ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > B. Právní význam Evropské dohody s ČR

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :6. METODICKÉ ZÁSADY SBLIŽOVÁNÍ PRÁVA PŘIDRUŽENÉHO STÁTU S PRÁVEM EVROPSKÉ UNIE NA PŘÍKLADU ČESKÉ REPUBLIKY
Část :I. ÚVOD
Kapitola :B. Právní význam Evropské dohody s ČR

Text:Evropská dohoda (ED) uzavřená Evropskými společenstvími a jejich členskými státy s Českou republikou (ČR) dne 4.10.1993 (nabyla platnosti od 1.2.1995) sleduje dosáhnout maximálně během deseti let ve dvou etapách vzájemné otevření hranic a trhů, přičemž Společenství poskytne příslušná plnění spojená s liberalizací obchodu asymetricky v předstihu oproti recipročním plněním ze strany České republiky. ČR je naproti tomu zavázána k postupnému sblížení svého vnitrostátního práva s komunitárním právním řádem v rozsáhlých oblastech hospodářského života. Tyto oblasti zahrnují zejména:

      celní právo, právo obchodních společností, bankovní právo, daně a podnikové účetnictví, duševní vlastnictví, ochranu pracovníků na pracovišti, finanční služby, pravidla soutěže, ochranu zdraví a života lidí, zvířat a rostlin, ochranu spotřebitele, nepřímé zdanění, technické předpisy a technické normy, předpisy v oblasti jaderné energie, dopravy a životního prostředí (čl. 70).


Bílá kniha Evropské komise ze 7. února 1995 (”White Paper on Approximation to Internal Market by CEEC’s”) vyplňuje tento rámec. Stanoví právně sice nezávazný, politicky však směrodatný postup, směřující k žádoucímu převzetí ”acquis communautaire”.

ED je z hlediska práva ES asociační dohodou (ve smyslu čl. 238 Smlouvy ES) typu ”přidružení s perspektivou přístupu”. Omezuje se sice v Preambuli na konstatování, že konečným cílem ČR je přijetí do Společenství a že přidružení ČR bude napomáhat k dosažení tohoto cíle. Postupné přizpůsobení českého práva právnímu řádu ES je podstatnou obsahovou součástí ED.

Mezinárodní dohody uzavřené ES tvoří na straně ES ”integrální součást práva ES” Rozsudek ze dne 30.4.1974 ve věci 181/83 Haegeman, SbSD 1974, s. 449, 460; rozsudek ze dne 9.2.1982 ve věci 270/80 Polydor, SbSD 1982, s. 329; rozsudek ze dne 26.10.1982 ve věci 104/81 Kupferberg, SbSD 1982, s.3641, 3662 s tím důsledkem, že mají přednost před vnitrostátním právem členských států a v případě odpovídající normativní struktury i bezprostřední účinek K otázce přednosti a bezprostředního účinku práva ES viz v zásadě hlavní rozsudky ze dne 15.7.1964 ve věci 6/64 Costa v. ENEL, SBSD 1964, s. 1251, 1269 (otázka přednosti) a ze dne 5.2.1963 ve věci 26/62 van Gend & Loos, SbSD 1963, s. 1, 24 (otázka bezprostředního účinku). Jednotlivci se tak mohou dovolávat před státními úřady a soudy nepodmíněných a dostatečně konkrétních ustanovení těchto dohod
a požadovat, aby vnitrostátní právo, které jim odporuje, nebylo aplikováno (shora zmíněná aplikační přednost).

Totéž platí pro rozhodnutí orgánů, které byly vytvořeny příslušnými mezinárodněprávními dohodami, jako jsou rozhodnutí Asociační rady v rámci asociační dohody, neboť taková rozhodnutí jsou v důsledku jejich přímé věcné souvislosti s dohodou, k jejímuž provedení byla vydána, rovněž jako dohoda sama integrální součástí komunitárního práva Např. rozsudek ze dne 20.9.1990 ve věci 192/89 Sevince, SbSD 1990, s. I-3461; rozsudek ze dne 16.12.1992 ve věci C-237/91 Kus, SbSD 1992, s. I-6781.

Naproti tomu, z hlediska ČR představuje ED ”obvyklé mezinárodní smluvní právo”, jehož účinky ve vnitrostátním právním řádu jsou dány výlučně podle české Ústavy (zejména čl. 10). Mezinárodněprávní závazek k uznání přednosti a bezprostředního účinku ED - a tím i práva ES, které by bylo prohlášeno Dohodou za závazné pro přidruženého partnera - nelze z ED odvodit stejně jako závazek respektovat judikaturu ESD, která má bezprostřední právní účinky jen pro komunitární stranu.

ED se tím strukturálně odlišuje od Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), z jejíž systematiky vyplývá - podle převažujího mínění - automatické převzetí ”acquis communautaire” k okamžiku podpisu Dohod (2.5.1992) a mezinárodně smluvní závazek k autonomnímu provádění pozdějšího komunitárního práva (na základě rozhodnutí Výboru EHP) ve světle judikatury ESD (čl. 6 Dohody EHP). Z tohoto ustanovení jakož i z čl. 3 Dohody EHP (zásada ”EHP-loyality”) odpovídající čl. 5 Smlouvy ES (”zásada komunitární loyality”) ve znění Protokolu 35 lze odvodit dle převažujícího mínění přednost práva EHP před vnitrostátním právem jeho účastníků, kteří nejsou zároveň členy ES.

Dále lze poukázat na konstantní výkladovou linii ESD, podle níž pojmy a ustanovení mezinárodních smluv ES je třeba vykládat systematicko-teleologicky v souvislosti s jejich kontextem a s ohledem na strukturu a cíle Dohody. Proto např. znění dohody o volném obchodu (totéž platí o asociační dohodě), které je totožné se smlouvou EHS/ES, může tak vést k odlišným výkladům. Zřetelně se to projevilo v rozsudku Polydor, kde pojmu ”opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením” byl odepřen normativní obsah podle čl. 30 a násl. Smlouvy EHS, zejména ve světle doktríny ”Cassis de Dijon”. ESD dovodil tento závěr z rozdílných cílů obou ustanovení, neboť dohoda o volném obchodě usiluje - narozdíl od Smlouvy EHS nikoli o vytvoření jednotného trhu se vztahy podobnými vnitřnímu trhu Rozsudek ze dne 9.2.1982 ve věci 270/80 Polydor, SbSD 1982, s. 329.

Těmito závěry lze zdůvodnit jen ryze právně teoretické (dogmatické) hledisko vztahu komunitárního práva k právu ČR. Právně-politický tlak na přizpůsobení, vyvolaný očekáváním přístupu, tím není dotčen.

Naznačená výchozí situace dává podnět ke zkoumání metodiky a praxe
· z jedné strany procesu sbližování práva v ES (Kapitola B),

· z druhé strany sblížení českého práva s právem ES (Kapitola C).
2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti