Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Právo v oblasti techniky právně upravuje preventivní obranu před nebezpečím. Cílem regulace je minimalizace nebezpečí. Má být zamezeno realizaci odvratitelných nebezpečí; neodvratitelná nebezpečí musí být pokud možno omezena. Absolutní ochrana před nebezpečím je při inovativním a dynamickém technickém rozvoji v moderní průmyslové společnosti nemožná. Aby se dosáhlo cíle minimalizace nebezpečí při dynamicky pokročujícím rozvoji techniky, operuje zákonodárce v této oblasti práva ve velké míře s odkazy na nástroje regulace, kterými nejsou zákony. Takovéto nástroje regulace, které nemají charakter právního předpisu, naopak jejichž používání je bez dalšího právního aktu dobrovolné, se v Německu tvoří pod střechou Německého institutu pro normalizaci (Deutsche Institut für Normung, DIN). K tomu přistupují netechnické regulační nástroje, které se tvoří pomocí veřejně-právních výborů nebo nositelů zákonného úrazového pojištění.

Ke spojení těchto nedonucujících regulačních nástrojů s právními předpisy může dojít ve třech základních formách:

- zahrnutím regulačního nástroje do právního předpisu,

- pomocí tuhého odkazu v právním předpisu na nějaké technické pravidlo v určité formě (uvede se datum vydání, a místo vzniku),

- pomocí dynamického odkazu na technický nástroj regulace v jeho právě platném znění

- a pomocí obecných klausulí (stav techniky, stav vědy a techniky).

Směrnice nového přístupu pracují na zásadě konkretizovatelného pohyblivého odkazu. Na rozdíl od pohyblivého odkazu, kterým se doplňují normy, se na odkaz konkretizující normu v německém právu pohlíží jako na v souladu s ústavou K této problematice viz Marburger: Formy, postupy a právní problémy vztahu právní regulace k průmyslovým normám, Müller-Graf, Technická pravidla na vnitřním trhu, Baden Baden, 1991, s. 27. Pohyblivý odkaz konkretizující normu se děje v německém právu většinou spolu s použitím obecné klausule jako např. stav techniky. Technické regulační nástroje konkretizují stav techniky.

Nový přístup jde dále než za řešení pomocí obecné klausule. Základní požadavky směrnic obsahují - většinou abstraktní - bezpečnostní cíle, které je třeba při výrobě výrobku sledovat. Dodržování harmonizovaných (evropských) norem zakládá - vyvratitelnou - domněnku ve prospěch dodržování těchto základních požadavků. Zde se jedná též především o regulaci tíhy důkazů. Závazek k dodržování harmonizovaných norem nenastává. Je ponecháno na výrobci, zda dodrží základní požadavky směrnic jiným způsobem. Dodržování harmonizovaných norem rovněž nezavazuje výkonné správní úřady. Toto potvrzuje tzv. ochranná klausule, která připouští zásahy členským státem též pro případ dodržování harmonizovaných norem, pokud je členský stát toho názoru, že ta norma bezpečnostní cíle nepokrývá dostatečně. Soukromí tvůrci předpisů - evropské normalizační organizace - nemohou s konečným účinkem základní požadavky splňovat. Harmonizované normy proto nemají status nějakého právního předpisu skrze odkaz.

Aby mohly harmonizované normy plnit své konkretizovatelné funkce, je třeba odpovídající zveřejnění. Požadavky na zveřejnění se však nesmějí stát přepjatými. Obecně stačí, když se technické pravidla publikují a veřejnosti jsou přístupné. Případné zveřejňování míst vzniku předpisů ve spolkové sbírce zákonů nebo v jiném úředním publikačním orgánu není bezpodmínečně nutné viz Marburger, na uvedeném místě, s. 45