ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :12. ÚSTAVNÍ ASPEKTY EVROPSKÉ INTEGRACE
Část :II. ÚSTAVA A MODERNÍ STÁT
Kapitola :B. Suverenita státu

Text:Stát definujeme jako institucionalizovanou formu organizace společnosti. Základními znaky státu jsou území, obyvatelstvo a organizace státní moci6). Primárně je stát založen na právu. Právo slouží jako nástroj regulace společenských vztahů, vymezuje vztah jednotlivce a státu. Právo (rozuměj právní řád) tedy reguluje státní moc.

    Taková nezávislá a neomezená státní moc se nazývá suverenita (svrchovanost) státu.7) Suverenita státu působí za prvé uvnitř území státu. Vyznačuje se tím, že státu náleží výlučná moc na jeho území vůči všem obyvatelům. Můžeme rozlišovat dva subjekty. Jedním je lid, od kterého moderní stát odvozuje svoji moc, tedy lid jako moc konstitutivní. Druhým je orgán, který státní moc reprezentuje, tedy obvykle parlament, moc konstituovaná8). Vnějším projevem státní svrchovanosti je mezinárodněprávní zásada svrchované rovnosti. To znamená, že stát je rovnoprávným subjektem mezinárodního práva.

    K otázce vnitřní složky státní suverenity. Není pochyb o tom, že převzetím mezinárodního závazku je stát omezen ve výkonu své suverenity ve vymezené oblasti své činnosti. Co tedy představuje pro členský stát ES vzdání se části suverenity ve prospěch ES,tedy ve prospěch supranacionálních Společenství? Je to určitá forma vzdání se výsostných pravomocí v konkrétních oblastech na základě vzájemné dohody členských států ES. V takovémto případě je důležité, aby nebyl potlačen demokratický princip, že moc pochází od lidu. Tato zásada je dodržována ve všech orgánech ES.

    Dnes je tento ideál suverenity narušen více než v klasickém mezinárodním právu v souvislosti se vznikem ES. Primární právo ES zavazuje členské státy a určuje práva a povinnosti občanům bezprostředně. Také sekundární právo ES zasahuje do vnitrostátního právního řádu členských států. V obou oblastech práva ES, jak v primárním, tak i v sekundárním, jde o narušení dříve klasické teorie státní suverenity. Členské státy ES (EU) nejsou nyní už v běžném slova smyslu plně suverénní, protože ze zakládajících smluv a dalších vzájemných závazků se zvolna vyvíjí jakási jim nadřazená státnost ve formě Společenství (později Unie). Tím je relativizována vnější i vnitřní státní suverenita členských států ES.

    K výkladu práva ES, který následuje v kapitole 4., ještě několik vstupních postřehů. Parlament ES je volen v přímých volbách v členských státech EU. Rada je tvořena zástupci vlád členských států pro danou problematiku. Komise je složena z komisařů zastupujících jednotlivé státy, jmenovaných po schválení Parlamentem. Zde lze vidět určitou analogii orgánů ES vytvořených zakládajícími smlouvami s ústavními orgány zřízenými jednotlivými ústavami členských států . Tyto orgány se opírají o dělbu moci a příslušnou legitimitu, takže i při částečném narušení státní suverenity budou zachovány základní principy demokracie a právního státu.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti