Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61984C0221
Název:
Title: 		Rozsudek ESD ze dne 11. července 1985
Věc č. 221/84
F. Berghofer GmbH Co. KG v. ASA SA
(1985) ECR 2699
“Berghofer”

Opinion of Mr Advocate General Sir Gordon Slynn delivered on 11 June
1985.
F. Berghoefer GmbH & Co. KG v ASA SA.
Reference for a preliminary ruling: Bundesgerichtshof - Germany.
Brussels Convention - Interpretation of Article 17 - Validity of an
oral jurisdiction agreement confirmed in writing by one party only.
Case 221/84.
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1985 page 2699
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Salotti věc 24/76 Salotti v. RUWA (1976) ECR 1831
    · Segoura věc 25/76 Segoura v. Bonakdarian (1976) ECR 1851
    · Porta-Leasing věc 784/79 Porta-Leasing v. Prestige International (1980) ECR 1517
    Tilly Russ věc 71/83 Tilly v. Haven en Vervoerbedrijf Nova (1984) ECR 2417
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost F. Berghofer GmbH
Co. KG (“Berghofer”), se sídlem v M
nchenglandbachu (Německo) po 20 let vystupovala jako zástupce (“Handelsvertrer”) společnosti ASA SA (“ASA”), se sídlem ve Villeurbanne (Francie). V souvislosti s výpovědí smlouvy o zastupování, požadovala Berghofer podle článku 89b německého obchodního zákoníku (Handeslgesetzbuch, “HGB”) po žalované společnosti kompenz
a
ci a odškodnění za omezení svých práv jako soutěžitele. Berghofer zahájila řízení u Krajského

soudu v Mnchenglandbachu. ASA však namítlo pravomoc tohoto soudu.

V původní smlouvě o zastupování strany stanovili, že příslušný k rozhodování je Obchodní soud (
Tribunal de Commerce) v Roanne (Francie)
.
Avšak, v roce 1975 si strany ústně dohodly, že by měl být příslušný k rozhodování soud v Mnchenglandbachu. Tato ústní dohoda byla potvrzena dopisem společnosti Berghofer adresovaným ASA.
V souvislosti s odvoláním
, dospěl Federální soudní dvůr (Bundesgerichtshof)k názoru, že věc závisí na interpretaci článku 17 Bruselské konvence
1
. A tak přerušil řízení a v souladu s článkem 3 Protokolu ze 3. června 1971
2
postoupil ESD otázky (1) zda podmínky obsažené v prvním odstavci článku 17 Bruselské Konvence
3
jsou uspokojeny, když smlouva byla písemně potvrzena stanou v jejíž prospěch byla uzavřena a (2) zda strana proti níž je dohody o soudní pravomoci dovolávána ztratila právo domáhat se její formální neplatnosti, když tato strana neodporovala písemnému potvrzení smlouvy, a když navíc obě strany, obě obchodní společnosti, spolu trvale a dlouhodobě obchodovaly.
------------------------_____________________________________
1
Konvence ze dne 27. září 1969 o Soudní pravomoci a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
2
O výkladu Evropského soudního dvora Konvence ze dne 27. září 1969 o soudní pravomoci a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
3Tento odstavec stanoví:
“Pokud si strany, z nichž jedna, nebo více sídlí ve smluvním státě dohodly písemně formě, nebo ústním způsobem doložitelným písemnými důkazy, že soud, nebo soudy ve smluvním státě jsou příslušné k rozhodování jakýchkoliv sporů, které mohou vzniknout z určitého právního vztahu, a tak tento soud,

nebo soudy mají výlučnou pravomoc. “

Názor soudu a komentář:
Soud odpovídá na první otázku kladně a proto neshledává potřebu odpovídat na otázku druhou.
Soud rozhoduje, že podmínky článku 17 jsou uspokojeny, když se strany (1) ústně dohodly na pravomocném soudu, (2) tato dohoda byla potvrzena jednou stranou písemně, (3) písemné potvrzení bylo druhou stranou obdrženo, (4) a druhá strana v rozumné době nevznesla námitky. Za těchto okolností Soud shledává, že znění a stejně tak i účel článku 17 Bruselské Ko
n
vence jsou naplněny. Podle názoru Soudu článek 17 nevyžaduje, aby potvrzení bylo předloženo stranou, která zaslouží ochranu, nebo v jejíž neprospěch je dohoda.
Článek 17 sleduje za cíl zajištění toho, aby strany skutečně souhlasily s doložkou o pravomoci soudu, a aby jejich souhlas byl jasně a přesně vyjádřen. Vzhledem k tomuto cíli proto Soud, důsledně zastával názor, že článek 17 musí být vykládán úzce (*
Salotti; Segoura; Porta-Leasing; Tilly Russ
). Nicméně, Soud nezastává formalistické stanovisko a souhlasí s tím, že souhlas je dostatečně jasně vyjádřen, pokud písemné potvrzení bylo doručeno a nebyly proti němu vzneseny námitky.
Tento výklad je potvrzen systematickým argumentem, který vychází z odstavce druhého článku 1 Protokolu připojeného ke Konvenci týkající se osob pobývajících v Lucemburku: Ve vztahu k těmto osobám je požadováno, aby písemné potvrzení bylo dáno stranou, která má být dohodou dotčena. V kontrastu s tímto, článek 17 neupravuje nic o tom, že potvrzení má být dáno jednou, či druho
u stranou.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):