ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > Hlavní tendence a problémy regionálního rozvoje v ČR

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :17. Zásady regionální politiky vlády České republiky
Část :II.PŘÍLOHA
Kapitola :Hlavní tendence a problémy regionálního rozvoje v ČR

Text:Od roku 1990 se vývoj v jednotlivých regionech v důsledku transformace české ekonomiky na standardní tržní ekonomiku a v závislosti na různých výchozích podmínkách projevoval rozdílnou dynamikou. Problémy vznikaly zejména tam, kde existoval nadprůměrný podíl konkurence neschopných a neefektivních výrob, které procházely útlumem s dopady na ztrátu hospodářské dynamiky, životní úroveň a zaměstnanost regionu.

Úroveň hospodářského rozvoje jednotlivých regionů a jejich problémovost lze posuzovat dle vybraných ukazatelů, charakterizujících zejména trh práce, zaměstnanost, oblast životní úrovně, stav infrastruktury aj.

Na úseku trhu práce dochází po roce 1990 v důsledku ekonomických změn ve většině odvětví národního hospodářství k poklesu jak produkce tak zaměstnanosti, jsou omezována pracovní místa související s přezaměstnaností a útlumem neefektivních výrob. Pokles zaměstnanosti v průmyslu se koncentroval především do odvětví těžby paliv, hutnictví, strojírenství, ale také do odvětví spotřebního průmyslu (zejména textilní průmysl) s nepříznivými dopady v regionech se soustředěním těchto výrob. K největšímu snížení zaměstnanosti došlo v oblastech severozápadních Čech, severní Moravy a Kladenska. Výrazně se pokles zaměstnanosti promítl v zemědělství, zejména v důsledku dosud uskutečněné transformace a privatizace, ale i omezováním zemědělské produkce v důsledku vyrovnávání nabídky s poptávkou obyvatelstva. Řada uvolněných pracovníků z průmyslu a také zemědělství postupně nachází pracovní příležitosti v terciálním sektoru, který byl do roku 1990 výrazně poddimenzován.

Postupně prováděné transformační změny měly přímý vliv na míru nezaměstnanosti. Přestože její výše v ČR nepřesáhla v období do roku 1996 3,5% a vykazuje tak velmi nízké relace v porovnání se zahraničím, v některých okresech ČR je tato úroveň výrazně překračována.

Problém s vysokou mírou nezaměstnanosti se koncentruje především do většího počtu okresů severních Čech a dále přetrvává v některých okresech severní Moravy. V posledním období - po jistém zlepšení stavu v letech 1994 - 1995 se regionální diference opět zvyšují; zřetelné je to při hodnocení úrovně nezaměstnanosti, viz následující přehled za deset “nejlepších a nejhorších” okresů v ČR:

kategorie okresů12/9212/9312/9412/9512/9612/97
Průměrná úroveň nezaměstnanosti (v %)

v deseti “nejhorších” okresech

5.347.366.376.247.2810.24
Průměrná úroveň nezaměstnanosti (v %)

v deseti “nejlepších okresech” vč. Prahy

0.871.201.020.921.16 2.09
Rozdíl mezi průměrem

deseti “nejlepších a nejhorších” okresů

4.476.165.355.326.12 8.15

V průběhu roku 1997 dochází v důsledku prohlubujících se problémů v rozhodujících odvětvích a v zemědělství k dalšímu postupnému zvyšování míry nezaměstnanosti. K 31.12.1997 dosáhla její výše v okrese Most 12,4%, v okrese Chomutov 12.1%, v okresech Louny, Teplice a Karviná přesáhla 10% a v okresech Kladno, Děčín, Znojmo, Jeseník a Přerov překročila 9% s tendencí dalšího postupného růstu..

Problematika nezaměstnanosti se v některých okresech koncentrovala do vybraných mikroregionů (spádové obvody pověřených obecních úřadů); šlo např. o mikroregiony Frýdlant a Nové Město pod Smrkem (okres Liberec), Vranov nad Dyjí a Hrušovany (Znojmo), Moravská Třebová (Svitavy) či Vítkov (Opava).

Na úseku životní úrovně je důležitým ukazatelem pro hodnocení ukazatel průměrné mzdy. Nejvyšší úrovně průměrných mezd je dosahováno v hlavním městě Praze a jejím bezprostředním zázemí. Vysokou úroveň si udržují okresy s převahou odvětví těžby uhlí a těžkého průmyslu (Ostrava, Most, Karviná, Sokolov), okresy s významnými strojírenskými výrobami (Mladá Boleslav, Plzeň) a další. Nejnižší relace jsou dosahovány v okresech se silnějším zastoupením zemědělství, spotřebního průmyslu a dalších výrob s menší úrovní mezd (Bruntál, Znojmo, Svitavy, Blansko, Vyškov, Chrudim, Semily, Šumperk, Náchod, Pelhřimov, ad.) - viz připojená mapka.

Poměrně značných regionálních diferencí je dosahováno i v úrovni daňové výtěžnosti místních rozpočtů v přepočtu na obyvatele (viz připojená mapka), která byla v roce 1996 výrazně nejlepší v hlavním městě Praze, kde dosahuje více než dvojnásobných hodnot oproti průměru ČR. Se značným odstupem následují velká města v pořadí Brno, Plzeň, Ostrava a dále okresy Hradec Králové, Mladá Boleslav, České Budějovice, Mělník a další. Naopak nejnižší daňová výtěžnost je v okresech tvořících zázemí velkým městům (Brno-venkov, Plzeň-sever, Plzeň-jih) a dále okresy Jeseník, Třebíč, Nový Jičín, Blansko, Bruntál, které nedosahují ani úrovně 65% průměru ČR (např. okres Brno-venkov dosahuje pouze 45% a okres Jeseník pouze 55% průměrné úrovně ČR).

Regionální diference byly od roku 1990 ovlivňovány zejména těmito faktory:

a) výrazným poklesem výroby a zaměstnanosti v těžkém průmyslu (těžba uhlí, hutnictví, těžké strojírenství, chemie ad.), který dominoval a nadále je nosným v ekonomické struktuře severní Moravy a severozápadních Čech. V některých mikroregionech negativně působil i pokles textilního a elektrotechnického průmyslu s vážnými dopady na jejich zaměstnanost (Frýdlantsko, některé regiony ve východních Čechách, Rožnov p. R. a další);
· v uhelném průmyslu dochází postupně ke snižování těžby jak černého uhlí (v letech 1991-1995 pokles těžby z 20 mil. t na 17 mil. t, tj. cca na 85%), tak hnědého uhlí, vč. lignitu (pokles z 72,5 mil. t na 55 mil. t, tj. snížení na cca na 75% oproti roku 1991). V důsledku toho došlo v letech 1991-1995 k výraznému poklesu počtu pracovníků ze 128 tis. na 70 tis. pracovníků, tj. pokles o 45%, který se s větší intenzitou promítl v Ostravsko-karvinském revíru (pokles z 77 tis. pracovníků na 32 tis. pracovníků, tj. snížení o téměř 60%), v případě Severočeského hnědouhelného revíru došlo v uvedených letech k poklesu o 7 tis. pracovníků, tj. o cca 25%. K postupnému snižování objemů těžeb i počtu pracovníků bude docházet i v dalších letech. Jejich rozsah bude odvislý od schválení záměrů uvedených v návrhu Energetické politiky ČR, týkajících se další restrukturalizace uhelného průmyslu, aktualizace postupu útlumu dolů, posouzení územně-ekologických limitů těžeb uhlí, ad.
· v hutnictví železa, zajišťovaného podniky lokalizovanými zejména na severní Moravě (Vítkovice, Třinecké železárny, Nová Huť, Válcovny plechu Frýdek-Místek, Železárny a drátovny Bohumín), v severních Čechách (Válcovny trub - DIOSS Chomutov, Železárny Chomutov) a v Kladně (Poldi Ocel), došlo v prvních letech transformace ekonomiky k poklesu objemu výroby o cca 30% (pokles výroby surové oceli z 10 mil. t v roce 1989 na 7 mil. t v roce 1992) doprovázeného snižováním počtu pracovníků. V dalších letech se však situace podniků stabilizovala vlivem relativně příznivých podmínek pro zajišťování zvýšeného exportu s využitím komparativních výhod (nižší ceny rud ze SNS, mzdové náklady, výhodný směnný kurs). Pro následující období však rovněž u tohoto odvětví lze očekávat snižování objemů produkce, vč. objemů exportu, doprovázeného snižováním počtu pracovníků v důsledku snížené zahraniční poptávky, restrukturalizace hutí a modernizace technologických zařízení.

b) snižování počtu pracovníků v zemědělství, které bylo výrazné zejména v horských a podhorských oblastech a v oblastech s vysokým relativním zastoupením tohoto odvětví v jejich ekonomické struktuře. Tento trend se promítl do řady venkovských oblastí a byl zde mimo jiné doprovázen i nižší tvorbou finančních zdrojů místních rozpočtů;
· počet pracovníků v zemědělské prvovýrobě poklesl v průběhu probíhající transformace doprovázené snížením objemů zemědělské produkce v období 1989-1995 o téměř 60%. Přes tento pokles je stále velký počet okresů s relativně vysokým podílem zaměstnanosti v zemědělství. Mezi okresy, kde dosahuje tento ukazatel více než dvojnásobných hodnot oproti průměru ČR patří zejména okresy v západočeském kraji (Plzeň-jih, Plzeň-sever, Domažlice, Klatovy, Tachov), jihočeském kraji (Pelhřimov, Písek, Strakonice), východočeském kraji (Havlíčkův Brod, Svitavy, Jičín, Rychnov n. K.) a jihomoravském kraji (Znojmo, Žďár n. S., Třebíč),
· základními problémy těchto oblastí zůstávají dokončení restitučních a transformačních procesů, nepříznivá důchodová situace podnikatelů zejména pak v oblastech s méně příznivými podmínkami hospodaření, která neumožňuje zabezpečit konkurenceschopnost jejich produkce. Nadále je zde vykazována nízká úroveň průměrné mzdy, která je nižší o cca 15% oproti úrovni národního hospodářství (pracovníci v zemědělství mají navíc výrazně nižší vzdělanostní úroveň s méně příznivou věkovou strukturou),
· v zájmu snížení regionálních rozdílů a zajištění podpory zemědělských aktivit v oblastech s horšími podmínkami hospodaření bude nadále využíváno podpůrných programů zaměřených na restrukturalizaci zemědělské výroby a rozvoj mimoprodukčních funkcí (zalesnění, zatravnění, podpora chovu skotu v horských a podhorských oblastech), podporu akcí vodního hospodářství a dále využití dalších programů jako je program obnovy venkova a další.

c) rozvojem terciálního sektoru, který se koncentroval s větší intenzitou, vzhledem k příznivějším podmínkám, do velkých měst a aglomerací;
· podíl tohoto sektoru se na celkové zaměstnanosti v NH zvýšil z cca 40% v roce 1990 na více jak 50% v roce 1994 a dále se zvyšuje. Velmi vysoký podíl zaměstnanosti je koncentrován v hlavním městě Praze (přes 70% ve struktuře její zaměstnanosti), Brně, Plzni a dále v okresech Cheb, České Budějovice, Karlovy Vary a dalších. Naopak nižších relací dosahují okresy s oblastmi venkovského charakteru (Plzeň-sever, Chrudim, Náchod, Blansko, Žďár n. S. ad.).

d) nestejnoměrným rozvojem soukromého podnikání v rámci ČR, zejména pokud jde o malé a střední podnikání;
· oblast malého a středního podnikání patří od roku 1990 k dynamicky se rozvíjejícím oblastem ekonomiky, absorbuje podstatnou část pracovníků uvolňovaných z neefektivních výrob,
· počtem podnikatelských subjektů je relativně nejpříznivější situace v hlavním městě Praze a přilehlé středočeské oblasti, v západních Čechách (okresy Plzeň, Karlovy Vary, Cheb) v aglomeraci okresů Liberec a Jablonec. Nejnižší úroveň malého a středního podnikání přetrvává v ostravské aglomeraci (okres Karviná dosahuje vůbec nejhorších relací v rámci ČR), v pánevních okresech severních Čech a v dalších okresech převážně venkovského charakteru,
· další rozvoj podnikání v uvedených poddimenzovaných oblastech je ovlivněn i nižší úrovní podnikatelské infrastruktury, vzdělanostní i kvalifikační úrovní jejich obyvatel apod., které společně s přetrvávajícími ekologickými problémy a špatným image některých oblastí (zejména severní Morava a severní Čechy) odrazují potenciální tuzemské a zahraniční investory,
· vedle potřeby obecného zlepšení podmínek pro podnikatele (dostupnost kapitálu, poradenských, informačních a dalších služeb) je nutné zaměřit úsilí na posílení úlohy regionální podpory malého a středního podnikání s důrazem na hospodářsky problémové oblasti,

e) nízkou meziregionální mobilitou pracovních sil;
· migrace obyvatel se může stát při klesající úrovni přirozené měny obyvatelstva důležitým rozvojovým faktorem. Při silné vazbě této migrace na možnosti bytové výstavby však současný neuspokojivý stav realizace bytové výstavby prakticky neumožňuje potřebný pohyb pracovních sil do míst s nabídkou pracovních příležitostí,
· při omezených možnostech migrace dochází k určitým změnám v jejím zaměření, kdy ztrácí přitažlivost dříve preferované průmyslové oblasti, roste atraktivita menších sídel v zázemí velkých měst a atraktivita okresů, mající výhodnou polohu např. v souvislosti s prostupností státních hranic v západočeském a jihočeském pohraničí, okresů s příznivým stavem životního prostředí,
· pohyb pracovních sil za prací je limitován zhoršováním dopravní obslužnosti zajišťované prostředky hromadné osobní dopravy s většími problémy v okresech s nízkou hustotou obyvatel, rozsáhlými periferními oblastmi a tím většími vzdálenostmi mezi obcemi,

f) přetrvávajícím neuspokojivým stavem životního prostředí zejména v oblastech s nepříznivou strukturou průmyslové základny, s energetickou a materiálovou náročností výrob;
· jedná se o vysoké znečištění ovzduší elektrárnami, teplárnami, průmyslovými provozy, velkoplošnou destrukci krajiny jako důsledek povrchové a hlubinné těžby uhlí, vysokou produkci tuhých komunálních a zejména průmyslových odpadů, vysoké imisní zatížení zemědělské půdy a lesních porostů (Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Jeseníky, Beskydy) a znečištění povrchových a podzemních vod,
· výrazně nejhorší relace v jednotlivých složkách životního prostředí jsou vykazovány v oblastech severní Moravy, severních Čech, hl. města Prahy a v některých dalších územích (Sokolovsko, Kladensko), s nutností provedení urychlené nápravy s cílem vytvoření příznivějších podmínek pro hospodářský a sociální rozvoj dotčených území; některé základní údaje o stavu životního prostředí podle oblastí v působnosti jednotlivých územních odborů MŽP ČR (včetně hl. města Prahy) jsou uvedeny v tabulkové příloze,

g) existencí řady územně-technických specifik a problémů, které ztěžovaly přirozený rozvoj dotčených oblastí, jedná se zejména o:
· střety mezi organizacemi zajišťujícími těžbu hnědého uhlí a samosprávami obcí a majitelů nemovitostí dotčených těžbou na Sokolovsku a v Severočeské hnědouhelné pánvi s velkým rozsahem devastovaných ploch (vytěžená a nerekultivovaná území, výsypky, kalová hospodářství), které zde limitují rozvoj podnikatelských aktivit,
· důsledky těžby černého uhlí na Ostravsku a Karvinsku, kde je destrukce krajiny, sídel a inženýrských sítí způsobena poklesy půdy vlivem hlubinného dobývání uhlí (s výraznými dopady zejména na Karvinsku, kde je těmito poklesy ohroženo cca 50% území okresu),
· střety mezi zájmy ochrany přírody a rozvojem obcí a podnikatelských aktivit (nutnost zachování vodohospodářských, krajinotvorných, zdravotně-hygienických a dalších funkcí území) ve velkoplošných chráněných územích( zejména národní parky Šumava, Krkonoše, Podyjí), chráněných krajinných oblastech, chráněných oblastech přirozené akumulace vod, pásem hygienické ochrany,
· střety mezi investory významné dopravní a technické infrastruktury a obcemi, majiteli pozemků, ale i dotčenými orgány státní správy v případech vedení tras dálnic, železničních koridorů, koridoru pro budoucí výstavbu průplavu Dunaj-Odra-Labe, při zlepšování podmínek na vodních tocích, ad.,
· řešení problematiky bývalých vojenských prostor Ralsko a Mladá, existenci rozsáhlých vojenských újezdů a vojenských prostor, atd.

Ke snižování rozsahu územně-technických problémů významně přispívá i příprava územních plánů tzv. velkých územních celků, zejména pokud jde o liniové stavby, ochranu území, stanovení limitů ve využití území apd. V současné době je území ČR pokryto zpracovanou nebo rozpracovanou územně plánovací dokumentací, případně zpracovanými či rozpracovanými změnami a doplňky schválené ÚPD z 81.8% .

Na základě působení faktorů ovlivňujících regionální ekonomickou strukturu lze v České republice, kromě typicky průměrně se rozvíjejících okresů, vysledovat formování se několika základních typů oblastí:

a) rozvojové oblasti - s nízkou mírou nezaměstnanosti, výrazným zájmem zahraničního kapitálu, dynamickým rozvojem služeb a cestovního ruchu, nízkým podílem problémových podniků (Praha a přilehlá oblast, Brno-město, okresy s velkými centry - Liberec, Jablonec nad Nisou, Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice, Zlín, Karlovy Vary a další okresy těžící zejména ze své polohy a rozvoje cestovního ruchu - např. Cheb, Semily),

b) strukturálně postižené oblasti - jsou charakteristické výrazným útlumem těžkého průmyslu a vyšší úrovní nezaměstnanosti (oblast pánevních okresů sev. Čech, Ostravsko, Kladensko); současně v řadě těchto oblastí přetrvává výrazně zhoršený stav životního prostředí, zejména pokud jde o čistotu ovzduší,

c) hospodářsky slabé oblasti - jsou charakteristické nižší hospodářskou a životní úrovní, často spojenou i s vyšší úrovní nezaměstnanosti; v naprosté většině se jedná o zaostávající venkovské oblasti, často s depopulačními tendencemi a nízkou hustotou zalidnění.

Dosavadní způsob vymezení problémových oblastí ČR, jakožto i návrh nového vymezení od roku 1998 je uveden v příloze č. 4.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti