Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Evropská společenství a země Evropského sdružení volného obchodu vytvořily od 1. ledna 1993 evropský hospodářský prostor, což podstatnou měrou ovlivňuje volnou výměnu zboží, služeb, kapitálu a osob. Základním předpokladem pro fungování jednotného trhu je sjednocení technických předpisů a technických norem ve všech částech trhu. Průkaz dodržení technických předpisů musí platit v celém prostoru trhu. Splnění uvedených předpokladů má zaručit přístup na jednotný trh každému.

Lze konstatovat, že právní předpisy členských států EU, harmonizované na základě příslušných směrnic EU se omezují pouze na ochranu veřejných zájmů (např. zdraví, bezpečnosti, ochranu životního prostředí atd.). Tato oblast se nazývá regulovaná sféra. Ostatní oblasti nebudou upravovány právními předpisy jednotlivých států a budou ponechány účastníkům trhu s tím, že velkou úlohu má sehrát dobrovolná evropská normalizace. Tato oblast se nazývá neregulovaná sféra.

Je přirozené, že jednotné předpisy a normy mají význam pouze tehdy, když pro celý trh postačí jediný průkaz shody. Musí platit jednotná pravidla pro tento průkaz a musí existovat infrastruktura s místy provádějícími akreditaci, certifikaci, inspekci, zkoušení, kalibraci atd.

Komise EU svůj postoj k této otázce specifikovala v globální koncepci přístupu ke zkoušení a certifikaci, kde se mimo jiné uvádí:

- nebude budován žádný evropský nadnárodní systém, ale budou uznávány národní systémy akreditace, certifikace, inspekce, zkoušení, kalibrace atd.

- akreditační orgány, certifikační orgány, inspekční orgány, zkušební a kalibrační laboratoře se budou řídit ustanovením evropských norem EN řady 45000.

- systémy zabezpečující jakost výrobků musejí odpovídat požadavkům norem ISO řady 9000,

- odpovědnost za jakost výrobků nese jednoznačně výrobce,

- specifikuje se používání značky CE,

- upravuje se vzájemné uznávání zkoušek, kalibrací a certifikátů.

V regulované sféře bude EU v souladu se svými zákony a mezinárodními závazky podporovat mezinárodní obchod a uzavírat s třetími zeměmi dohody o vzájemném uznávání za předpokladu, že:

- místa třetích zemí zapojená do prohlašování shody poskytují záruky jako místa EU,

- vzájemné uznávání je omezeno na zkušební protokoly, certifikáty a značky shody.

V neregulované sféře je vše ponecháno na smluvních vztazích.

Základem jednotných pravidel akreditace využívaných pro poskytování průkazu shody jsou ČSN EN řady 45000. Tyto evropské normy jsou ve svém znění obecné a proto každý národní akreditační orgán podává výklad ke znění jejich jednotlivých ustanovení. Pro zpracování těchto výkladů (v České republice se jedná o výše zmíněné metodické pokyny pro akreditaci - MPA) jsou využívány materiály zahraničních organizací, které se uvedenou činností zabývají (ILAC, EAL, EAC, ISO/IEC, EOTC). Plné názvy uvedených organizací a vazby ČIA na tyto mezinárodní organizace jsou uvedeny v příloze č. 1.

Český institut pro akreditaci, se v prvé polovině roku 1995 stal přidruženým členem EAL (Evropská organizace pro akreditaci laboratoří) a v druhé polovině roku 1995 se stal též přidruženým členem EAC (Evropská organizace pro akreditaci certifikačních orgánů). Současně udržuje bilaterální vztahy se zeměmi Evropské unie (SRN, Itálie, Švédsko, Holandsko a Rakousko). V případě EAL a EAC je nutno zdůraznit, že tyto organizace jsou na základě svého statutu otevřeny pouze pro země, které jsou členy ES nebo EFTA. Přidružené členství v EAL a EAC může dále vést k uzavření smlouvy mezi ČIA a výše zmíněnými organizacemi o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti zkoušek a kalibrací (EAL) a akreditace v oblasti certifikace (EAC). Uzavření těchto smluv předchází audit českého akreditačního systému ze strany příslušných mezinárodních organizací.

Přínos akreditace však nelze hledat pouze v oblasti mezinárodní, ale též v oblasti národní:

1) dochází k rozlišení služeb poskytovaných akreditovanými a neakreditovanými subjekty. Akreditace znamená zvýšení důvěry v dodržování potřebné úrovně jakosti poskytovaných služeb laboratoří, certifikačních a inspekčních orgánů,

2) pravidelný dozor nad dodržováním akreditačních kritérií prováděný akreditačním orgánem vede k neustálému rozvoji systému jakosti v akreditovaných subjektech,

3) tlak na neustálé zvyšování jakosti služeb, na růst dovedností personálu akreditovaných subjektů a lepší technické zabezpečení činnosti akreditovaných subjektů,

4) akreditace může být využívána jako podmínka k autorizaci (nikoliv postačující podmínka),

5) v neposlední řadě je třeba připomenout též ekonomický efekt akreditace a to jak z pohledu akreditovaných subjektů a jejich zákazníků, tak i z pohledu ochrany veřejného zájmu.