Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61973J0192

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 3 JULY 1974. VAN ZUYLEN FRERES V HAG AG. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE TRIBUNAL D' ARRONDISSEMENT OF LUXEMBOURG. CASE 192-73. Rozsudek ESD z 3. cervence 1974 Vec 192/73 Van Zuylen Fréres vs Hag AG /1974/ECR 731 "Hag I"

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1974 PAGES 0731 - 0745

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;CUSTOMS UNION;INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E036;157E009

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		[117] Terrapin · [469] Hag II


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
The HAG GF AG (hereinafter “HAG”) produces and distributes coffee decaffeinated by a process of its invention. It is the proprietor of several trade marks in the Federal Republic of Germany in which the essential element is the word “HAG”. HAG had also registered a number of trade marks, including “Kaffee HAG” in Belgium and set up a wholly-owned subsidiary there, the Kaffee HAG SA. The latter, to which HAG had assigned its Belgian trade-marks, had itself registered two trade marks, one of which includes, inter alia, the proprietory name “Café HAG”. In 1944 the Belgian Café HAG SA was seized as enemy property. The Belgian authorities subsequently sold the shares to the Van Oevelen family. In 1971 Café HAG SA assigned the Benelux marks which it held to Van Zuylen Frčres (“Van Zuylen”). When the German HAG company sought to sell coffee in Luxembourg, Van Zuylen initiated proceedings before the Tribunal d’Arrondissement of Luxembourg, seeking an injunction to prevent this.
The Tribunal d’Arrondissement stayed the proceedings and referred to the Court of Justice the question - as interpreted by the Court - whether the Article 30 and 36 prohibit the holder of a trade mark enjoying legal protection in a Member State from opposing the importation of products that legally bear the same trade mark in another Member State, where at the outset the two marks belonged to the same holder.

HAG GF AG (dále jen “HAG”) vyrábí a distribuuje kávu bez kofeinu, kterou kofeinu zbavuje vlastním vynálezem. HAG vlastní nekolik obchodních znacek ve Spolkové republice Nemecko, pricemž základem znacky je vždy slovo “HAG”. HAG má také zaregistrováno nekolik obchodních znacek v Belgii, vcetne Kaffee HAG, kde rovnež založil vlastní dcerinnou spolecnost Kaffee HAG SA. Jmenovaná dcerinná spolecnost, které HAG pridelil své belgické obchodní znacky, sama zaregistrovala dve obchodní znacky, z nichž jedna inter alia obsahuje jméno “Café HAG”. V roce 1944 byla belgická Café HAG SA konfiskována jako majetek neprítele. Belgické úrady následne akcie prodaly rodine Van Oevelen. V roce 1971 Café HAG SA pridelil své znacky v Beneluxu firme Van Zuylen Fréres (“Van Zuylen”). Když se nemecká spolecnost HAG pokoušela prodávat kávu v Luxemburku, Van Zuylen podala žalobu u Tribunal d´Arrondissement v Lucemburku ve snaze tomu zabránit.
Tribunal d´Arrondissement prerušil rízení a Soudnímu dvoru postoupil otázku, zda clánky 30 a 36 zakazují vlastníku obchodní znacky, která je chránena zákonem clenského státu, aby bránil importu výrobku, které, v souladu se zákonem jiného clenského státu, mají tutéž obchodní znacku, pricemž na zacátku patrily znacky jednomu vlastníku.

Názor soudu a komentář:
Article 30 of the Treaty prohibits quantitative restrictions on imports and all measures having an equivalent effect. Pursuant the derogation contained in Article 36, however, Article 30 does not preclude such restrictions as are justified inter alia on grounds of protection of industrial or commercial property. Constituting a derogation from the fundamental principle of free movement of goods, Article 36 is to be construed narrowly so as to admit only such derogations as are justified for the purpose of safeguarding the specific subject matter of the relevant property. Furthermore, under the second sentence of Article 36, the exercise of such right may not employed in a discriminatory fashion or so as to constitute a disguised trade restriction.
Under these principles, the Court had to determine whether the restriction to free movement of goods which resulted from the invocation of the trade mark right was justified as a necessary safeguard of the specific subject matter of the trade mark. The Court denies this. It points out that the exercise of a trade mark tends to contribute to the partitioning off of markets and to affect the free movement of goods (violation of Article 30); such restriction was particularly serious in so far as the trade mark right, unlike other rights of commercial and industrial property, is not subject to limitations in point of time.
This restriction of the free movement is not justified in the interest of protecting the specific subject matter of the trade mark right which, in the Court’s view, is to give a guarantee of origin to consumers. This object could, the Court argues, be safeguarded by other, less intrusive means than an import restriction.
In its answer, the Court lays particular emphasis on the fact that the trade marks of the different producers were of the same origin. The Court has not extended the rationale of the present judgement to other cases in which trade marks of separate origins were involved ( [117] Terrapin).
The judgement has been criticized in particular for not exhaustively examining the subject matter of the trade mark right. While the guarantee of origin is one aspect of the trade mark, it also serves the purpose of ensuring fair competition and securing that the undertaking which has developed the trade mark shall exclusively benefit from the goodwill attached to it. Furthermore, as advocate general Jacobs has pointed out in his opinion to [469] Hag II, the guarantee of origin refers to the “commercial origin” rather than the “historical origin”: “The consumer is not, I think, interested inthe genealogy of trade marks; he is interested in knowing who made the goods that he purchases.” Advocate General Jacobs, Case C-10/89, SUCAL v HAG [1990] ECR I-3711, 3735.
Finally, it has been pointed out that in the circumstances of the present case, where the conflict between two identical trade marks was the consequences of an act of state intervention rather than of agreement between the competitors, the danger of an isolation of the national markets was rather distant. Private actors could effect a partitioning off of the national markets only by way of agreement, according to which the owner of the trade mark right gives national licences to other producers. In such a case, however, the exhaustion of rights doctrine prevents a restriction to the free movement of goods (cf. e.g. [117] Terrapin).
The Court has met this critique and in Hag II taken account of the function the trade mark has in regard to undistorted competition and abrogated the notion of the common origin.

Clánek 30 smlouvy zakazuje kvantitativní omezení dovozu a všechna opatrení s rovnocenným úcinkem. Ve shode s výjimkou podle clánku 36 ale clánek 30 nevylucuje taková omezení, která jsou oduvodnena inter alia ochranou prumyslového nebo obchodního vlastnictví. Jelikož je výjimka ze základního principu volného pohybu zboží, clánek 36 je treba vykládat úzce tak, že pripouští pouze výjimky za úcelem zabezpecení ochrany specifického predmetu dotceného vlastnictví. Navíc podle druhé vety clánku 36 není dovoleno aplikovat výjimku diskriminacním zpusobem anebo tak, aby šlo o zastrené omezování obchodu.
Ve svetle techto zásad mel Soud rozhodnout, zda omezení volného pohybu zboží, které vyplývá z práv k obchodní znacce, bylo omezením nezbytným k zabezpecení ochrany specifického predmetu obchodní znacky. Soud toto popírá. Poukazuje na to, že výkon práv k obchodní znacce prispívá k rozdelování trhu a ovlivnuje volný pohyb zboží (v rozporu s clánkem 30); takováto omezení jsou obzvlášte závažná, neboť práva k obchodní znacce, na rozdíl od jiných práv obchodního a prumyslového vlastnictví, nejsou casove omezená. Tato prekážka volnému obchodování není oduvodnená v zájmu ochrany specifického predmetu práva k obchodní znacce, kterým, podle Soudu, je garance puvodu zboží pro zákazníky. Soud argumentuje, že tohoto muže být dosaženo jinými, méne rušivými prostredky, než omezením dovozu.
Ve své odpovedi Soud klade zvláštní duraz na skutecnost, že obchodní znacky ruzných výrobcu byly stejného puvodu. Soud nevztáhl pusobnost svého rozhodnutí na jiné prípady, které se zabývaly obchodními znackami ruzného puvodu (/117/ Terrapin).
Rozsudek byl kritizován zvlášte proto, že vycerpávajícím zpusobem neprozkoumal specifický predmet práva k obchodní znacce. Zatímco garance puvodu je jedním z aspektu obchodní práva k obchodní znacce, dalším je zajištení rovné souteže a to, že výlucne podnik, který obchodní znacku zavedl, bude profitovat z dobré povesti s ní spojené. Navíc, jak v prípadu Hag II poukázal advokát Jacobs, garance puvodu se vztahuje spíše k “obchodnímu puvodu” než “historickému puvodu”: “Spotrebitele myslím nezajímá genealogie obchodních znacek; zajímá ho kdo vyrobil zboží, které nakupuje.”11 Advokát Jacobs, prípad C-10/89, SUCAL v HAG (1990)ECR I-3711, 3735.
Konecne bylo receno, že za daných okolností, kde konflikt mezi dvemi identickými obchodními znackami byl dusledkem státní intervence spíše než dohodou mezi dvemi konkurenty, nebezpecí izolace národních trhu príliš nehrozí. Podnikatelé by meli rozdelit trhy pouze dohodou, na základe které by vlastník obchodní znacky udelil národní licence jiným výrobcum. V takovém prípade nicméne doktrína o vycerpání práv zabranuje omezení volného pohybu zboží (/117/ Terrapin).
Soud uznal tuto kritiku a v prípadu Hag II s ohledem na funkci, kterou ochranná znacka má ve vztahu k nerušené souteži zrušil pojem spolecného puvodu.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ARTICLE 36 ONLY ADMITS DEROGATIONS FROM THE FREE MOVEMENT OF GOODS TO THE EXTENT THAT SUCH DEROGATIONS ARE JUSTIFIED FOR THE PURPOSE OF SAFEGUARDING RIGHTS THAT CONSTITUTE THE SPECIFIC SUBJECT MATTER OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY. THUS THE APPLICATION OF THE LEGISLATION RELATING TO THE PROTECTION OF TRADE MARKS PROTECTS THE LEGITIMATE HOLDER OF THE TRADE MARK AGAINST INFRINGEMENT ON THE PART OF PERSONS WHO LACK ANY LEGAL TITLE.

2. THE EXERCISE OF A TRADE MARK RIGHT TENDS TO CONTRIBUTE TO THE PARTITIONING OFF OF THE MARKETS AND THUS TO AFFECT THE FREE MOVEMENT OF GOODS BETWEEN MEMBER STATES, ALL THE MORE SO SINCE - UNLIKE OTHER RIGHTS OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY - IT IS NOT SUBJECT TO LIMITATIONS IN POINT OF TIME. ACCORDINGLY, ONE CANNOT ALLOW THE HOLDER OF A TRADE MARK TO RELY UPON THE EXCLUSIVENESS OF A TRADE MARK RIGHT - WHICH MAY BE THE CONSEQUENCE OF THE TERRITORIAL LIMITATION OF NATIONAL LEGISLATION - WITH A VIEW TO PROHIBITING THE MARKETING IN A MEMBER STATE OF GOODS LEGALLY PRODUCED IN ANOTHER MEMBER STATE UNDER AN IDENTICAL TRADE MARK HAVING THE SAME ORIGIN. THIS IS ALSO THE CASE WHERE A THIRD PARTY DULY ACQUIRED THE PRODUCT IN THE FIRST STATE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):