Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61987J0341

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT (SIXTH CHAMBER) OF 24 JANUARY 1989. FIRMA EMI ELECTROLA GMBH V FIRMA PATRICIA IM- UND EXPORT VERWALTUNGSGESELLSCHAFT MBH. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE LANDGERICHT HAMBURG. CASE 341/87. Rozsudek ESD z 26.ledna 1989 věc 341/87 EMI Electrola GmbH v Patricia Im-und Export Verwaltungsgesellschaft mbH, Lüne-ton Tonträger-Herstllungs-GmbH & Co.KG, Leif Emanuel Kraul, Ingo Beetz /1989/ECR 79 "EMI Electrola"

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1989 PAGES 0079 European Court Reports 1989 page 0079

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY;

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		673J0152, 679J0149 Sotgiu, Case 152/73 Sotgiu v Deutche Bundespost /1974/ECR 153 Case 149/79 Commission v Kingdom of Belgium /1980/ECR 3881


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
EMI Electrola is a German undertaking to which the British company EMI Records Limited had assigned reproduction and distribution rights in musical works “performed by a well-known British singer”, Cliff Richard. Patricia Im- und Export and Lüne-ton imported sound recordings originating in Denmark to Germany which contained musical works of Cliff Richard. EMI, claiming that the defendants violated the exclusive distribution rights, had sought an injunction against Patricia Im- und Export and Lüne-ton, restraining the two companies from continuing to sell sound recordings imported from Denmark and for damages. The defendants contended that the sound recordings had been lawfully marketed in Denmark because the period during which rights are protected under Danish copyright law had already expired. They argued that the recordings could thus lawfully be imported to and distributed in Germany.
The Landgericht Hamburg, finding that the importation and distribution was unlawful under German law, stayed the proceedings and under Article 177 of the EEC Treaty referred to the ECJ the question whether Articles 30 and 36 of the Treaty prevented the application of national legislation.
EMI Electrola je německý podnik, jemuž britská společnost EMI Records s.r.o. poskytla reprodukční a distribuční práva ke skladbám “známého britského zpěváka" Cliffa Richarda. Patricia Im-und Export a Lüne-ton dovezly do Německa nahrávky s Cliffem Richardem původem z Dánska. EMI tvrdila, že obě společnosti porušily její exkluzívní distribuční práva, a navrhla předběžné opatření proti Patricia Im-und Export a Lüne-ton zakazující oběma společnostem prodávání nahrávek dovezených z Dánska. Žalované společnosti tvrdily, že nahrávky se legálně v Dánsku prodávají, jelikož lhůta ochrany autorských práv podle dánského zákona už vypršela. Argumentovaly tím, že nahrávky mohou za daných okolností být legálně dováženy a prodávány v Německu.
Soud v Hamburgu po zjištění, že dovoz a distribuce jsou se zákony Německa v rozporu, přerušil řízení a podle článku 177 Smlouvy ES postoupil ESD otázku, zda články 30 a 36 Smlouvy brání aplikaci národního práva.

Názor soudu a komentář:
Article 36 of the Treaty makes an exception to the general rule of the free of movement of goods contained in Article 36 with the object of protecting industrial and commercial property. “The purpose of Articles 30 and 36 is therefore to reconcile the requirements of the free movement of goods with due respect for the legitimate exercise of exclusive rights in the literary and artistic property. This implies, in particular, that any abusive exercise of those rights that is of such nature as to maintain or create artificial barriers within the Common Market should not be given protection.”
In
GEMA
the Court had balanced the contradictory objectives of the two provisions in favour of the principle of free movement: The composer had in that case
consented
to the production of sound recordings in the one Member State, they had, consequently, been lawfully marketed there. Having thus consented, the composer could not later prevent or restrict the importation to another Member State.
The Court, however, distinguishes the present case from
GEMA
, pointing out that consent rather than the fact that the records had been lawfully marketed in another Member State was the decisive criterion: In the case at hand “the fact that the sound recordings were lawfully marketed in another Member State is due, not to an act or consent of the copyright owner or his licensee, but to the expiry of the protection period provided for by the legislation of that Member State. The problem arising thus stems from the differences between the national legislation regarding the period of protection afforded by copyright and by related rights (…).” The Court ascertains that - as of that date - there existed a lack of harmonization or approximation of the national copyright laws. It concludes that under Article 36 of the Treaty the restrictions to intra-Community trade following from these disparities have to be accepted, subject only to the reservation that the restrictions may not be “of such a nature as to constitute a means of arbitrary discrimination or a disguised measure to restrict trade”.
Článek 36 Smlouvy umožňuje výjimku z obecného pravidla svobodného pohybu zboží obsaženého v článku 30 z důvodu ochrany průmyslového a obchodního vlastnictví. “Účelem článků 30 a 36 je tudíž sladit požadavky volného pohybu zboží s náležitým respektem k legitimnímu výkonu výhradních práv v oblasti literárního a uměleckého vlastnictví. To zvláště znamená, že jakékoliv zneužívání těchto práv, které je takové povahy, že je s to udržovat nebo vytvářet umělé bariéry v rámci Společenství, by nemělo být chráněno."
Ve věci
GEMA
Soud vyvážil protichůdné cíle těchto dvou ustanovení ve prospěch zásady volného pohybu zboží na trhu: Skladatel v tomto případu
svolil
k výrobě nahrávek v jednom členském státě, čili s nahrávkami v něm bylo možno legálně obchodovat. Jelikož skladatel dal svolení, nemohl už později zabránit nebo omezit dovoz nahrávek do jiného členského státu.
Soud nicméně rozlišuje mezi stávající věcí a věcí
GEMA
poukazem na to, že rozhodujícím kritériem je souhlas a nikoliv skutečnost, že s nahrávkami se legálně obchodovalo v jiném členském státě. Ve stávajícím případě “skutečnost, že se se zvukovými nahrávkami legálně obchodovalo v jiném členském státě vyplývala nikoliv z jednání nebo svolení vlastníka autorských práv nebo licence, ale z vypršení ochranné lhůty stanovené předpisem daného členského státu. Problém tedy pramení z rozdílů mezi národními předpisy pokud jde o období ochrany autorských a s nimi spjatých práv (...)". Soud zjišťuje, že chybí harmonizace nebo sblížení národních předpisů autorského práva. Soud dospívá k závěru, že, podle článku 36 Smlouvy, omezení obchodu uvnitř Společenství plynoucí z těchto rozdílů je nutné akceptovat s tou výhradou, že omezení nesmí být “taková, aby nesloužila jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu".

Shrnutí (Summary of the Judgment):

1. THE PROTECTION OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 36 OF THE TREATY COVERS LITERARY AND ARTISTIC PROPERTY INCLUDING COPYRIGHT, TO THE EXTENT IN PARTICULAR THAT IT IS COMMERCIALLY EXPLOITED. CONSEQUENTLY, IT INCLUDES THE PROTECTION OF EXCLUSIVE REPRODUCTION AND DISTRIBUTION RIGHTS IN SOUND RECORDINGS TO THE EXTENT TO WHICH THAT PROTECTION IS ASSIMILATED UNDER THE APPLICABLE NATIONAL LEGISLATION TO COPYRIGHT PROTECTION.

2. ARTICLES 30 AND 36 OF THE EEC TREATY DO NOT PRECLUDE THE APPLICATION OF A MEMBER STATE' S LEGISLATION WHICH ALLOWS A PRODUCER OF SOUND RECORDINGS IN THAT MEMBER STATE TO RELY ON THE EXCLUSIVE RIGHTS TO REPRODUCE AND DISTRIBUTE CERTAIN MUSICAL WORKS OF WHICH HE IS THE OWNER IN ORDER TO PROHIBIT THE SALE, IN THE TERRITORY OF THAT MEMBER STATE, OF SOUND RECORDINGS OF THE SAME MUSICAL WORKS WHEN THOSE RECORDINGS ARE IMPORTED FROM ANOTHER MEMBER STATE IN WHICH THEY WERE LAWFULLY MARKETED WITHOUT THE CONSENT OF THE AFORESAID OWNER OR HIS LICENSEE AND IN WHICH THE PRODUCER OF THOSE RECORDINGS HAD ENJOYED PROTECTION WHICH HAS IN THE MEAN TIME EXPIRED. IN SO FAR AS THE DISPARITY BETWEEN NATIONAL LAWS RELATING TO THE PROTECTION OF LITERARY AND ARTISTIC PROPERTY MAY GIVE RISE TO RESTRICTIONS ON INTRA-COMMUNITY TRADE IN SOUND RECORDINGS, SUCH RESTRICTIONS ARE JUSTIFIED UNDER ARTICLE 36 OF THE TREATY IF THEY ARE THE RESULT OF DIFFERENCES BETWEEN THE RULES GOVERNING THE PERIOD OF PROTECTION AND THIS IS INSEPARABLY LINKE
D TO THE VERY EXISTENCE OF THE EXCLUSIVE RIGHTS. NO SUCH JUSTIFICATION WOULD EXIST IF THE RESTRICTIONS ON TRADE IMPOSED OR ACCEPTED BY THE NATIONAL LEGISLATION WERE OF SUCH A NATURE AS TO CONSTITUTE A MEANS OF ARBITRARY DISCRIMINATION OR A DISGUISED MEASURE TO RESTRICT TRADE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):