Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61981J0246
Název:
Title:
JUDGMENT OF THE COURT (SECOND CHAMBER), 10 JUNE 1982. NICHOLAS WILLIAM, LORD BETHELL V COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. COMPETITION - AIR TRANSPORT. CASE 246/81.
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1982 PAGES 2277 - 2292
Předmět (klíčová slova):
Keywords
COMPETITION;RULES APPLYING TO UNDERTAKINGS;TRANSPORT;
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:
Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
IT MAY BE SEEN FROM THE SECOND PARAGRAPH OF ARTICLE 173 AND THE THIRD PARAGRAPH OF ARTICLE 175 OF THE TREATY THAT THE APPLICANT, FOR HIS APPLICATION FOR A DECLARATION THAT A MEASURE IS VOID OR HIS ACTION FOR FAILURE TO ACT TO BE ADMISSIBLE, MUST BE IN A POSITION TO ESTABLISH EITHER THAT HE IS THE ADDRESSEE OF A MEASURE OF AN INSTITUTION HAVING SPECIFIC LEGAL EFFECTS WITH REGARD TO HIM, WHICH IS, AS SUCH, CAPABLE OF BEING DECLARED VOID, OR THAT THE INSTITUTION, HAVING BEEN DULY CALLED UPON TO ACT IN PURSUANCE OF THE SECOND PARAGRAPH OF ARTICLE 175, HAS FAILED TO ADOPT IN RELATION TO HIM A MEASURE WHICH HE WAS LEGALLY ENTITLED TO CLAIM BY VIRTUE OF THE RULES OF COMMUNITY LAW. A NATURAL OR LEGAL PERSON WHO IS ASKING AN INSTITUTION, NOT TO TAKE A DECISION IN RESPECT OF HIM, BUT TO OPEN AN INQUIRY WITH REGARD TO THIRD PARTIES AND TO TAKE DECISIONS IN RESPECT OF THEM, MAY HAVE AN INDIRECT INTEREST, AS OTHER PRIVATE PERSONS MAY HAVE, IN SUCH PROCEEDINGS AND THEIR POSSIBLE OUTCOME, BUT HE IS NEVERTHELESS NOT IN THE P
RECISE LEGAL POSITION OF THE ACTUAL ADDRESSEE OF A DECISION WHICH MAY BE DECLARED VOID UNDER THE SECOND PARAGRAPH OF ARTICLE 173 OR IN THAT OF THE POTENTIAL ADDRESSEE OF A LEGAL MEASURE WHICH THE INSTITUTION IN QUESTION HAS A DUTY TO ADOPT WITH REGARD TO HIM, AS IS THE POSITION UNDER THE THIRD PARAGRAPH OF ARTICLE 175.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. června 1982, Nicholas William, Lord Bethell, proti Komisi Evropských společenství, C-246/81, Recueil 1982, s. 2277

Klíčová slova:

Hospodářská soutěž – letecká doprava.

Předmět:

Námitka v předběžném stádiu řízení, že žaloba, kterou podal Lord Bethell proti Komisi pro nečinnost v záležitosti stanovení tarifů letecké osobní dopravy pro pravidelné lety uvnitř Společenství leteckými společnostmi, je nepřípustná.

Skutkové okolnosti:

Skutkové okolnosti, průběh řízení, návrhová žádání účastníků řízení, jejich žalobní důvody a argumenty ohledně přípustnosti žaloby lze shrnout takto:

I – Skutkové okolnosti

Lord Bethell, člen Evropského parlamentu a House of Lords, často využívá pravidelnou leteckou osobní dopravu ve Společenství; je též předsedou organizace "Freedom of the Skies Campaign" (kampaň za svobodu nebe), která se věnuje reformě současného systému právní úpravy letecké dopravy uvnitř EHS, zejména pokud jde o metody a standardy používané pro stanovení leteckých tarifů.

Po zdlouhavé korespondenci s Komisí zaslal lord Bethell dne 13. května 1981 Komisi prostřednictvím advokáta dlouhý dopis týkající se zejména stanovení tarifů letecké osobní dopravy pro pravidelné lety uvnitř Společenství.

Zmínil se především o tom, že hospodářská soutěž v oblasti leteckých tarifů mezi podniky letecké dopravy je podstatným způsobem omezena sítí dvoustranných a mnohostranných dohod. V praxi jsou tarify určovány mezi leteckými společnostmi a nikoli mezi vládami. Na tyto dohody se vztahují ustanovení čl. 85 odst. 1 a článku 86 Smlouvy o EHS, jak podle práva, tak ve skutečnosti; pro případ, že by Komise měla v této záležitosti nějaké pochybnosti, lord Bethell uvádí, že by rád věděl, z jakého důvodu.

Článek 89 odst. 1 první věta neponechává Komisi jinou možnost, než jednat, bez ohledu na obtíže a i v případě neexistence prováděcích předpisů. Zjevná neochota Rady zavést účinnou hospodářskou soutěž v odvětví letecké dopravy nezbavila Komisi jejích povinností; naopak, ještě je zdůraznila.

Intervence ze strany vlád byla čistě formální; zpravidla odsouhlasily bez otázek tarify dohodnuté jejich dopravci v rámci Mezinárodního sdružení leteckých dopravců.

Kromě toho skutečnost, že vlády byly zapojeny do restriktivních praktik, žádným způsobem nevyloučila šetření ze strany Komise.

Letecké společnosti se nemohly zaštiťovat schválením svých vlád a tyto vlády neměly tolerovat nebo zachovávat stav, kdy se soukromé nebo veřejné letecké společnosti vyhýbaly pravidlům hospodářské soutěže.

Jestliže se Komise domnívala, že byl porušen čl. 90 odst. 3, byla povinna podat žaloby proti dotyčným členským státům. Hlavní prioritou pro spotřebitele, pro vytvoření společného trhu a pro dodržování pravidel Smlouvy však musí být přímá žaloba proti leteckým společnostem, které nesly skutečnou odpovědnost za porušení a udržování následků porušení pravidel hospodářské soutěže.

Na závěr dopisu lord Bethell požádal Komisi, aby v případě, že by z jakéhokoli důvodu nebyla schopna odpovědět kladně na jeho žádost, odpověděla formou rozhodnutí, proti kterému by mohla být podána žaloba u Soudního dvora podle článku 173.

Ve své odpovědi ze dne 17. července 1981 Komise lordu Bethellovi sdělila zejména to, že dvě šetření, z nichž první bylo provedeno v roce 1978 a druhé nedávno, ji vedou k závěru, že ve většině případů za konečné stanovení leteckých tarifů odpovídají výhradně členské státy; účast vlád obyčejně měla formu samostatného opatření pro stanovení cen a nikoli dohod mezi společnostmi. Nebyl proto v zásadě žádný důvod přezkoumávat činnost buď států nebo leteckých společností na základě článku 85.

Komise však měla v úmyslu přezkoumat tuto věc podrobněji a v případě, že by zjistila, že „výchozí skutečnost stanovení tarifů“ je v rozporu s článkem 5, článkem 90 nebo článkem 85 Smlouvy, anebo se všemi z nich, přijala by nezbytná opatření podle uvedených ustanovení.

Komise také lordu Bethellovi oznámila, že písemně informuje členské státy o svém stanovisku a upozorní vlády, že i když tarify stanoví v souladu s právními předpisy pomocí samostatných opatření pro stanovení cen, nesmějí být tyto tarify tak neúměrné, aby porušovaly článek 86.

Komise rovněž uvedla, že jejím záměrem je předložit v blízké budoucnosti návrh směrnice o objektivních kritériích, jež mají členské státy dodržovat při schvalování tarifů. Pokud jde o samotné letecké společnosti, Komise zahájila šetření týkající se existence některých dohod omezujících hospodářskou soutěž, které by podporovaly stanovení leteckých tarifů.

II - Písemná část řízení

Lord Bethell podal dne 10. září 1981 žalobu, v níž žádá, aby Soudní dvůr:

- určil, že Komise opomenula jednat, pokud jde o odpověď na část jeho dopisu ze dne 13. května 1981 týkající se dohody mezi leteckými společnostmi o leteckých tarifech v rámci Společenství;

- podpůrně zrušil sdělení Komise ze dne 17. července 1981, buď celé, anebo v rozsahu, v němž prohlašuje, že pravidla hospodářské soutěže nejsou použitelná na letecké společnosti, pokud jde o stanovení leteckých tarifů v rámci Společenství;

- přijal podle článků 175, 173 nebo 176 Smlouvy o EHS takové další opatření, které bude Soudní dvůr pokládat za vhodné;

- v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Podáním ze dne 17. listopadu 1981 Komise požádala podle čl. 91 odst. 1 jednacího řádu Soudní dvůr, aby rozhodl o přípustnosti žaloby bez projednání věci samé, prohlásil žalobu za nepřípustnou, pokud jde o její tři hlavní body návrhu, a uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

Lord Bethell předložil dne 29. ledna 1982 vyjádření, v nichž požádal Soudní dvůr, aby zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Soudní dvůr na základě zprávy soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodl o zahájení ústní části řízení o jediné námitce, aniž by přistoupil k dokazování.

Usnesením ze dne 17. února 1982 přidělil Soudní dvůr podle čl. 95 odst. 1 a 2 jednacího řádu věc druhému senátu k rozhodnutí o přípustnosti žaloby.

Usnesením ze dne 17. února 1982 povolil Soudní dvůr vedlejší účastenství vlády Spojeného království na podporu žalobce.

Dalším usnesením z téhož dne povolil Soudní dvůr vedlejší účastenství leteckých společností Aer Lingus Limited, Compagnie nationale Air France, Linee Aeree Italiane SpA, British Airway Limited, British Caladonian Airways, Koninklijke Luchtvaart Matschappij NV, Deutsche Lufthansa AG, Olympic Airways, Société anonyme belge d´exploitation de la navigation aérienne a Scandinavian Airways System na podporu žalované.

III - Žalobní důvody a argumenty ohledně přípustnosti žaloby, předložené účastníky řízení v průběhu písemné části řízení

Komise, žalovaná v hlavním řízení, která podala námitku nepřípustnosti, považuje žalobu za nepřípustnou z několika hledisek.

A - K žalobě založené na článku 175 Smlouvy o EHS

a) První bod návrhu žalobce se týká tvrzené nečinnosti Komise, pokud jde o odpověď na část jeho dopisu ze dne 13. května 1981 týkající se dohody mezi leteckými společnostmi o leteckých tarifech. Podle čl. 175 třetího pododstavce má žalobce právo podat stížnost k Soudnímu dvoru pouze proto, že Komise v rozporu se Smlouvou nevydala akt jemu určený jiný než doporučení nebo stanovisko.

b) K tomu, zda Komise měla povinnost vydat takový akt určený žalobci, je možné uvést toto:

- Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 18. října 1979 (GEMA, 125/78, Recueil s. 3173) žadatel ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy, (Úř. věst. s. 204), nemá právo požadovat od Komise konečné rozhodnutí ohledně existence či neexistence údajného porušení; a fortiori žalobce, jehož stížnost se zakládá na článku 89 Smlouvy a nikoli na nařízení č. 17, nemůže přinutit Komisi prostřednictvím článku 175 přijmout zdůvodněné rozhodnutí ve smyslu čl. 89 odst. 2 určené členským státům a/nebo leteckým společnostem, protože tímto rozhodnutím by nutně byla konstatována existence nebo neexistence porušení.

- Článek 89 Smlouvy stanoví mimo jiné, že Komise vyšetřuje případy domnělého porušení zásad vytyčených v článcích 85 a 86 "na žádost členského státu nebo z úřední povinnosti"; to neposkytuje stížnosti podané jednotlivcem stejnou právní ochranu jako je ta, kterou požívá podle nařízení provádějících tyto články. Proto žalobce nemá nárok na dopis zamítající jeho stížnost, tím méně na rozhodnutí, které by tak činilo. V každém případě dopis Komise ze dne 17. července 1981 není rozhodnutím zamítajícím stížnost žalobce; pouze uvádí předběžné názory Komise týkající se některých bodů, které předložil žalobce, a informuje ho o prvních vyšetřovacích krocích podniknutých podle článku 89.

- Otázka, zda stěžovatel může použít článek 175 Smlouvy podle čl. 3 odst. 2 nařízení č. 17 nebo článku 89 Smlouvy, aby přinutil Komisi podniknout počáteční kroky v řízení proti třetí osobě pro porušení Smlouvy, v projednávané věci nevyvstává: ve svém dopise ze dne 17. července 1981 Komise oznámila žalobci, že uvedené kroky zahájila.

c) Pokud jde o akty, které žalobce od Komise požadoval, nejednoznačnost způsobená nesouladem mezi výzvou Komisi, aby jednala, v dopise ze dne 13. května 1981 a stížností na nečinnost, uvedenou v žalobě, by sama o sobě mohla odůvodnit nepřípustnost.

V každém případě, v rozsahu, v němž žalobce ve svém dopise ze dne 13. května 1981 žádal konkrétní opatření, Komise zaujala neformálně stanovisko tím, že vyjádřila vůli jednat a že skutečně jednala v podstatě v souladu s přáním žalobce. Jelikož uvedené stanovisko a činnost odpovídaly dosaženému stádiu řízení zahájeného na žádost žalobce, je žaloba pro nečinnost nepřípustná.

- Komise se písemně obrátila na vlády, jak přislíbila, přičemž uvedla stejné názory, které vyjádřila v dopise žalobci, a zdůraznila, že i když byly tarify vládami oprávněně stanoveny pomocí samostatných opatření, tarify letecké dopravy nesmějí být tak neúměrné, aby porušovaly článek 86.

- Komise se písemně obrátila na letecké společnosti, jak přislíbila, s odvoláním na článek 89, přičemž je požádala o podrobnosti o ujednáních uzavřených mezi nimi, která se týkají jiných záležitostí než tarifů.

- Komise oznámila legislativní návrhy, které byly v souladu s výzvou žalobce k jednání, a schválila jak návrh nařízení o použití článků 85 a 86 Smlouvy na leteckou dopravu, tak návrh směrnice o tarifech pravidelné letecké dopravy mezi členskými státy.

Komise si je vědoma rizika porušení pravidel hospodářské soutěže, které přirozeně vyplývá z úzkého vztahu mezi státy a jejich národními leteckými společnostmi. Určitě není toho názoru, že právně není možná žaloba přímo proti leteckým společnostem; zahájila nové šetření a snaží se získat materiál potřebný pro vyvrácení nebo potvrzení svého předběžného stanoviska. V tomto stádiu ještě nemůže být stanovisko Komise konečné.

Přístup a činnost Komise odpovídají současnému stádiu řízení zahájeného na žádost žalobce; žaloba podle článku 175 je nepřípustná v rozsahu, v němž jsou jejím předmětem jeho konkrétní požadavky, aby Komise jednala.

Pokud jde o to, že žalobce si možná přál, aby Komise zaujala jiný přístup, rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 1971 (Komponistenverband, 8/71, Recueil s. 705) ukazuje, že takovéto přání nelze uspokojit prostřednictvím žaloby podle čl. 175 druhého pododstavce.

Nakonec, část dopisu ze dne 13. května 1981 týkající se dohody mezi leteckými společnostmi ohledně tarifů nepředstavuje výzvu k jednání určenou Komisi a Komise v žádném případě nemá povinnost sdělit svůj názor na skutkové a právní úvahy, které předložili občané Společenství; v žádném případě k tomu nemůže být přinucena prostřednictvím žaloby podle článku 175. Žaloba podle článku 175 je nepřípustná v rozsahu, v němž je určena k získání potvrzení, že Komise souhlasí s tou částí dopisu žalobce, která obsahuje skutkové a právní úvahy.

B - K žalobě založené na článku 173 Smlouvy o EHS

a) V rozporu s tím, co tvrdí žalobce, Komise nikde ve svém dopise ze dne 17. července 1981 neuvádí, že pravidla hospodářské soutěže nejsou použitelná na letecké společnosti, pokud jde o stanovení leteckých tarifů v rámci Společenství.

b) Z přezkoumání znění článků 175 a 173 a judikatury Soudního dvora vyplývá, že vyjádření stanoviska nebo přijetí opatření jako odpověď na výzvu k jednání podle článku 175 není aktem, proti kterému by jednotlivec mohl podat žalobu u Soudního dvora na základě článku 173.

c) Pokud jde o kritéria, která Soudní dvůr stanovil ve svých rozhodnutích pro určení, zda dopis ve své podstatě může představovat rozhodnutí, musí být vyvozen závěr, že i když pochází od příslušného orgánu, dopis Komise ze dne 17. července 1981 nesplňuje ostatní kritéria.

Pro žalobce nemá právní účinky; vyjadřuje předběžný názor Komise na skutková a právní hlediska hospodářské soutěže v odvětví letecké dopravy; oznamuje určité kroky v šetření podle článku 89 Smlouvy, avšak tyto kroky nepřinášejí podstatnou změnu právního postavení leteckých společností nebo dotyčných vlád a, a fortiori, nemají právní účinky dotýkající se zájmů žalobce nebo které jsou pro něj závazné.

Dopis ze dne 17. července 1981 v žádném případě neznamená konec řízení; naopak, oznamuje začátek řízení podle článku 89 Smlouvy.

Stanovisko Komise není konečné; v tomto raném stádiu šetření ani nemůže být. Dopis, který zdaleka neznamená zamítnutí stížnosti žalobce, je v podstatě předběžným opatřením.

A konečně, forma dopisu není taková, aby umožňovala považovat ho za rozhodnutí.

Ze všech těchto důvodů dopis, který Komise zaslala žalobci dne 17. července 1981, není rozhodnutím ve smyslu článku 189 Smlouvy a žalobce proti němu nemůže podat žalobu podle článku 173.

C - K žalobě založené na článcích 175, 173 a 176 Smlouvy o EHS.

a) Komise je toho názoru, že pokud je žaloba nepřípustná podle prvních dvou bodů návrhu, musí tomu tak nutně být i podle třetího.

b) Tento bod je v každém případě sám o sobě nepřípustný: z článků 173 a 174 Smlouvy vyplývá, že na základě článku 173 je možné u Soudního dvora dosáhnout pouze prohlášení napadeného aktu za neplatný; postup podle článku 175, na straně druhé, může vyústit pouze v prohlášení, že dovolávaná nečinnost je protiprávní. Soudní dvůr nemůže vydat rozhodnutí překračující tato dvě opatření.

Článek 176 výslovně uvádí, že dotčený orgán je povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora; Soudní dvůr sám nemá žádnou pravomoc jednat podle tohoto ustanovení.

Lord Bethell, žalobce v hlavním řízení, odporující účastník, pokud jde o námitku, je toho názoru, že námitky nepřípustnosti, vznesené Komisí, jsou v plném rozsahu neopodstatněné.

a) Komise nezaujala postoj, ani nekonala ohledně hlavního předmětu jeho stížnosti, a sice porušení článku 85 Smlouvy leteckými společnostmi při stanovování tarifů. Formulace k tomuto bodu uvedená v dopise Komise ze dne 17. července 1981 je v kontextu jejích předchozích prohlášení a opatření tak nejasná a nesrozumitelná, že nemůže představovat zaujetí postoje ve smyslu článku 175 Smlouvy. Vzhledem k tomu, že dopis Komise odkazuje na přezkoumání záležitosti, přijaté opatření a způsob, jakým Komise Soudnímu dvoru toto opatření popsala, ukazují, že ke klíčovému tvrzení žalobce nebylo zaujato žádné nové stanovisko.

b) Žalobce neusiluje o stanovisko Komise a jeho postoj v žádném případě není dvojznačný: stěžuje si, že on a jeho voliči trpí újmu v důsledku porušování článku 85 leteckými společnostmi a vyzývá Komisi, aby buď zahájila řízení podle článku 89 ke zjednání nápravy, anebo aby jasně uvedla, proč tak neučinila.

c) Jelikož dopis Komise ze dne 17. července 1981 oznámil a potvrdil zaujetí konečného stanoviska o tom, že nedošlo k porušení čl. 85 odst. 1 leteckými společnostmi při stanovování tarifů, žalobce žádá, aby toto stanovisko bylo zrušeno podle článku 173. Ve svém dopise ze dne 13. května 1981 výslovně požádal, aby odpověď Komise, pokud by byla záporná, měla formu rozhodnutí, proti kterému by mohla být podána žaloba.

A - K žalobě založené na článku 175

a) Hlavním zájmem žalobce, na němž založil svou výzvu k jednání ze dne 13. května 1981 a který tvoří jádro řízení před Soudním dvorem, je neexistence skutečné hospodářské soutěže mezi leteckými společnostmi ve Společenství, která je výsledkem dohod a jednání ve vzájemné shodě mezi leteckými společnostmi, což představuje porušení čl. 85 odst. 1 z jejich strany; na tomto závěru nic nemění ani omezená účast vlád při stanovení tarifů, ani ustanovení článku 90 Smlouvy. Tato výtka vedla žalobce k tomu, že dne 13.května 1981 požádal Komisi, aby konečně prohlásila svůj záměr přijmout opatření podle článku 89 a neprodleně žádat letecké společnosti o informace a vysvětlení; z toho důvodu požádal Soudní dvůr, aby určil, že Komise opomenula jednat, pokud jde o odpověď na část jeho dopisu týkající se dohody mezi leteckými společnostmi o leteckých tarifech v rámci Společenství.

b) Až do 17. července 1981 Komise odmítala připustit, že by se letecké společnosti mohly samy podílet na porušování čl. 85 odst. 1, pokud jde o stanovování tarifů; měla naopak za to, že tarify byly stanoveny členskými státy a představují samostatná opatření pro stanovení cen; nadále si ponechávala možnost přijmout opatření proti členským státům podle článku 90 Smlouvy pro ponechání v platnosti opatření, která jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.

S ohledem na to může být stanovisko, které Komise zaujala ve svém dopise ze dne 17. července 1981 a které zdaleka nepředstavuje zaujetí postoje nebo akt ve smyslu článku 175 Smlouvy, pokládáno pouze za pokus, pravděpodobně motivovaný spíše politickými než právními pohnutkami, o použití slov, jež by mohla znamenat cokoliv, co by si jejich autoři přáli.

Kromě toho, různé návrhy, které Komise následně vypracovala, v nejlepším případě nejsou neslučitelné se stanoviskem žalobce; v nejhorším případě některé z nich znamenají odmítnutí tohoto stanoviska. V každém případě žádný z nich neodpovídá smyslu jeho výzvy k jednání.

c) Jak ve svém dopise ze dne 13. května 1981, tak i ve své sporné žalobě žalobce jasně žádal Komisi o vyšetření a uložení sankcí, jak vyžaduje článek 89 Smlouvy, ohledně konkrétních případů a dodal přesný popis údajných porušení pravidel hospodářské soutěže obsažených ve Smlouvě, jichž se dopustily letecké společnosti. V tomto ohledu zde není žádná dvojznačnost; žádost žalobce nemůže být kvalifikována jako konkludentní žádost o stanovisko.

d) Textový základ rozsudku GEMA, na který se Komise odvolává, zřejmě není v projednávané věci použitelný: vykonávací opatření, o která žalobce usiluje, musejí být při neexistenci procesního nařízení použitelného na leteckou dopravu vyžadována na základě článku 89 Smlouvy a nikoli na základě pravidel pro používání článků 85 a 86. Žaloba nemá za cíl dosažení bezprostředního výsledku v podobě prohlášení Soudního dvora, že nepřijetí rozhodnutí, ze strany Komise, odrážejícího stanovisko žalobce k porušení článku 85 stanovením tarifů leteckými společnostmi je protiprávní; v současném stádiu pouze žádá, aby Komise zahájila řízení podle článku 89. Pokud by Komise během tohoto řízení dospěla k závěru, že nedošlo k žádnému porušení nebo že může být udělena výjimka podle čl. 85 odst. 3, byl by dostatek času na posouzení, zda tento závěr může být přezkoumán Soudním dvorem.

e) Neexistence procedurálního nařízení v odvětví letecké dopravy nemůže zbavit jednotlivce jakéhokoliv práva, které je možné uplatnit u Soudního dvora, podat stížnost ke Komisi ohledně předmětu hospodářské soutěže; to, že jednotlivci mající potřebný zájem mají právo podat stížnost, lze odvodit z kombinace ustanovení článků 175 a 89. Je v zájmu uspokojivého fungování soudnictví a řádného uplatňování článků 85 a 86, aby osoby dotčené stanovením cen mezi leteckými společnostmi v rozporu s čl. 85 odst. 1 mohly zahájit řízení, jestliže jejich žádosti není plně nebo částečně vyhověno.

f) Není možné srovnávat jednání Komise ve věci Komponistenverband, kde jednala v podstatě s cílem uspokojit zájem, o jehož ochranu usilovala, a váhavé, nejasné kroky, které údajně podnikla, v projednávané věci, v rámci odpovědi na stížnost žalobce. V projednávané věci Komise ani nezaujala žádný postoj, ani nejednala.

B - K žalobě založené na článku 173

Je-li správný takový výklad dopisu ze dne 17. července 1981, že Komise v něm nezaujala postoj k samostatnému stanovení tarifů letecké dopravy vládami, není možná žádná žaloba podle článku 173; avšak jestliže by výklad měl vyústit ve vymezení postoje Komise v tomto smyslu, byla by uvedená žaloba možná.

C - K žalobě založené na článku 176

Soudnímu dvoru přísluší rozhodnout, jaké opatření považuje za vhodné v případě, že by vyhověl žalobě buď podle článku 175 nebo podle článku 173.

IV - Ústní část řízení

Na zasedání dne 18. března 1982 byli vyslechnuti k přípustnosti žaloby a na otázky položené Soudním dvorem odpověděli Komise, zastoupená Bastiaanem van der Eschem, Lord Bethell, zastoupený Ianem S. Forresterem, a letecké společnosti, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, zastoupené Eduardem Marissensem.

Letecké společnosti, jako vedlejší účastníci, tvrdily, že žaloba je nepřípustná z několika hledisek.

Ohledně článku 175 její nepřípustnost vyplývá ze skutečnosti, že žalobce nebyl oprávněn žádat, aby Komise vydala rozhodnutí jemu určené, a že žádné ustanovení práva Společenství nezakládalo jeho aktivní legitimaci.

Na základě článku 173 je žaloba nepřípustná, jelikož jejím předmětem je opatření, které nemá formu rozhodnutí.

Ostatní námitky vznesené Komisí nepatřily do předběžného přezkoumání žaloby z procesního hlediska, nýbrž vedly ke zkoumání věci samé; v tomto stádiu se Soudní dvůr zejména nemohl vyslovit k otázce, zda Komise jednala, jak tvrdila, na žádost žalobce nebo nikoli. Komise nebyla způsobilá jednat: pravidla hospodářské soutěže se nevztahovala na oblast letecké dopravy; Komise neměla v této oblasti žádné pravomoci a výsledkem jakéhokoliv jednání z její strany by bylo zneužití pravomoci.

Generální advokát předložil své stanovisko na zasedání dne 6 května 1982.

Odůvodnění:

1 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 10. září 1981 podal lord Bethell podle čl. 175 třetího pododstavce Smlouvy o EHS žalobu, kterou se domáhá určení, že Komise porušila Smlouvu tím, že nepřijala opatření proti údajné dohodě mezi evropskými leteckými společnostmi o tarifech osobní dopravy, ačkoliv ji o to žádal v dopise ze dne 13. května 1981.

2 Podpůrně žalobce žádá Soudní dvůr podle čl. 173 druhého pododstavce, aby zrušil sdělení ze dne 17. července 1981 představující odpověď na jeho dopis ze dne 13. května 1981, kterým Komise odmítla jednat ve smyslu jeho žádosti.

3 Ze spisu vyplývá, že lord Bethell, člen Evropského parlamentu, člen House of Lords, předseda sdružení nazývaného "Freedom of the Skies Campaign", vede po určitou dobu kampaň proti dohodám a jednání ve vzájemné shodě, které, jak tvrdí, existují mezi leteckými společnostmi provozujícími pravidelné lety v oblasti tarifů osobní dopravy v Evropě.

4 V dopise zaslaném Komisi dne 13. května 1981 žalobce nejprve popsal celou problematiku a poté si stěžoval, že Komise neučinila nic, aby tuto situaci ukončila, a žádal, „aby Komise začala plnit svoji povinnost, kterou měla plnit v minulosti, a oznámila, že bude jednat podle článku 89“ Smlouvy o EHS, „a aby začala tím, že bude žádat informace a vysvětlení od leteckých společností“. Závěrem lord Bethell Komisi oznámil, že má v úmyslu podat stížnost k Soudnímu dvoru podle článku 173 nebo 175 Smlouvy, pokud Komise nevyhoví jeho návrhu.

5 Dopisem ze dne 17. července 1981 generální ředitel pro hospodářskou soutěž vysvětlil žalobci stanovisko Komise k problému předloženému v jeho dopise ze dne 13. května 1981, pokud jde o stanovení leteckých tarifů. V této souvislosti uvedl, že nedávné přezkoumání leteckých tarifů provedené Komisí ve spolupráci s vládními odborníky ukázalo, že ve většině případů bylo konečné stanovení leteckých tarifů ve výlučné pravomoci členských států, takže v zásadě neexistoval žádný důvod prověřovat činnost leteckých společností na základě článku 85. Vzhledem ke zvláštnímu vztahu, který existuje mezi státy a společnostmi, však má Komise v úmyslu tuto záležitost dále prověřit z hlediska článků 5 a 90 Smlouvy, ve spojení s článkem 86, s ohledem na skutečnost, že většina linkových leteckých společností měla dominantní postavení na společném trhu. Po zdůraznění obtížnosti a složitosti analýzy, která má za cíl prokázat zneužívající povahu leteckých tarifů, generální ředitel informoval žalobce o budoucích krocích navrhovaných Komisí: předání zprávy Radě o doposud provedených šetřeních; sdělení členským státům upozorňující je na skutečnost, že letecké tarify nesmějí být neúměrné a tím porušovat článek 86; sdělení společnostem podle článku 89 Smlouvy s požadavkem na uvedení podrobných údajů o různých ujednáních a společných pravidlech vztahujících se na leteckou dopravu; předložení Radě návrhu směrnice o leteckých tarifech a návrhu nařízení o použití článků 85 a 86 Smlouvy na leteckou dopravu, jako doplnění nařízení č. 17/62.

6 Lord Bethell nebyl s touto odpovědí spokojen a dne 10. září 1981 podal žalobu, jak je uvedeno výše, založenou na článku 175 nebo podpůrně článku 173 Smlouvy.

7 Návrhem ze dne 17. listopadu 1981 podle článku 91 jednacího řádu Komise vznesla námitku nepřípustnosti a požádala Soudní dvůr, aby o ní rozhodl bez projednání věci samé.

8 Vláda Spojeného království a skupina leteckých dopravců, mezi kterými byly nejvýznamnější evropské letecké společnosti, podaly návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastníci. Vláda Spojeného království prohlásila, že chce vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhů lorda Bethella směřujících ke zrušení sdělení Komise ze dne 17. července 1981 v rozsahu, v němž prohlašuje, že neexistuje žádný důvod pro použití článku 85, pokud jde o stanovení leteckých tarifů. Letecké společnosti podaly návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhů Komise.

9 Soudní dvůr rozhodl, že vyhoví žádosti Komise a že nejprve přezkoumá námitku nepřípustnosti. Na základě tohoto rozhodnutí usnesením ze dne 17. února 1982 přidělil věc druhému senátu, aby rozhodl o přípustnosti žaloby.

10 Usneseními ze stejného dne Soudní dvůr povolil vedlejší účastenství vlády Spojeného království a leteckých společností. V ústní části řízení se k otázce přípustnosti vyjádřily pouze letecké společnosti.

11 Podle čl. 173 druhého pododstavce může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek stanovených v uvedeném článku podat žalobu „proti rozhodnutím, která jsou jí určena, jakož i proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají“.

12 Podle čl. 175 třetího pododstavce může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v tomto článku podat stížnost k Soudnímu dvoru na některý orgán Společenství proto, že „nevydal akt jí určený jiný než doporučení nebo stanovisko“.


13 Z citovaných ustanovení vyplývá, že aby byla žaloba přípustná, musí žalobce prokázat, že je buď adresátem aktu Komise, který má pro něj určité právní účinky a jako takový může být zrušen, nebo že Komise, poté co byla řádně vyzvána podle čl. 175 druhého pododstavce, nepřijala ve vztahu k němu akt, na který měl právní nárok podle pravidel práva Společenství.

14 V odpověď na otázku Soudního dvora žalobce uvedl, že akt, na který má podle něj nárok, je "reakce nebo přiměřená odpověď na jeho stížnost s uvedením, že Komise bude ve věci jednat, anebo pokud jednat nebude, tak z jakých důvodů". Podpůrně má žalobce za to, že dopis, který mu dne 17. července 1981 zaslal generální ředitel pro hospodářskou soutěž, je aktem, proti kterému je možné podat žalobu podle čl. 173 druhého pododstavce.

15 Základní otázka, kterou je v projednávané věci třeba vyřešit, je, zda Komise měla podle pravidel práva Společenství právo a povinnost přijmout ve vztahu k žalobci rozhodnutí ve smyslu toho, oč ji žádal ve svém dopise ze dne 13. května 1981. Z obsahu tohoto dopisu a z vysvětlení podaných během řízení vyplývá, že žalobce žádá Komisi, aby zahájila šetření proti leteckým společnostem ve věci stanovení leteckých tarifů s cílem případně na ně použít ustanovení Smlouvy týkající se hospodářské soutěže.

16 Je proto zjevné, že žalobce žádá Komisi nikoli, aby přijala rozhodnutí ve vztahu k němu, nýbrž aby zahájila šetření proti třetím osobám a přijala ve vztahu k nim rozhodnutí. Na základě své dvojí role jako uživatele leteckých linek a vedoucího člena organizace uživatelů letecké osobní dopravy má žalobce nepochybně nepřímý zájem, stejně jako mohou mít i ostatní uživatelé, na takovém řízení a jeho možném výsledku, nicméně se nenachází v přesně vymezeném právním postavení skutečného adresáta rozhodnutí, které může být zrušeno podle čl. 173 druhého pododstavce, ani v postavení potenciálního adresáta právního aktu, který je Komise povinna vůči němu přijmout, jak předpokládá čl. 175 třetí pododstavec.

17 Z toho vyplývá, že žaloba je nepřípustná jak podle článku 175, tak článku 173.

Náklady řízení:

18 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

19 Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch, je namístě uložit mu náhradu nákladů řízení.

20 Vzhledem k tomu, že pouze Komise požadovala náhradu nákladů řízení, omezuje se náhrada na náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát)

rozhodl takto:

1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. června 1982.
Za vedoucího soudní kanceláře

H. A. Rühl O. Due
Hlavní správce Předseda druhého senátu
_____________________________________________________________________________