Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61993C0479
Název:
Title: 		Rozsudek ESD ze dne 9. listopadu 1995
Věc C-479/93
Andrea Francovich v. Italian Republic
Rozhodnutí o předběžné otázce
(1995) ECR I-3843
“Francovich II”
OPINION OF MR ADVOCATE GENERAL COSMAS DELIVERED ON 11 JULY 1995.
ANDREA FRANCOVICH V ITALIAN REPUBLIC.
REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: PRETURA CIRCONDARIALE DI VICENZA
- ITALY.
SOCIAL POLICY - PROTECTION OF EMPLOYEES IN THE EVENT OF THE
INSOLVENCY OF THEIR EMPLOYER - DIRECTIVE 80/987/EEC - SCOPE -
EMPLOYEES WHOSE EMPLOYER IS NOT SUBJECT TO PROCEDURES TO SATISFY
COLLECTIVELY THE CLAIMS OF CREDITORS.
CASE C-479/93.
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1995 page I-3843
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · SMW Winzersekt Věc C-306/93 SMW Winzersekt v. Land Rheinland Pfalz (1994) ECR I-5555
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Pan Francovich pracoval ve Vicenze pro podnik, ale dostával pouze sporadické platby místo plné mz
dy. Rozhodnutí o zaplacení dlužných částek proti jeho zaměstnavateli bylo nevykonatelné, neboť zaměstnavatel se nacházel v platební neschopnosti. Pan Francovich proto podal žalobu proti Italské republice, ve které tvrdí, že utrpěl škodu, protože Italská r
e
publika - jak Soud uvedl ve věci 22/87 - neprovedla v předepsané lhůtě, která uplynula dne 23. října 1983 Směrnici Rady č. 80/987/EEC
1
. V rámci řízení o předběžné otázce postoupené národním soudem v této věci Evropský soudní dvůr rozhodl, že neprovedení směrnice může za určitých podmínek vyvolat vznik nároku na odškodnění proti příslušnému členskému státu (+Francovich I).

Na základě rozhodnutí ESD v případu Francovich I, Itálie přijala zákon k provedení směrnice 80/987. Tento zákon se retroaktivně vztahuje na zaměstnance, jejichž zaměstnavatelé se dostali do platební neschopnosti mezi datem určeným pro implementaci Směrnice 80/987 a jeho právní účinnosti. Avšak, retroaktivní účinek byl omezen pouze na zaměstnance jejichž zaměstnavatelé byli subjekty říze
n
í ke kolektivnímu uspokojení nároků věřitelů. Avšak, co se týče budoucích případů, byly zaručeny platby zaměstnancům za práci v posledních třech měsících, které jim dlužili insolventní zaměstnavatelé, bez ohledu na to, zda byli či nebyli subjekty řízení,
k
e kolektivnímu uspokojení nároků svých věřitelů.
V řízení na náhradu škody vedené panem Francovichem před národním soudem po vynesení rozsudku
FrancovichI
, Italská republika tvrdila, že u pana Francoviche nevznikl takový nárok, neboť újma, kterou utrpěl, nebyla v příčinné souvislosti s neprovedením směrnice 80/987. I kdyby zmíněná směrnice byla provedena včas,
1
ze dne 20. října 1980 o sblížení předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců pro případ platební neschopnosti jejich zaměstnavatelů (OJ 1980 L 283, str. 23)
nebyl by pan Francovich kryt ochranou proti insolventnosti, neboť jeho zaměstnavatel nebyl subjektem řízení ke kolektivnímu uspokojení nároků věřitelů. Za těchto okolností, Pretore di Vicenza (Soudce, Vicenza), ke kterému se pan Francovich odvolal, rozhodl o přerušení řízení a podle článku 177 Smlouvy postoupil ESD otázky 1) zda by článek 2 směrnice 80/987
2
měl být vykládán tak, že se vztahuje pouze na zaměstnance, jejichž zaměstnavatel může být podle použitelného národního práva subjektem řízení týkajících se jejich aktiv využitelných ke kolektivnímu uspokojení nároků věřitelů a 2) pakliže ano, zda je v této souvislosti směrnice ve světle zásady rovného zacházení platná.

Názor soudu a komentář:
Soud vykládá směrnici 80/987 tak, že se vztahuje pouze na zaměstnance, jejichž zaměstnavatelé mohou být podle použitelného národního práva subjekty řízení týkajících se jejich aktiv využitelných ke kolektivnímu uspokojení věřitelů. Soud tak usuzuje z výslovného omezení obsaženého v článku 2

(1) směrnice, která v pododstavci a)

stanoví požadavek na národní zákony a jiné předpisy dotčených členských států upravit řízení, týkající se zaměstnavatelových aktiv využitelných ke kolektivnímu uspokojení nároků věřitelů. Soud uznává, že tato interpretace “může znamenat, že ochrana poskytovaná směrnicí se v jednotlivých členských státech liší v závislosti na odlišnostech mezi různými národními pravidly upravujícími řízení ke kolektivnímu uspokojování nároků věřitelů”. Soud však shledává, že tento výsle
d
ek je v souladu se záměrem směrnice, jímž je
snížení
zbývajících rozdílů a zabezpečení pouze
částečné harmonizace
.
Tento rozdíl v ochraně však nečiní směrnici neplatnou z důvodů porušení zásady rovného zacházení
.
“Soud je důsledně toho názoru, že zásada rovného zacházení vyžaduje, že v podobných situacích by zacházení nemělo být odlišné a v různých situacích by zacházení nemělo být stejné, pokud taková odlišnost není objektivně odůvodnitelná. “(+ SMW Winzersekt). Ve stávajícím případě soud uznává, že zde
e
xistuje takové objektivní odůvodnění, které shledává v obtížích zavedení jednotné
______________________________
2
Článek 2 (1) stanoví, že “zaměstnavatel se považuje za nacházejícího se v platební neschopnosti:
a) pokud byl podán návrh na zahájení řízení, podle příslušných zákonů, a jiných předpisů dotčených členských států, týkajících se aktiv zaměstnavatele využitelných ke kolektivnímu uspokojení věřitelů, a které umožňuje zohlednit i nároky podle článku 1 (1) a
b) pokud orgány, jež jsou příslušné podle uvedených zákonů a jiných předpisů:
- buď zahájily řízení
- nebo zjistily, že podnik, či obchod zaměstnavatele byl definitivně uzavřen a aktiva nepostačují ke krytí nákladů zahájení řízení.
úpravy platební neschopnosti ve všech členských státech, v situaci, kdy se národní předpisy značně odlišují. “Při výkonu pravomocí udělených jim článkem 100 Smlouvy, mají orgány Společenství možnost určitého uvážení, zejména pokud jde o možnost postupu k harmonizací pouze vetapách, vzhledem ke specifické povaze oblas
t
i, v níž je o harmonizaci usilováno a skutečnosti, že přijetí takovéhoto harmonizačního opatření je obecně těžké, neboť vyžaduje, aby příslušná instituce Společenství navrhla

na základě rozdílných, složitých národních pravidel, společná pravidla, která odpovídají cílům stanoveným ve Smlouvě a obdrží jednomyslný souhlas Rady” (*
Rewe-Zentrale; Assurance du Crédit).
Rozdíl stanovený článkem 2 (1) Směrnice 80/987 “vychází z koncepce platební neschopnosti a je založena na kritériu, jež je samo objektivní a oprávněné z důvodu výše uvedených obtíží s harmonizací”.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):