Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61984J0161
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 28 JANUARY 1986. PRONUPTIA DE PARIS GMBH V PRONUPTIA DE PARIS IRMGARD SCHILLGALLIS. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE BUNDESGERICHTSHOF. COMPETITION - FRANCHISE CONTRACTS. CASE 161/84.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1986 PAGES 0353 - 0389
Předmět (klíčová slova):
Keywords		COMPETITION;RULES APPLYING TO UNDERTAKINGS;EXCLUSIVE AGREEMENTS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E085;367R0067
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. A SYSTEM OF FRANCHISE AGREEMENTS FOR THE DISTRIBUTION OF GOODS WHICH ALLOWS THE FRANCHISOR TO DERIVE FINANCIAL BENEFIT FROM A SET OF BUSINESS METHODS AND THE REPUTATION OF A BUSINESS NAME DOES NOT IN ITSELF INTERFERE WITH COMPETITION. THE COMPATIBILITY OF SUCH FRANCHISE AGREEMENTS WITH ARTICLE 85 (1) OF THE TREATY CANNOT BE ASSESSED IN ABSTRACTO BUT DEPENDS ON THE PROVISIONS CONTAINED THEREIN AND ON THEIR ECONOMIC CONTEXT.

2. THE PROVISIONS OF FRANCHISE AGREEMENTS FOR THE DISTRIBUTION OF GOODS WHICH ARE STRICTLY NECESSARY FOR THE FUNCTIONING OF THE SYSTEM OF FRANCHISES DO NOT CONSTITUTE RESTRICTIONS OF COMPETITION FOR THE PURPOSES OF ARTICLE 85 (1) OF THE TREATY. THAT IS TRUE OF PROVISIONS WHICH PREVENT THE KNOW-HOW AND ASSISTANCE PROVIDED BY THE FRANCHISOR FROM BENEFITING HIS COMPETITORS. IT IS ALSO TRUE OF PROVISIONS WHICH ESTABLISH THE CONTROL STRICTLY NECESSARY FOR MAINTAINING THE IDENTITY AND REPUTATION OF THE NETWORK IDENTIFIED BY THE FRANCHISOR' S BUSINESS NAME OR SYMBOL. HOWEVER, PROVISIONS WHICH SHARE MARKETS BETWEEN THE FRANCHISOR AND THE FRANCHISEES OR BETWEEN FRANCHISEES CONSTITUTE RESTRICTIONS OF COMPETITION FOR THE PURPOSES OF THAT ARTICLE.

3. THE FACT THAT THE FRANCHISOR MAKES PRICE RECOMMENDATIONS TO THE FRANCHISEE DOES NOT CONSTITUTE A RESTRICTION OF COMPETITION, SO LONG AS THERE IS NO CONCERTED PRACTICE BETWEEN THE FRANCHISOR AND THE FRANCHISEES OR BETWEEN THE FRANCHISEES THEMSELVES FOR THE ACTUAL APPLICATION OF SUCH PRICES.

4. FRANCHISE AGREEMENTS FOR THE DISTRIBUTION OF GOODS WHICH CONTAIN PROVISIONS SHARING MARKETS BETWEEN THE FRANCHISOR AND THE FRANCHISEES OR BETWEEN THE FRANCHISEES THEMSELVES ARE IN ANY EVENT LIABLE TO AFFECT TRADE BETWEEN MEMBER STATES, EVEN IF THEY ARE ENTERED INTO BETWEEN UNDERTAKINGS ESTABLISHED IN THE SAME MEMBER STATE, IN SO FAR AS THEY PREVENT FRANCHISEES FROM ESTABLISHING THEMSELVES IN ANOTHER MEMBER STATE.

5. IN VIEW OF THE PARTICULAR CHARACTERISTICS OF SUCH AGREEMENTS, IN COMPARISON WITH EXCLUSIVE DEALING AGREEMENTS, REGULATION NO 67/67 IS NOT APPLICABLE TO FRANCHISE AGREEMENTS FOR THE DISTRIBUTION OF GOODS.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. ledna 1986, Pronuptia de Paris GmbH proti Pronuptia de Paris Irmgard Schillgalis, C-161/84, Recueil 1986, s. 353

Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Bundesgerichtshof – Německo. Hospodářská soutěž – franšízové dohody.

Předmět:

O výkladu článku 85 Smlouvy o EHS a nařízení Komise č. 67/67/EHS ze dne 22. března 1967 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o výhradním prodeji.

Skutkové okolnosti:

(Část „Skutkové okolnosti“ neuvedena)

Odůvodnění:

1 Usnesením ze dne 15. května 1984, došlým Soudnímu dvoru dne 25. června 1984, Bundesgerichtshof položil Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS několik předběžných otázek týkajících se výkladu článku 85 Smlouvy o EHS a nařízení Komise č. 67/67 ze dne 22. března 1967 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o výhradním prodeji (Úř. věst. 1967, s. 849) s cílem zjistit, zda jsou tato ustanovení použitelná na franšízové dohody.

2 Tyto otázky vyvstaly v rámci sporu mezi společností Pronuptia de Paris GmbH z Frankfurtu nad Mohanem (dále jen „poskytovatel franšízy“), dceřinou společností francouzské společnosti stejného názvu, a I. Schillgalis, která vykonává obchodní činnost v Hamburku pod názvem Pronuptia de Paris (dále jen „nabyvatel franšízy“), týkajícího se povinnosti nabyvatele franšízy uhradit poskytovateli franšízy nedoplatky licenčních poplatků ze svého obratu za roky 1978 až 1980.

3 Francouzská mateřská společnost poskytovatele franšízy dodává pod ochrannou známkou „Pronuptia de Paris“ svatební šaty a ostatní oděvní výrobky nošené u příležitosti svateb. Ve Spolkové republice Německo je distribuce těchto výrobků zajišťována prostřednictvím obchodů provozovaných přímo její dceřinou společností nebo obchodů patřících nezávislým prodejcům, kteří jsou svázáni s mateřskou společností franšízovými dohodami, jež vlastním jménem a zároveň jménem mateřské společnosti uzavřela dceřiná společnost.

4 Na základě tří smluv podepsaných dne 24. února 1980 nabyvatel franšízy získal franšízu pro tři různé oblasti, Hamburk, Oldenburg a Hannover. Znění těchto tří smluv je prakticky totožné. Obsahují konkrétně tato ustanovení.

5 Poskytovatel franšízy:

- uděluje nabyvateli franšízy pro území vymezené v mapě přiložené k této smlouvě výlučné právo užívat ochrannou známku Pronuptia de Paris pro účely prodeje jeho výrobků a služeb a právo provádět reklamu na tomto území; - se zavazuje, že na dotyčném území neotevře žádné další obchody Pronuptia a nebude dodávat žádné zboží nebo služby třetím osobám na uvedeném území;

- se zavazuje pomáhat nabyvateli franšízy, pokud jde o obchodní hlediska jeho obchodní činnosti, reklamu, zařízení a výzdobu obchodu, školení zaměstnanců, techniku prodeje, módu a výrobky, nákup, marketing a obecně vše, co může podle jeho zkušeností přispět ke zvýšení obratu a rentability podniku nabyvatele franšízy.

6 Nabyvatel franšízy, který zůstává jediným vlastníkem svého podniku a nese všechna jeho rizika, se zavazuje:

- prodávat zboží s použitím obchodní firmy a ochranné známky „Pronuptia de Paris“ pouze v obchodě uvedeném ve smlouvě, který musí být zařízen a vyzdoben především pro prodej svatebního zboží v souladu s pokyny poskytovatele franšízy, s cílem rozvíjet pověst značky obchodního řetězce Pronuptia, a který může být přemístěn nebo pozměněn pouze se souhlasem poskytovatele franšízy; - nakupovat od poskytovatele franšízy 80 % svatebních šatů a doplňků, spolu s určitým podílem koktejlových a večerních šatů, jenž stanoví nabyvatel franšízy sám, a zbytek nakupovat pouze od dodavatelů schválených poskytovatelem franšízy;

- zaplatit poskytovateli franšízy za poskytnuté výhody jednorázový vstupní poplatek za smluvní území ve výši 15 000 DM a po dobu trvání smlouvy licenční poplatek ve výši 10 % z celkového obratu z prodeje výrobků Pronuptia a veškerého dalšího zboží, kromě večerních šatů koupených od jiných dodavatelů než Pronuptia;

- považovat ceny navržené poskytovatelem franšízy za doporučené maloobchodní ceny, aniž je dotčena jeho svoboda sám stanovit vlastní ceny;

- provádět reklamu na smluvním území pouze se souhlasem poskytovatele franšízy a v každém případě ve shodě s reklamou poskytovatele franšízy prováděnou na mezinárodní a národní úrovni, šířit katalogy a další reklamní prostředky dodané poskytovatelem franšízy podle svých nejlepších schopností a obecně uplatňovat jím poskytované obchodní metody;

- učinit z prodeje svatebního zboží svůj hlavní cíl;

- zdržet se po dobu platnosti smlouvy a jednoho roku po ukončení smlouvy jakéhokoliv soutěžení s obchodem Pronuptia, a zejména zahájení obchodní činnosti, jejíž předmět je totožný nebo podobný předmětu obchodní činnosti vykonávané podle smlouvy, nebo přímé či nepřímé účasti na takové činnosti, na území Spolkové republiky Německo, včetně Západního Berlína, nebo v oblasti, ve které je již Pronuptia jakýmkoli způsobem zastoupena; - nepřevést na třetí osoby práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy nebo podnik bez předchozího souhlasu poskytovatele franšízy, přičemž poskytovatel franšízy neodepře svůj souhlas v případě převodu ze zdravotních důvodů, jestliže nová smluvní strana prokáže, že je finančně zdravá a není žádným způsobem konkurentem poskytovatele franšízy.

7 Soud prvního stupně rozsudkem uložil nabyvateli franšízy zaplatit 158 502 DM za nedoplatky licenčních poplatků z jeho obratu za roky 1978 až 1980; nabyvatel franšízy podal proti tomuto rozsudku odvolání k Oberlandesgericht Frankfurt am Main, v němž uplatňoval, aby se vyhnul placení těchto nedoplatků, že předmětné smlouvy jsou v rozporu s čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS a nevztahuje se na ně bloková výjimka udělená určitým kategoriím dohod o výhradním prodeji podle nařízení Komise č. 67/67. Rozsudkem ze dne 2. prosince 1982 Oberlandesgericht vyhověl argumentaci nabyvatele franšízy. Rozhodl, že vzájemné závazky exkluzivity představují omezení hospodářské soutěže na společném trhu, jelikož poskytovatel franšízy nemůže dodávat jiným prodejcům na smluvním území a nabyvatel franšízy může nakupovat a dále prodávat jiné zboží z jiných členských států pouze v omezeném rozsahu. Jelikož se na tyto smlouvy nevztahuje výjimka podle čl. 85 odst. 3, musejí být podle jeho názoru považovány za neplatné podle čl. 85 odst. 2. Pokud jde o otázku výjimky, Oberlandesgericht se především domníval, že není povinen rozhodnout, zda jsou franšízové dohody v zásadě vyjmuty z oblasti působnosti nařízení Komise č. 67/67. Podle jeho názoru dotčené dohody v každém případě zahrnují závazky, které jsou nad rámec závazků popsaných v článku 1 tohoto nařízení a mají za následek omezení hospodářské soutěže, na která se nevztahuje článek 2.

8 Poskytovatel franšízy podal proti tomuto rozsudku dovolání k Bundesgerichtshof, argumentuje, že rozsudek vydaný v prvním stupni by měl být potvrzen. Bundesgerichtshof byl toho názoru, že rozhodnutí o dovolání závisí na výkladu práva Společenství. V důsledku toho požádal Soudní dvůr, aby rozhodl o těchto předběžných otázkách:

a) Je nařízení o blokové výjimce použitelné i v případě, kdy účastníky jedné strany smlouvy je několik podniků sice právně nezávislých, avšak spojených obchodními vazbami, a tyto podniky tvoří pro účely smlouvy jeden hospodářský subjekt? b) Vztahuje se nařízení o blokové výjimce, a zejména jeho čl. 1 odst. 1 písm. c), na závazek nabyvatele franšízy provádět reklamu pouze s předchozím souhlasem poskytovatele franšízy, způsobem, který je v souladu s jím prováděnou reklamou, a za použití jím dodávaného reklamního materiálu a obecně uplatňovat obchodní metody poskytovatele franšízy? Je v této souvislosti podstatné, že reklamní materiál poskytovatele franšízy obsahuje cenová doporučení, která nejsou závazná? c) Vztahuje se nařízení o blokové výjimce, a zejména jeho čl. 1 odst. 1 písm. b), čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 2 odst. 2 písm. b), na závazek nabyvatele franšízy omezit prodej smluvního zboží výlučně nebo alespoň z velké části na konkrétní obchodní prostory, zvlášť pro tento účel upravené? d) Vztahuje se nařízení o blokové výjimce, a zejména jeho čl. 1 odst. 1 písm. b), na závazek nabyvatele franšízy, který je povinen nakupovat většinu svých zásob od poskytovatele franšízy, realizovat zbývající část nákupu zboží, které je předmětem smlouvy, výhradně u dodavatelů schválených poskytovatelem franšízy? e) Dovoluje nařízení o blokové výjimce závazek poskytovatele franšízy poskytovat nabyvateli franšízy obchodní, reklamní a odbornou pomoc?“


K první otázce

9 Společnost Pronuptia de Paris GmbH z Frankfurtu nad Mohanem, poskytovatel franšízy, uplatňuje, že systém franšízových dohod umožňuje spojit výhody plynoucí z formy distribuce, která je jednotná navenek (jako např. systém dceřiných společností), s distribucí zboží prostřednictvím nezávislých prodejců, kteří sami nesou riziko odbytu. Systém je tvořen sítí vertikálních dohod určených k zajištění jednotné prezentace vůči veřejnosti a posiluje konkurenceschopnost poskytovatele franšízy na horizontální úrovni, tedy vůči jiným formám distribuce. Umožňuje podniku, který by k tomu jinak neměl potřebné finanční zdroje, vytvořit za hranicemi vlastního regionu distribuční síť, jíž se mohou jako nabyvatelé franšízy a při zachování své nezávislosti účastnit malé podniky. Vzhledem k těmto výhodám se čl. 85 odst. 1 nepoužije, jestliže franšízové dohody neobsahují omezení svobody smluvních stran, která jdou nad rámec těch, jež nutně vyplývají z povahy franšízového systému. Závazky výhradních dodávek a odběru, jsou-li určeny k zajištění jednotného sortimentu, povinnosti jednotné reklamy a zařízení obchodu a zákaz prodeje zboží dodaného podle smlouvy v jiných obchodech jsou vlastní samotné povaze franšízové dohody a nespadají do oblasti působnosti čl. 85 odst. 1.

10 Paní Schillgalis, nabyvatel franšízy, navrhuje odpovědět na první otázku kladně. Nejvýznamnějším znakem sporných smluv je územní ochrana poskytovaná nabyvateli franšízy. Tyto smlouvy nemohou být porovnávány se smlouvami o obchodním zastoupení, protože na rozdíl od obchodních zástupců jednají nabyvatelé franšízy vlastním jménem a na vlastní účet a nesou riziko odbytu. Dotčený systém franšízových dohod má za následek významná omezení hospodářské soutěže vzhledem ke skutečnosti, že Pronuptia je, jak sama uvádí, francouzským největším světovým dodavatelem svatebních šatů a doplňků.

11 Francouzská vláda tvrdí, že čl. 85 odst. 1 je použitelný na franšízové dohody o distribuci určitého výrobku uzavřené s nezávislými obchodníky, avšak vzhledem k jejich pozitivním aspektům nemusí být vůči nim nutně uplatněn.

12 Komise zdůrazňuje, že oblast působnosti čl. 85 odst. 1 není omezena na určité typy smluv, a vyvozuje, že jsou-li splněny jeho podmínky, použije se čl. 85 odst. 1 rovněž na smlouvy, jejichž předmětem je kromě dodávek zboží také převod obchodní firmy, zapsané nebo nezapsané ochranné známky a poskytování služeb.

13 Především je třeba podotknout, že franšízové dohody, jejichž legalita doposud nebyla před Soudním dvorem zpochybněna, mohou mít nejrůznější povahu. Z argumentace vedené u Soudního dvora vyplynulo, že je třeba rozlišovat mezi různými druhy franšízových dohod, zejména: servisní franšízy, na základě nichž nabyvatel franšízy poskytuje určitou službu pod obchodním označením, obchodní firmou nebo též ochrannou známkou poskytovatele franšízy a dodržuje při tom jeho pokyny; výrobní franšízy, na základě nichž nabyvatel franšízy vyrábí zboží podle pokynů poskytovatele franšízy a prodává je pod jeho ochrannou známkou; a konečně distribuční franšízy, na základě nichž nabyvatel franšízy pouze prodává určité výrobky v obchodu, který nese obchodní firmu nebo obchodní označení poskytovatele franšízy. Soudní dvůr se vysloví pouze k tomuto třetímu typu smluv, na který výslovně poukazují otázky položené vnitrostátním soudem.

14 Je třeba poznamenat, že slučitelnost dohod o distribuční franšíze s čl. 85 odst. 1 nemůže být posuzována abstraktně, nýbrž v závislosti na ustanoveních, která obsahují. S cílem dát vnitrostátnímu soudu náležitou odpověď bude Soudní dvůr vycházet ze smluv jako je ta, která je popsána výše.

15 V systému distribučních franšíz tohoto druhu podnik, který se etabloval na určitém trhu jako distributor, a tedy vyvinul určité obchodní metody, dává nezávislým obchodníků za úplatu možnost, aby se etablovali na jiných trzích používajíce obchodního označení a obchodních metod distributora, které mu přinesly úspěch. Spíše než způsob prodeje je to pro podnik cesta, jak získat finanční výhody ze svých odborných znalostí bez vynaložení vlastního kapitálu. Tento systém rovněž zpřístupňuje obchodníkům, kteří nemají potřebné zkušenosti, metody, ke kterým by jinak dospěli pouze za cenu značného úsilí, a umožňuje jim profitovat z pověsti obchodního označení. Dohody o distribuční franšíze se v tomto ohledu liší od obchodních zastoupení i od smluv, které začleňují schválené prodejce do sítě selektivní distribuce, jež nezahrnují užívání jednotného obchodního označení, uplatňování jednotných obchodních metod, ani placení licenčních poplatků za udělené výhody. Takovýto systém, pomocí něhož může poskytovatel franšízy zhodnotit svůj úspěch, sám o sobě nenarušuje hospodářskou soutěž. Má-li systém fungovat, je třeba, aby byly splněny dvě podmínky.

16 Zaprvé, poskytovatel franšízy musí být s to předat nabyvatelům franšízy své know-how a poskytnout jim nezbytnou pomoc s cílem umožnit jim uplatnění svých metod bez toho, že by podstupoval riziko, že toto know-how a tuto pomoc využijí, byť jen nepřímo, konkurenční podniky. Je zřejmé, že ustanovení nezbytná pro vyloučení uvedeného rizika nepředstavují omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1. Stejné platí pro doložku zakazující nabyvateli franšízy po dobu platnosti smlouvy a po přiměřenou dobu po jejím ukončení otevřít obchod stejné nebo podobné povahy v oblasti, kde může konkurovat některému členu sítě. To samé lze říct o závazku nabyvatele franšízy nepřevést svůj obchod bez předchozího souhlasu poskytovatele franšízy: toto ustanovení má zabránit konkurenčním podnikům, aby nepřímo využívaly poskytnuté know-how a pomoc.

17 Zadruhé, poskytovatel franšízy musí být oprávněn přijmout opatření nezbytná pro zachování identity a pověsti sítě nesoucí jeho obchodní firmu nebo obchodní označení. Z toho vyplývá, že ustanovení, která zavádějí kontrolní mechanismus k tomuto účelu nezbytný, rovněž nepředstavují omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1.

18 Tak je tomu i v případě závazku nabyvatele franšízy uplatňovat obchodní metody vyvinuté poskytovatelem franšízy a využívat poskytnuté know-how.

19 Totéž platí ohledně závazku nabyvatele franšízy prodávat smluvní zboží jen v prostorách upravených a vyzdobených podle pokynů poskytovatele franšízy, který je určen k zajištění jednotné prezentace vyhovující určitým požadavkům. Stejným požadavkům podléhá umístění obchodu, jehož výběr rovněž může ovlivnit pověst obchodní sítě. Je tedy pochopitelné, že nabyvatel franšízy nemůže přemístit svůj obchod bez souhlasu poskytovatele franšízy.

20 Zákaz převodu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy nabyvatelem franšízy bez souhlasu poskytovatele franšízy chrání právo poskytovatele franšízy svobodně si vybírat nabyvatele franšízy, na jejichž odborné způsobilosti závisí vybudování a uchování pověsti obchodní sítě.

21 Díky kontrole výběru zboží nabízeného nabyvatelem franšízy, kterou provádí poskytovatel franšízy, kupující může získat od všech nabyvatelů franšízy zboží stejné jakosti. V některých případech může být nepraktické stanovit objektivní specifikaci jakosti, například u módních výrobků. Vzhledem k vysokému počtu nabyvatelů franšízy také může být příliš nákladné zajistit dodržování těchto specifikací. Ustanovení, které nabyvateli franšízy ukládá prodávat pouze výrobky dodávané poskytovatelem franšízy nebo jím vybranými dodavateli, musí být za těchto okolností považováno za nezbytné z hlediska ochrany pověsti obchodní sítě. Nesmí však mít za následek, že nabyvateli franšízy bude zamezeno opatřovat si tyto výrobky od jiných nabyvatelů franšízy.

22 A konečně, vzhledem k tomu, že reklama spoluvytváří obraz označení sítě u veřejnosti, je třeba považovat ustanovení vyžadující, aby nabyvatel franšízy získal ohledně veškeré reklamy souhlas poskytovatele franšízy, za podstatné pro zachování identity sítě, jestliže se uvedené ustanovení týká pouze povahy reklamy.

23 Na druhé straně je třeba zdůraznit, že některá ustanovení, zdaleka ne nezbytná pro ochranu poskytnutého know-how nebo zachování identity a pověsti sítě, omezují hospodářskou soutěž mezi jejími členy. To platí o ustanoveních, kterými se rozdělují trhy mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy nebo která brání nabyvatelům franšízy vzájemně si konkurovat cenami.

24 V tomto ohledu je třeba upozornit vnitrostátní soud na ustanovení, které zavazuje nabyvatele franšízy prodávat smluvní zboží pouze v prostorách určených smlouvou. Toto ustanovení zakazuje nabyvateli franšízy otevřít druhý obchod. Jeho skutečný účinek se projeví, je-li přezkoumáno v souvislosti se závazkem poskytovatele franšízy zajistit nabyvateli franšízy výhradní užívání jeho obchodního označení na určitém území. K dodržení uvedeného závazku se poskytovatel franšízy musí nejen zdržet usazení na tomto území, ale také musí vyžadovat, aby se ostatní nabyvatelé franšízy zavázali, že neotevřou druhý obchod vně svého území. Kombinace ustanovení tohoto druhu vede k rozdělení trhů mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy, a tím omezuje hospodářskou soutěž v rámci sítě. Jak vyplývá z rozsudku ze dne 13. července 1966 (spojené věci 56 a 58/64, Consten a Grundig proti Komisi, Recueil 1966, s. 429), tento druh omezení představuje omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1, týká-li se obchodního označení, které je již dostatečně známé. Je samozřejmě možné, že některý uchazeč o franšízu nepodstoupí riziko stát se součástí řetězce a investovat vlastní peníze, platit poměrně vysoký vstupní poplatek a významné roční licenční poplatky, jestliže by nemohl očekávat, že díky určité ochraně před konkurencí ze strany poskytovatele franšízy a ostatních nabyvatelů franšízy bude jeho obchodní činnost zisková. Tato úvaha má ovšem význam jen pro případné posuzování dohody z hlediska podmínek stanovených v čl. 85 odst. 3.

25 Ustanovení, která jsou na újmu právu nabyvatele franšízy svobodně určovat své ceny, omezují hospodářskou soutěž, avšak za taková nelze považovat ustanovení, na základě nichž poskytovatel franšízy pouze sděluje nabyvatelům franšízy orientační ceny, jestliže zde nedochází k jednání ve vzájemné shodě mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy navzájem za účelem skutečného uplatňování těchto cen. Je na vnitrostátním soudu, aby zjistil, zda tomu tak je.

26 Nakonec je třeba dodat, že dohody o distribuční franšíze, které obsahují ustanovení o rozdělení trhů mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy, jsou v každém případě způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy, a to i v případě, že jsou sjednány mezi podniky usazenými v témž členském státě, jestliže brání nabyvatelům franšízy usadit se v jiném členském státě.

27 Vzhledem k výše uvedenému je třeba dát na první otázku tuto odpověď:

1) slučitelnost dohod o distribuční franšíze s čl. 85 odst. 1 závisí na jednotlivých ustanoveních, která tyto dohody obsahují, a na jejich hospodářských souvislostech;

2) ustanovení nezbytně nutná pro zajištění toho, aby know-how a pomoc poskytnuté poskytovatelem franšízy nemohly využívat konkurenční podniky, nepředstavují omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1;

3) ustanovení, která zavádějí kontrolu nezbytně nutnou pro zachování identity a pověsti sítě symbolizované obchodním označením, rovněž nepředstavují omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1;

4) ustanovení, kterými se rozdělují trhy mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy, představují omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1;

5) skutečnost, že poskytovatel franšízy sděluje nabyvateli franšízy doporučené ceny, nepředstavuje omezení hospodářské soutěže, jestliže zde nedochází k jednání ve vzájemné shodě mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy navzájem za účelem skutečného uplatňování těchto cen;

6) dohody o distribuční franšíze, které obsahují ustanovení o rozdělení trhů mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy, jsou způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy.


K druhé otázce

28 Druhá otázka, která byla položena pouze pro případ, že na první otázku bude dána kladná odpověď, se snaží zjistit, zda nařízení Komise č. 67/67 ze dne 22. března 1967 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o výhradním prodeji je použitelné na dohody o distribuční franšíze. S ohledem na předcházející poznámky k ustanovením, která vedou k rozdělení trhů mezi poskytovatelem franšízy a nabyvateli franšízy nebo mezi nabyvateli franšízy, tato otázka zůstává do určité míry významná a je třeba ji přezkoumat.

29 Společnost Pronuptia de Paris, poskytovatel franšízy, navrhuje, aby Soudní dvůr dal na tuto druhou otázku kladnou odpověď. Nařízení č. 67/67 se podle ní použije na závazky výhradních dodávek a odběru, i pokud jsou tyto závazky obsaženy v dohodách zahrnujících kromě jiného udělení licence k ochranné známce nebo jiným rozlišovacím označením podniku. Ve franšízové dohodě mají závazky výhradních dodávek a odběru také výhody uvedené v šestém bodu odůvodnění nařízení č. 67/67. Jiná ustanovení než ta, na která odkazuje článek 2 nařízení č. 67/67, nejsou na překážku udělení výjimky, jestliže neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 85 odst. 1.

30 Paní Schillgalis, nabyvatel franšízy, tvrdí, že nařízení č. 67/67 je na franšízové dohody nepoužitelné. Především, toto nařízení vzniklo na základě zkušeností, jež Komise měla v daném čase, které se týkaly pouze dohod o výhradním prodeji. Zadruhé, poskytovatel franšízy má vůči nabyvateli franšízy mnohem více práv než dodavatel vůči svým distributorům. Zatřetí, omezení hospodářské soutěže spojené s franšízovými dohodami má též horizontální účinky, protože poskytovatel franšízy zpravidla má dceřiné společnosti, které vykonávají obchodní činnost na stejné úrovni distribuce jako nabyvatelé franšízy.

31 Francouzská vláda se omezuje na prohlášení, že nařízení č. 67/67 se nejeví jako použitelné na tento druh smlouvy.

32 Komise nejprve připouští, že zatím nemá dostatečné zkušenosti k vypracování uspokojivé definice franšízových dohod. Dodává, že smyslem nařízení 67/67 není stanovit výjimku z omezení hospodářské soutěže obsažených v dohodách o udělení licence k obchodní firmě, obchodnímu označení nebo ochranné známce; udělení takové licence, společně s poskytnutím know-how a obchodní podpory, Komise považuje za základní rys franšízových dohod. Pokud však licenční dohody tohoto druhu zahrnují dohody o dodávkách zboží pro maloobchodní prodej, a jsou-li dohody o dodávkách oddělitelné od licenčních dohod, může být nařízení 67/67 použitelné na tyto dohody o dodávkách, pokud jsou splněny podmínky jím stanovené. Výhradní distributor jako takový nemůže být podroben jiným omezením hospodářské soutěže než těm, na která se vztahuje čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 nařízení. Ve smlouvách, které jsou předmětem otázek položených Bundesgerichtshof, ustanovení o místu obchodní činnosti vytváří natolik úzký vztah mezi částí o výhradním prodeji a licenční částí franšízové dohody, že tyto prvky tvoří nedělitelný celek. Proto je bloková výjimka nepoužitelná i na tu část smlouvy, která se vztahuje k výhradnímu prodeji.

33 V této souvislosti je namístě upozornit na některé body nařízení č. 67/67. Zaprvé, kategorie dohod, na které se vztahuje bloková výjimka, je definována odkazem na závazky dodávek a nákupu, které jsou, či nejsou vzájemné, a nikoliv ve vztahu k prvkům, jako je používání jednotné obchodní firmy nebo obchodního označení, uplatňování jednotných obchodních metod a placení licenčních poplatků za výhody poskytované na základě dohod o distribuční franšíze. Zadruhé, znění článku 2 se výslovně vztahuje pouze na dohody o výhradním prodeji, které se, jak již bylo zmíněno, svou povahou liší od dohod o distribuční franšíze. Zatřetí, v tomto článku jsou uvedeny omezení a povinnosti, které mohou být uloženy výhradnímu distributorovi, aniž jsou však zmíněny ty, které mohou být uloženy druhé smluvní straně, přičemž v případě dohody o distribuční franšíze mají mimořádný význam závazky převzaté poskytovatelem franšízy, zejména závazky poskytnout know-how a pomoc nabyvateli franšízy. Začtvrté, seznam povinností, které mohou být uloženy distributorovi podle čl. 2 odst. 2, nezahrnuje ani povinnost platit licenční poplatky, ani povinnosti, které vyplývají z ustanovení, která zavádějí kontrolu nezbytně nutnou pro zachování identity a pověsti sítě.

34 Proto je třeba konstatovat, že nařízení č. 67/67 není použitelné na dohody o distribuční franšíze, jako jsou ty, které jsou předmětem tohoto řízení.

K třetí otázce

35 Vzhledem k odpovědi na druhou otázku položenou vnitrostátním soudem není třeba na třetí otázku odpovídat.

Náklady řízení:

36 Výdaje vzniklé francouzské vládě a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVůr

o otázkách, které mu položil Bundesgerichtshof usnesením ze dne 15. května 1984, rozhodl takto:

1) a) Slučitelnost dohod o distribuční franšíze s čl. 85 odst. 1 závisí na jednotlivých ustanoveních, která tyto dohody obsahují, a na jejich hospodářských souvislostech;

2) Nařízení č. 67/67 není použitelné na dohody o distribuční franšíze, jako jsou ty, které jsou předmětem tohoto řízení.

Vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. ledna 1986.

P. Heim A. J. Mackenzie Stuart
Vedoucí soudní kanceláře Předseda







_____________________________________________________________________________