Stížnosti a správní řízení před Komisí
3 Dne 30. července 1993 předložila společnost SIC Komisi stížnost (dále jen „první stížnost“), jejímž předmětem byl způsob financování kanálů provozovaných společností RTP a kterou se domáhala prohlášení jednak neslučitelnosti souboru opatření přijatých Portugalskou republikou ve prospěch společnosti RTP se společným trhem ve smyslu článku 92 Smlouvy o ES (po změně článek 87 ES), a jednak porušení čl. 93 odst. 3 Smlouvy o ES (po změně čl. 88 odst. 3 ES) z toho důvodu, že napadená opatření nebyla včas oznámena. V této první stížnosti odhadovala společnost SIC výši finančních dotací, které v letech 1992 a 1993 stát poskytl společnosti RTP jako kompenzační platby za povinnosti vyplývající z veřejné služby, k nimž byla společnost RTP povinna, na 6,2 miliardy resp. 7,1 miliardy PTE. Vedle těchto dotací si společnost SIC stěžovala na výjimky, jimž se společnost RTP těšila ve věci registračních poplatků, jakož i na systém investiční podpory, který je stanoven v podmínkách koncese. V důsledku toho společnost SIC žádala, aby Komise zahájila formální řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy a nařídila Portugalské republice, aby pozastavila vyplácení těchto neoznámených podpor až do přijetí konečného rozhodnutí. 4 Poté, co byla podána první stížnost, se dne 3. listopadu 1993 uskutečnilo setkání úředníků Komise se zástupci společnosti SIC, během něhož byla společnost SIC požádána, aby doplnila další údaje o dotčeném trhu. 5 Společnost SIC předložila dopisem ze dne 12. února 1994 požadované údaje. Mimo jiné doplnila svou stížnost tím, že Komisi oznámila jednak, že portugalská vláda povolila postupné umoření dluhu vůči Segurança social (úřad sociálního zabezpečení), jehož výše byla odhadnuta na 2 miliardy PTE, a osvobození od úroků z prodlení, a jednak to, že stát odkoupil za přemrštěnou cenu síť pro šíření televizního signálu, jejímž vlastníkem byla společnost RTP, jakož i skutečnost, že veřejný podnik pověřený správou uvedené sítě přiznal společnosti RTP úlevy v placení. Majíc za to, že tato opatření představovala státní podpory neslučitelné se společným trhem, požadovala společnost SIC rovněž, aby bylo s ohledem na ně zahájeno řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. 6 Nedlouho předtím, v prosinci 1993, pověřila Komise nezávislou poradenskou kancelář, aby zpracovala studii o financování veřejnoprávních televizních společností v celém Společenství, a oznámila žalobkyni, že tato studie bude rozhodujícím prvkem pro vyřízení její stížnosti. 7 Dne 15. března 1994 předložila společnost SIC Komisi nové údaje týkající se míry sledovanosti různých televizních kanálů v Portugalsku, poté dne 14. dubna 1994 informovala Komisi o tom, že portugalská vláda společnosti RTP poskytla novou kompenzační platbu pro rok 1994 ve výši 7,145 miliardy PTE. 8 Dopisem ze dne 4. srpna 1995 společnost SIC formálně vyzvala podle článku 175 Smlouvy o ES (po změně článek 232 ES) Komisi, aby přijala rozhodnutí o její stížnosti, a to zejména o její žádosti, aby zahájila řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. 9 Dne 16. října 1995 oznámila Komise společnosti SIC, že poté, co obdržela předběžnou verzi studie objednané v prosinci 1993, požádala portugalské orgány o doplňkové informace, aby mohla případ přezkoumat z hlediska článku 92 Smlouvy. 10 Dne 1. listopadu 1995 obdržela Komise konečnou verzi dotčené studie a zaslala jednu kopii portugalským orgánům, aby mohly předložit své připomínky. 11 Dopisem ze dne 14. prosince 1995 poskytly portugalské orgány doplňující informace požadované Komisí ve věci podpůrných opatření, která byla předmětem stížností. 12 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 19. prosince 1995 podala společnost SIC žalobu na nečinnost podle článku 175 Smlouvy; tato žaloba byla zapsána pod číslem T-231/95. 13 Dopisem ze dne 31. ledna 1996 informovala Komise portugalské orgány, že vzhledem k odpovědím, které tyto orgány poskytly, „zbývá ještě vyjasnit některé body“. Nejprve je požádala, aby jí dodaly účetní údaje o dotacích poskytnutých v souvislosti s povinnostmi vyplývajícími z veřejné služby společnosti RTP v letech 1992 a 1993, jakož i údaje o nákladech na provoz RTP Internacional v letech 1992 až 1995. Komise dále zdůraznila, že „po úvodním přezkoumání se zdá, že daňové výjimky a odklady povolené ve věci plateb týkajících se sítě TDP představují státní podpory spadající do oblasti působnosti čl. 92 odst. 1 Smlouvy“. Požádala proto portugalské orgány, aby jí sdělily, zda podle jejich názoru byly tyto podpory založeny na jedné z výjimek uvedených v článku 92 Smlouvy. 14 Dopisem ze dne 20. března 1996 odpověděly portugalské orgány na žádost Komise. 15 Dne 16. dubna 1996 zaslala Komise týmž orgánům novou žádost o informace, která se týkala daňových výjimek a úlev v placení přiznaných společnosti RTP; na tuto žádost bylo odpovězeno dopisem ze dne 21. června 1996. 16 Dne 22. října 1996 předložila společnost SIC novou stížnost (dále jen „druhá stížnost“), jíž se domáhala prohlášení, že finanční dotace, které portugalský stát poskytl za období let 1994–1996 společnosti RTP, jsou neslučitelné se společným trhem ze stejných důvodů, jaké byly vyloženy v první stížnosti. Společnost SIC si ve druhé stížnosti stěžovala rovněž na skutečnost, že v roce 1994 poskytl portugalský stát společnosti RTP nové podpory, které neoznámil; tyto podpory vyplývaly z navýšení kapitálu a záruky, kterou dal portugalský stát v souvislosti s emisí dluhopisů, kterou provedla společnost RTP. Proto požádala společnost SIC Komisi, aby zahájila formální řízení podle čl. 93 odst. 2 a nařídila Portugalské republice, aby až do přijetí konečného rozhodnutí přestala tyto podpory poskytovat. 17 Dopisem ze dne 20. prosince 1996 informovala Komise společnost SIC, že po obdržení její druhé stížnosti proti společnosti RTP požádala portugalské orgány o informace týkající se navýšení kapitálu a emise dluhopisů společností RTP v roce 1994, jakož i o vypracování restrukturalizačního plánu pro období 1996–2000 a uzavření dohody na podporu kinematografie s ministerstvem kultury. Ve druhém odstavci dopisu Komise dodala: „Pokud jde o financování z kompenzačních plateb, které [...] společnost RTP obdržela v období let 1994–1996, máme za to, že nejde o státní podpory ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy, a to z důvodů vyložených v rozhodnutí [ze dne 7. listopadu 1996], jehož kopii vám zašleme, jakmile nám portugalské orgány oznámí, které prvky jsou důvěrné a nesmějí být sdělovány třetím osobám.“ 18 Dne 6. ledna 1997 obdržela žalobkyně kopii rozhodnutí Komise ze dne 7. listopadu 1996 adresovaného Portugalské republice, které se týkalo financování veřejnoprávních televizních kanálů (dále jen „Rozhodnutí“).
Rozhodnutí
19 Rozhodnutí se dotýká šesti kategorií opatření, která portugalský stát přijal ve prospěch společnosti RTP. 20 První kategorie zkoumaných opatření se týká finančních dotací poskytnutých v letech 1992–1995 společnosti RTP jako kompenzační platby. Podle Rozhodnutí představuje výše těchto částek, která se pohybovala mezi 6,2 miliardy PTE v roce 1992 (přibližně 32,5 milionu ECU) a 7,125 miliardy PTE v roce 1995 (přibližně 36,2 milionu ECU), mezi 15 % a 18 % ročních příjmů společnosti RTP a tyto částky jsou určeny k financování výdajů vyplývajících z výkonu povinností veřejné služby, kterými soukromé televizní kanály vázány nejsou. Povaha těchto povinností a výše kompenzačních plateb přijatých společností RTP je následující (v milionech PTE):
21 Pokud se týká roku 1993, Komise provádí srovnávací analýzu hodnot, které poskytla žalobkyně a společnost RTP, pokud jde o odhad nákladů na tyto povinnosti. Uvádí, že „metoda výpočtu, kterou použil autor stížnosti, není důsledná, [zatímco] analýza a výše částek [uvedené v odpovědích] portugalských orgánů jsou mnohem spolehlivější, a to zejména, [...] porovnají-li se [údaje z těchto odpovědí] s platbami obdrženými v letech 1994 a 1995, tedy v době, kdy bylo povinné analytické účetnictví.“ Pokud se týká let 1994 a 1995, Komise zdůrazňuje, že použití těchto účetních pravidel na výpočet výdajů nezbytně vyplývajících z povinností veřejné služby a kontrola ze strany Inspecção-geral de finanças (Generální inspektorát financí) zaručuje, že nebudou poskytovány kompenzační platby překračující nezbytnou míru. 22 Komise uzavírá, že finanční prospěch vyplývající [z těchto] úhrad nepřekročil rámec toho, co bylo nezbytně nutné k výkonu povinností veřejné služby, které jsou stanoveny v podmínkách koncese. 23 Pokud se týká roku 1992, v Rozhodnutí je uvedeno, že „vzhledem k výši částky použité k dotčenému financování [...], která byla výrazně nižší, než v následujících dvou letech, a vzhledem k jejímu rozdělení, je možné vyloučit existenci případné nadbytečné kompenzace,“ a to přesto, že společnost RTP nepředložila účetní údaje. 24 Pokud jde o kompenzační platby, Komise uzavírá, že „nemá žádné pochybnosti o transparentnosti systému financování nákladů nezbytně vyplývajících z povinností veřejné služby, který v letech 1994 a 1995 řádně zaručil, že veřejné financování odpovídalo skutečným nákladům na povinnosti veřejné služby a že se v dotčených opatřeních nevyskytovaly prvky podpory,“ přičemž tento závěr je ze stejných důvodů platný i pro léta 1992 a 1993. 25 Za druhé, co se týče daňových výjimek, jichž se týkaly stížnosti, má Komise za to, že společnost RTP byla ve skutečnosti osvobozena pouze od plateb daní a poplatků souvisejících s registrací dokumentu, jímž byla v roce 1992 společnost založena, což činilo přibližně 33 miliony PTE. Tato výjimka podle Rozhodnutí nepředstavuje státní podporu, a to z toho důvodu, že je v souladu se strukturou daňové soustavy, podle níž není registrace dokumentu nezbytná, pokud jeho ověření vyplývá ze samotného zákona. Při navýšení kapitálu v roce 1995 společnost RTP podle Komise naopak zaplatila všechny daně a registrační poplatky, k nimž jsou při takové příležitosti právnické osoby povinny. 26 Za třetí, pokud jde o dluh společnosti RTP vůči Segurança social, který dosahuje za léta 1983–1989 celkové výše 2,189 miliardy PTE, Komise zdůrazňuje, že byla nejprve z důvodu rozdílných výkladů o zákonnosti základů daně a s cílem předejít soudnímu projednávání uzavřena dohoda mezi společností RTP a Segurança social předtím, než konečně společné nařízení ministerstva financí a ministerstva sociálního zabezpečení ze dne 3. května 1993 stanovilo, že se dluh rozvrhne na splátky a že odpovídající pokuty a úroky nebudou vybrány. Komise uzavírá, že uvedená dohoda, kterou se upouští od úroků z prodlení vyčíslených na 1,206 miliardy PTE a přijímá se platba dluhu ve splátkách, jehož částka je výrazně nižší než 2 miliardy PTE, které zmiňuje žalobkyně, prokazuje jednání ze strany orgánu sociálního zabezpečení, které je blízké jednání soukromého subjektu snažícího se vymáhat dlužné částky. 27 Za čtvrté, co se týče nabytí sítě pro šíření televizního signálu, jehož vlastníkem byla společnost RTP, portugalským státem za 5,4 miliardy PTE v roce 1994, Komise má za to, že tato cena nezastírá žádnou státní podporu, neboť byla vypočítána na základě odborných posudků provedených mimo jiné nezávislým soukromým subjektem. Kromě toho, roční poplatek ve výši 2 miliardy PTE, který společnost RTP hradí za používání sítě, přinesl jejímu současnému vlastníku velmi vysoký výnos z investovaného kapitálu. 28 Za páté, pokud jde o zpoždění úhrad tohoto poplatku, které bylo tolerováno společností Portugal Telecom, novým vlastníkem sítě pro šíření televizního signálu, pouze vůči společnosti RTP, a nikoli vůči společnosti SIC, není tato skutečnost podle Rozhodnutí takové povahy, aby svědčila o existenci podpory. Jelikož se společnost Portugal Telecom nevzdala vymáhání úroků z prodlení, jejichž výše byla v březnu 1996 ohodnocena přibližně na 398 milionů PTE, nebyla společnost PTE vyvázána z finančních následků svého jednání. 29 Za šesté, co se týče investičních podpor uvedených v článku 14 podmínek koncese společnosti RTP, podle něhož může mít stát účast na investicích uskutečněných společností RTP, konstatuje Komise, že podle informací sdělených portugalskými orgány nebyla v tomto ohledu dosud žádná platba uskutečněna.
Události, k nimž došlo po přijetí Rozhodnutí
30 Po přijetí Rozhodnutí vzala žalobkyně zpět svou žalobu na nečinnost, kterou podala ve věci T-231/95, jež byla v důsledku toho vyškrtnuta z rejstříku usnesením Soudu ze dne 4. července 1997. 31 Dopisem ze dne 21. dubna 1997 informovala Komise žalobkyni, že poté, co se seznámila s informacemi, které sdělily portugalské orgány, má za to, že opatření, na něž si žalobkyně stěžovala ve druhé stížnosti a které se týkají navýšení kapitálu společnosti RTP a vydání dluhopisů z roku 1994, jakož i dohoda na podporu kinematografie a restrukturalizační plán 1996–2000, nepředstavují žádnou státní podporu. Komise tedy oznámila, že nebude-li jí sdělen žádný nový údaj, nehodlá ve vyšetřování této stížnosti pokračovat.
Řízení
32 Tato žaloba byla doručena kanceláři Soudu dne 3. března 1997. 33 Návrhy došlými kanceláři Soudu ve dnech 28. července, 5. srpna a 18. srpna 1997 podaly společnost RTP, Portugalská republika a Spojené království návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhového žádání Komise, což bylo povoleno usneseními předsedy druhého rozšířeného senátu ze dne 13. listopadu 1997. Pouze Spojené království nepředložilo spis vedlejšího účastníka, ani nebylo zastoupeno při jednání. 34 Rozhodnutím Soudu ze dne 21. září 1998 byl soudce zpravodaj přidělen k prvnímu rozšířenému senátu Soudu, kterému byla v důsledku toho projednávaná věc přidělena. 35 Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (první rozšířený senát) rozhodl zahájit ústní část řízení. V rámci opatření k organizaci řízení byli účastníci původního řízení i vedlejší účastníci vyzváni, aby na jednání odpověděli na otázky. Komise a žalobkyně byly rovněž vyzvány, aby do 13. listopadu 1999 předložily některé dokumenty, což učinily v povolené lhůtě. Dne 29. listopadu 1999 však žalobkyně ještě předložila kanceláři Soudu kopii rozsudku, který vydal Supremo Tribunal Administrativo dne 16. června 1999. Jelikož byl tento dokument předložen pozdě, nelze na něj brát pro účely tohoto rozsudku ohled, a to v souladu s vyjádřením Komise a společnosti RTP.
Návrhová žádání účastníků řízení
36 Žalobkyně navrhuje, aby Soud: – zrušil Rozhodnutí; – zrušil rozhodnutí obsažené v dopise Komise ze dne 20. prosince 1996; – nařídil Komisi, aby do spisu zařadila administrativní dokumenty, které představují základ napadených rozhodnutí; – uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 37 Ve svém vyjádření o spisech vedlejších účastníků žalobkyně navrhuje, aby Soud dále: – zamítl z důvodu nepřípustnosti žalobní důvody, kterých se dovolávají vedlejší účastníci na základě čl. 90 odst. 2 Smlouvy (po změně čl. 86 odst. 2 ES); – uložil vedlejším účastníkům náhradu nákladů vyplývajících z jejich vedlejšího účastenství. 38 Komise navrhuje, aby Soud: – zamítl žalobu jako neopodstatněnou; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 39 Společnost RTP navrhuje, aby Soud: – zamítl žalobu jako neopodstatněnou; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 40 Portugalská republika navrhuje, aby Soud: – zamítl žalobu jako neopodstatněnou; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
K návrhu na zrušení dopisu ze dne 20. prosince 1996
K přípustnosti Argumentace účastníků řízení 41 Komise, podporována Portugalskou republikou a společností RTP, má za to, že napadnutelný akt představuje pouze Rozhodnutí. Naproti tomu dopis ze dne 20. prosince 1996 je pouze prostým informativním oznámením, které nemůže být předmětem žaloby. 42 Ve své replice žalobkyně připouští, že první odstavec dopisu ze dne 20. prosince, který se týká zejména navýšení kapitálu a vydání dluhopisů společnosti RTP, neobsahuje konečný postoj Komise, který Komise žalobkyni sdělila ve svém dopise ze dne 21. dubna 1997, tedy po podání této žaloby. 43 Naproti tomu druhý odstavec dopisu podle společnosti SIC obsahuje akt, který může být předmětem žaloby, neboť podle žalobkyně vyjadřuje konečný postoj Komise ve věci právní kvalifikace kompenzačních plateb poskytovaných mezi léty 1994 a 1996. Co do účinku se jedná o rozhodnutí, které zamítá druhou stížnost společnosti SIC a které je odůvodněno prostým odkazem na odůvodnění obsažené v Rozhodnutí.
Závěry Soudu
44 Podle ustálené judikatury pouze opatření se závaznými právními účinky, které ovlivní zájmy žalobce tím, že způsobí významnou změnu jeho právním postavení, je aktem nebo rozhodnutím, které může být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 173 Smlouvy (po změně článek 230 ES) (usnesení Soudu ze dne 30. září 1999, UPS Europe v. Komise, T-182/98, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 39, a tam citovaná judikatura). 45 Krom toho je na místě připomenout, že rozhodnutí přijatá Komisí v oblasti státních podpor jsou vždy určena členským státům. To platí rovněž tehdy, týkají-li se tato rozhodnutí státních opatření, která jsou předmětem stížností označujících je za státní podpory v rozporu se Smlouvou, a Komise odmítá zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, jelikož má za to, že buď dotčená opatření nejsou státními podporami ve smyslu článku 92 Smlouvy, nebo že jsou slučitelná se společným trhem. Přijme-li Komise taková rozhodnutí a v souladu se svou povinností řádné správy o nich informuje stěžovatele, musí být předmětem případné žaloby na neplatnost ze strany stěžovatele rozhodnutí určené členskému státu, a nikoli dopis určený stěžovateli (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C-367/95 P, Recueil, s. I-1719, bod 45, a výše uvedené usnesení UPS Europe v. Komise, bod 37). 46 Jak připouští žalobkyně, v projednávaném případě nepředstavuje první odstavec dopisu ze dne 20. prosince 1996, který se týká určitých opatření, na něž si žalobkyně stěžovala ve druhé stížnosti (viz výše, bod 17), žádné zaujetí postoje ze strany Komise. Omezuje se totiž na informování společnosti SIC o tom, že byly portugalským orgánům zaslány žádosti o informace. Kromě toho, Komise oznámila společnosti SIC své rozhodnutí zastavit posuzování těchto opatření teprve dopisem ze dne 21. dubna 1997. Dopis ze dne 20. prosince 1996 tudíž nemá z tohoto hlediska žádný právní účinek. 47 Pokud jde o druhý odstavec tohoto dopisu, který se týká finančních dotací poskytnutých společnosti RTP jako kompenzační platby v průběhu období 1994–1996, ten se omezuje na informování žalobkyně o postoji, který Komise zaujala v Rozhodnutí, pokud jde o kvalifikaci takových opatření s ohledem na článek 92 Smlouvy. 48 Je pravda, že v Rozhodnutí Komise zaujala postoj pouze ohledně finančních dotací poskytnutých společnosti RTP od roku 1992 do roku 1995, aniž by přikročila k přezkoumání finanční dotace poskytnuté pro rok 1996. V projednávaném případě však tato okolnost nemůže vést k tomu, aby byl dopis ze dne 20. prosince 1996 vykládán tak, že obsahuje rozhodnutí ve věci této dotace. Když byla při jednání na tuto věc Komise dotázána, uvedla, že ještě nepřikročila k přezkoumání finanční dotace, kterou v roce 1996 obdržela společnost RTP, a že tento aspekt druhé stížnosti stále čeká na přezkoumání u zaměstnanců Komise. 49 Dopis ze dne 20. prosince 1996 byl tedy čistě informativní, nenese vlastnosti aktu zakládajícího závazné právní účinky vůči žalobkyni. Žalobu je tudíž nutno v rozsahu, v němž je namířena proti dopisu ze dne 20. prosince 1996, zamítnout jako nepřípustnou.
K návrhu na zrušení Rozhodnutí
K předmětu návrhu
50 Úvodem je na místě poznamenat, že žalobkyně při jednání v odpovědi na otázku Soudu upřesnila, že tato žaloba nesměřuje ke zrušení Rozhodnutí v částech, v nichž se dotýká jednak kupní ceny, kterou zaplatil portugalský stát za nákup sítě pro šíření televizního signálu, jejímž vlastníkem byla společnost RTP, a jednak systému investičních podpor uvedeného v článku 14 podmínek koncese, což vzal na vědomí vedoucí soudní kanceláře. 51 Návrh na zrušení Rozhodnutí musí být tedy chápán tak, že směřuje pouze k částečnému zrušení Rozhodnutí, totiž v tom rozsahu, v němž se Rozhodnutí dotýká opatření, jež byla přijata ve prospěch RTP a jež spočívala v poskytnutí finančních dotací vyplacených jako kompenzační platby v letech 1992–1995, daňových výjimek, úlev v placení poplatků za používání sítě pro šíření televizního signálu a v umožnění placení dluhu vůči Segurança social ve splátkách a s osvobozením od úroků z prodlení.
K věci samé
52 Na podporu svého návrhu na zrušení Rozhodnutí se žalobkyně dovolává tří žalobních důvodů: porušení procesněprávních předpisů, porušení povinnosti uvést odůvodnění a porušení článku 92 Smlouvy.
K prvnímu žalobnímu důvodu: porušení procesněprávních předpisů
53 Ve spisech žalobkyně byl tento žalobní důvod původně rozdělen do dvou částí, kterými byly jednak porušení zásady vyslechnutí stěžovatelů během předběžné fáze posuzování, a jednak porušení čl. 93 odst. 2 Smlouvy. Při jednání však v odpovědi na otázku Soudu týkající se relevance první části žalobního důvodu po vydání výše uvedeného rozsudku Komise v. Sytraval a Brink’s France žalobkyně tuto část vzala zpět, což vzal na vědomí vedoucí soudní kanceláře. Je tedy nutno tento žalobní důvod chápat v tom smyslu, že je založen na porušení čl. 93 odst. 2 Smlouvy. – Argumenty účastníků řízení 54 Žalobkyně tvrdí, že Komise byla povinna zahájit formální řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, a to s ohledem na pochybnosti, které existovaly či které měla Komise mít ve světle čl. 92 odst. 1 Smlouvy týkající se povahy opatření, na něž si žalobkyně stěžovala. 55 Za prvé je podle společnosti SIC prokázáno, že Komise měla vážné pochybnosti o daňových výjimkách a úlevách v placení přiznaných společnosti RTP, jelikož po dvou a půl letech vyšetřování a poté, co obdržela odpovědi portugalských orgánů, ještě měla za to, a to v dopise ze dne 31. ledna 1996 zaslaném těmto orgánům, že „se zdá, že [tato opatření] představují státní podpory“, a v důsledku toho tyto orgány požádala, aby prokázaly jejich slučitelnost se společným trhem v souladu s čl. 92 odst. 3 Smlouvy. 56 Za druhé, pokud jde o namítané kompenzační platby, měla mít Komise podle žalobkyně pochybnosti o jejich kvalifikaci s ohledem na čl. 92 odst. 1 Smlouvy tím spíše, že v jednom rozhodnutí z roku 1994 sama prohlásila, že podobné platby poskytované portugalskou vládou státní letecké společnosti představovaly státní podpory [rozhodnutí Komise č. 94/666/ES ze dne 6. července 1994 o vyrovnání schodku společnosti TAP vzniklého v důsledku provozování spojů do autonomních regionů Azory a Madeira (Úř. věst. L 260, s. 27)]. Mimo to podle žalobkyně vyplývá z rozsudku Soudu ze dne 27. února 1997, FFSA a další v. Komise (T-106/95, Recueil, s. II-229), že i v případě, že přiznání výhody je určeno k vyrovnání nákladů vyplývajících z úkolů vykonávaných ve veřejném zájmu, nemění tato okolnost kvalifikaci dotčeného opatření jako státní podpory, aniž je dotčen čl. 90 odst. 2 Smlouvy, jehož použití však nebylo Komisí v jejím Rozhodnutí uvažováno. 57 Za třetí, co se týče umožnění placení dluhu společnosti RTP vůči Segurança social ve splátkách a vzdání se úroků z prodlení, uplatňuje žalobkyně, že pokud by jí Komise umožnila komentovat vysvětlení poskytnuté portugalskou vládou, mohla by Komise zjistit, že se ve skutečnosti jednalo o výjimečný odklad dluhu, přiznaný nařízením, ze kterého měla prospěch pouze společnost RTP. Argument, podle nějž tento odklad dluhu vzešel ze vztahů mezi dvěma podniky, je podle žalobkyně nesprávný, neboť problém ve skutkovém základu sporu se týkal výkladu portugalských právních předpisů ve věci základu vyměření daně a dotýkal se všech daňových poplatníků. 58 Konečně, skutečnost, že uplynuly více než tři roky, než si Komise byla schopna vytvořit prvotní názor, v každém případě svědčí o nutnosti zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. To, že Komise nebyla schopna utvořit si názor na základě jednoduchého předběžného přezkoumání, ji měla přimět k zahájení podrobného přezkoumání, jak to vyžaduje judikatura (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 20. března 1984, Německo v. Komise, 84/82, Recueil, s. 1451, bod 13). Zatímco lze připustit, že lhůta dvou měsíců, kterou judikatura vyžaduje pro předběžné přezkoumání řádně oznámených podpor (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 11. prosince 1973, Lorenz v. Německo, 120/73, Recueil, s. 1471), není nezbytně použitelná na neoznámená opatření, která se již provádějí, nic to nemění na tom, že v tomto případě je Komise rovněž povinna zahájit řízení „bez neodůvodněného odkladu“ (stanovisko generálního advokáta Sira Gordona Slynna k rozsudku Soudního dvora ze dne 24. listopadu 1987, RSV v. Komise, 223/85, Recueil, s. 4617, 4646). Ze skutečnosti, že taková opatření nebyla oznámena, podle žalobkyně rovněž vyplývá, že Komise by měla jednat rychle, aby nezvýhodnila státy porušující povinnosti. 59 Žalobkyně zdůrazňuje, že zahájení řízení by mělo v projednávaném případě významné důsledky. Jednak by Komisi umožnilo, aby využila všechny nezbytné prostředky vyšetřování, a mohla tak rozhodovat s plnou znalostí věci. Jednak by společnosti SIC jakožto stěžovatelce byla poskytnuta možnost předložit své vyjádření, aby měla jistotu, že budou její zájmy vzaty v úvahu. Konečně, jelikož má Komise výlučnou pravomoc v rozhodování o slučitelnosti státních podpor se společným trhem, měla povinnost zaujmout postoj ke všem prvkům obsaženým ve stížnosti. 60 Na argument Komise, podle nějž mohla žalobkyně předložit věc vnitrostátnímu soudu, žalobkyně odpovídá, že zahájení takového řízení nijak nesouvisí s tím, že Komise musí dodržet procesní pravidla stanovená v článku 93 Smlouvy. Zdůrazňuje však, že věc předložila opakovaně Supremo Tribunal Administrativo. Přestože nejprve tento soud zrušil ministerské rozhodnutí, které stanovilo výši kompenzační platby poskytnuté společnosti RTP v roce 1993, a to z důvodu nedostatečného odůvodnění, pokud jde o prvky výpočtu zohledněné státem (rozsudek ze dne 13. února 1996), dospělo poté plénum uvedeného soudu rozsudkem ze dne 23. června 1998 k názoru, že takové opatření nelze soudně napadnout. Supremo Tribunal Administrativo tedy proto nemohl rozhodnout o právní kvalifikaci dotčených opatření v souvislosti s články 92 a 93 Smlouvy. Podle žalobkyně jsou před portugalskými soudy projednávány i další věci, které se týkají následných kompenzačních plateb a vzdání se dluhu ze strany Segurança social. 61 Komise tvrdí, že není povinna zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, jestliže zaznamená obtíže při definování právní povahy dotčených opatření. Podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy by zahájení řízení zavazovalo členský stát k přerušení poskytování podpory, přičemž by tato povinnost měla přímý účinek jak pro oznámené podpory, tak pro neoznámené podpory (výše citovaný rozsudek Lorenz). Přerušení údajných podpůrných opatření by mohlo mít vážné hospodářské dopady, pokud by bylo následně zjištěno, že tato opatření byla slučitelná se společným trhem, nebo že dokonce ani nešlo o státní podpory. 62 Pokud si žalobkyně přála, aby portugalské orgány přestaly poskytovat podpory, které byly předmětem stížností, měla věc předložit portugalským soudům a vyčkat, až Komise dokončí vyšetřování. I pokud je věc projednávána souběžně Komisí, mají vnitrostátní soudy pravomoc k přezkoumání platnosti opatření přijatých členskými státy, včetně provedení podpor, jejichž zákonnost je napadena, a to z toho důvodu, aby byla ochráněna práva jednotlivců (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a Syndicat national des négociants et transformateurs de saumon, C-354/90, Recueil, s. I-5505, a ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, Recueil, s. I-3547). V projednávaném případě ostatně žalobkyně ve své stížnosti uvedla, že u vnitrostátního soudu napadla domnělé podpory poskytnuté společnosti RTP a že se obrátila na orgány veřejné moci, jakož i na radu pro hospodářskou soutěž. 63 Komise má v každém případě za to, že v projednávaném případě nebyla povinna zahájit řízení. 64 Za prvé, pokud jde o dopis zaslaný portugalským orgánům dne 31. ledna 1996, Komise tvrdí, že jasně ukazuje, že neexistovaly pochyby o tom, mají-li daňové výjimky a lhůty povolené pro úhradu poplatku spojeného s používáním sítě TDP povahu státních podpor. Doplňující vysvětlení byla vyžádána pouze proto, aby si Komise mohla utvořit názor o skutečné existenci nebo neexistenci státní podpory. Jelikož Komise neměla k dispozici všechny prvky nezbytné ke správnému posouzení situace, aby mohla přijmout rozhodnutí, domnívá se, že nemohla zahájit řízení bez řádného zvážení. 65 Pokud jde o kvalifikaci placení dluhu ve splátkách, které povolila Segurança social, Komise zdůrazňuje, že byla se společností RTP uzavřena dohoda následně potvrzená nařízením s cílem vyhnout se soudnímu řízení o výkladu vnitrostátních pravidel o zdanění některých doplňkových složek platu, jejichž ústavnost byla sporná. 66 Podle Komise je dále argument společnosti SIC, podle něhož by zahájení řízení Komisi umožnilo bez přílišného spěchu definovat svůj postoj a lépe zohlednit zájmy žalobkyně, nesprávný. Komise nemá výlučnou pravomoc pro posouzení existence podpor, a tak žalobkyně nebyla zbavena soudní ochrany z pouhého důvodu, že nedošlo k zahájení řízení, neboť mohla věc předložit vnitrostátnímu soudu. Navíc bylo Rozhodnutí způsobilé být předmětem soudního sporu. 67 Konečně Komise tvrdí, že skutečnost, že předběžná analýza trvá dlouho, sama o sobě neznamená, že musí být zahájeno řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. V tomto případě Komise nezůstala nečinná, a zahájení řízení by bylo předčasné za situace, kdy neměla k dispozici všechny informace o obecných otázkách audiovizuálního odvětví v Evropě a objasnění poskytnutá vnitrostátními orgány. 68 Portugalská republika má za to, že Komise je povinna zahájit řízení stanovené v čl. 93 odst. 2 Smlouvy pouze tehdy, má-li pochyby o slučitelnosti podpory, avšak nikoli, jde-li pouze o kvalifikaci opatření podle článku 92 Smlouvy. Skutečnost, že provedení této kvalifikace může vyžadovat, jako v projednávaném případě, dlouhé, složité a nepřetržité posuzování skutečností ze strany Komise, neznamená, že tato činnost vyústí nezbytně v závěr, že se jedná o státní podpory. Správným postupem Komise je rozhodnout, zda má k dispozici dostatek informací k tomu, aby odmítla kvalifikovat opatření jako státní podporu, a za tímto účelem použila čas a prostředky, které považuje za nezbytné. 69 Společnost RTP se připojuje k argumentaci Komise a tvrdí zvláště, že televizní odvětví je vyloučeno z působnosti pravidel hospodářské soutěže, takže se sporných kompenzačních plateb ustanovení článku 92 Smlouvy ani kontrola ze strany Komise netýká.
– Závěry Soudu
70 V rámci článku 93 Smlouvy je nutno rozlišit jednak předběžnou fázi řízení týkající se přezkoumání státních podpor podle čl. 93 odst. 3, jejímž účelem je pouze umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor o tom, zda má dotčené opatření povahu státní podpory a o částečné nebo úplné slučitelnosti dotčené podpory se společným trhem, a jednak formální vyšetřovací fázi podle čl. 93 odst. 2. Pouze v rámci této formální fáze, jejímž účelem je umožnit Komisi, aby získala kompletní informace o všech skutečnostech věci, stanoví Smlouva povinnost vyzvat dotčené účastníky, aby podali své připomínky (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C-198/91, Recueil, s. I-2487, bod 22, a ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C-225/91, Recueil, s. I-3203, bod 16). 71 Podle ustálené judikatury je řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy nezbytné, má-li Komise vážné potíže při posuzování slučitelnosti podpory se společným trhem. Pokud tedy Komise vydá příznivé rozhodnutí o podpoře, může se omezit na předběžné přezkoumání podle čl. 93 odst. 3 pouze pokud je schopna se po prvotním přezkoumání ujistit, že podpora je slučitelná se společným trhem. Pokud však prvotní přezkoumání vede Komisi k opačnému názoru, nebo pokud jí neumožní vyřešit veškeré obtíže spojené s posouzením slučitelnosti podpory se společným trhem, má povinnost vyžádat si veškerá nezbytná stanoviska a zahájit za tím účelem řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy (výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France, bod 39, a citovaná judikatura). 72 Z této judikatury rovněž vyplývá, že Komise je povinna zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, neumožnilo-li jí prvotní přezkoumání překonat všechny obtíže spojené s otázkou, zda státní opatření podrobené její kontrole představuje podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy, ledaže je Komise schopna se během tohoto prvotního přezkoumání ujistit, že dotčené opatření je v každém případě slučitelné se společným trhem, i když je podporou (rozsudek Soudu ze dne 15. září 1998, BP Chemicals v. Komise, T-11/95, Recueil, s. II-3235, bod 166). 73 V projednávaném případě je nesporné, že Komise přijala Rozhodnutí, aniž by zahájila řízení stanovené v čl. 93 odst. 2 Smlouvy, a měla za to, že dotčených šest kategorií opatření předložených jejímu posouzení nepředstavuje podpory ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy. Je rovněž třeba konstatovat, že Komise nepřezkoumala, zda by uvedená opatření v případě, že by byla kvalifikována jako podpory, byla buď podle čl. 92 odst. 2 nebo 3, podle čl. 90 odst. 2 Smlouvy slučitelná se společným trhem. 74 Je tudíž nutné zjistit, zda, pokud jde o čtyři žalobou dotčené kategorie opatření, s sebou posouzení, na nichž Komise založila přijetí rozhodnutí příznivého pro tato opatření po ukončení předběžného přezkoumání, nesla takové obtíže, které by odůvodnily zahájení řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. 75 Za prvé, pokud jde o finanční dotace poskytnuté portugalským státem společnosti RTP jako kompenzační platby, dospěla Komise ve svém Rozhodnutí k závěru, že nepředstavují podpory ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy, neboť byly určeny k vyrovnání skutečných nákladů na vykonávání povinností veřejné služby, které tato společnost plnila. Je třeba zvláště připomenout, že pokud jde o platby poskytnuté v letech 1993–1995, měla Komise za to, že „finanční prospěch vyplývající [z těchto] převodů nepřekročil to, co bylo zcela nezbytné pro plnění povinností veřejné služby, jež ukládaly podmínky koncese“ (viz výše, bod 22). Pokud jde o rok 1992, Komise svůj názor založila rovněž na tom, že nedošlo k „nadbytečné kompenzaci“, což bylo vyvozeno ze skutečnosti, že výše platby poskytnuté toho roku společnosti RTP byla nízká, a uzavřela, že tato platba nepředstavovala podporu (viz výše, bod 23). 76 Článek 92 odst. 1 Smlouvy stanoví: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.“ 77 Podle ustálené judikatury je cílem tohoto ustanovení zabránit tomu, aby byl obchod mezi členskými státy ovlivňován výhodami přiznanými veřejnými orgány, které v různých formách narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určité výrobky (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 1994, Banco Exterior de España, C-387/92, Recueil, s. I-877, bod 12, a výše uvedený rozsudek SFEI a další, bod 58). 78 Pro posouzení toho, zda státní opatření představuje podporu, je tedy třeba určit, zda přijímající podnik získává hospodářský prospěch, který by nezískal v normálních tržních podmínkách (výše uvedený rozsudek Soudního dvora SFEI a další, bod 60, a rozsudky ze dne 29. dubna 1999, Španělsko v. Komise, C-342/96, Recueil, s. I-2459, bod 41, a ze dne 29. června 1999, DM Transport, C-256/97, Recueil, s. I-3913, bod 22). 79 V projednávaném případě, jak Komise sama konstatovala ve svém Rozhodnutí, finanční dotace poskytované každoročně společnosti RTP jako kompenzační platby přinášejí ve svém důsledku tomuto podniku „finanční výhodu“. 80 Z Rozhodnutí dále vyplývá, že výše dotací poskytnutých společnosti RTP v letech 1992–1995 představovala mezi 15 % a 18 % jejích ročních příjmů (viz výše, bod 20), přičemž společnost RTP disponovala rovněž příjmy z reklam, stejně jako ostatní televizní kanály, s nimiž je v přímé konkurenci na trhu reklamy. 81 Jelikož však ve svém Rozhodnutí Komise konstatovala, že společnost RTP má „finanční prospěch“ vyplývající z přijímání dotčených finančních dotací, o nichž se zdá, že mohou narušit hospodářskou soutěž, v níž se společnost nachází s jinými televizními provozovateli, byl základ jejího posouzení, podle nějž tato opatření nepředstavovala podpory, přinejmenším takové povahy, že mohl vyvolat vážné potíže. 82 Skutečnost, že podle Rozhodnutí má přidělení uvedených dotací za cíl pouze kompenzovat vyšší náklady na úkoly veřejné služby, které plní společnost RTP, nemůže vyjmout tyto dotace z kvalifikace státních podpor ve smyslu článku 92 Smlouvy. 83 Článek 92 odst. 1 Smlouvy nerozlišuje mezi státními zásahy podle jejich důvodů nebo cílů, nýbrž je definuje podle jejich účinku (rozsudky Soudního dvora ze dne 29. února 1996, Belgie v. Komise, C-56/93, Recueil, s. I-723, bod 79, a ze dne 26. září 1996, Francie v. Komise, C-241/94, Recueil, s. 4551, bod 20). Pojem podpory je tedy objektivním pojmem, který závisí pouze na tom, zda státní opatření zvýhodňuje jeden nebo více určitých podniků (rozsudek Soudu ze dne 27. ledna 1998, Ladbroke Racing v. Komise, T-67/94, Recueil, s. II-1, bod 52). 84 Podle judikatury okolnost, že byl některému podniku přiznán veřejnými orgány finanční prospěch za účelem vyrovnání nákladů na povinnosti veřejné služby, které měl tento podnik nést, nemá vliv na kvalifikaci tohoto opatření jako podpory ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy, ačkoli to lze zohlednit při zkoumání, zda dotčená podpora je slučitelná se společným trhem podle čl. 90 odst. 2 Smlouvy (viz výše uvedený rozsudek FFSA a další v. Komise, body 178 a 199, potvrzený usnesením Soudního dvora ze dne 25. března 1998, C-174/97 P, Recueil, s. I-1303, bod 33). Je třeba poznamenat, že v projednávaném případě, na rozdíl od věci, v níž byl vynesen výše uvedený rozsudek FFSA a další v. Komise, ve svém Rozhodnutí Komise nepoužila odchylku, již stanoví čl. 90 odst. 2 Smlouvy, tím spíše pak zvláštní podmínky stanovené v tomto ustanovení, což navíc Komise ani netvrdí. 85 Z toho vyplývá, že posouzení, na němž Komise založila svůj názor, že finanční dotace poskytnuté společnosti RTP jako kompenzační platby nepředstavují podpory, bylo spojeno s vážnými obtížemi, které, pokud nebyla zjištěna slučitelnost těchto dotací se společným trhem, vyžadovaly, aby bylo zahájeno řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy. 86 Za druhé, pokud jde o daňové výjimky a úlevy v placení přiznané společnosti RTP, Komise ve svém Rozhodnutí stanovila, že ani tyto dvě kategorie opatření nepředstavují podpory ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy (viz výše, body 25 a 28). 87 Tak tomu bylo navzdory skutečnosti, že Komise oznámila dopisem ze dne 31. ledna 1996 portugalským orgánům, že „po úvodním přezkoumání se zdá, že tato [opatření] představ[ují] státní podpory spadající do oblasti působnosti čl. 92 odst. 1 Smlouvy“ a v důsledku toho se jich dotázala, zda je považují za slučitelná se společným trhem (viz výše, bod 13). 88 Je tedy třeba zjistit, zda, jak to uplatňuje žalobkyně, závěry, které během předběžné fáze přezkoumání učinila Komise o dotčených opatřeních, a informace, které si během předběžné fáze přezkoumání vyžádala od portugalských veřejných orgánů, prokazují existenci vážných obtíží nezbytně vyžadujících zahájení řízení stanoveného v čl. 93 odst. 2 Smlouvy. 89 Z judikatury vyplývá, že samotná skutečnost, že se v průběhu předběžné fáze přezkoumání rozvinuly diskuse mezi Komisí a dotčeným členským státem a že Komise požádala o dodatečné informace o opatřeních, na něž se vztahuje její kontrola, nemůže být sama o sobě považována za důkaz toho, že se Komise potýkala s vážnými obtížemi při posuzování (viz výše uvedený rozsudek Matra v. Komise, bod 38). Přesto však nelze vyloučit, že obsah diskusí mezi Komisí a dotčeným členským státem během této fáze může za určitých okolností odhalit existenci takových obtíží (viz výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, bod 14). 90 V projednávaném případě je nutno především konstatovat, že dopisu Komise ze dne 31. ledna 1996 již předcházela první žádost o informace týkající se dotčených opatření, na kterou odpověděly portugalské orgány dopisem ze dne 14. prosince 1995. Je rovněž nesporné, že k této nové žádosti o informace došlo více než 30 měsíců poté, co si žalobkyně ve své stížnosti předložené dne 30. července 1993 stěžovala na existenci daňových výjimek ve prospěch společnosti RTP, a téměř 24 měsíců poté, co byla Komise informována o úlevách v placení přiznaných společnosti RTP veřejným orgánem zabývajícím se správou sítě pro šíření televizního signálu. Navíc, jak Komise zdůraznila ve svém dopise ze dne 31. prosince 1996, k této nové žádosti o informace došlo „po úvodním přezkoumání“ těchto opatření. Ve světle těchto prvků je tudíž na místě mít za to, že ke dni, v němž byl uvedený dopis zaslán portugalským orgánům, již Komise ve smyslu judikatury přistoupila k „předběžnému přezkoumání“ opatření, jichž se týkaly stížnosti. 91 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise se může omezit na předběžnou fázi přezkoumání podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy a přijmout rozhodnutí příznivé k neoznámenému státnímu opatření pouze tehdy, je-li schopna utvořit si po předběžném přezkoumání pevný názor, že dotčená státní podpora nemůže být kvalifikována jako podpora ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy, nebo že toto opatření, přestože představuje podporu, je slučitelné se společným trhem (rozsudek Soudu ze dne 15. září 1998, Gestevisión Telecinco v. Komise, T-95/96, Recueil, s. II-3407, bod 52 a tam citovaná judikatura). 92 V tomto případě z dopisu, který dne 31. ledna 1996 zaslala Komise portugalským orgánům, však vyplývá, že po předběžném přezkoumání dospěla Komise k závěru, že daňové výjimky a úlevy v placení přiznané společnosti RTP představovaly podpory ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy a že zdaleka není schopna uzavřít řízení rozhodnutím příznivým k těmto opatřením a má nadále vážné pochybnosti o jejich slučitelnosti se společným trhem. 93 Toto konstatování je navíc potvrzeno následným dopisem ze dne 16. dubna 1996, který Komise vypracovala v návaznosti na písemnou otázku zaslanou Soudem a který zaslala portugalským orgánům poté, co obdržela jejich odpověď na svou otázku. 94 Za prvé, pokud jde o daňové výjimky, Komise znovu zdůraznila: „[Toto opatření] představovalo státní podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy a [...] je proto třeba, aby portugalské orgány oznámily, zda podle jejich názoru může být tato podpora odůvodněna na základě výjimek stanovených v článku 92.“ 95 Za druhé, pokud jde o úlevy v placení přiznané společnosti RTP za používání sítě pro šíření televizního signálu, Komise požádala, aby jí byly oznámeny důvody, proč byly tarify uplatňované na společnost RTP jiné než ty, které byly uplatňovány na společnost SIC, jakož i výše úroků z prodlení dlužených společností RTP, přičemž uvedla, že „síť TDP je ve veřejném vlastnictví a každé přednostní zacházení, které by poskytla a které by nebylo poskytnuto soukromým podnikem fungujícím podle pravidel trhu, může představovat státní podporu“. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle judikatury úroky z prodlení či penále, která může být společnost povinna zaplatit veřejnému orgánu jako vyvážení vysokých úlev v placení, nemohou zcela zrušit výhodu, jíž se těšila dotčená společnost. Takové úlevy v placení přiznané podniku diskrečním způsobem představují státní podporu za předpokladu, že s ohledem na rozsah takto poskytnutého hospodářského prospěchu by podnik zjevně nezískal srovnatelné úlevy v placení od soukromého věřitele, který by se nacházel ve stejné situaci jako dotčený veřejný věřitel (výše uvedený rozsudek DM Transport, body 21 a 30). 96 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že po předběžném přezkoumání, k němuž Komise přistoupila, byla skutečně postavena před vážné obtíže při posouzení nejen kvalifikace dotčených opatření vzhledem k pojmu podpory, nýbrž také při určování jejich slučitelnosti se společným trhem, a byla tedy povinna zahájit řízení stanovené v čl. 93 odst. 2 Smlouvy. 97 Za třetí, z Rozhodnutí vyplývá, že v roce 1993 bylo společnosti RTP umožněno jednak placení dluhu vůči Segurança social, který vznikl z neplacení příspěvků za doplňkové složky platu za období 1983–1989 a jehož výše dosáhla částky 2,189 miliardy PTE, ve splátkách, a jednak osvobození od odpovídajících úroků z prodlení a penále. Komise dospěla k závěru, že se nejedná o podporu, a to z toho důvodu, že opatření, které bylo předmětem stížnosti, vyplývalo z dohody mezi společností RTP a Segurança social, jejímž cílem bylo vyhnout se žalobě, jež by se týkala zákonnosti dotčených příspěvků. Podle Komise bylo jednání Segurança social obdobné jednání soukromého provozovatele vystaveného obdobným okolnostem. 98 Podle judikatury Soudního dvora dává jednání veřejného orgánu příslušného pro výběr příspěvků do sociálního zabezpečení, kterým toleruje zpožděné placení těchto příspěvků, podniku, který z toho má prospěch, značnou obchodní výhodu, neboť mu tím ulehčuje od zátěže spojené s běžným uplatňováním režimu sociálního zabezpečení (výše uvedený rozsudek DM Transport, bod 19). Úroky běžně použitelné na tento typ úvěrů jsou určeny k náhradě škody, kterou věřitel utrpěl tím, že dlužník pozdě splnil svou povinnost splatit dluh, tedy úroky z prodlení (výše uvedený rozsudek Španělsko v. Komise, bod 48). 99 Je pravda, že z téže judikatury rovněž vyplývá, že pokud jsou mezi podnikem a veřejným orgánem příslušným pro výběr příspěvků do sociálního zabezpečení uzavřeny dohody zahrnující přiznání úlev v placení, pak jednání tohoto orgánu, o němž se má za to, že jednal jako veřejný věřitel, musí být srovnáváno s jednáním hypotetického soukromého věřitele nacházejícího se vůči svému dlužníkovi ve stejné situaci a snažícího se o znovunabytí dlužných částek (výše uvedený rozsudek DM Transport, bod 25, a výše uvedený rozsudek Španělsko v. Komise, bod 46). Nelze tedy vyloučit, že transakce uzavřená mezi orgánem sociálního zabezpečení a jeho dlužníkem s cílem předejít nejistotě spojené s vedením soudního sporu odpovídá jednání běžnému pro soukromého dlužníka, který se snaží znovu nabýt dlužné částky. 100 V projednávaném případě však vyplývá ze samotného Rozhodnutí, že, jak uplatňovala žalobkyně ve své stížnosti, aniž by to Komise zpochybnila, jde o „společné nařízení ministerstva financí a ministerstva sociálního zabezpečení, které stanovilo placení dluhu ve splátkách a osvobození od příslušných pokut a úroků“, a nikoli o dohodu mezi Segurança social a společností RTP. Stejně tak není zpochybněno, jak to rovněž zdůrazňovala ve své stížnosti žalobkyně, že opatření, které bylo předmětem stížnosti a které představuje odchylku od právní úpravy sociálního zabezpečení, nebylo rozšířeno na ostatní dotčené společnosti. 101 Vyplývá z toho, že za okolností, jako jsou tyto, kdy Komise zamýšlela brát v úvahu výlučně jednání portugalského orgánu sociálního zabezpečení, aby schválila výhody poskytnuté společnosti RTP, měla mít k dispozici více informací o skutečné povaze opatření, jež bylo předmětem stížnosti, aby mohla vyřídit námitky, které ve své stížnosti vznesla žalobkyně. Za těchto okolností byla povinna zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, aby tak po shromáždění všech nezbytných stanovisek zajistila platnost svého posouzení, které mohlo za neexistence doplňujících upřesnění vzbudit vážné obtíže. 102 Nakonec je na místě zdůraznit, že podle judikatury může skutečnost, že čas vynaložený na předběžné přezkoumání podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy významně překračuje čas obvyklý, společně s dalšími okolnostmi odůvodnit závěr, že Komise byla vystavena vážným obtížím při posuzování, které nezbytně vyžadovaly zahájení řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy (výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, body 15 a 17). 103 Je pravda, že v případě, jakým je tento, kdy nebyla státní opatření, jež jsou předmětem sporu, dotčeným státem oznámena, není Komise povinna přikročit k předběžnému přezkoumání těchto opatření ve lhůtě dvou měsíců, kterou předpokládá výše uvedený rozsudek Lorenz (výše uvedený rozsudek Gestevisión Telecinco v. Komise, bod 79). 104 Toto řešení je založeno na nutnosti zohlednit oprávněný zájem dotčeného členského státu, aby byl rychle informován o zákonnosti opatření, která byla oznámena Komisi. Tento prvek chybí, pokud členský stát provedl opatření, aniž je Komisi předběžně oznámil. Pokud měl tento členský stát pochybnosti o tom, zda mají zamýšlená opatření povahu státní podpory, měl možnost ochránit své zájmy tím, že by oznámil svůj záměr týkající se opatření Komisi, což by ji zavázalo, aby zaujala stanovisko ve lhůtě dvou měsíců (výše uvedený rozsudek SFEI a další, bod 48, a výše uvedený rozsudek Gestevisión Telecinco v. Komise, bod 78). 105 To však nic nemění na tom, že předloží-li zainteresovaná třetí strana Komisi stížnosti na státní opatření, která nebyla oznámena podle čl. 93 odst. 3 Smlouvy, je Komise povinna v rámci předběžné fáze stanovené tímto ustanovením přistoupit ke svědomitému a nestrannému přezkoumání těchto stížností, a to v zájmu řádného plnění základních pravidel, která stanoví Smlouva ve věci státních podpor (výše uvedené rozsudky Gestevisión Telecinco v. Komise, bod 53, a Komise v. Sytraval a Brink’s France, bod 62). Vyplývá z toho zejména, že pokud Komise zahájí předběžné přezkoumání státních opatření, která byla předmětem stížnosti podle čl. 92 odst. 1 Smlouvy, nemůže jej prodlužovat na neurčito. 106 V projednávaném případě je na místě poznamenat, že Rozhodnutí datované 7. listopadu 1996 bylo přijato jako výsledek předběžné fáze přezkoumání, která započala dne 30. července 1993, což je datum, kdy byla předložena první stížnost žalobkyně, tedy po více než 39 měsících, a v každém případě téměř 33 měsíců poté, co žalobkyně dne 12. února 1994 svou stížnost doplnila. 107 Takové lhůty podle judikatury významně překračují to, co normálně vyžaduje předběžné přezkoumání (výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, bod 15, výše uvedený rozsudek Gestevisión Telecinco v. Komise, body 80 a 81, a stanovisko generálního advokáta C. O. Lenze k věci Komise v. Sytraval a Brink’s France, Recueil, s. I-1723, bod 92), neboť toto předběžné přezkoumání má za cíl pouze umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na kvalifikaci opatření, která jí byla předložena k posouzení, a na jejich slučitelnost se společným trhem. 108 Vzhledem ke všem těmto úvahám je tedy na místě mít za to, že Komise nebyla schopna po předběžném přezkoumání překonat všechny obtíže způsobené otázkou, zda opatření, která jsou předmětem sporu a která jí byla předložena k posouzení, byla státními podporami podle čl. 92 odst. 1 Smlouvy. Jelikož v Rozhodnutí nebylo rozhodnuto o slučitelnosti těchto opatření se společným trhem, byla Komise povinna zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy, aby po získání všech nezbytných stanovisek ověřila platnost svých posouzení. 109 Jelikož takové řízení nepředcházelo přijetí Rozhodnutí a aniž je třeba rozhodnout o ostatních žádostech a tvrzeních žalobkyně, musí být Rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká opatření přijatých portugalským státem ve prospěch společnosti RTP spočívajících v poskytnutí finančních dotací jako kompenzačních plateb, daňových výjimek, úlev v placení poplatků za používání sítě pro šíření televizního signálu a povolení placení dluhu pocházejícího z neplacení příspěvků do sociálního zabezpečení ve splátkách, společně s osvobozením od úroků z prodlení, zrušeno.
K nákladům řízení
110 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 tohoto jednacího řádu může Soud rozdělit náklady mezi účastníky řízení, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. 111 V projednávaném případě neměla Komise úspěch ve svých návrhových žádáních směřujících k zamítnutí žaloby na neplatnost Rozhodnutí, zatímco žalobkyně neměla úspěch ve svých návrhových žádáních směřujících ke zrušení rozhodnutí, které mělo být obsaženo v dopise ze dne 20. prosince 1996. Jelikož se však podstatná část argumentace účastníků řízení týkala zákonnosti Rozhodnutí, je spravedlivé rozhodnout, že Komise ponese kromě svých vlastních nákladů dvě třetiny nákladů žalobkyně kromě těch, které žalobkyni vznikly z důvodu vedlejšího účastenství Portugalské republiky a společnosti RTP. 112 Podle čl. 87 odst. 4 jednacího řádu Soudu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady. Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce téhož jednacího řádu může Soud nařídit, že vlastní náklady nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou členské státy, státy, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, orgány či Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu. 113 Portugalská republika a společnost RTP, vedlejší účastníci podporující Komisi, ponesou své vlastní náklady a společně a nerozdílně dvě třetiny nákladů, které vynaložila žalobkyně z důvodu jejich vedlejšího účastenství. 114 Spojené království, které nepředložilo spis vedlejšího účastníka, ponese své vlastní náklady.
Z těchto důvodů
1) Žaloba se zamítá z důvodu nepřípustnosti v rozsahu, v němž je zaměřena proti dopisu Komise ze dne 20. prosince 1996. 2) Rozhodnutí se zrušuje v rozsahu, v němž se týká opatření přijatých portugalským státem ve prospěch společnosti RTP – Radiotelevisão Portuguesa SA, která spočívala v poskytnutí finančních dotací jako kompenzačních plateb, daňových výjimek, úlev v placení za používání sítě pro šíření televizního signálu a povolení placení dluhu pocházejícího z neplacení příspěvků do sociálního zabezpečení ve splátkách, společně s osvobozením od úroků z prodlení. 3) Komise ponese své vlastní náklady, jakož i dvě třetiny nákladů vynaložených žalobkyní kromě těch, které žalobkyni vznikly z důvodu vedlejšího účastenství společnosti RTP – Radiotelevisão Portuguesa SA a Portugalské republiky. 4) Portugalská republika a společnost RTP – Radiotelevisão Portuguesa SA ponesou své vlastní náklady a společně a nerozdílně dvě třetiny nákladů, které vynaložila žalobkyně z důvodu jejich vedlejšího účastenství. 5) Spojené království ponese své vlastní náklady.
_____________________________________________________________________________