Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61986J0024

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 2 FEBRUARY 1988. VINCENT BLAIZOT AND OTHERS V UNIVERSITY OF LIEGE AND OTHERS. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE TRIBUNAL DE PREMIERE INSTANCE, LIEGE. NON-DISCRIMINATION - ACCESS TO UNIVERSITY EDUCATION - REPAYMENT OF FEES IMPROPERLY CHARGED. CASE 24/86. Rozsudek ESD z 2. února 1988 věc 24/86 Vincent Blaizot v University of Liége and others /1988/ECR 379 "Blaizot"

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1988 PAGES 0379

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF WORKERS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E007

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		683J0293, 685J0309, 682J0199 Gravier, Case 293/83 Francoise Gravier v. City of Liége /1985/ECR 593 Barra, Case 309/85 Bruno Barra v. Belgian State and City of Liége /1988/ECR 355 Case 199/82 Amministrazione delle Finanze dello Stato v. SpA San Giorgio /1983/ECR 3595


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Mr. Blaizot and other students of French nationality who studied veterinary medicine at Belgian Universities upon the Courts judgement in the
Gravier
case () had claimed repayment of enrolment fees (minerval) which had been charged to them but not to students of Belgian nationality. In
Gravier
the Court had ruled that such fees charged as a condition of access to
vocational training
, constituted discrimination on the basis of nationality prohibited by Article 7 of the Treaty.
After the delivery of the judgement in
Gravier
on 13 February 1985 the Belgian legislation had brought forward a law that excluded claims for repayment, except only for nationals of a Member State who have undertaken vocational training and who have initiated proceedings for repayment before the courts before the day of the aforementioned judgement.
In the present case, the question arose whether studies in veterinary medicine constituted “vocational training” and thus fell in the scope of the Treaty. The Commission initially indicated that it did not consider the supplementary charge imposed upon students of other Member States contravened Community law and only four months after the judgement in
Gravier
had changed its position. Therefore, also the question of the temporal effect had to be addressed.
Pan Blaizot a další studenti francouzské státní příslušnosti, kteří studovali veterinářství na belgických univerzitách, vzhledem k rozhodnutí ESD ve věci
Gravier
() uplatnili nárok na vrácení zápisného (minerval), které, na rozdíl od studentů belgické státní příslušnosti, museli zaplatit. V případu
Gravier
soud stanovil, že podobné poplatky, vybírané jako podmínka přístupu k odbornému vzdělávání, zakládají diskriminaci založenou na státní příslušnosti, která je zákázána článkem 7 Smlouvy.
Po vynesení rozsudku v případu
Gravier
13. února 1985 Belgie přijala zákon, který vyloučil uplatňování nároku na vrácení zápisného s výjimkou studentů členských států, kteří se odborně vzdělávali a kteří zahájili soudní řízení o vrácení poplatků před vynesením zmíněného rozsudku.
Ve věci
Blaizot
vyvstala otázka, zda studium veterinárního lékařství je “odborným vzděláváním" a spadá-li tedy do působnosti Smlouvy. Komise původně naznačovala, že doplňkové poplatky uvalené na studenty jiných členských států neporušují právo Společenství, ale za čtyři měsíce po případu
Gravier
své stanovisko změnila. Proto také bylo potřeba se zabývat otázkou časové působnosti rozhodnutí.

Názor soudu a komentář:
The Court’s judgement in
Gravier
had ruled that barriers to access to vocational training contravened Article 7 of the Treaty. Vocational training in that case had been defined as “any form of education which prepares for a qualification for a particular profession, trade or employment ...” (see
Gravier
). The Court did not find any indication in Article 128 of the Treaty that the concept vocational training was not so limited as to generally exclude university education. Furthermore, it points out that university training could not be excluded from the definition of the term “vocational training” since significant variations existed in that certain studies are undertaken in universities in some Member States but not in others. Uniform application of the Community law therefore mandated not to generally exclude university studies from the concept of vocational training.
More specifically, the Court points out that university studies not only form part of vocational training where the legislative or administrative provisions make the acquisition of that knowledge a prerequisite for the pursuit of a profession, trade or employment but also where a student only needs the knowledge so acquired for that purpose. Not part of the vocational training, however, are university studies which only serve the purpose of improving the general knowledge of the student. With respect to the case at hand, where students in a first stage achieve a preliminary diploma (“candidature”) and in a second stage the final degree (“doctorat”), the latter enabling them to take up and pursue an occupation, the Court points out that such division is of no importance for the question of whether the respective studies constitute vocational training. The two stages have to be seen as one single unit. In sum, the Court comes to the opinion that the university studies in question constitute vocational training and that therefore the imposition of fee on nationals of a Member State which is not charged from students of the host Member State constitutes discrimination contrary to Article 7 of the Treaty.
As in the judgement of
Gravier
and of
Barra
(), the question was raised whether the judgement also applied retroactively. The Court re-emphasises that a temporary effect could only be given in exceptional cases (
Defrenne II, Barra
). In the present case, the Court grants such a limitation and restricts the effect of its ruling as of the day of the judgement, except for students who had submitted a claim for repayment before that date. It argues that in the present case such limitation this was warranted in the light of the fact that this was the first ruling to the question of whether university education was vocational training and that the Commission had for a substantial period taken the view that the imposition of fees on students of other Member States which were not charged to nationals was not in conflict with Community law. On these grounds the universities could justifiably rely that the imposition of such fees was legal and that they would not have to be repaid. Furthermore, the Court took account of the fact that a unlimited effect would “throw the financing of university education into confusion and might have unforeseeable consequences for the proper functioning of universities”.
Rozhodnutí soudu ve věci
Gravier
stanovilo, že překážky přístupu k odbornému vzdělávání jsou porušením článku 7 Smlouvy. Odborné vzdělání bylo v případu
Gravier
definováno jako “jakákoliv forma vzdělávání, která kvalifikuje k vykonávání jednotlivých profesí, řemesel nebo zaměstnání ..." (viz
Gravier
). Soud v článku 128 Smlouvy nenašel nic, co by naznačovalo, že pojem odborné vzdělávání obecně vylučuje univerzitní vzdělávání. Soud dále poukazuje na to, že univerzitní vzdělání nemůže být vyloučeno z definice “odborného vzdělávání", poněvadž podstatné rozdíly existují v tom, že určitá studia jsou v některých členských státech provozována na univerzitách, ale v jiných členských státech nikoliv. Jednotná aplikace práva Společenství tedy nařizuje obecně nevylučovat univerzitní studia z koncepce odborného vzdělávání.
Konkrétněji, Soud konstatuje, že univerzitní studia jsou součástí odborného vzdělávání nejen tam, kde legislativní nebo administrativní předpisy považují nabytí tam poskytovaných vědomostí za předpoklad pro vykonávání určité profese, řemesla nebo zaměstnání, ale také tam, kde znalosti pro tento účel potřebuje pouze student. Součástí odborného vzdělávání nicméně nejsou ta univerzitní studia, která mají za cíl pouze zvýšit obecné znalosti studenta. Pokud jde o projednávaný případ, kdy studenti v první fázi získávají předběžný diplom (“kandidaturu") a v druhé závěrečný “doktorát", který je opravňuje k vykonávání zaměstnání, Soud konstatuje, že podobné členění nemá význam pro otázku, zda dotyčná studia jsou odborným vzděláváním. Obě fáze je nutné vidět jako celek. Soud došel k závěru, že zmíněná univerzitní studia jsou odborným vzděláváním a tudíž uvalení poplatků pouze na studenty z jiných členských států, než je hostitelská země, je diskriminací v rozporu s článkem 7 Smlouvy.
Jako v případech
Gravier
a
Barra
(), byla vznesena otázka, zda je rozhodnutí Soudu účinné také zpětně. Soud znovu zdůraznil, že je to možné pouze ve výjimečných případech (
Defrenne II, Barra
). V případu
Blaizot
Soud nepřipouští takovou zpětnou účinnost a omezuje účinnost svého rozhodnutí na dobu ode dne jeho vydání s výjimkou studentů, kteří vznesli nárok na vrácení poplatků před tímto datem. Argumentuje tím, že v případu
Blaizot
je podobné omezení oprávněné ve světle skutečnosti, že toto bylo první soudní rozhodnutí v otázce, zda univerzitní vzdělávání je odborným vzděláváním a že Komise podstatnou dobu zastávala názor, že uvalení poplatků pouze na studenty z jiných členských států nebylo v rozporu s právem Společenství. Na tomto základě se mohly univerzity odůvodněně spoléhat na to, že ukládání poplatků bylo legální a že se nebudou muset vracet. Navíc Soud zohledňuje skutečnost, že neomezená účinnost by mohla “způsobit potíže finančnímu rozpočtu univerzit a mít neodhadnutelné důsledky pro jejich řádné fungování".

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ANY FORM OF EDUCATION WHICH PREPARES FOR A QUALIFICATION FOR A PARTICULAR PROFESSION, TRADE OR EMPLOYMENT OR PROVIDES THE NECESSARY TRAINING AND SKILLS THEREFOR IS VOCATIONAL TRAINING AND THUS, IN SO FAR AS THE CONDITIONS OF ACCESS TO SUCH TRAINING IS CONCERNED, FALLS WITHIN THE SCOPE OF THE TREATY. UNIVERSITY STUDIES CONSTITUTE VOCATIONAL TRAINING NOT ONLY WHERE THE FINAL ACADEMIC EXAMINATION DIRECTLY PROVIDES THE REQUIRED QUALIFICATION FOR A PARTICULAR PROFESSION, TRADE OR EMPLOYMENT BUT ALSO IN SO FAR AS THE STUDIES IN QUESTION PROVIDE SPECIFIC TRAINING AND SKILLS NEEDED BY THE STUDENT FOR THE PURSUIT OF A PROFESSION, TRADE OR EMPLOYMENT, EVEN IF NO LEGISLATIVE OR ADMINISTRATIVE PROVISIONS MAKE THE ACQUISITION OF THAT KNOWLEDGE A PREREQUISITE FOR THAT PURPOSE. THE TERM "VOCATIONAL TRAINING" THEREFORE INCLUDES UNIVERSITY STUDIES IN VETERINARY MEDICINE.

2. THE IMPOSITION ON STUDENTS WHO ARE NATIONALS OF OTHER MEMBER STATES OF A CHARGE, REGISTRATION FEE OR "MINERVAL" AS A CONDITION OF ACCESS TO UNIVERSITY STUDIES PREPARING FOR A QUALIFICATION FOR A PARTICULAR PROFESSION, TRADE OR EMPLOYMENT, WHERE THE SAME FEE IS NOT IMPOSED ON STUDENTS WHO ARE NATIONALS OF THE HOST STATE, CONSTITUTES DISCRIMINATION ON GROUNDS OF NATIONALITY CONTRARY TO ARTICLE 7 OF THE TREATY. HOWEVER, SINCE IT IS ONLY ON THE BASIS OF THE GRADUAL DEVELOPMENT OF THE COMMON VOCATIONAL TRAINING POLICY REFERRED TO IN ARTICLE 128 OF THE TREATY THAT IT HAS BECOME POSSIBLE TO INCLUDE SUCH UNIVERSITY STUDIES WITHIN THE SCOPE OF THE TERM "VOCATIONAL TRAINING" FOR THE PURPOSES OF COMMUNITY LAW (AND INASMUCH AS THAT DEVELOPMENT IS REFLECTED IN THE CONDUCT OF THE COMMISSION, WHOSE ATTITUDE MIGHT REASONABLY HAVE LED THE AUTHORITIES CONCERNED TO CONSIDER THAT NATIONAL LEGISLATION PROVIDING FOR DISCRIMINATION IN THE CONDITIONS OF ACCESS TO UNIVERSITY STUDIES WAS IN CONFORMITY WITH COMMUNITY LAW) PRESSING C
ONSIDERATIONS OF LEGAL CERTAINTY PRECLUDE ANY REOPENING OF THE QUESTION OF PAST LEGAL RELATIONSHIPS WHICH WOULD RETROACTIVELY THROW THE FINANCING OF UNIVERSITY EDUCATION INTO CONFUSION AND MIGHT HAVE UNFORESEEABLE CONSEQUENCES FOR THE PROPER FUNCTIONING OF UNIVERSITIES. CONSEQUENTLY, IN SO FAR AS ACCESS TO UNIVERSITY STUDIES IS CONCERNED THE DIRECT EFFECT OF ARTICLE 7 OF THE TREATY MAY NOT BE RELIED ON IN SUPPORT OF CLAIMS REGARDING SUPPLEMENTARY ENROLMENT FEES IMPROPERLY CHARGED PRIOR TO THE DATE OF A JUDGMENT RULING, IN PRELIMINARY REFERENCE PROCEEDINGS, THAT COMMUNITY LAW IS APPLICABLE TO THE CONDITIONS OF ACCESS TO UNIVERSITY STUDIES, EXCEPT IN RESPECT OF STUDENTS WHO BROUGHT LEGAL PROCEEDINGS OR SUBMITTED AN EQUIVALENT CLAIM BEFORE THAT DATE.

3. THE INTERPRETATION WHICH, IN THE EXERCISE OF THE JURISDICTION CONFERRED ON IT BY ARTICLE 177 OF THE TREATY, THE COURT GIVES TO A RULE OF COMMUNITY LAW CLARIFIES AND DEFINES WHERE NECESSARY THE MEANING AND SCOPE OF THAT RULE AS IT MUST BE OR OUGHT TO HAVE BEEN UNDERSTOOD AND APPLIED FROM THE TIME OF ITS COMING INTO FORCE. IT FOLLOWS THAT THE RULE AS THUS INTERPRETED MAY, AND MUST, BE APPLIED BY THE COURTS EVEN TO LEGAL RELATIONSHIPS ARISING AND ESTABLISHED BEFORE THE JUDGMENT RULING ON THE REQUEST FOR INTERPRETATION, PROVIDED THAT IN OTHER RESPECTS THE CONDITIONS FOR AN ACTION RELATING TO THE APPLICATION OF THAT RULE BEFORE THE COMPETENT COURTS ARE SATISFIED. IT IS ONLY EXCEPTIONALLY THAT THE COURT MAY, IN APPLICATION OF THE GENERAL PRINCIPLE OF LEGAL CERTAINTY INHERENT IN THE COMMUNITY LEGAL ORDER, BE MOVED TO RESTRICT FOR ANY PERSON CONCERNED THE OPPORTUNITY OF RELYING UPON THE PROVISION AS THUS INTERPRETED WITH A VIEW TO CALLING IN QUESTION LEGAL RELATIONSHIPS ESTABLISHED IN GOOD FAITH. IT MUST BE BORNE
IN MIND IN THAT REGARD THAT ALTHOUGH THE PRACTICAL CONSEQUENCES OF ANY JUDICIAL DECISION MUST BE WEIGHED CAREFULLY, THE COURT CANNOT GO SO FAR AS TO DIMINISH THE OBJECTIVITY OF THE LAW AND COMPROMISE ITS FUTURE APPLICATION ON THE GROUND OF THE POSSIBLE REPERCUSSIONS WHICH MIGHT RESULT, AS REGARDS THE PAST, FROM A JUDICIAL DECISION.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):