Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61986C0267
Název:
Title: 		Rozsudek ESD ze dne 21. září 1988
Věc 267/86
Pascal Van Eycke v. ASPA NV
(1988) ECR 4769
“Van Eycke”
Opinion of Mr Advocate General Mancini delivered on 28 April 1988.
Pascal Van Eycke v ASPA NV.
Reference for a preliminary ruling: Vredegerecht Beveren - Belgium.
State measure concerning a tax exemption on imcome from savings
deposits - Competition between banks with regard to interest on
deposits.
Case 267/86
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1988 page 4769
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · Alsthom Atlantique věc C-339/89 Alsthom Atlantique v. Sulzer (1991) ECR I-107.
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Po té co se pan Van Eycke dověděl o inzerovaných úrokových sazbách společnosti ASPA - Belgický finanční ústav, rozhodl se uložit tam své úspory za podmínek, které byly inzerovány. Následně ho však ASPA informovala, že podle belgického práva bude nutné uplatnit méně výhodné podmínky, než jaké byly původně inzerovány. Příslušné předpisy stanovili, že majitelům některých belgických vkladových účtů je
p
oskytnuta výhoda výjimky z daní, pokud úroková sazba je nižší než maximální úrok stanovený Královskou vyhláškou Ministerstva. Když úroková sazba převyšuje maximální hranici ztrácí klient daňové zvýhodnění. Proto nebylo pro banky příliš atraktivní nabízet
vyšší úrokové sazby.
Pan Van Eycke žaloval ASPU s tvrzením, že příslušná ustanovení belgického práva jsou neplatná pro svoji neslučitelnost s článkem 85 et seq. Smlouvy ES. Vredegerecht (místní soud) za kanton Beveren (v Belgii) přerušil řízení a postoupil Soudnímu dvoru otázky (1 a 2) , zda-li jsou slučitelné se závazky členských států z článku 5 Smlouvy ES ve spojení s články (3)f a 85 národní předpisy, které omezují výhody v podobě z výjimek z daní z úrokových příjmů na určité kategorie vkladů, a to
p
ouze na vklady, u kterých vyplacené úrokové sazby a výnosy nepřekračují maximální hranice stanovené předpisy a (3) zda-li jsou slučitelné s články 59 až 66 a 95 Smlouvy ES národní předpisy, která omezují výše popsané daňové výjimky pouze na vklady denomi
n
ované v národní měně, uložené u finančního ústavu, se sídlem v dotčeném členském státu.

Názor soudu a komentář:
I když se články 85 a 86 Smlouvy týkají přímo pouze jednání podniků, Soud důsledně zastává názor, že tato ustanovení, spolu s článkem 5 rovněž ukládají členským státům povinnost “nepřijímat a neponechávat jakákoliv opatření, včetně legislativních, které by mohly narušit účinnost soutěžních pravidel aplikovatelných na podniky. Tak by tomu bylo (...) kdyby členský stát požadoval, nebo napomáhal přijímání dohod, rozhodnutí, nebo sladěných praktik, které by nebyly v souladu s článkem 85 Smlouvy, nebo by zesiloval jejich účinky, nebo by zbavoval vlastní legislativu jejího oficiálního charakteru tím, že by přenášel na soukromé podnikatele odpovědnost
z
a ekonomická rozhodnutí ovlivňující hospodářskou sféru” (viz. také *
Alsthom Atlantique
). Tato formulace zahrnuje tři případy: (1) vlastní předpisy požadují, nebo napomáhají přijímání nových soutěž omezujících dohod, nebo zavádění nových soutěž omezujících praktik; (2) předpisy zesilují účinky již existujících dohod a (3) jsou dány okolnosti, které jsou schopné zbavit vlastní předpisy jejich oficiálního charakteru.
Soud dopodrobna zvažuje pouze druhý případ. Ten se však vztahuje pouze na případ, kdy předpisy “začleňují, ať plně, nebo částečně smluvní podmínky do dohod uzavřených mezi podniky a požadují, nebo podporují jejich dodržování ze strany těchto podniků”. Soud zdůrazňuje, že dotčené předpisy daňovou výjimkou pouze dávají vážný podnět k jejich dodrž
o
vání, avšak jejich dodržování nepožadují; předpis však potvrzuje již existující praktiky, nebo dohodu. “Je však na národním soudu provést další šetření, má-li za to, že v této souvislosti jsou nějaké pochybnosti”.
Soud dále zkoumá slučitelnost omezení daňových zvýhodnění pouze na vklady denominované v národní měně a uložené u finančních ústavů se sídlem v dotčeném členském státu s články 59 až 66 a 95 Smlouvy. Pokud se týče článku 59, Soud pouze poznamenává, že přechodné období pro liberalizaci bankovnict
v
í (článek 61 (2)) k datu rozhodnutí ještě neuplynulo. Článek 95, na druhé straně, se týká pouze zákazu vyššího zdanění “výrobků” z jiných než členských států. Vklady spadají pod rámec ustanovení článku 61(2) a 67 Smlouvy a proto netvoří “výrobky” ve smys
l
u článku 95.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):