Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Kapitola II. Diplomy, osvědčení a jiné průkazy v oboru architektury, umožňující držiteli provádět činnosti v oboru architektury pod odborným titulem architekt
Kapitola III. Diplomy, osvědčení a jiné průkazy jmenovitých způsobilostí, umožňující jejich držiteli zahájit činnosti v oboru architektury na základě uplatnění práva nebo existujících národních opatření
Kapitola IV. Užívání akademického titulu
Kapitola V. Opatření k usnadnění účinného uplatnění práva na zřízení a volné provozování služeb.
Kapitola VI. Závěrečná ustanovení.


Věcně a právně významná ustanovení směrnice

Věcně a právně jsou významná ta ustanovení směrnice, která upravují předmět směrnice, adresnost směrnice (směrnice Es nemusí být vždy určena všem členským státům), práva a povinnosti právních subjektů, procesní otázky, institucionální zabezpečení fungování směrnice a datum platnosti.

Podle článku 1 platí tato směrnice pro činnosti v oboru architektury. Pro účely této směrnice budou činnosti v oboru architektury činnostmi, běžně prováděnými pod odborným titulem architekt.

Článek 2
Povinnost členského státu uznávat diplomy, osvědčení a jiné průkazy jmenovitých způsobilostí, získané jako výsledek' výuky a výcviku, jež splňují požadavky odstavců 3 a 4 a udělené státním příslušníkům členských států jinými členskými státy, je upraven článkem 2 směrnice. Rovněž bude při vydávání takových diplomů, osvědčení a jiných průkazů jmenovitých způsobilostí s ohledem na právo zahájit činnosti, uvedené v článku 1, a provádět je pod odborným titulem architekt podle článku 23 (1), se stejným účinkem na vlastním území, jako u těch, která udělují samy členské státy.


Článek 3
Studium a výcvik, vedoucí k diplomům, osvědčením a jiným průkazům jmenovitých způsobilostí, zmíněných v článku 2, se budou provádět studiem na úrovni vysoké školy, zabývající se především architekturou. Tato studia budou vyvážená z hledisek teorie a praxe architektonické výuky a zabezpečí získáni potřebných dovedností.

Článek 4
1. Výuka a výcvik podle článku 2 musí splňovat požadavky, stanovené v článku 3, a také další podmínky stanovené článkem 4 odst. l písm. a) a b).

Článek 5
1. Státní občané členských států, oprávnění nosit titul
2. architekt ve shodě se zákonem, dávajícím možnost příslušnému orgánu členského státu svěřovat tento titul státním občanům, kteří sami zvláště vynikli svými úspěchy v oboru architektury, se považují za takové, kteří vyhověli stanoveným požadavkům pro provádění architektonických činností pod odborným titulem architekt.

Článek 7
1. Každý členský stát poskytne co nejdříve zároveň jiným členským státům i Komisi seznam diplomů, osvědčení a jiných průkazů jmenovitých způsobilostí, které udělil na svém území a které splňují kriteria, daná články 3 a 4, spolu s uvedením institucí a orgánů, které je udělují.

Článek 10
Každý členský stát bude uznávat diplomy, osvědčení a jiné průkazy jmenovitých způsobilostí, uvedené v článku 11, udělené jinými členskými státy státním občanům členských států, kteří již mají takovou způsobilost v době vyhlášení této směrnice nebo jejichž studia, vedoucí ke získání diplomu, osvědčení a jiného průkazu jmenovité způsobilosti, byla alespoň ve třetím akademickém roce v době oznámení; i když tyto způsobilosti nesplňují minimální požadavky podle kapitoly II, dá jim stát stejnou možnost pro zahájení a provádění činností, uvedených v článku 1 a za předpokladu článku 23 na svém území, jaké dávají diplomy, osvědčení a jiný průkaz jmenovité způsobilosti,
udílené v architektuře.


Užívání akademického titulu

Článek 16
1. Bez újmy k článku 23, zabezpečí hostitelské členské státy, aby občané členských států, kteří splňují podmínky, stanovené v kapitole II nebo kapitole III, měli právo používat zákonný akademický titul a pokud to je vhodné, jde o zkratku, odvozenou z členského státu jejich původu nebo členského státu, z něhož přicházejí, v jazyce onoho státu. Hostitelské členské státy mohou požadovat, aby takový titul byl následován jménem a sídlem organizace nebo zkušebního orgánu, který titul udělil.
2. Jestliže by akademický titul, používaný v členském státu původu nebo v členském státu, ze kterého cizí občan přichází, mohl být zaměněn v hostitelském členském státu za titul, u něhož se v tomto státu požaduje dodatečná výuka nebo výcvik, které dotčená osoba nepodstoupila, může hostitelský členský stát požadovat, aby tato osoba používala titul, uplatňovaný v členském státu původu nebo členského státu, odkud osoba přichází, hostitelským státem.

A. Specifická opatření k právu zřízení (zahájení)

Článek 17
1. Hostitelský členský stát, vyžadující od svých občanů průkaz dobré povahy a pověsti, když zahajují poprvé svou činnost, uvedenou v článku l, přijme jako dostatečný průkaz s ohledem na občana jiného členského státu, osvědčení, vydané příslušným orgánem členského státu původu nebo členského státu, z něhož cizí občan přichází, které potvrdí, že byly splněny podmínky dobré povahy a pověsti pro zahájení dotčené činnosti.
2. Tam, kde členský stát původu nebo členský stát, odkud cizí občan přichází, nevyžaduje doklad dobré povahy a pověsti u osob, které si přejí zahájit poprvé činnost, může hostitelský členský stát požadovat na občanech členského státu jejich původu nebo na členském státu, odkud cizí občan přichází, výpis z trestního rejstříku (soudní záznam) nebo v případě, kdy neexistuje, odpovídající doklad, vydaný příslušným orgánem v členském státu původu nebo členském státu, odkud cizí občan přichází.
3. Tam, kde členský stát původu nebo členský stát, z něhož cizí občan přichází, nevydá písemný doklad, uvedený v odstavci 2, může být takový doklad nahrazen místopřísežným prohlášením dotčené osoby nebo slavnostním prohlášením v těch státech, kde není zavedeno místopřísežné prohlášení, před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo, pokud je to vhodné, před notářem nebo způsobilým odborným orgánem členského státu původu nebo členského státu, z něhož osoba přichází; takový orgán nebo notář vydá osvědčení, stvrzující pravost prohlášení buď místopřísežného nebo slavnostního.
4. Pokud hostitelský členský stát zjistil podrobné poznatky o vážných okolnostech, které nastaly mimo jeho území před ustavením dotčené osoby ve státu, nebo pokud ví, že prohlášení, uvedené v odstavci 3 obsahuje nesprávné informace a jestliže okolnosti nebo informace by pravděpodobně ovlivnily zahájení dotčené činnosti na jeho území, může to sdělit členskému státu původu nebo členskému státu, z něhož cizí občan přichází. Členský stát původu nebo členský stát, z něhož cizí občan přichází ověří správnost údajů, pokud by mohly mít dopad na zahájení dotčené činnosti v tomto členském státu.
Orgány tohoto státu samy rozhodnou o povaze a rozsahu šetření, které zavedou a sdělí hostitelskému členskému státu rozsah následných opatření, podnikaných s ohledem na osvědčení, které vydaly.
5. Členské státy zabezpečí důvěrnost doručených informací.

Článek 18
1. Pokud v hostitelském členském státu ukládají zákony, předpisy nebo správní opatření požadavky na dobrou povahu nebo dobrou pověst; včetně opatření ve vztahu na provádění činnosti podle článku l, ve věci disciplinárního řízení pro závažné špatné profesní jednání nebo při usvědčení z trestních činů, členský stát původu nebo členský stát, z něhož cizí občan přichází, doručí hostitelskému členskému státu všechny potřebné informace, týkající se opatřeni nebo disciplinárního řízení profesní nebo správní povahy, prováděných proti osobě, jíž se to týká nebo týkající se trestních postihů v praxi její profese v členském státu původu nebo v členském státu, z něhož přichází.

B. Specifická opatření pro provádění služeb

Článek 22
Tam, kde členský stát požaduje od svých občanů, kteří hodlají zahájit a provádět činnosti, uvedené v článku l, buď oprávnění nebo členství nebo registraci profesní organizace nebo spolku, učiní tento členský stát výjimku v případě provádění služeb občany jiných členských států z tohoto požadavku.
Dotčená osoba bude provádět služby se stejnými právy a závazky jako místní občané hostitelského členského státu; zejména bude podřízena pravidlům řízeni jak v odborné tak i ve správní oblasti, která se uplatňují v tomto členském státu.
Z tohoto důvodu a navíc k prohlášení, uvedenému v odstavci 2 a týkajícího se provádění služeb, mohou členské státy pro povolení výkonu opatření, týkajících se platného odborného řízení na svém území, požadovat automaticky dočasnou registraci nebo formální registraci u profesní organizace nebo spolku nebo v rejstříku, a to tak, aby tato registrace nepozdržela nebo nijak nekomplikovala provádění služeb nebo nepřinášela dodatečné výdaje osobě, která provádí služby.
Kde přijímá hostitelský členský stát opatření podle druhého pododstavce nebo si uvědomí skutečnosti, které směřují k takovým opatřením, bude ihned informovat členský stát, v němž se osoba usídlila.


Článek 24
1. Tam, kde hostitelský členský stát požaduje od svých občanů, kteří hodlají zřídit a provádět činnosti, uvedené v článku l, aby prokázali, že se předtím nedostali do bankrotu a tam, kde předávaná informace podle článků 17 a 18 neobsahuje takový průkaz, tento stát přijme místopřísežné prohlášení,- nebo ve státech, kde není pamatováno na místopřísežné prohlášení, slavnostní prohlášení - vykonané dotčenou osobou před příslušnými soudními nebo správními orgány, notářem nebo odborným profesním sborem členského státu původu nebo členského státu, z něhož osoba přichází tento orgán nebo notář vydá osvědčení, potvrzující pravost místopřísežného prohlášení nebo slavnostního prohlášení. Jestliže se musí v hostitelském členském státu prokázat právní finanční stav, tento členský stát přijme potvrzení, vydaná bankami jiného členského státu jako rovnocenná potvrzení, vydaná na jeho vlastním území.


Článek 25
1. Tam, kde hostitelský členský stát požaduje na svých občanech, kteří hodlají zřídit a provádět činnosti, uvedené v článku 1, aby prokázali, že jsou kryti pojištěním proti finančním důsledkům své profesní odpovědnosti, stát přijme osvědčení, vydaná pojistnou zárukou jiných členských států jako rovnocenná těm, která jsou vydána na jeho území. Taková osvědčení musí specifikovat skutečnost, že pojištěný vyhověl platným zákonům a předpisům hostitelského členského státu, co se týká podmínek a rozsahu pojistného krytí.


Článek 26
1. Členské státy provedou opatření, potřebná k tomu, aby osoby mohly získat informace o zákonech a kde to lze, o profesní etice hostitelského členského státu.

Za tím účelem členské státy mohou vytvořit informační centra, ve kterých mohou osoby získat potřebné informace. V případě zřízení, mohou hostitelské členské státy požadovat na nich styk s těmito středisky.