudu, předmětné časové omezení působí tak -, že alespoň v případě jako je tento - fakticky znemožňuje belgickým soudům zkoumat slučitelnost národního předpisu s právem Společenství. Jelikož Ředitel, před kterým b
y
lo vedeno prvoinstanční řízení je součástí finančních orgánů a proto není soudem ve smyslu ustanovení článku 177 Smlouvy ES (viz. (595) Corbiau), je Apelační soud prvním soudem, který může učinit odkaz na Soudní dvůr. Když Apelační soud jednal v tomto pří
p
adě, procesní lhůta nicméně již vypršela. Navíc, jevilo se, že podle belgického práva žádný jiný soud, nebo tribunál nemůže v následném řízení na vlastní návrh zvažovat otázku slučitelnosti národního předpisu s právem Společenství.
Na základě těchto poznatků Soud dochází k závěrům, že národní pravidla výjimečně ztěžují výkon práv založených právem Společenství, nebo jsou překážkou postupu stanoveného v článku 177 Smlouvy ES.
“[T]he Court has consistently held that, under the principle of cooperation laid down in Article 5 of the Treaty, it is for the Member States to ensure the legal protection which individuals derive from the direct effect of Community law. In the absence of Community rules governing a matter, it is for the domestic legal system of each Member State to designate the courts and tribunals having jurisdiction and to lay down the detailed procedural rules governing actions for safeguarding rights which individuals derive from the direct effect of Community law. However, such rules must not be less favourable than those governing similar domestic actions nor render virtually impossible or excessively difficult the exercise of rights conferred by Community law” ( [131]
Rewe
; [205]
Just;
[309]
San Giorgio
; [423]
Bianco;
[534]
Francovich I
). “[A] rule of national law preventing the procedure laid down in Article 177 of the Treaty from being followed must be set aside” ( [070]
Rheinmühlen
).
On the basis of these principles, the Court finds that the time period presently in issue is incompatible with Community law. The Court does not in object against such limitation period in principle but rather finds that the special features of the Belgian regulation are such as to render it incompatible with Community law. In the Court’s analysis, the limitation period operates so as to - at least in cases as the present - render it virtually impossible for the Belgian court’s to examine the compatibility of a national measure with Community law. Since the Director before whom the first instance proceedings are conducted is part of the fiscal authorities and therefore not a court within the meaning of Article 177 of the Treaty (see [595]
Corbiau
), the Cour d’Appel is the first court which can make a reference to the Court of Justice. When the Cour d’Appel held its hearing in the present case, the limitation period had, however, already expired. In addition, it appeared that under Belgian law, no other national court or tribunal in subsequent proceedings may of its own motion consider the question of compatibility of a national measure with Community law.
On the basis of these observation, the Court concludes that the national rules in effect make the exercise of rights conferred by Community law excessively difficult or amount to a barrier for the procedure laid down in Article 177 of the Treaty.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):