Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61982J0165

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 8 NOVEMBER 1983. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES V UNITED KINGDOM OF GREAT BRITAIN AND NORTHERN IRELAND. FAILURE OF A MEMBER STATE TO FULFIL ITS OBLIGATIONS - EQUAL TREATMENT FOR MEN AND WOMEN. CASE 165/82. Rozhodnutí ESD ze dne 8. listopadu 1983 Věc 165/82 Commission of the European Communities v United Kingdom of Great Britain and Nothern Ireland [1983] ECR 3431 “Male Midwives”

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1983 PAGES 3431 - 3451

	Předmět (klíčová slova): Keywords		SOCIAL PROVISIONS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		376L0207

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		684J0222 Johnston, věc 222/84 Johnston v Chief Constable of the Royal Ulster Constabulary [1986] ECR 1651.


	Plný text: Fulltext:		Ano

Fakta:
The Commission under Article 169 of the Treaty initiated proceedings against the United Kingdom for having failed to within the prescribed period adequately transform Council Directive 76/207/EEC Of 9 February 1976 on the implementation of the principle of equal treatment for men and women as regards access to employment, vocational training and promotion, and working conditions (OJ 1976, L 39, p. 40).
. The Commission complains of a lack of implementation in particular in the following respects:(1) British law does not provide that provisions contrary to the principle of equal treatment contained in collective agreements, rules of undertakings and rules of governing independent occupations and professions are to be, or may be declared void or may be amended.
(2) The exemption from the prohibition provided in section 6 (3) of the Sex Discrimination Act 1975 with respect to employment in a private household or where the number of persons employed by an employer does not exceed five is contrary to the directive.
(3) The exemption of employment, promotion and training of midwives provided by section 20 of the aforementioned Act is incompatible with the directive.

Na základě ustanovení článku 169 podala Komise proti Velké Británii žalobu na nesplnění povinnosti adekvátně implementovat ve stanovené lhůtě směrnici Rady 76/207/EHS.
11 Z 9. února 1976 o implementaci zásady rovného zacházení s muži a ženami co se týče přístupu k zaměstnání, odborné výchovy a postupu, a pracovních podmínek (OJ 1976 L 39, str. 40).
Žaloba Komise směřovala proti nedostatečné implementaci zejména v následujících ohledech:(1) Britské právo neobsahuje ustanovení, na jehož základě by ustanovení kolektivních smluv, podnikových norem a norem upravujících nezávislá povolání a profese, která jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení, mohla nebo měla být prohlášena za neplatná či být doplněna.
(2) Ustanovení o výjimce ze zákazu obsaženého v článku 6 (3) Zákona o diskriminaci na základě pohlaví z roku 1975, vztahující se na zaměstnání v soukromé domácnosti nebo v případech, kde počet zaměstnanců zaměstnávaných jedním zaměstnavatelem nepřesahuje pět osob, je v rozporu se směrnicí.
(3) Výjimka vztahující se na zaměstnávání, odbornou výchovu a postup porodních asistentek upravená v článku 20 výše uvedeného zákona je se směrnicí neslučitelná.

Názor soudu a komentář:
The Court addresses the three complaints in turn:As to the first complaint, the Government of the United Kingdom had pointed out that while it had not explicitly ruled out discrimination on the basis of sex in collective agreements, rules of undertakings and rules governing independent occupations and professions such prohibition was not necessary because such collective agreements or rule under the laws of the United Kingdom were not legally binding. The national laws did, however, ensure that binding contracts and the like, formed on the basis of such collective agreements or rules, would be rendered void if they were discriminatory.
The Court rejects this argument and rules that this transformation of the directive was insufficient. Article 4 (b) of Directive 76/207 covers all kinds of collective agreements without distinction as to their legal effects. Indeed, as the Court points out, it appears necessary to also prohibit discrimination on the basis of sex in non-binding collective agreements because of the de facto consequences which they may evoke. Collective agreements, even though not legally binding, may in effect be followed by the parties to an employment contract whereby a discrimination contained in the collective agreement would be perpetuated.
As to the second complaint, the Government of the United Kingdom had - with respect to private households - argued that the exemption provided for in the Sex Discrimination Act 1975 was justified by the exception provided for in Article 2 (2) of the directive.
Article 2 (2) provides: “This directive shall be without prejudice to the right of Member States to exclude from its field of application those occupational activities and, where appropriate, the training leading thereto, for which, by reason of their nature or the context in which they are carried out, the sex of the worker constitutes a determining factor.” It argued that the exemption of private households was necessary for reasons of respect for private life. While the Court accepts that the principle of equal treatment and the respect for private life demanded reconciliation, it did not agree that this concern justified the general exemption provided for under UK law. Furthermore, the arguments did not apply at all with respect to small undertakings with not more than five employees. “Consequently, by reason of its generality, the exclusion provided for in the contested provision (…) goes beyond the objective which may lawfully be pursued within the framework of Article 2 (2) of the directive.”The Court accepts, however, that the other exemption, which the Commission had complained of - the exclusion of “male midwives” -, was covered by the exception provided for in Article 2 (2) of the directive (as to that provision, see also Johnston). The Court follows the Government of the United Kingdom and agrees that “at the present time personal sensitivities may play an important role in relations between midwife and patient.” Also placing emphasis on the fact that the United Kingdom had stated that it intended to proceed by stages and keep the position under review, in accordance with the obligations imposed by Article 9 (2) of the directive, the Court accepts that the United Kingdom had “not exceeded the limits of the power granted to the Member States by Articles 9 (2) and 2 (2) of the directive”.
The latter ruling appears debatable at least. While one may not wish to dispute that the relation between midwife and patient includes personal sensitivities, the question remains whether the total exclusion of men from this profession is a proportional measure in order to achieve the aim of respecting those sensitive aspect. For that objective, it would be sufficient to give the patient the right to choose whether she accepted a “male midwife”.

Soud k uvedeným třem otázkám prohlásil následující:Co se týče prvního bodu žaloby, vláda Velké Británie prohlásila, že diskriminaci na základě pohlaví ve vztahu ke kolektivním smlouvám, normám podniku a normám upravujícím výkon nezávislých povolání a profesí výslovně nezakázala proto, že takový zákaz nebyl nezbytný. Podle zákonů Velké Británie totiž nejsou kolektivní smlouvy a normy právně závazné. Národní právní úprava však zajišťuje, že právně závazné a jim podobné smlouvy, které jsou uzavřeny na základě kolektivních dohod nebo norem, by v případě, že by byly diskriminující, byly prohlášeny za neplatné.
Soudní dvůr tento argument odmítl a prohlásil, že taková implementace směrnice je nedostatečná. Článek 4(b) Směrnice 76/207 se vztahuje na všechny druhy kolektivních dohod bez ohledu na jejich právní účinky. Soud podotkl, že se jeví jako nezbytné zakázat diskriminaci na základě pohlaví i v nezávazných kolektivních smlouvách, a to v souvislosti s de facto následky, ke kterým mohou vést. I nezávazné kolektivní smlouvy mohou být ve skutečnosti stranami pracovní smlouvy respektovány v tom, že diskriminace obsažená v kolektivní smlouvě bude v pracovní smlouvě zachována.
Ve vztahu ke druhé části žaloby, zejména v souvislosti s otázkou soukromých domácností, vláda Velké Británie tvrdila, že výjimka stanovená Zákonem o diskriminaci na základě pohlaví z roku 1978 je odůvodněná výjimkou obsaženou v článku 2 (2) směrnice.
22 Článek 2(2) stanoví: Tato směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z aplikace směrnice ty pracovní aktivity a v případě nutnosti i odbornou přípravu na tyto aktivity, u kterých je, z důvodu jejich charakteru nebo vzhledem ke kontextu, ve kterém jsou vykonávány, pohlaví pracovníka rozhodujícím faktorem.” Podle názoru vlády byla výjimka vztahující se na soukromé domácnosti nezbytná s ohledem na právo na soukromý život. Ačkoliv Soudní dvůr akceptoval, že je třeba vyvážit zásadu rovného zacházení s respektem k soukromému životu, přesto odmítl, aby toto byl důvod pro obecnou výjimku stanovenou v právním řádu Velké Británie. Navíc, se tyto argumenty nevztahují na malé podniky s méně než pěti zaměstnanci. “V důsledku své obecnosti jde výjimka obsažená v napadaném ustanovení (...) za rámec cíle, kterého lze dosáhnout v rámci ustanovení článku 2(2) směrnice právními prostředky.”Soud však akceptoval, že druhá výjimka, kterou Komise žalobou napadla, tj. vyloučení “mužů porodních asistentů” z aplikace směrnice je pokryta ustanovením článku 2 (2) směrnice (co se týče tohoto ustanovení, viz také Johnston). Soud následoval argumentaci Velké Británie a souhlasil s tím, že “ v současné době mohou osobní pocity ve vztazích mezi porodní asistentkou a pacientem hrát důležitou roli”. Soudní dvůr při zdůraznění skutečnosti, že Velká Británie prohlásila, že v případě tohoto povolání má v úmyslu implementace směrnice pokračovat po etapách a mít tuto profesi v souladu s ustanovením článku 9(2) směrnice pod dohledem, prohlásil, že Velká Británie “nepřekročila limity pravomocí, které byly členským státům přiznány v článcích 9(2) a 2(2) směrnice.”Závěrečné prohlášení Soudu se však jeví přinejmenším jako diskutabilní. Zatímco nechceme popírat, že vztah mezi porodní asistentkou a pacientem zahrnuje i osobní pocity, otázkou zůstává, zda úplné vyloučení mužů z této profese je opatřením přiměřeným pro dosažení uvedeného cíle - respektování pocitových aspektů. Pro dosažení tohoto cíle by postačovalo přiznat pacientovi právo výběru, tj. zda přijme “porodního asistenta muže.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. DIRECTIVE 76/207 COVERS ALL COLLECTIVE AGREEMENTS WITHOUT DISTINCTION AS THE NATURE OF THE LEGAL EFFECTS WHICH THEY DO OR DO NOT PRODUCE. THE REASON FOR THAT GENERALITY LIES IN THE FACT THAT, EVEN IF THEY ARE NOT LEGALLY BINDING AS BETWEEN THE PARTIES WHO SIGN THEM OR WITH REGARD TO THE EMPLOYMENT RELATIONSHIPS WHICH THEY GOVERN, COLLECTIVE AGREEMENTS NEVERTHELESS HAVE IMPORTANT DE FACTO CONSEQUENCES FOR THE EMPLOYMENT RELATIONSHIPS TO WHICH THEY REFER, PARTICULARLY IN SO FAR AS THEY DETERMINE THE RIGHTS OF THE WORKERS AND, IN THE INTERESTS OF INDUSTRIAL HARMONY, GIVE UNDERTAKINGS SOME INDICATION OF THE CONDITIONS WHICH EMPLOYMENT RELATIONSHIPS MUST SATISFY OR NEED NOT SATISFY. THE NEED TO ENSURE THAT THE DIRECTIVE IS COMPLETELY EFFECTIVE THEREFORE REQUIRES THAT ANY CLAUSES IN SUCH AGREEMENTS WHICH ARE INCOMPATIBLE WITH THE OBLIGATIONS IMPOSED BY THE DIRECTIVE UPON THE MEMBER STATES MAY BE RENDERED INOPERATIVE, ELIMINATED OR AMENDED BY APPROPRIATE MEANS.

2.WHILST ARTICLE 2 (2) OF DIRECTIVE 76/207 ALLOWS MEMBER STATES TO EXCLUDE FROM THE FIELD OF APPLICATION OF THE DIRECTIVE THOSE OCCUPATIONAL ACTIVITIES FOR WHICH, BY REASON OF THEIR NATURE OR THE CONTEXT IN WHICH THEY ARE CARRIED OUT, THE SEX OF THE WORKER CONSTITUTES A DETERMINING FACTOR, THE FACT THAT A LAW OF A MEMBER STATE EXCLUDES FROM THE PROHIBITION OF DISCRIMINATION BETWEEN SEXES ALL KINDS OF EMPLOYMENT IN PRIVATE HOUSEHOLDS OR IN SMALL UNDERTAKINGS WITH NOT MORE THAN FIVE EMPLOYEES NEVERTHELESS GOES BEYOND THE OBJECTIVE WHICH MAY BE LAWFULLY PURSUED WITHIN THE FRAMEWORK OF THE PROVISION IN QUESTION, BY REASON OF THE GENERALITY OF THE EXCLUSION.

3.AS REGARDS ACCESS TO THE OCCUPATION OF MIDWIFE AND TO THE TRAINING RELATING THERETO, THE MEMBER STATES ARE UNDER AN OBLIGATION TO IMPLEMENT THE PRINCIPLE OF EQUALITY OF TREATMENT LAID DOWN BY DIRECTIVE 76/207. IT MUST HOWEVER BE RECOGNIZED THAT AT THE PRESENT TIME PERSONAL SENSITIVITIES MAY PLAY AN IMPORTANT ROLE IN RELATIONS BETWEEN MIDWIFE AND PATIENT. IN THOSE CIRCUMSTANCES, BY FAILING AT THE PRESENT TIME FULLY TO APPLY THE PRINCIPLE LAID DOWN IN THE DIRECTIVE, A MEMBER STATE HAS NOT EXCEEDED THE LIMITS OF THE POWER GRANTED TO THE MEMBER STATES BY ARTICLES 9 (2) AND 2 (2) OF THE DIRECTIVE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

- 682J0165.doc