Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61985J0309
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 2 FEBRUARY 1988. BRUNO BARRA AND OTHERS V BELGIAN STATE AND CITY OF LIEGE. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE TRIBUNAL DE PREMIERE INSTANCE, LIEGE. NON-DISCRIMINATION - ACCESS TO NON-UNIVERSITY EDUCATION - REPAYMENT OF FEES IMPROPERLY CHARGED. CASE 309/85.
Rozsudek ESD z 2.února 1988
Věc 309/85
Bruno Barra v Belgian State and City of Liége
/1988/ECR 355 "Barra"
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1988 PAGES 0355
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF WORKERS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E007
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		675J0043, 682J0199, 683J0293
686J0024
Defrenne II Case 43/75 Defrenne v Sabena /1976/ECR 455
Case 199/82 Amministrazione delle Finanze dello Stato v SpA San Girogio /1983/ECR 3595
Gravier Case 293/83, Gravier v City of Liége /1985/ECR 593
See also judgement of same date: Blaizot Case 24/86, Vincet Blaizot v University of Liége /1988/ECR 379
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Bruno Barra, of French nationality, had studied at the Municipal Technical Institute for precision engineering, gunsmithing and clockmaking organised by the City of Ličge, Belgium. In the course of his studies, he was obliged each year to pay an enrolment fee (“minerval”) which was not charged to students of Belgian nationality.
In the case 293/83,
Gravier v City of Ličge
(), the Court had ruled that the imposition on students who were nationals of a Member State of a charge as a condition of access to vocational training, where the same fee was not imposed on students who are nationals of the host Member State, constituted an unlawful discrimination contrary to Article 7 of the EEC Treaty. It was not disputed in the present case that the studies in question were part of a vocational training.
Relying on this case, Bruno Barra demanded repayment of the fees he had paid. According to Belgian law, however, minervals charged between 1 September 1976 and 31 December 1984 could only be reimbursed if an action for repayment had been brought before the courts before 13 February 1985, the date of the judgement in Case 293/83,
Gravier v City of Ličge.

The tribunal de premičre instance, Ličge, therefore referred to the ECJ the question whether the ruling in
Gravier
had effect also for the time prior to the date of that judgement and whether the national legislature could restrict the right to repayment in the manner described above.
Bruno Barra, francouzský státní příslušník, studoval na liegském Městském technickém institutu přesného strojírenství, zbrojařství a hodinářství v Belgii. Během studií byl každý rok povinen zaplatit zápisné (“minerval"), které nebylo požadováno po studentech belgické státní příslušnosti.
Ve věci 293/83,
Gravier v City of Liége
(), Soud rozhodl, že uvalení poplatku na studenty členských států ES jakožto podmínky přístupu k odbornému vzdělání za situace, kdy studenti hostitelského státu jsou této podmínky zproštěni, zakládá protiprávní diskriminaci, která je v rozporu se článkem 7 Smlouvy ES. Ve věci
Barra
nebylo sporu, že dotyčná studiy jsou součástí odborného vzdělávání.
Bruno Barra, s odkazem na věc
Gravier
, požadoval vrácení poplatků, které již zaplatil. Nicméně, podle belgických zákonů, by poplatky vybrané mezi 1.zářím 1976 a 31.prosincem 1984 mohly být vráceny jedině v případě, že žaloba na jejich vrácení byla podána před 13.únorem 1985, což je datum vynesení rozsudku ve věci 293/83,
Gravier v City of Liége
.
Soudní tribunál v Liége proto postoupil Evropskému soudnímu dvoru otázku, zda se rozhodnutí ve věci
Gravier
vztahuje také na období před tímto rozhodnutím a zda národní legislativa může omezit právo na vrácení poplatků výše uvedeným způsobem.

Názor soudu a komentář:
The Court had in previous judgements addressed the questions of whether its rulings applied also retroactively. It had found that - because of the “objectivity of the law - this generally is the case. However, in its case law, the Court had also recognised that for reasons of legal certainty under exceptional circumstances, the temporal effect of a judgement could be limited (see
Defrenne II
). In the present case, the Court re-emphasises that such a limitation could only be granted under extraordinary circumstances. Secondly, it points out “that such a restriction may be allowed only in the judgement ruling upon the interpretation sought. The fundamental need for a general and uniform application of Community law implies that it is for the Court of Justice alone to decide upon the temporal restrictions to be placed on interpretations which it lays down.” Since the judgement in question,
Gravier,
did not provide for a temporal restriction, such a restriction could not be given in the present judgement.
Secondly, the Court examines whether national law could restrict the right of students for repayment of a fee unduly paid. In this context, the Court puts forward a general principle which amounts to a Community law of unjust enrichment: “It must be stated that the right to repayment of amounts charged by a Member State in breach of the rules of Community law is the consequence and complement of rights conferred by the Community provisions as interpreted by the Court.” However, “the repayment may be sought only in the framework of the conditions as to both, substance and form laid down by the various national laws applicable thereto”. These conditions, in turn, “may not be less favourable than those relating to similar claims regarding national charges and they may not be so framed as to render virtually impossible the exercise of rights conferred by the national law” ( see also
Amministrazinone delle Finanze dello Stato v SpA San Girogio
). In practice, this means that such claims for repayment, may be subject to the
general
provision for similar claims - e.g. of the statute of limitations or as to the form of an action, a statutory requirement to be represented by a lawyer and the like. However, the national legislature may not impose requirements which make it “virtually impossible” to pursue a repayment claim given by Community law - as has been the done by the Belgian legislature in the present case.
Soud se již v předchozích rozsudcích zabýval otázkou, zda jsou jeho rozhodnutí aplikovatelná také retroaktivně. Soud shledal, že - vzhledem k “objektivnosti práva" - tak tomu obecně je. Nicméně, Soud ve své judikatuře také uznal, že, z důvodů právní jistoty za vyjímečných okolností, může být časová platnost rozsudku omezena (viz
Defrenne II
). Soud v případu
Barra
znovu zdůraznil, že k takovým omezením je možné přistoupit za vyjímečných okolností. Dále poukazuje na to, že “taková omezení jsou možná, pouze pokud vyplývají ze samotného rozsudku. Základní potřeba obecné a jednotné aplikace práva Společenství vyžaduje, aby bylo pouze na samotném Soudním dvoru rozhodování o omezení časové působnosti jeho rozsudku." Jelikož Soud v případu
Gravier
časovou působnost neomezil, není možno jeho časovou působnost omezit v nynějším rozsudku.
Soud dále zkoumá, zda národní předpisy mohou omezit právo studentů na vrácení nenáležitě zaplacených poplatků. V tomto kontextu Soud vychází z obecné zásady práva Společenství o neoprávněném prospěchu: “Musí se konstatovat, že právo na vrácení částek, jejichž vybírání nařídil členský stát v rozporu s pravidly ES, je důsledkem a doplňkem práv, která vyplývají z ustanovení práva Společenství tak, jak jsou interpretována Soudem". Nicméně domáhat se vrácení částky je možné pouze za materiálních a procesních podmínek obsažených v použitelných národních předpisech. Tyto podmínky však nesmí být méně výhodné než ty, které se vztahují na vrácení poplatků zaplacených v rozporu s národními předpisy, a nesmí být takové, aby výkon práva vyplývajícího z práva Společenství činily prakticky nemožným (viz také
Amministrazione delle Finanze dello Stato v SpA San Girogio
). V praxi to znamená, že takové nároky na vrácení poplatků mohou být podrobeny
obecnému
režimu pro podobné nároky - např. obecným promlčecím lhůtám, obecným procesním požadavkům, zákonnému požadavku být zastoupen právníkem a pod. Národní předpisy ale nesmí ukládat požadavky, které činí “prakticky nemožným" uplatnění nároku na vrácení peněz vyplývajícího z práva Společenství - jak tomu bylo u belgického předpisu v tomto případě.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE INTERPRETATION WHICH, IN THE EXERCISE OF THE JURISDICTION CONFERRED UPON IT BY ARTICLE 177, THE COURT OF JUSTICE GIVES TO A RULE OF COMMUNITY LAW CLARIFIES AND DEFINES WHERE NECESSARY THE MEANING AND SCOPE OF THAT RULE AS IT MUST BE OR OUGHT TO HAVE BEEN UNDERSTOOD AND APPLIED FROM THE TIME OF ITS COMING INTO FORCE. IT FOLLOWS THAT THE RULE AS THUS INTERPRETED MAY, AND MUST, BE APPLIED BY THE COURTS EVEN TO LEGAL RELATIONSHIPS ARISING AND ESTABLISHED BEFORE THE JUDGMENT RULING ON THE REQUEST FOR INTERPRETATION, PROVIDED THAT IN OTHER RESPECTS THE CONDITIONS ENABLING AN ACTION RELATING TO THE APPLICATION OF THAT RULE TO BE BROUGHT BEFORE THE COURTS HAVING JURISDICTION ARE SATISFIED. IT IS ONLY EXCEPTIONALLY THAT THE COURT MAY, IN APPLICATION OF THE GENERAL PRINCIPLE OF LEGAL CERTAINTY INHERENT IN THE COMMUNITY LEGAL ORDER AND IN TAKING ACCOUNT OF THE SERIOUS EFFECTS WHICH ITS JUDGMENT MIGHT HAVE, AS REGARDS THE PAST, ON LEGAL RELATIONSHIPS ENTERED INTO IN GOOD FAITH, BE MOVED TO RESTRICT FOR ANY PERSON
CONCERNED THE OPPORTUNITY OF RELYING UPON THE PROVISION AS THUS INTERPRETED WITH A VIEW TO CALLING IN QUESTION THOSE LEGAL RELATIONSHIPS. HOWEVER, SUCH A RESTRICTION MAY BE ALLOWED ONLY IN THE JUDGMENT RULING UPON THE INTERPRETATION SOUGHT.

2. THE INTERPRETATION OF ARTICLE 7 OF THE TREATY TO THE EFFECT THAT THE IMPOSITION ON STUDENTS WHO ARE NATIONALS OF OTHER MEMBER STATES OF A CHARGE, A REGISTRATION FEE OR THE "MINERVAL", AS A CONDITION OF ACCESS TO VOCATIONAL TRAINING, WHERE THE SAME FEE IS NOT IMPOSED ON STUDENTS WHO ARE NATIONALS OF THE HOST MEMBER STATE, CONSTITUTES DISCRIMINATIONON GROUNDS OF NATIONALITY CONTRARY TO ARTICLE 7 OF THE TREATY, APPLIES TO APPLICATIONS FOR ADMISSION TO VOCATIONAL TRAINING COURSES MADE PRIOR TO THE DATE OF THE JUDGMENT IN WHICH THE COURT GAVE THAT INTERPRETATION.

3. THE RIGHT TO REPAYMENT OF AMOUNTS CHARGED BY A MEMBER STATE IN BREACH OF THE RULES OF COMMUNITY LAW IS THE CONSEQUENCE AND COMPLEMENT OF THE RIGHTS CONFERRED ON INDIVIDUALS BY THE COMMUNITY PROVISIONS AS INTERPRETED BY THE COURT. WHILST IT IS TRUE THAT REPAYMENT MAY BE SOUGHT ONLY IN THE FRAMEWORK OF THE CONDITIONS AS TO BOTH SUBSTANCE AND FORM LAID DOWN BY THE VARIOUS NATIONAL LAWS APPLICABLE THERETO, THE FACT NEVERTHELESS REMAINS THAT THOSE CONDITIONS MAY NOT BE SO FRAMED AS TO RENDER VIRTUALLY IMPOSSIBLE THE EXERCISE OF RIGHTS CONFERRED BY COMMUNITY LAW. A LEGISLATIVE PROVISION WHICH, AS REGARDS SUPPLEMENTARY ENROLMENT FEES OR "MINERVALS" CHARGED, CONTRARY TO ARTICLE 7 OF THE TREATY, EXCLUSIVELY TO STUDENTS WHO ARE NATIONALS OF OTHER MEMBER STATES FOR ADMISSION TO VOCATIONAL TRAINING COURSES, RESTRICTS REPAYMENT SOLELY TO PLAINTIFFS WHO BROUGHT AN ACTION FOR REPAYMENT BEFORE THE DELIVERY OF THE JUDGMENT IN WHICH THE COURT RULED THAT THOSE FEES INFRINGED COMMUNITY LAW, DEPRIVES INDIVIDUALS WHO DO NOT SAT
ISFY THAT CONDITION OF THE RIGHT TO OBTAIN REPAYMENT OF AMOUNTS UNDULY PAID AND THEREBY RENDERS THE EXERCISE OF THE RIGHTS CONFERRED BY THE TREATY IMPOSSIBLE. THE NATIONAL COURTS MUST NOT APPLY SUCH A PROVISION.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):