ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > B. Vnitrostátní dokumenty

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :7. ZÁKLADNÍ DOKUMENTY EVROPSKÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY
Část :III. DOKUMENTY ČESKÉ REPUBLIKY
Kapitola :B. Vnitrostátní dokumenty

Text:1. Právní předpisy

V následující pasáži půjde o to podat přehled základních právních předpisů, které se tím či oním způsobem, v té či oné míře týkají problematiky regionů a regionální politiky. Zatímco pojem regionální politiky je obsažen v tzv. kompetenčním zákonu, pojem regionů český právní řád neobsahuje. Půjde proto často o přímé či nepřímé souvislosti. Region by přitom měl být úrovní územního uspořádání mezi obcí jako základním článkem a centrem.

a) Ústava České republiky - výňatek

Východiskem jakýchkoli dalších úvah v tomto směru je především Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), jejíž článek 8 stanoví: “Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.” Pro úplnost uvádíme celou pasáž o územní samosprávě:


Hlava sedmá - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

Článek 99


Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje.

Článek 100

(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.

(2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.

(3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.


Článek 101

(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.

(2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.

(3) Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.

(4) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.


Článek 102

(1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

(2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.


Článek 103

O názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho zastupitelstvo.

Článek 104

(1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.

(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.

(3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.


Článek 105

Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.

Pozn.:

Druhá vláda samostatné České republiky, která vzešla z voleb v červnu 1996 si v Programovém prohlášení stanovila jako jednu z priorit racionalizaci veřejné správy, založenou na odpovídající míře decentralizace rozhodování, respektování přirozených regionálních vazeb uvnitř českého státu a na výrazném omezení byrokracie v úřadech všeho druhu. K uskutečnění tohoto cíle si vláda stanovila mimo jiné úkol po legislativní i věcné stránce navrhnout a připravit zřízení regionální samosprávy, kterou je třeba rozumět Ústavou předpokládané vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Jak ukázaly dosavadní zkušenosti, nebude zřejmě vytvoření vyšších územních samosprávných celků rychlou a jednoduchou záležitostí, spíše naopak.


b) Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) - výňatek

Dalším zákonem, který souvisí s problematikou regionů a regionální politiky, je zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, podle jeho § 14 odst. 1 písm. m) patří do samostatné působnosti obce mj. “rozhodování o členství obce v dobrovolném svazku obcí (§ 20 a) a ve sdruženích obcí s mezinárodním prvkem (§ 20 e)”. Oddíl druhý zákona pak pod názvem “Dobrovolné svazky obcí a jiná seskupení obcí” uvádí:


§ 20 a
Dobrovolné svazky obcí

(1) Obce mohou vytvářet dobrovolné svazky obcí (dále jen “svazky”). Postavení svazků, jejich vznik a zánik upravuje zvláštní zákon. 33h) § 20 f a násl. občanského zákoníku.h)

(2) Předmětem činnosti svazku mohou být jen pravomoci obce uvedené v § 14 odst. 1 písm. n), p) a r). Svazek může zakládat právnické osoby k plnění úkolů, pro něž byl vytvořen.

(3) Obec může na svazek převést svůj majetek včetně finančních prostředků jen v rozsahu, který slouží k vykonávání činností, které na svazek přenesla.

(4) Obce se nemohou sdružovat podle předpisů o sdružování občanů.33i) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.i)


§ 20 b

(1) Svazek sestavuje svůj rozpočet a hospodaří podle něj. Rozpočet sestavuje na příslušný kalendářní rok a vyúčtování výsledků svého hospodaření provede do tří měsíců po skončení kalendářního roku.

(2) Svazek vede účetnictví o stavu a pohybu majetku, o svých příjmech a výdajích a o finančních vztazích k rozpočtu obcí, které svazek vytvořily.

(3) Návrh rozpočtu a vyúčtování hospodaření za uplynulý kalendářní rok musí být vhodným způsobem zveřejněny nejméně 30 dnů před projednáním na zasedání orgánu svazku, aby se k němu mohli občané obcí, které svazek vytvořily, vyjádřit. Připomínky k návrhu rozpočtu a k vyúčtování hospodaření za uplynulý rok mohou občané uplatnit písemně ve stanovené lhůtě nebo ústně na zasedání orgánu svazku.

(4) Svazek dá přezkoumat příslušným okresním úřadem nebo auditorem hospodaření svazku za uplynulý kalendářní rok a výsledek přezkoumání předloží na zasedání orgánu svazku spolu s vyúčtováním hospodaření za uplynulý kalendářní rok.


§ 20 c

Občané obcí, které vytvořily svazek, pokud dosáhli věku 18 let, jsou oprávněni:
a) účastnit se zasedání orgánů svazku a nahlížet do zápisů o jeho jednání,
b) podávat orgánu svazku písemné návrhy.

§ 20 d

Odporuje-li opatření svazku nebo jeho orgánu zákonu, pozastaví vláda jeho výkon. Nezjedná-li svazek nebo jeho orgán nápravu, předloží vláda do 30 dnů od pozastavení věc České národní radě.

§ 20 e
Jiná seskupení obcí

Obce a svazky mohou spolupracovat též s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdružení místních orgánů. Obce a svazky mohou být členy právnických osob s mezinárodním prvkem.33j) Zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, ve znění § 29 zákona č. 157/1989 Sb.j)

c) Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících - výňatek

Podle zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, obdobně jako obce ve smyslu § 6 tohoto zákona také “Okresní úřady mohou se souhlasem okresního shromáždění a ministerstva vnitra vstupovat do regionálních seskupení se zahraničními partnery. Okresní úřady nemohou vstupovat do zájmových sdružení právnických osob 55) § 19 a odst. 1 a § 20 f občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 47/1992 Sb.))”.

Pozn.:

Určitý “regionální prvek” je obsažen také v §§ 18a - 18c, podle nichž okresní shromáždění, které je voleno obecními zastupitelstvy, schvaluje na návrh přednosty mj. “rozdělení dotací do rozpočtu obcí”. To zakládá možnost určité ingerence okresních úřadů do financování obcí, což obce mohou pociťovat jako jisté omezení svého samosprávného postavení. Problém je ovšem v tom, že zákonná úprava rozpočtových pravidel v současné podobě nerozlišuje územní samosprávu a územní státní správu v kategorii územních rozpočtů. Řešení by mohla přinést nová rozpočtová pravidla, na jejichž návrhu Ministerstvo financí pracuje, jakož i zřízení vyšších územních samosprávných celků.


d) Zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání - výňatek

Zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání, zavedl do českého právního řádu termín “oblast”, který v podstatě vystihuje obsah pojmu “region”. V § 13 tohoto zákona, nazvaném “Podpora hospodářského rozvoje oblastí”, se stanoví, že “Finanční příspěvky mohou být poskytovány podnikatelům v hospodářsky slabých oblastech s vážnými sociálními a ekologickými důsledky.” Tento zákon stanovil právní rámec pro vládní programy podpory podnikání. K tomu viz blíže pasáž o regionální hospodářské politice vlády.

Pozn.:

Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu v červnu 1996 předložila nově ustavená vláda Poslanecké sněmovně návrh novely tzv. kompetenčního zákona, který obsahoval celou řadu změn v soustavě ústředních orgánů státní správy a jejich působnostech. Jednou z těchto změn byl také návrh na zřízení Ministerstva pro rozvoj regionů, měst a obcí, přejímajícího do značné míry působnosti rušeného Ministerstva hospodářství. V Poslanecké sněmovně Parlamentu doznala předloha zákona řady změn. Poslanecká sněmovna nakonec odhlasovala návrh předložený menšinovou skupinou osmi poslanců ústavněprávního výboru, aby se nové ministerstvo jmenovalo nikoli Ministerstvo pro rozvoj regionů, měst a obcí, ale Ministerstvo pro místní rozvoj. Návrh byl ve výboru odůvodněn tím, že termín “region” je cizího původu a že jej český právní řád nezná. Byla přitom zřejmě přehlédnuta skutečnost, že výše uvedený zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání, zavedl do právního řádu termín “oblast” jako český ekvivalent výrazu “region”. Možný název Ministerstvo pro oblastní rozvoj nebo Ministerstvo pro územní rozvoj by proto zřejmě lépe odpovídal působnostem proponovaného ministerstva. Navrhované působnosti byly však na návrh výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslaneckou sněmovnou významně rozšířeny, a to o působnosti a nástroje v oblasti financování politiky bydlení a regionální politiky státu.
e) Zákon č. 272/1996 Sb., (kompetenční zákon) - výňatek

Zákonem č. 272/1996 Sb., který je novelou zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů bylo v § 1 zřízeno Ministerstvo pro místní rozvoj a v § 14 takto stanoveny jeho působnosti:


§ 14

(1) Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, včetně regionální podpory podnikání, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, investiční politiky a cestovního ruchu.

(2) Ministerstvo pro místní rozvoj
a) spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu,
b) koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje.

(3) Ministerstvo pro místní rozvoj zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením.

(4) Ministerstvo pro místní rozvoj zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.
2.


Usnesení vlády k zásadám regionální hospodářské politiky

V návaznosti na zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání, přijala vláda České republiky usnesení č. 759 ze dne 30. prosince 1992, jímž schválila Zásady regionální hospodářské politiky vlády České republiky, jejichž znění uvádíme:

Zásady regionální hospodářské politiky vlády České republiky

1. Regionální hospodářskou politikou rozumíme v nejobecnější poloze aktivity státu a jeho orgánů podporující efektivní fungování trhu na území republiky jako celku, při zohlednění regionální dimenze hospodářství.

2. Smyslem regionální hospodářské politiky vlády je působit tržně konformními nástroji na podporu rozvoje nových aktivit v oblastech, které vykazují dlouhodobě nižší ekonomickou výkonnost, nebo v kterých se vzhledem ke struktuře ekonomických aktivit nepříznivě projevuje průběh přechodu na tržní hospodářství nebo jsou jinak zasaženy silnými strukturálními změnami, to vše ve srovnání s ostatními oblastmi.

3. Regionální hospodářská politika je orientována na regionálně diferencované povzbuzení nabídkové strany ekonomiky převážně formou přímé podpory podnikání (včetně privátního poskytování veřejných služeb) a podpory výstavby infrastruktury, která zatraktivňuje daný region podnikání.

4. Smyslem regionální hospodářské politiky není mechanické přerozdělování zdrojů vytvořených ve výkonnějších regionech do regionů zaostalejších. Kritériem regionální podpory je v prvé řadě ekonomická efektivnost; prostředky vynaložené na podporu rozvoje regionu (ať již formou podpory podnikání či rozvoje infrastruktury) lze vynaložit jen na ty projekty, které jsou schopny efektivně fungovat dlouhodoběji i bez další podpory, resp. podnítit hospodářskou aktivitu v regionu.

5. Opatření regionální hospodářské politiky jsou zaměřena pouze na iniciování a přilákání podnikatelských aktivit, které svou konkurenceschopnost musí dlouhodobě potvrdit a obhájit samy i bez asistence státu. Objektem regionální podpory jsou většinou apriorně neurčené subjekty v podporovaných regionech; podpora je vždy časově omezena a je realizována na principech spoluúčasti a spoluodpovědnosti podnikatelů, regionů či obcí.

Objektivnost předkládaných projektů (ať již podnikatelských ze strany firem, či infrastrukturních ze strany obcí či regionů) a reálnost jejich efektů musí být vždy podpořena většinovou finanční účastní navrhovatelů (s možnou výjimkou v případě obcí), či úvěrujících finančních ústavů; příjemcem podpory by měly být jen výjimečně velké firmy v oblastech silně zasažených strukturálními změnami.

6. Předpokladem provádění racionální politiky je permanentní statistické sledování a vyhodnocování hospodářského a sociálního vývoje podle jednotlivých územních celků. Prvotním úkolem regionální hospodářské politiky je exaktní, typologicky a územně přesné vymezení hospodářsky problémových oblastí (hospodářsky slabé, strukturálně postižené a příhraniční oblasti) pomocí vhodných kritérií, charakterizujících zejména trh práce a demografickou situaci, životní úroveň obyvatel a hospodářskou úroveň a strukturu oblasti.

7. Druhým klíčovým úkolem regionální hospodářské politiky je výběr instrumentů, prostřednictvím nichž bude realizována podpora hospodářsky problémových oblastí. Vláda má k dispozici tento vějíř základních instrumentů:
· změkčování úvěrových podmínek
· garance za komerční úvěry
· kapitálové úlevy - urychlené odepisování
· zvýhodnění při reinvestování zisku
· investiční granty
· daňové úlevy
· rekvalifikační dotace
· veřejné zakázky
· podpora informačních a rozvojových regionálních studií
· zvláštním opatřením může být decentralizace státních úřadů a institucí.

8. Opatření regionální hospodářské politiky nesmí být tak výrazná, aby významněji blokovala či omezovala volný efektivní pohyb práce a kapitálu a tak konzervovala regionální strukturu výrobních faktorů. Na druhé straně by však měla být pozice regionální hospodářské politiky natolik “silná”, aby mohla zabránit nebezpečné míře diferenciace ekonomické a sociální úrovně mezi regiony.

9. Institucionálně se na koncipování a realizaci takto vymezené regionální hospodářské politiky podílí:
a) vláda ČR, která schvaluje koncepci regionální hospodářské politiky, kritéria pro vymezení a vlastní vymezení hospodářsky problémových oblastí, jednotlivé programy podpory podnikání a rozvoje infrastruktury (včetně použitelných instrumentů) a navrhuje rozsah prostředků státního rozpočtu pro tento účel,
b) Ministerstvo hospodářství**) Zákon ČNR č. 474/1992 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy ČR.), které vytváří koncepci regionální hospodářské politiky, předkládá vládě návrhy vymezení hospodářsky problémových oblasti a programů podpory,
c) Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., které jsou svěřeny prostředky vyčleněné na podporu podnikání a rozvoje infrastruktury v hospodářsky problémových oblastech a která je pověřena vlastní realizací podpory za vládou v programech určených podmínek.

10. Pro realizaci takto pojaté regionální hospodářské politiky není bezprostředně nutný samostatný zákon o regionální politice. Aktivity, které v rámci této koncepce přicházejí v úvahu jsou v zásadě ošetřeny Zákonem o podpoře malého a středního podnikání (pouze v případě podpory rozvoje infrastruktury, kdy příjemcem může být obec či region, by o tuto možnost musel být zákon rozšířen). Je již jen na rozhodnutí vlády, do kterých programů implantuje dodatečné regionální kritérium, či které speciální regionální programy podpory nově vyhlásí a jakými prostředky ze státního rozpočtu tyto aktivity vybaví.

11. Mimo takto koncipovanou regionální hospodářskou politiku vlády stojí jako úzce svázaný, avšak samostatně (mimo koncepci) stojící blok aktivit ostatních ústředních orgánů majících výrazné regionální důsledky***) Jde zejména o veřejné investice hrazené z rozpočtových prostředků jednotlivě věcně příslušných resortů či z účelových rezerv státního rozpočtu, opatření aktivní politiky zaměstnanosti zaměřená na tvorbu nových pracovních míst (MPSV ČR), opatření ke zlepšení stavu životního prostředí v ekologicky postižených oblastech (MŽP ČR) a o podporu podnikání v agrokomplexu, řešenou v rámci rozpočtových prostředků přidělených MZe ČR.*) a realizovaný v rámci kompetencí těchto orgánů. Příslušné ústřední orgány v rámci svých rozpočtových kapitol či prostřednictvím státních fondů přispívají ke snižování disproporcí v rozmístění zařízení veřejného sektoru při současném respektování zásad racionálního prostorového uspořádání.

12. Podstatným předpokladem a podmínkou realizace regionální hospodářské politiky (aktivní spolurozhodování a spolufinancování rozvoje hospodářství blízké infrastruktury ze strany obcí a budoucích regionů a jejich spoluúčast na tvorbě a realizaci regionálních programů podpory) je existence pevných, transparentních pravidel v rámci daňové a dotační politiky, které by vytvořily základnu pro ekonomicky racionální rozhodování orgánů místní samosprávy.

13. Při Ministerstvu hospodářství České republiky bude zřízen poradní orgán ministra hospodářství, jehož účelem bude koordinovat opatření jednotlivých ústředních orgánů, zabezpečovat soulad opatření ústředních orgánů státní správy s orgány místní samosprávy a územními orgány státní správy v oblasti hospodářské politiky, rozvoje infrastruktury a v tvorbě životního prostředí s cílem podpory rozvoje hospodářsky problémových oblastí; tento poradní orgán nebude přitom zasahovat do kompetencí jednotlivých orgánů.

Pozn.:

Tyto zásady regionální hospodářské politiky zůstávají základním dokumentem pro realizaci regionální hospodářské politiky doposud, i když konkrétní podmínky a okolnosti této realizace se mohou částečně měnit. Úlohu bývalého Ministerstva hospodářství tak např. dnes převzalo nově vytvořené Ministerstvo pro místní rozvoj, jež je garantem programu REGION, který spolu s dalšími programy podpory malého a středního podnikání každoročně vyhlašuje vláda svým usnesením. V jeho příloze bývají pro účely programu vyhlašovány hospodářsky problémové oblasti. Nedávno bylo takto přijato usnesení vlády České republiky ze dne 17. prosince 1996 č. 647 o programech podpory malého a středního podnikání v roce 1997. Pro úplnost ještě dodejme, že Ministerstvo pro místní rozvoj v současné době pracuje na nových zásadách regionální politiky, které budou předloženy vládě.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti