Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61992J0362

	Název: Title:

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		687J0341 680J0055 680J0057 682J0007 670J0078 668J0014 687J0186


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:

Rozhodnutí ESD ze dne 20. října 1993
Spojené řízení ve věcech C-92/92 a C-3
62/92
Phil Collins v. Imtrat Handelsgeselllschaft mbH
Patricia Im- und Export Verwaltungsgessellschaft mbH and Leif Emanuel Kraul v. EMI Electrola GmbH
(1993) ECR I-5145
“Phil Collins”

Fakta

První ze spojených věcí se týká zpěváka a skladatele Philla Collinse, britského státního příslušníka, jenž se obrátil na Landgericht Mnchen I s návrhem na vydání předběžného opatření proti Imtrat Handelsgesellschaft GmbH (dále jen “Imtrat”), ve kterém žádal zákaz prodeje kompaktních disků vydaných bez zpěvákova souhlasu, obsahujících nahrávky z koncertu konaného ve Spojených státech. Podle německého autorského zákona (Urhebergesetz, dále jen “UrhG”) jsou výkonní umělci německé státní příslušnosti oprávněni zakázat distribuci těch produkcí, které byly reprodukovány

bez jejich souhlasu, a to bez ohledu na místo jejich výkonu. Zahraniční umělci však nemohou zakázat takovou distribuci, až na případy, kdy se umělecký výkon uskutečnil na území Německa. Proto Landgericht postoupil ESD otázky, (a) zda se na autorský zákon
v
ztahuje zákaz diskriminace podle článku 7 Smlouvy ES a za (b) pokud ano, zda tento článek má takový bezprostřední účinek, že stejná ochrana jaká je poskytována státním příslušníkům dotčeného členského státu musí být poskytována i státním příslušníkům jiný
c
h členských států.

Podobná otázka vyvstala i v druhém případu. Patricia Im- und Export Verwaltungsgesellschaft mbH (dále jen “Patricia”) distribuovala desky obsahující nahrávky z vystoupení, konaných ve Velké Británii v roce 1958 a 1959, Cliffa Richarda, britského státního příslušníka, přičemž výlučné právo k nim náleželo společnosti EMI Electrola (“EMI”). EMI proto tvrdila, že došlo k porušení jejích výlučných práv.

Názor soudu a komentář:

Názor Soudu a komentář

Soud se v prvé řadě zabýval vymezením rozsahu zákazu diskriminace podle článku 7 Smlouvy. K tomuto účelu, bylo nutno zkoumat, zda Smlouva zahrnuje i autorská a s nimi spjatá práva. I když Soud znovu opakuje své předchozí rozhodnutí, že “vzhledem k současnému stavu práva Společenství (.....) je na členských státech st
a
novit podmínky a detailní pravidla ochrany literárních a uměleckých děl”(*viz.
EMI Electrola v. Patricia Im- und Export
)”, tak také zdůrazňuje ekonomický význam autorských práv a s nimi spjatých práv a dochází k závěru, že: ”Stejně jako jiná průmyslová a obchodní práva, výlučná práva k literárním a uměleckým dílům jsou ve své podstatě schopny ovlivnit obchod zboží a služeb a stejně tak i soutěžní vztahy ve Společenství. Proto je Soud důsledně toho názoru, že na tyto práva (....) se vztahují ustanovení Sml
o
uvy a proto spadají do předmětu její úpravy”. Proto Soud např. stanovil, že hudební díla obsažená na deskách jsou zbožím a vztahují se na ně ustanovení článků 30 a 36 Smlouvy, že činnost sdružení správy autorských práv podléhá ustanovením o svobodě poskyt
o
vání služeb (*
Musik-Vertrieb membran v. GEMA; GVL v. Commission
) a výlučná práva k literárním a uměleckým dílům podléhají ustanovením Smlouvy na ochranu soutěže. (*
Deutsche Grammophon v. Metro
); a konečně, poté, co bylo řízení v této věci započato, Rada přijala Směrnici 92/100 ze dne 19. listopadu 1992 o pronájmu práv a půjčce práv a o některých právech vztahujících se k autorským právům v oblasti duševního vlastnictví, na základě článku 57 (2) a článků 66 a 100a Smlouvy
1 (*
Emi Electrola v. Patricia Im- und Export and Others
);

Po určení, že článek 7 Smlouvy se v obecné rovině vztahuje i na autorská práva, Soud se zabýval otázkou, zda dotčená německá ustanovení byla ve své podstatě diskriminující a jestliže ano, pak zda různé zacházení se státními příslušníky jiných členských států bylo oprávněné. Imtrat a Patricia trvali na tom, že diferenciace byla objektivně oprávněná z důvodů rozdílu existujících mezi národními předpisy a toho, že ne všechny členské státy přistoupily k Římské konvenci *. Soud tento arg
u
ment odmítá s odvoláním na svoji ustálenou předchozí rozhodovací praxi, podle níž na rozdíly v zacházení, nebo deformace, které vyplývají z rozdílů mezi předpisy různých členských států, se článek 7 nevztahuje, pokud tyto předpisy se týkají všech osob,

______________________
1OJ 1992 L 346, str. 61.

na které dopadají v souladu s objektivními kritérii a bez ohledu na jejich státní příslušnost (*
Wilhelm
).

V závěru se Soud zabýval otázkou, zda článek 7 Smlouvy je bezprostředně použitelný, což potvrdil s odvoláním na své předchozí rozhodnutí (*
Cowan
).
“
Toho práva se lze dovolávat před národním soudem jako opory pro žádost, aby soud neaplikoval diskriminační ustanovení národního práva, které odepírá příslušníkům ostatních členských států ochranu kterou poskytuje příslušníkům dotčeného státu”.

Odkazy na další rozhodnutí ESD
·
Věc 341/87
EMI Electrola v. Patricia Im- und Export and Others
(1989) ECR 79
·
Spojené věci 55/80 a 57/80
Musik-Vertrieb membran v. GEMA
(1981) ECR 147
·
Věc 7/82
GVL v. Komise
(1983) ECR 483
·
Vě
c 78/70
Deutsche Grammophon v. Metro
(1971) ECR 487
·
Věc 14/68
Wilhelm v. Bundeskartellamt
(1969) ECR 1
Věc 186/87
Cowan v. Trésor Public
(1989) ECR 195

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):