Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61993J0484

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD ze dne 14. listopadu 1995 Věc C-484/93 Peter Svensson a Lena Gustavsson v Ministre du Logement et de l´Urbanisme Řízení o předběžné otázce [1995] ECR I-3955 “Svensson and Gustavsson”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1995 page I-3955

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		- Casati, věc 203/80 Casati [1981] ECR 2595 - Gouda, věc C-288/89 Stichting Collectieve Antennenvoorziening Gouda and Others v Commisariaat voor de Media [1991] ECR I-4007 - Bachmann, věc C-204/90 Bachmann [1992] ECR I-249 - věc C- 300/90 Commission v Belgium [1992] ECR I-305 680J0203, 689J0288, 690J0204, 690J0300


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Peter Svensson and Lena Gustavsson, a married couple living in Luxembourg with their two children, intended to build a house there. For this purpose, they took a loan with the Comptoir d’Escopmte de Belgique SA, a bank established in Ličge (Belgium). When they applied for an interest subsidy provided for by the laws of Luxembourg, this was rejected on the ground that the Comptoir d’Escompte de Belgique SA was not approved in Luxembourg. Such approval, which is only being granted if the bank has been constituted or established in Luxembourg, whether as an agency or as a branch, was a precondition for the interest subsidy under the applicable regulations.
Mr Svensson and Mrs Gustavsson appealed against this decision. In the course of these proceedings, the Conseil d’État stayed the proceedings and referred to the Court of Justice the question whether the provisions of the Treaty of Rome, in particular Articles 67 and 71, preclude a Member State from making the grant of a housing benefit subject to the condition that the respective loans have been obtained from a credit institution approved in that Member State.

Peter Svensson a Lena Gustavsson, manželé žijící se svými dvěma dětmi v Lucemburku, se rozhodli postavit si v Lucemburku dům. Za tímto účelem si vzali půjčku u Comptoir d´Escompte de Belgique SA, což byla banka se sídlem v Liége (Belgie). Jejich žádost o příspěvek na úroky z půjčky upravená lucemburským
p
rávem však byla zamítnuta. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že banka Comptoir d´Escompte de Belgique SA nebyla Lucemburskem schválena. Toto schválení, které se uděluje pouze bankám, které byly založeny nebo vznikly v Lucembursku, ať už v postavení zástu
p
ce nebo jako organizační složka, bylo na základě aplikovatelných předpisů podmínkou pro přiznání příspěvku na úroky.
Pan Svensson a paní Gustavsson se proti tomuto rozhodnutí odvolali. V průběhu řízení došlo k jeho přerušení a Conseil d´État (Státní rada) předložil Soudnímu dvoru otázku, zda ustanovení Římské smlouvy, zejména články 67 a 71, brání členským státům, aby podmiňovaly přiznání příspěvku na stavění tím, že odpovídající půjčka bude získána od úvěrové instituce, jejíž působnost na daném území byl
a
v uvedeným členským státem schválena

Názor soudu a komentář:
The Court analyses the question referred to it under the provisions of Articles 67 and 59 of the Treaty.
With respect to Article 67, the Court restates that according to its case-law (
Casati
), this provision does not have the effect of abolishing restrictions on movements of capital by the end of the transitional period but that, according to Article 69 of the Treaty, such abolition is a matter for Council directives.
Cf. now Articles 73a, 73b EC Treaty, in force as from 1 January 1994.
However, Council Directive 88/361/EEC
Of 24 June 1988 for the implementation of Article 67 of the Treaty (OJ 1988 L 178, p. 5). This directive has subsequently been abrogated by the Treaty of Maastricht; its content has been substituted by Articles 73a - 73g of the EC Treaty.
has brought about a liberalization with respect to capital movements as the one presently at issue.
Article 1 of Directive 88/361 provides:
“Without prejudice to the following provisions, Member States shall abolish restrictions on movements of capital taking place between persons resident in Member States. To facilitate application of this directive, capital movements shall be classified in accordance with the nomenclature in Annex I.”
Annex I under Heading VIII refers to short-term, medium-term and long-term financial loans and credits, thus also covering loans of the kind in issue presently.
The Court therefore goes on to ascertain whether the requirement set out by the Grand-Ducal Regulation constitutes an obstacle to the movements of capital thus liberalized. It finds that “[p]rovisions implying that a bank must be established in a Member State in order for recipients of loans residing in its territory to obtain an interest rate subsidy from the State out of public funds are liable to dissuade those concerned from approaching banks established in another Member State and therefore constitute an obstacle to movements of capital such as bank loans.”
The Court goes on to examine the restrictions at issue in the light of the freedom to provide services since building loans provided by banks constitute services within the meaning of Article 59 of the Treaty. The liberalization of such services, according to Article 62 (2) of the Treaty, “shall be effected in step with the progressive liberalization of movement of capital”; also the provision of banking services for loans as the one in issue are therefore already liberalized. Article 59 of the Treaty also contains a principle of non-discrimination which prohibits a rule that makes the grant of an interest subsidy subject to an establishment-requirement. Such discrimination can, as provides Article 56 (1) of the Treaty, to which Article 66 refers, only be justified on grounds of the general interest.
As from 1 January 1994 (cf. Article 73a EC Treaty), exceptions are admissible only under the narrower conditions of Articles 73d and 73e.
The Court does not accept that general interest grounds justified the discrimination in the present case. In particular, the Court rejects the argument that the establishment requirement was to be upheld as part of the financing scheme for the housing subsidy. It had been argued in the proceedings that the housing subsidies amounted to nearly 1 % of the national budget, a sum which was partly recovered by a profit tax on financial establishments; the establishment requirement was therefore a necessary element of the financing scheme. The Court rejects this argument, pointing out that “economic aims” could not constitute general interest grounds (
Gouda
). Such financial aspects could only be deemed general interest grounds in cases where the discriminatory requirement has a direct link to the financing plan and where consequently it had to be preserved in order to maintain the integrity of the relevant fiscal regime (
Bachmann;
Case C-300/90). This was not the case presently.
The Court therefore rules that the establishment (approval) requirement was incompatible with Article 59 and 67 of the Treaty.

Soudní dvůr předloženou otázku analyzoval na základě ustanovení článků 67 a 59 Smlouvy.
Ve vztahu k článku 67 Soud prohlásil, že v souladu se závěry vyplývajícími z jeho judikatury (
Casati
) nemá toto ustanovení za následek, že omezení volného pohybu kapitálu budou zrušena ke konci přechodného období, ale že takové zrušení je ve smyslu článku 69 Smlouvy záležitostí úpravy směrnicemi Rady.
1
1
Nyní článek 73a, 73b Smlouvy ES, účinné od 1 ledna 1994.
zavedla Liberalizace pohybů kapitálu o jaký se jednalo v dané věci
2
3
Z 24. června 1988 o implementaci článku 67 Smlouvy (OJ 1988 L 178, str. 5). Tato směrnice byla následně zrušena Maastrichtskou smlouvou; její obsah byl nahrazen články 73a - 73g Smlouvy ES.
byla zavedena směrnicí Rady 88/361/EHS
3
2
Článek 1 Směrnice 88/631 stanoví:
“Bez ohledu na následující ustanovení, členské státy zruší omezení pohybů kapitálu, ke kterým dochází mezi osobami pobývajícími v členských státech. K usnadnění aplikace této směrnice budou pohyby kapitálu klasifikovány v souladu s nomenklaturou obsaženou v Příloze I.”
Příloha I, hlava VIII odkazuje na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé finanční půjčky a úvěry, to znamená, že se vztahuje i na druh půjčky, o kterou v dané věci šlo.
Soud proto pokračoval hodnocením, zda je požadavek stanovený lucemburským předpisem překážkou pohybů kapitálu, které byly uvedenou směrnicí liberalizovány. Soudní dvůr zde došel k závěru, že “ustanovení, ze kterého vyplývá, že banka musí být zřízena ve členském státě, aby příjemci půjčky pobývající na území tohoto státu získali příspěvek na úroky z veřejných fondů státu, může dotčené osoby odradit od kontaktování banky v jiném členském státě a tím
v
ytvořit překážku pohybů kapitálu, jakými jsou půjčky od bank.”
Soudní dvůr pak daná omezení zkoumal ve světle svobody poskytovat služby, neboť poskytování stavebních půjček bankami představuje službu ve smyslu článku 59 Smlouvy. Na základě článku 62(2) Smlouvy je třeba liberalizaci těchto služeb “realizovat současně s postupující liberalizací kapitálu”; proto také poskytování bankovních služeb spočívajících v půjčování peněz, jako tomu bylo v dané věci, již byly liberalizovány. Článek 59 Smlouvy také obsa
h
uje zásadu zákazu diskriminace, která vylučuje normy, které podmiňují poskytnutí státního příspěvku zřízením subjektu v daném členském státě. Jak stanoví článek 56(1) Smlouvy, na který odkazuje článek 66, takový požadavek je oprávněný pouze z důvodu veřej
ného zájmu.4
4
Od 1. ledna 1994 (článek 73a Smlouvy ES), výjimky jsou přípustné pouze podle nejúžeji koncipovaných podmínek článků 73d a 73e.

Soud odmítl argument, že v dané věci důvody obecného zájmu ospravedlňují diskriminaci. Zejména odmítl, že požadavek zřízení banky v daném členském státě je třeba považovat za součást finančního systému stavebních podpor. V rámci řízení se objevil argument, že stavební příspěvky tvoří téměř 1 % státního rozpočtu, přičemž tato částka byla částečně pokryta daní ze zisku finančních institucí zřízených v daném členském státě; požadavek zřízení byl proto nezbytným prvkem finančního systému. Soud te
n
to argument odmítl s tím, že “ekonomické cíle” nemohou být klasifikovány jako důvody obecného zájmu (
Gouda
). Takové finanční aspekty mohou být považovány za důvody obecného zájmu pouze v případech, kdy tento diskriminační požadavek má přímý vztah k finančnímu plánu a kde je třeba jej následně zachovat za účelem udržení integrity relevantního fiskálního systému (
Bachmann;
věc C-300/90). O to však v dané věci nešlo.
Soud proto rozhodl, že požadavek zřízení banky (schválení jejího působení) v daném státě je neslučitelný s ustanoveními článků 59 a 67 Smlouvy.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):