ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > B. Postavení České republiky jako přidruženého člena Evropské unie

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :13. VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACE V ARCHITEKTUŘE A STAVITELSTVÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A EVROPSKOU UNIÍ
Část :VI. PŘÍSTUP ČESKÉ REPUBLIKY K ZAVEDENÍ SMĚRNICE
Kapitola :B. Postavení České republiky jako přidruženého člena Evropské unie

Text:6.2.1 Úvod. Všeobecná charakteristika výchozí pozice ČR

Postupné sbližování práva představuje mezinárodní závazek programové povahy, bez výslovného právního obsahu, a je typické pro asociační vztah k Evropské unii ze strany přidružených států, tzn. i České republiky. Stupeň aproximace právního řádu je už z povahy věci silně proměnlivý a tato aproximace má progresivní povahu. Jak opět vyplývá z podstaty věci - jde především o průběh legislativního procesu, který není vysloveně kontinuální, ale odehrává se po jednotlivých krocích - je možno poměrně přesně v každém okamžiku určit současný stav práva a následně pak precizovat kroky, které bude třeba učinit, jejich pořadí a návaznosti, tzn. náležitosti komplexní právní úpravy, vedoucí k žádoucímu cíli.

Jak již bylo výše konstatováno, má Česká republika relativně komplexní - i když ne zcela koherentní - právní úpravu získávání kvalifikace v oboru architektury a pozemního stavitelství a úpravu podnikání v tomto oboru, a jak též vyplynulo z předchozích kapitol, jsou předpoklady pro plnou kompatibilitu mezi právem EU a právním řádem ČR v dané oblasti, a to v době nikoli vzdálené. Negociační pozice České republiky již dnes je relativně příznivá, úpravy právních předpisů, které si vyžádá úplná kompatibilita práva, nepřestoupí podle všeho stupeň novelizace.

6.2.2 Legislativní zařazení pozičních dokumentů

Dokumenty pro přípravu negociačních pozic (dále jen "poziční dokumenty") se v České republice připravují podle určitých tematických bloků, jejichž koordinace je vždy svěřena určeným ústředním orgánům, přičemž gesci, resp. odpovědnost za dílčí oblasti, mají další ústřední orgány. Tímto způsobem byla "přidělena" směrnice Rady ES 85/384/EHS, týkající se vzájemného uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o splnění kvalifikačních předpokladů v oblasti architektury, včetně opatření pro usnadnění účinného výkonu práva založit a svobodně poskytovat služby, do gesce Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

Poziční dokumenty - bez ohledu na věcné zaměření - mají určité společné rysy, dané jejich posláním. Kromě identifikačních údajů, kam patří
- negociační oblast (event. podoblast),
- gestor za příslušnou oblast, resp. podoblast,
- výchozí negociační pozice a argumentace pro vyjednávání,
tvoří podstatnou část dokumentu,
- stav české legislativy,
- údaj, zda budou všechny normy ES/EU, týkající se dané oblasti (podoblasti), transponovány, a v jakých krocích,
- rozbor všech dopadů, které si převzetí závazků vyžádá,
a konečně i údaje o normách, které ČR nebude schopna převzít.

Problematika vzájemného uznávání kvalifikačních dokladů pro výkon povolání architektů a stavebních inženýrů byla začleněna do tématického bloku Volný pohyb osob, jehož koordinátorem je Ministerstvo vnitra.

Z charakteristiky pozičního dokumentu a přehledu jeho hlavních náležitostí, je možno odvodit i jeho postavení z hlediska právního. Je zřejmé, že nejde o pramen práva, ale o programový dokument, který na základě vyhodnocení současné situace jak vnitrostátně, tak z hlediska komunitárního přístupu, na základě zhodnocení úkolů (požadavků) a možností jejich splnění, slouží k formulaci legislativního záměru v dané oblasti práva. Legislativní proces, který následuje, se už řídí vlastními procedurálními pravidly.

6.2.3 Právní a strukturální zajištění procesu vzájemného uznávání v ČR

Cílový stav, tj. členství České republiky v Evropské unii, bude znamenat převzetí celého právního aparátu Unie k datu přístupu, a to tak, že primární právo a nařízení budou platit přímo, směrnice budou zaváděny do vnitrostátního práva aktem přiměřeným věci - viz např. přijetí spolkového zákona SRN o stavebních výrobcích pro aplikaci směrnice Rady 89/106/EHS.

Je zřejmé, a na několika místech se studie této otázky dotkla, že zavedení směrnice o vzájemném uznávání se bude dít postupnými kroky, postupnou aproximací, nikoliv naráz a teprve ve chvíli vstupu ČR do unie. Zásadní krok na této cestě bude moci být uskutečněn již v současné době, přičemž nejdůležitější úkony se budou týkat vnitrostátních opatření, nikoli mezinárodních.

Základ pro všechna tato opatření spočívá v Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na druhé straně, čl. 69 a 75.

Výše byly popsány právní normy rozhodné pro otázku vzájemného uznávání kvalifikace v architektuře a naznačeny i některé úkoly na cestě k plné kompatibilitě právního řádu ČR a komunitárního práva, představovaného směrnicí 85/384/EHS. Úkoly, které Česká republika musí splnit, aby principy vzájemného uznávání mohly platit, spadají do sféry
- věcné,
- právní,
- institucionální.

Věcné otázky

Mezi otázky, které nevyžadují speciální právní úpravu, patří
* podrobný přehled náplně studia architektury na vysokých školách a jejich fakultách, které v České republice poskytují vysokoškolské vzdělání v oboru architektury a pozemního stavitelství,
* přehled diplomů a jiných dokladů o splnění kvalifikačních předpokladů, které by spadaly do kategorie dokladů vhodných ke vzájemnému uznávání, a jejich sjednocení,
* analýza stavu v EU a návrh standardů pro výkon povolání architektů a inženýrů, jako podklad potřebný pro umožnění volného výkonu povolání v rámci EU,
* formální náležitosti nostrifikace.

Právní otázky

Mezi otázky, které budou vyžadovat právního řešení, patří na předním místě
- odstranění klausule o českém státním občanství osob, kterým může být udělena autorizace - viz § 7 odst. 1 a) zákona č. 360/1992 Sb.,
- legalizace standardů kvalifikace, zmíněných mezi věcnými otázkami,
- úprava pravomoci a působnosti orgánu pověřeného výkonem autorizace
tak, aby podmínky v ČR byly zásadně shodné s podmínkami ve státech EU.

Právní posouzení bude vyžadovat vzájemný vztah mezi zákonem živnostenským, zákonem autorizačním a zákonem stavebním, které se vzájemně podmiňují při stanovení podmínek pro výkon povolání architektů a stavebních inženýrů, a zároveň posouzení rovnosti podmínek u svobodných povolání a živností u těchto kategorií.

Konečně bude třeba zvážit vzájemný vztah vysokoškolského zákona a živnostenského zákona v tom smyslu, zda rozhodnutí o nostrifikaci diplomu nebo jiného osvědčení, k čemuž je oprávněna příslušná vysoká škola, vytváří právní nárok na výkon povolání architekta nebo stavebního inženýra podle živnostenského zákona, nebo zda je k tomu třeba samostatného rozhodnutí, v kladném případě charakter rozhodnutí, tzn. zda příslušná škola bude postupovat podle správního řádu nebo zda řízení o nostrifikaci diplomu bude mít speciální proces; při tomto posouzení bude nutno sledovat, zda event. nedojde k diskriminaci zahraničního pracovníka žádajícího o nostrifikaci diplomu z titulu státního občanství.

Institucionální stav

V České republice vystupují v dané oblasti tyto orgány:
* Ministerstvo pro místní rozvoj, které v osobě ministra zajišťuje na základě zákonných zmocnění některé agendy, spojené s autorizací,
* Česká komora architektů - pro autorizační agendu, kde vykonává při udělování autorizace funkce orgánu státní správy, a to jednak na základě zmocnění ze zákona, jednak podle vnitřních předpisů komory,
* Ministerstvo průmyslu a obchodu - pro otázky živnostenského zákona, tzn. pro vlastní oprávnění k výkonu činnosti architekta/stavebního inženýra, pokud je tato činnost vykonávána po živnostensku,
* Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - otázky vzdělávací soustavy a agendu nostrifikací v případech, kdy neexistuje vysoká škola příslušné náplně.

Uvedené instituce mají vymezenou působnost i pravomoc v oblasti, kterou se zabývá tato studie, a to pro agendu, realizovanou v České republice; plné využití právních norem a příslušných správních struktur (institucí) bude vyžadovat jejich modifikaci, a to rozdílnou podle stupně ztotožnění České republiky s evropskými strukturami a komunitárním právem v uvažovanou dobu.

Zásada vzájemného uznávání patří mezi stěžejní zásady na cestě k evropskému sjednocení, její realizace má v zásadě dvě základní formy, podle toho, ve které fázi se ten který stát nalézá.

Pro etapu přidruženého členství, tzn. pro Českou republiku v současném postavení, přichází v úvahu jako možný způsob d o h o d a o vzájemném uznávání, na základě principu reciprocity, profesních kvalifikací v architektuře a stavitelství mezi Společenstvím, event. Společenstvím a členskými státy na jedné straně a ČR na straně druhé, s kompromisním uplatněním směrnice 84/185/EHS v rámci českých právních a institucionálních možností. Je třeba zdůraznit, že zásadní pro určení kvality daného mezinárodně právního vztahu je postavení státu vůči evropským strukturám, nikoliv míra implementace směrnice do právního řádu. Odtud resultuje závěr, že ani plná implementace směrnice 84/185/EHS do českého právního řádu by neznamenala pro členské státy povinnost uznávat české diplomy, osvědčení nebo jiné dokumenty o profesní kvalifikaci, bez splnění základního předpokladu, kterým je obsah dohody o vzájemném uznávání.

Formální náležitosti dohody a obsah protokolu k dohodě nebudou s největší pravděpodobností standardní, ale budou přizpůsobeny okolnostem, vyplývajícím z podobnosti nebo naopak odlišnosti podmínek České republiky a partnerského státu, pokud jde o posouzení náplně a kvality studia, požadavků na dobu praxe a dalších podmínek rozhodných pro možnost svobodného výkonu povolání a s tím souvisící volností pohybu.

Rada přidružení, jejíž úkoly a postavení jsou dány rámcově v čl. 104 a n. asociační dohody, a která bude hrát nezastupitelnou roli při procesu postupného sbližování mezi asociovanými státy a EU, bezpochyby též bude přizpůsobovat svá rozhodnutí okolnostem jednotlivých případů.

Oba tyto zmíněné okruhy otázek přesahují záběr studie a vyžádají si postupné řešení ve všech zmíněných okruzích. Těžiště bude přitom spočívat v aproximaci práva za současného vytváření a následného rozvíjení nezbytných správních struktur, a to tak, aby v době uvažovaného plného členství České republiky v Evropské unii byly splněny všechny předpokládané podmínky a došlo k organické přeměně mezinárodněprávního vztahu ČR a EU, typického pro současnou etapu, ve vztah komunitární, se všemi příslušnými atributy.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti