Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61993J0279

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 11.února 1995 Věc C-279/93 Finanční úřad Kolín-Altstadt v Roland Schumacker Rozhodnutí o předběžné otázce 1995 ECR I-249 “Schumacker” JUDGMENT OF THE COURT OF 14 FEBRUARY 1995. FINANZAMT KOELN-ALTSTADT V ROLAND SCHUMACKER. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: BUNDESFINANZHOF - GERMANY. ARTICLE 48 OF THE EEC TREATY - PRINCIPLE OF EQUAL TREATMENT - TAXATION OF THE INCOME OF NON-RESIDENTS. CASE C-279/93.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1995 page I-0225

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Biehl Case C-175/88 Biehl v Administration de Contributions 1990 ESD I-1779 · Sotgiu Case 153/73 Sotgiu v Deutsche Bundespost 1974 ESD 153 · Bachmann Case C-204/90 Bachmann v Belgium 1993 ESD I-249


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Pan Roland Schumacker, belgické národnosti a s trvalým bydlištěm v Belgii, byl od 15.května 1988 do 31. prosince 1989 zaměstnán v Německu. Mzda, kterou dostával v tomto zaměstnání, tvořila jediný příjem rodiny; ani pan Schumacker, ani jeho manželka neměli žádný jiný zdroj příjmu. Podle dohody o dvojí zdanění, kterou Německo a Belgie uzavřely, celý příjem pana Schumackera podléhal dani z příjmu v Německu.
Německé daňové zákony v některých případech rozlišují zdanění osob s trvalým bydlištěm v Německu a cizinců. Jde zejména o to, že za prvé cizinci platí daně bez ohledu na své osobní a rodinné okolnosti, za druhé se na ně nevztahuje roční berní odhad daně z příjmu, a tudíž nemohou uplatňovat na konci roku vrácení přeplatků daně.
Poté, co finanční úřad zamítl žádost pana Schumackera o spravedlivý berní odhad, odvolal se pan Schuma cker k finančnímu soudu. Po dalším odvolání Federální finanční soud přerušil řízení a podle článku 177 Smlouvy se obrátil na ESD s těmito otázkami: (1) zda právo členských států stanovit podmínky, které se vztahují na daňovou povinnost občana jiného členského státu, je omezeno článkem 48; (2) Smlouvy; zda jsou rozdíly mezi zdaněním residentů a cizinců z jiných členských států zákonné a (3) zda článek 48 vylučuje předpisy, podle kterých by cizinci neměli nárok na výhody takových postupů, jako je výše popsaný roční berní odhad.
Mr Schumacker, of Belgian nationality and resident in Belgium, was employed in Germany from 15 May 1988 until 31 December 1989. The wage he received from this employment constituted the family’s sole source of income; neither Mr Schumacker nor his wife received any additional income. According to a Double Taxation Treaty concluded between Belgium and Germany, Mr Schumacker’s entire income was subject to German income taxation.
German taxation law in several respects distinguished between the taxation of residents and non-residents. In particular, non-residents were, firstly, taxed regardless of their personal and family circumstances and, secondly, they were excluded from the annual income tax assessment and could not therefore qualify for reimbursement of any overpaid tax at the end of the year.
When the Finanzamt (tax authority) rejected Mr Schumackers request for an equitable tax assessment, he appealed to the Finanzgericht (fiscal court). Upon further appeal, the Bundesfinanzhof (Federal Fiscal Court) stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice the questions (1) whether the right of Member States to lay down the conditions concerning the liability to taxation of a national of another Member State was limited by Article 48; (2) whether a distinction in respect of taxation between residents and non-residents from other Member States was lawful and (3) whether Article 48 precluded a regulation under which non-residents did not qualify for the benefit of procedures such as the annual tax assessment described above.

Názor soudu a komentář:
Ačkoli podle stávajících zákonů Společenství přímé zdanění nespadá jako takové do kompetence Společenství, pravomoci, které mají členské státy, musejí být přesto vykonávány v souladu se zákony Společenství”. Zejména právo na svobodu pohybu, které je obsahem článku 48 Smlouvy “vyžaduje, aby se upustilo od jakékoli diskriminace pracovníků z členských států, pokud jde, mimo jiné, o odměnu.” Rozdílné zdaňování občanů jiných členských států může představovat formu nezákonné diskriminace,
j
ak se o ní hovoří v článku 48 (
Biehl
).
Pokud jde o druhou otázku, zkoumá Soudní dvůr, zda rozlišování podle trvalého bydliště představuje podklad pro diskriminaci, která je článkem 48 zakázána, a pokud tomu tak je, zda ji lze objektivně ospravedlnit. Podle Soudem zavedeného precedenčního práva (

Sotgiu
), pravidla, která se týkají stejného zacházení, zakazují nejen přímé a zjevné formy diskriminace, ale také formy nepřímé a skryté. Rozdíly z důvodů trvalého bydliště představují nepřímou diskriminaci z důvodů národnosti, protože neresidenti jsou ve většině případů cizinci. ESD se proto táže, zda takovouto diskriminaci lze objektivně ospravedlnit.
Obecně vzato, rozdílné podmínky residentů a neresidentů mohou představovat opodstatnění pro rozdílné zacházení s občany jiných členských států. Ve většině případů dostává cizinec pouze část svého celkového příjmu na území jiného členského státu, zatímco jeho finanční zájmy se obvykle soustřeďují v místě jeho trvalého bydliště. Jeho osobní a rodinné okolnosti lze
p
roto zohlednit na území členského státu, kde trvale bydlí. Nicméně tak tomu není v projednávaném případě, kdy cizinec v zemi, kde má trvalé bydliště, nemá žádný podstatný příjem. V takovémto případě, jak argumentuje ESD, neexistuje žádný objektivní rozdíl

mezi situací neresidenta a residenta, kteří mají srovnatelná zaměstnání, rozdíl, který mohl odůvodnit rozdílné postupy při přihlížení k osobním a rodinným okolnostem plátce daně.
Soud také odmítá další argumentaci, předkládanou při řízení jako odůvodnění nepřímé diskriminace občanů jiných členských států. Zejména potřeba provázanosti daňových systémů (srovnej

Bachman
) nemůže ospravedlnit rozdílné zacházení s neresidenty: již dříve byl použit argument, že pouze členský stát, ve kterém má občan trvalé bydliště, má právo danit příjmy bez ohledu na místo jejich původu, aby se zabránilo tomu, že by osobní a rodinné okolnosti občana byly zohledňovány dvakrát. ESD tuto argumentaci odmítá, protože neodpovídá skutečnosti v případě, jako je tento, kdy jediný příje
m
pochází z práce, která je vykonávána v jiném členském státu, a v důsledku toho země, kde občan má trvalé bydliště, nemůže zohledňovat jeho osobní a rodinné okolnosti, protože v této zemi občan žádný další příjem nemá. A závěrem, ani administrativní potíž
e
při zjišťování příjmu cizinců nemohou ospravedlnit rozdílné zacházení s nimi. Soudní dvůr zdůrazňuje, že směrnice Rady 77/799/EEC
Ze dne 19.prosince
1977, týká se vzájemné spolupráce zainteresovaných úřadů a orgánů členských států v oblasti přímého zdanění (OJ 1977 L 366, str.15).
řeší způsob získávání informací.
Proto rozdílné zacházení s cizinci představuje nepřímou diskriminaci občanů jiných členských států, která je článkem 48 SES zakázána.
Je tomu tak nejen s ohledem na důležitá ustanovení, např. pravidla, která se týkají zohledňování osobních a rodinných okolností, ale také, jak ESD zdůrazňuje ve své odpovědi na třetí otázku, s ohledem na ustanovení procedurální povahy, jako je stanovení berního odhadu, který je předpokladem pro navrácení přeplatku daně. “Článek 48 Smlouvy vyžaduje, aby se procedurálně zacházelo stejně s občany, kteří nemají ve Společenství trvalé bydliště, i s residenty. Odmítn
u
tí poskytnout občanům, kteří ve Společenství trvalé bydliště nemají, výhody ročního vyrovnání, které jsou přístupné občanům s trvalým bydlištěm, představují neospravedlnitelnou diskriminaci.
“Although, as Community law stands at present, direct taxation does not as such fall within the purview of the Community, the powers retained by the Member States must nevertheless be exercised consistently with Community law”. In particular, the right to free movement contained in Article 48 of the Treat “requires the abolition of any discrimination between workers of the Member States as regards,
inter alia,
remuneration.” A different taxation of nationals of other Member States may constitute a form of unlawful discrimination covered by Article 48 (
Biehl
).
The Court therefore, with respect to the second question, examines whether a distinction on the ground of residence constitutes discrimination prohibited by Article 48 and, if so, whether it can be justified on objective grounds. Under the Court’s established case-law (
Sotgiu
), rules regarding equal treatment prohibit not only direct and overt forms of discrimination but also indirect and covert forms. A distinction on the basis of residence constitutes indirect discrimination by reason of nationality because non-residents are in the majority of cases foreigners. The Court therefore inquires whether such discrimination may be justified on objective grounds.
In general, the different situations of residents and non-residents may constitute a justification for a different treatment of nationals of other Member States. A non-resident, in most cases, receives only part of his total income in the territory of another Member State whereas his financial interests are usually centred at his place of residence. His personal and family circumstances may therefore be taken into account in the Member State where he resides. This is not true, however, in cases as the one presently at issue where the non-resident receives no significant income in the State of his residence. In such a case, the Court argues, there is no objective difference between the situations of a non-resident and a resident engaged in comparable employment such as to justify different treatment as regards the taking into account for taxation purposes of the taxpayer’s personal and family circumstances.
The Court also rejects the other arguments advanced in the proceedings as justifications for the indirect discrimination of nationals from other Member States. In particular, the need for cohesion of the tax system (cf.
Bachmann
) cannot justify the different treatment of non-residents: It had been argued that the Member State of residence was alone entitled to tax worldwide income; in order to avoid that the personal and family circumstances be taken into account twice, this had to be left to the Member State of residence. The Court rejects this argument because it does not hold true in a case like the present where the entire income derives from the work in a different Member State and where consequently the Member State of residence - for lack of any additional income - cannot take account of personal and family circumstances. Finally, neither the administrative difficulties in ascertaining the income of non-residents can justify the different treatment. The Court points out that Council Directive 77/799/EEC
Of 19 December 1977 concerning mutual assistance by the competent authorities of the Member States in the field of direct taxation (OJ 1977 L 366, p. 15).
provides for ways of obtaining information.
Thus, the different treatment of non-residents constitutes an indirect discrimination of nationals of other Member States, prohibited by Article 48.
This is true not only with respect to the substantive provisions - i.e. the rules regarding the taking into account of personal and family circumstances - but also - as the Court points out in answer to the third question - with respect to procedural provisions such as the annual tax assessment which is a prerequisite for the reimbursement of overpaid taxes. “Article 48 of the Treaty requires equal treatment at procedural level for non-resident Community nationals and resident nationals. Refusal to grant non-resident Community nationals the benefit of annual adjustment procedures which are available to resident nationals constitutes unjustified discrimination.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):