ZASTUPOVÁNÍ ČR PŘED SOUDNÍM DVOREM EU - DATABÁZE VLÁDNÍHO ZMOCNĚNCE
Řízení o porušení Smlouvy
Řízení o porušení Smlouvy je mechanismem, jehož prostřednictvím vykonává Komise svoji povinnost dbát nad dodržováním unijního práva. Dojde-li podle názoru Komise k porušení práva EU ze strany členského státu, má dle čl. 258 Smlouvy o fungování EU (dříve čl. 226 Smlouvy o založení ES) možnost zahájit několikafázové řízení, které může vyústit až v předložení žaloby k Soudnímu dvoru EU.V zásadě může být řízení o porušení Smlouvy zahájeno z důvodu neprovedení předpisu EU (tzv. nenotifikační řízení) nebo za nesprávné provedení, resp. nesprávnou aplikaci, předpisu EU (tzv. věcná řízení), kdy sice ČR přijala příslušné implementační opatření k předpisu EU, avšak přitom jej nesprávně provedla nebo v důsledku implementačního opatření dochází k nesprávné aplikaci předpisu EU.
Právní kroky, které předcházejí podání žaloby proti členskému státu, zahrnují v rámci tzv. prejudiciální (či „administrativní“) fáze řízení tzv. „formální upozornění“, jehož prostřednictvím dává Komise možnost členskému státu, aby se k namítanému porušení práva EU vyjádřil. Dalším krokem této části řízení je tzv. „odůvodněné stanovisko“, ve kterém Komise dává členskému státu lhůtu (zpravidla dvouměsíční) k nápravě namítaného porušení. Po marném uplynutí této lhůty již může Komise podat žalobu k Soudnímu dvoru.
Vládní zmocněnec přijímá v souvislosti s řízením o porušení Smlouvy oznámení Komise o zahájení řízení, resp. o jeho další fázi, a spolupracuje s jednotlivými rezorty, do jejichž gesce spadá předmět řízení (zejména dotčené právní předpisy ČR, resp. EU), za účelem získání informací o vývoji v transpozici, resp. praktické aplikaci těchto předpisů. Na základě těchto informací vypracovává vládní zmocněnec odpověď Komisi.
Postoupí-li řízení do fáze řízení před Soudním dvorem, přijímá vládní zmocněnec příslušné dokumenty od Soudního dvora a vypracovává žalobní odpověď, resp. repliku na dupliku Komise. V případě konání ústního jednání vládní zmocněnec zastupuje ČR a prezentuje stanovisko ČR před příslušným soudním senátem. Po vynesení rozsudku informuje o jeho obsahu dotčený resort, resp. v případě konstatování porušení unijního práva napomáhá rychlé nápravě nesouladného stavu.
Lisabonská smlouva nově článkem 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“) umožnila, aby Komise v případě, že předmětem řízení je nesplnění tzv. notifikační povinnosti (povinnosti sdělit opatření provádějící směrnici EU) u směrnic EU přijatých legislativním postupem (viz čl. 294 SFEU), navrhla uložení paušální částky nebo penále již při prvním předložení věci dle čl. 258 SFEU. Tato možnost je sice dána toliko pro nesplnění notifikační povinnosti, a to ještě toliko v případě směrnic přijatých legislativním postupem, nicméně vzhledem k tomu, že právě nesplnění této povinnosti je nejčastějším typem porušení práva EU, lze očekávat, že tato úprava bude mít značné důsledky pro členské státy, včetně ČR.
V případě, že ČR nesplní povinnosti pro ni vyplývající z odsuzujícího rozsudku podle čl. 258 SFEU, pak může Komise zahájit další řízení o porušení Smlouvy avšak již podle čl. 260 SFEU (dříve čl. 228 Smlouvy ES). Cílem tohoto řízení je vynutit splnění povinnosti plynoucí z předchozího rozsudku Soudního dvora a také uložit peněžitou sankci, a to buď ve formě opakujícího se penále nebo paušální částky, resp. obou těchto sankcí najednou. Díky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost však k podání žaloby není nutné vydání odůvodněného stanoviska ze strany Komise, postačí pokud Komise dá možnost členskému státu vyjádřit se k namítanému nesplnění povinností z předchozího odsuzujícího rozsudku.
Přestože Komise dosud nevydala nová pravidla pro stanovování peněžitých sankcí, lze předpokládat, že bude při navrhování sankce postupovat jako dosud dle Sdělení Komise o použití článku 228 Smlouvy o ES (SEK(2005) 1658 ). Základním východiskem tak je, že Komise při stanovování návrhu na sankci bere v úvahu několik faktorů např. závažnost nebo délku porušování práva EU, apod. Zároveň Sdělení obsahuje způsob stanovení minimální paušální sankce, která může být po úpravě příslušným koeficientem členskému státu stanovena. V případě ČR je tato minimální částka stanovena na 1.585.000,- EUR.
Další změnou zavedenou Lisabonskou smlouvou v oblasti řízení o porušení Smlouvy je, že v důsledku komunitarizace třetího pilíře (policejní a justiční spolupráce v trestních věcech) může Komise zahájit řízení o porušení Smlouvy také pro akty policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, byť je zde stanoveno pětileté přechodné období, kdy nemůže být ohledně aktů tzv. třetího pilíře zahájeno řízení o porušení Smlouvy. Je-li však právní akt v průběhu přechodného období změněn, končí ohledně tohoto aktu přechodné období okamžikem změny.
V roce 2009 bylo proti ČR nově zahájeno 45 řízení o porušení Smlouvy. Oproti roku 2008 se tak jedná o pokles nově započatých řízení asi o pětinu. Do fáze odůvodněného stanoviska postoupilo v roce 2009 celkem 16 případů. Celkový počet řízení zahájených proti ČR od doby přistoupení k EU do 31. 12. 2009 tak činil 450 případů.
Veřejné informace o řízeních o porušení Smlouvy zahájených proti České republice v jednotlivých letech činnosti kanceláře vládního zmocněnce jsou k dispozici v příslušné kapitole Zprávy o činnosti vládního zmocněnce za jednotlivé roky.
