Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 27 září 1988 Spojené věci 89, 104, 114, 116, 117 a 125 až 129/85 A. Ahlström Osakeyhtiö a ostatní v. Komise Evropských společenství Žaloba na neplatnost [1988] SbSD 5193 "Ahlström"

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Věc 22/71, Béguelin Import/G.L. Import Export, 1971 SbSD 949


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Komise uložila svým rozhodnutím z 19. 12. 1984 pokutu za porušování komunitárního soutěžního práva společnostem vyrábějícím dřevní buničinu. Pokutu uložila Komise i sdružení těchto společností. Všechny společnosti měly své sídlo mimo Společenství. Komise vinila společnosti a jejich sdružení z narušování soutěže, kterého se měly dopustit tím, že jednaly ve vzájemné shodě pokud jde o cenové nabídky svým zákazníkům ve Společenství, účtované ceny těmto zákazníkům a cenová doporučení. Výrobci dřevní buničiny a jejich sdružení toto rozhodnutí napadli žalobou na neplatnost. Tvrdili, že Komise špatně určila teritoriální působnost čl. 81 a násl. Smlouvy ES (dříve čl. 85 a násl.). Tvrdili, že Komise může potrestat protisoutěžní jednání jenom uvnitř společného trhu. Navíc tvrdili, že mezinárodní právo veřejné zakazuje aplikovatelnost komunitárního práva na jednání mimo území Společenství, a to i tehdy, kdy takovéto jednání má ekonomické dopady uvnitř Společenství. Navíc, podle nich suverenita nečlenských států EU by byla dotčena, neboť dovozní a vývozní aktivity podniků v těchto státech by byly omezeny.
Jedna ze Společností se sídlem ve Finsku navíc namítala, že na ni se vztahují pouze soutěžní pravidla obsažená v dohodě o volném obchodu mezi Finskem a Společenstvím a nikoli komunitární soutěžní pravidla. Podle čl. 29 dohody o volném obchodu mezi Finskem a Společenstvím byla Komise povinna konzultovat s Finskem opatření, která zamýšlela přijmout.

Názor soudu a komentář:
Soud nejdříve diskutuje otázku teritoriální působnosti čl. 81 (dříve 85) Smlouvy ES. Poukazuje, že hlavní zdroj zásobování dřevní buničinou leží mimo Společenství. Trh má proto světovou dimenzi. Pokud výrobci dřevní buničiny, se sídlem mimo území Společenství prodávají přímo odběratelům se sídlem ve Společenství a pokud se na trhu Společenství zapojují do cenové soutěže, jde o soutěž uvnitř Společenství. Soud shledává, že tam, kde tito výrobci v rozporu s pravidly férového obchodu slaďují své ceny účtované svým zákazníkům ve Společenství, tam má jejich jednání ve vzájemné shodě za svůj cíl a účinek omezování soutěže uvnitř Společenství. Komise tudíž správně posoudila teritoriální působnost komunitárního kartelového práva ve vztahu ke společnostem se sídlem mimo Společenství.
Pokud jde o tvrzení, že rozhodnutí Komise bylo v rozporu s mezinárodním právem veřejným, Soud poznamenal, že porušení čl. 81 (dříve čl. 85) Smlouvy ES spočívá v chování, které se sestává ze dvou prvků. Jde jednak o uzavření kartelové dohody a dále o její realizaci. Pokud by použitelnost a aplikovatelnost soutěžně-právních kartelových zákazů měla záviset na místě uzavření kartelové dohody, výsledkem by bylo, že podniky by měly jednoduchou možnost tyto zákazy obcházet. Rozhodující faktor je proto místo její realizace. Výrobci v dotčeném případě realizovali své cenové dohody uvnitř společného trhu. Tudíž aplikace komunitárního kartelového práva je v souladu s principem teritoriality podle mezinárodního práva veřejného. Soud neshledává žádné porušení mezinárodního práva veřejného.
Soud nicméně prohlašuje za neplatnou tu část rozhodnutí Komise, která směřuje proti chování sdružení výrobců dřevní buničiny. Cenová doporučení sdružení nelze odlišit od cenových dohod uzavřených společnostmi, které jsou členy sdružení a navíc sdružení nehrálo samostatnou úlohu při realizaci dohod.
Pokud jde o tvrzení finských výrobců dřevní buničiny, Soud poukazuje, že dohoda o volném obchodu mezi Finskem a společenstvím předpokládá, že ve smluvních stranách existují předpisy, které jim umožňují zasahovat proti kartelům. Pokud jde o Společenství jsou těmito předpisy čl. 81 a násl. (dříve č. 85 a násl.) Smlouvy ES. Dohoda o volném obchodě nebrání aplikaci těchto pravidel. Navíc finské společnosti se účastnily kartelové dohody s výrobci z ostatních nečlenských zemí. Nebyl to proto pouze obchod s Finskem, který byl dotčen. V takovéto situaci by postoupení věci Společnému výboru Finska a Společenství nemohlo vést k přijetí odpovídajících opatření. Výlučná aplikovatelnost dohody o volném obchodu musí být proto odmítnuta.
Pokud jde o určení teritoriální působnosti komunitárního soutěžního práva, Soud vychází, stejně jako dříve (Béguelin) z toho, že rozhodující je, zda protisoutěžní chování mimo Společenství má své dopady uvnitř Společenství.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):