Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Základem primárního práva jsou mezinárodní smlouvy o založení Společenství a smlouvy, popř. jiné akty, které tyto zřizovací smlouvy doplnily nebo změnily. Tato problematika byla stručně vysvětlena ve svazku č.9 Cesty do EU. Protože některé základní dokumenty doznaly řadu změn a doplňků a navíc je tento svazek již rozebrán, byla některá , zejména novelizovaná ustanovení zahrnuta i do této publikace.

Tři Evropská společenství byla založena třemi oddělenými smlouvami. Vzájemná oddělenost a samostatnost těchto smluv nebyla dosud dotčena nebo zpochybněna jejich následnými změnami, zejména Jednotným evropským aktem , Smlouvou o Evropské unii a Amsterodamskou smlouvou.

Evropská společenství byla zřízena těmito smlouvami:
· Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) - Pařížská smlouva: uzavřena 18. dubna 1951, platnosti nabyla 23. července 1952.
· Smlouva o založení Evropského společenství atomové energie (ESAE) - Římská smlouva: uzavřena 25. března 1957, platnosti nabyla 1. ledna 1958.
· Smlouva o založení Evropského společenství (ES), původně Evropského hospodářského společenství (EHS) - Římská smlouva: uzavřena 25. března 1957, platnosti nabyla 1. ledna 1958.

Smlouvy o založení Evropských společenství byly několikrát změněny nebo doplněny. Ponecháme-li stranou smlouvy o přístupu nových členských států a s nimi spojené právní akty, smlouvy o založení Evropských společenství změnily a doplnily zejména:
· Dohoda o společných orgánech Evropských společenství (25. 3. 1957),
· Smlouva o zřízení společné Rady a společné komise Evropských společenství (8. 4. 1965),
· Jednotný evropský akt (17. a 28. 2. 1986),
· Smlouva o Evropské unii (7. 2.1992),
· Amsterodamská smlouva (2. říjen 1997).

Pokud jde o oblast primárního práva jsou rozhodnými dokumenty Smlouva o založení Evropských společenství a Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva), a to po revizi provedené Amsterodamskou smlouvou, která vstoupila v platnost dne 1. května 1999.

Vzhledem k praktickému zaměření publikace jsou dále uváděna pouze vybraná ustanovení Smlouvy o založení Evropských společenství (dále jen “Smlouva”) , ve znění následných změn a doplňků, která mají vztah k působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, a u kterých je třeba předpokládat, že po zániku Evropské dohody a vstupu ČR do EU budou tímto ministerstvem naplňována (aplikována). Ustanovení textu smlouvy mající vztah k působnosti Ministerstva pro místní rozvoj jsou zvýrazněna. Vzhledem k rozsahu této publikace neuvádíme u některých článků Smlouvy jejich plný text, ale pouze jejich čísla a začlenění ve Smlouvě. Jde o články, které upravují zejména otázky podnikání, ochrany hospodářské soutěže, státní pomoci a vnitřního trhu a mají vztah převážně k oblasti regionální politiky. Poznámky psané kurzivou jsou poznámkami redakce.

Smlouva o založení Evropských společenství

(ve znění následných změn a doplňků, včetně Amsterodamské smlouvy)

ČÁST PRVNÍ - ZÁSADY

Článek 1

Touto smlouvou zakládají vysoké smluvní strany mezi sebou Evropské společenství.

Článek 2

Úkolem Společenství je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie a prováděním společných politik nebo činností uvedených v článku 3 a 4 podporovat harmonický a vyvážený a trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rovné zacházení s muži a ženami, trvale udržitelný a neinflační růst respektující životní prostředí, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, , vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.

Článek 3

1. Činnosti Společenství, zaměřené ke splnění cílů vymezených v předešlém článku, zahrnují za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto smlouvou:

...

c) vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy,

h) sbližování právních předpisů členských států v míře nutné pro náležité fungování společného trhu,

i) podporu koordinace politik zaměstnanosti členských států s ohledem na posilování jejich účinnosti rozvíjením koordinované strategie zaměstnanosti

j) politiku v sociální oblasti, zahrnující Evropský sociální fond,

k) posilování hospodářské a sociální soudržnosti,

l) politiku v oblasti životního prostředí,

m) posilování konkurenceschopnosti průmyslu Společenství,

n) podporu výzkumu a technologického rozvoje,

o) podporu zřizování a rozvíjení transevropských sítí,

q) příspěvek ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států,

t) příspěvek k posílení ochrany spotřebitele,

u) opatření v oblasti energie, civilní obrany a turistiky.

Článek 6

Požadavky na ochranu životního prostředí musí být zapracovány do stanovení a provádění politik Společenství uvedených v článku 3 zejména s ohledem na podporu trvale udržitelného rozvoje.

Článek 7

1. Úkoly svěřené Společenství uskutečňují:

Evropský parlament,

(Pozn.: Přímo volený Evropský parlament je demokratickým vyjádřením politické vůle lidu Evropské unie. Je představitelem 373 milionů občanů Unie a jeho funkce odpovídá funkcím kteréhokoli jiného parlamentu - tvořit právo a sledovat a kontrolovat, jak se užívá výkonné moci. Nejdůležitější pravomoc a kontrola exekutivy.)

Rada,

(Pozn.: Na úrovni Rady Evropské unie, které se také někdy říká Rada ministrů, členské státy sjednávají a přijímají legislativu Společenství. Podle toho, co je právě na programu, rozhoduje rada buď kvalifikovanou většinou, nebo jednomyslně. Je složena z ministrů odpovědných za věc , o níž se má jednat, kteří zastupují každý z 15 členských států. Rada zasedá v Bruselu a v Lucemburku.)

Komise,

(Pozn.: Evropská komise. Předsedu ustanovují hlavy států nebo vlád shromážděné v Evropské radě po poradě s Evropským parlamentem. Ostatní členy Komise určí vlády členských států po poradě s designovaným předsedou. Evropský parlament pak hlasuje, zda novou Komisí schválí. Evropští komisaři rozhodují ve sboru. Funkce, kterou Evropská komise plní a odpovědnost, kterou má, z ní činí zcela jednoznačně jádro formování politiky v Evropské unii. Má 20 členů , komisařů, kteří vykonávají své funkce zcela nezávisle s jedinou snahou - prosazovat obecný zájem Společenství.)

Soudní dvůr,

(Pozn.: Funkcí tohoto orgánu je řešit spory, které mohou vyvstat o výklad a aplikaci Smluv a o veškerou legislativu Společenství. V plnění tohoto úkolu mu na úrovni Společenství pomáhá Soud prvního stupně, úzce spolupracuje také se všemi národními soudy členských států. Je složen z 15 soudců a 9 generálních advokátů. Funkční období je šestileté s možností opětného jmenování. Sídlem je Lucemburk.)

Účetní dvůr,

(Pozn.: Tento orgán byl zřízen v roce 1975 a naplno začal fungovat v roce 1977. Má 15 členů, po jednom z každého členského státu. Jeho funkcí je přezkoumat účetnictví všech příjmů a výdajů Společenství. Kontroluje také, zda všechny příjmy došly, zda všechny výdaje byly ve shodě s právem a zda rozpočtové hospodaření bylo řádné. Dvůr má povinnost chránit finanční zájmy Společenství před podvody a nesrovnalostmi. Maastrichtská smlouva uložila Dvoru nové úkoly. Po Účetním dvoru se dnes požaduje, aby Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu předkládal prohlášení o věrohodnosti účtů a o právnosti a regulérnosti příslušných operací. Amsterodamská smlouva dává další záruku zdravého hospodaření s veřejnými fondy tím, že znovu posiluje pravomoci Účetního dvora, zejména vyšetřovací.

Hlavní odpovědnost za kontrolu nad prostředky Společenství a jejich vydáváním mají samy členské státy. Odpovídají za přerozdělování zhruba 80% evropského rozpočtu a za kontrolu, vynucování a účetní ověřování samotných těchto fondů.)

Každý orgán jedná v mezích pravomocí, svěřených mu touto smlouvou.

2. Radě a Komisi napomáhá Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů s poradní funkcí.

(Pozn.: Hospodářský a sociální výbor umožňuje zapojovat do života Unie představitele různých oblastí hospodářského a společenského života. Jeho členové s poradním hlasem jsou organizováni do tří zhruba stejně početných skupin: zaměstnavatelé, pracující a zvláštní aktivity. Smlouva ukládá Komisi a Radě radit se s Výborem o určitých návrzích v jiných případech je konzultace dobrovolná. Výbor může rovněž vydávat stanoviska z vlastní iniciativy. Vcelku vzato je vysoce nepravděpodobné, že by byl jakýkoli důležitý právní předpis schválen bez předchozí porady s Výborem. Výbor se skládá z 222 členů, funkční období je čtyřleté a zasedá v Bruselu.

Ve vytvoření Výboru regionů, nejnovějšího orgánu Společenství, se odráží ochota členských států nejen respektovat identitu a práva regionálních a místních pospolitostí, ale zapojovat je také do tvorby a realizace politik EU. Od Maastrichtské smlouvy je porada se zástupci regionálních a místních pospolitostí o různých otázkách, které se jich bezprostředně dotýkají, povinná.)

Článek 9

Ustavuje se Evropská investiční banka, která jedná v mezích pravomocí svěřených jí touto smlouvou a Statutem připojeným k této smlouvě.

Článek 10

Členské státy učiní veškerá vhodná opatření obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z této smlouvy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Společenství. Usnadňují mu plnění jeho úkolů.

Zdrží se jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit uskutečnění cílů této smlouvy.

Článek 11

1. Členské státy, které zamýšlejí zavést mezi sebou užší spolupráci, mohou být, s výhradou článků 43 a 44 Smlouvy o Evropské unii, zmocněny použít orgány, postupy a mechanismy stanovené v této smlouvě, pokud zamýšlená spolupráce:

a) se netýká oblastí, které jsou ve výlučné působnosti Společenství,

b) neovlivňuje politiky, akce a programy Společenství,

c) se netýká občanství Unie a nediskriminuje mezi státními příslušníky členských států,

d) nepřekračuje pravomoci svěřené Společenství touto smlouvou a

e) nepředstavuje diskriminaci nebo omezení obchodu mezi členskými státy a nenarušuje podmínky soutěže mezi členskými státy.

Článek 12

V rámci předmětu úpravy této smlouvy, aniž by byla dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána diskriminace z důvodů státní příslušnost.

Rada může postupem podle článku 251 přijímat pravidla zakazující takovou diskriminaci.

Článek 13

Aniž by byla dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem učinit jednomyslně opatření k potírání diskriminace z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity, věku nebo sexuální orientace.

Článek 14

2. Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními této smlouvy zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Článek 16

Aniž by byly dotčeny články 73, 86 a 87 a s ohledem na význam, který mají služby v obecném hospodářském zájmu v rámci společných hodnot Unie, a na jejich význam při podpoře sociální a územní soudržnosti pečují Společenství a členské státy v rámci svých pravomocí a v působnosti této smlouvy o to, aby zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich účelu.

Část druhá - občanství Unie

Článek 17

1. Tímto se zavádí občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní příslušnost členského státu.

ČÁST TŘETÍ - Politiky Společenství

Hlava III - Volný pohyb osob, služeb a kapitálu

Kapitola 1 - Pracovníci

Článek 40

Při vstupu této smlouvy v platnost Rada vydá postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem směrnice nebo nařízení vymezující opatření potřebná k postupnému zavedení volného pohybu pracovníků tak, jak je definován v článku 48, a to zejména:
a) zajištěním úzké spolupráce mezi národními úřady práce,
b) postupným a systematickým odstraňováním těch administrativních postupů a praktik, jakož i lhůt stanovených pro přístup pracovníků k volným pracovním místům, vyplývajících buď z vnitrostátních právních předpisů, nebo z dříve uzavřených dohod mezi členskými státy, jejichž zachování by bylo překážkou liberalizace pohybu pracovníků,
c) postupným a systematickým odstraňováním všech lhůt a jiných omezení stanovených vnitrostátními předpisy nebo dohodami dříve uzavřených mezi členskými státy, které vytvářejí pro příslušníky jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pro příslušníky vlastní,
d) vytvořením vhodného mechanismu, který by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejich vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu.

Hlava IV - Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob

(Pozn.: K podrobnější informaci odkazujeme přímo na články 61 až 69 Smlouvy. Přesun vízové politiky a souvisejících otázek do I. pilíře, je jedna ze závažných změn, které přinesla Amsterodamská smlouva. Z právního hlediska to znamená zásadní posun v charakteru přijímaných aktů z oblasti “pouhé” mezivládní spolupráce do silně integrovaného I. pilíře, kde platí komunitární právo přijímané příslušnými orgány Společenství.)

Hlava V Doprava

Článek 76

1. V dopravě uvnitř Společenství zakázáno uplatňovat takové ceny a podmínky, uložené členským státem, které jakýmkoli způsobem podporují nebo chrání jeden nebo několik určitých podniků nebo průmyslových odvětví, ledaže k tomu dá svolení Komise.

2. Komise prozkoumá z vlastní iniciativy nebo na žádost některého členského státu ceny a podmínky uvedené v odstavci 1, přihlédne na straně jedné zejména k požadavkům náležité regionální hospodářské politiky, k potřebám nerozvinutých oblastí a k problémům oblastí vážně postižených politickými okolnostmi a na straně druhé k účinkům těchto cen a podmínek na soutěž mezi různými způsoby dopravy.

Komise po konzultaci s každým příslušným členským státem vydá potřebná rozhodnutí.

3. Zákaz uvedený v odstavci 1 se netýká tarifů zavedených k udržení konkurenceschopnosti.

Hlava VI - Společná pravidla pro soutěž, daně a sbližování právních předpisů

Kapitola 1 - Pravidla soutěže, oddíl 2 Podpory poskytované státy

Článek 87

3. Za slučitelné se společným trhem mohou být považovány:

a) podpory, které mají napomoci hospodářskému rozvoj oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností

Kapitola 3 - Sbližování právních předpisů

Článek 94

Rada vydává jednomyslně na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem směrnice ke sblížení těch zákonů a jiných předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování společného trhu.

Článek 95

1. Odchylně od ustanovení článku 94 budou použita k dosažení cílů uvedených v článku 14 ustanovení dále uvedená, pokud tato smlouva nestanoví jinak. Rada postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímá opatření ke sbližování ustanovení těch zákonů a jiných předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na ustanovení fiskální, ustanovení týkající se volného pohybu osob a na ustanovení týkající se práv a zájmů pracovníků.

3. Komise ve svých návrzích podle odstavce 1 týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitelů, vezme za základ vysokou úroveň takové ochrany, přihlížejíc přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích. V rámci svých příslušných pravomocí usilují o tento cíl též Evropský parlament a Rada.

4. Pokládá-li členský stát, poté co Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nutné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy z důvodu důležitých opatření uvedených v článku 30 nebo vztahujících se k ochraně pracovního nebo životního prostředí, uvědomí o nich Komisi a sdělí důvody pro jejich ponechání.

5. Nadto, aniž by byl dotčen odstavec 4, pokládá-li členský stát, poté co Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nutné zavést vnitrostátní předpisy, opírající se o nové vědecké poznatky k ochraně životního prostředí nebo pracovního prostředí, z důvodu specifického problému, který se objeví v tomto státě po vydání harmonizačních opatření, uvědomí o zamýšlených předpisech Komisi a sdělí důvody pro jejich zavedení.

6. Komise do šesti měsíců po uvědomění podle odstavce 4 a 5 dotčené vnitrostátní předpisy schválí nebo zamítne poté, co prověří, že neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nebrání fungování vnitřního trhu.

Nerozhodne-li Komise v této lhůtě, pak se vnitrostátní předpisy uvedené v odstavci 4 a 5 považují za schválené.

Komise může, je-li to opodstatněné složitostí záležitosti a není-li to nebezpečné pro lidské zdraví, sdělit členskému státu, že lhůtu uvedenou v tomto odstavci popřípadě prodlouží o dodatečnou až šestiměsíční lhůtu.

7. Jestliže je dovoleno členskému státu , aby podle odstavce 6 zachoval nebo zavedl vnitrostátní předpisy, které se odchylují od harmonizačního opatření, Komise neprodleně přezkoumá, zda není třeba navrhnout přizpůsobení tohoto opatření.

8. Vnese-li členský stát v určité oblasti, která byla předmětem harmonizačních opatření, konkrétní problém zdraví, sdělí to Komisi, která neprodleně přezkoumá, zda nenavrhne Radě odpovídající opatření.

9. Odchylně od postupu podle článku 226 a 227 může Komise nebo kterýkoliv členský stát přímo předložit věc Soudnímu dvoru, domnívá-li se, že některý jiný členský stát zneužívá oprávnění stanovená v tomto článku.

10. Výše uvedená harmonizační opatření zahrnují v odůvodněných případech ochrannou doložku, která opravňuje členské státy z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvedených v článku 30, učinit dočasná opatření podléhající kontrole Společenství.

Hlava VII. - Hospodářská měnová politika

Kapitola 1 - Hospodářská politika

Článek 101

1. Možnosti přečerpávání bankovních kont při získávání úvěrů jakéhokoli jiného typu u EÚB nebo u ústředních bank členských států (dále “národní ústřední banky”) orgány Společenství, ústředními vládami, regionálními, místními či jinými veřejnými úřady, jinými veřejněprávními orgány nebo veřejnými podniky členských států, jsou zakázány stejně tak jako je zakázán přímý odkup jejich pohledávek nebo dluhů EÚB nebo národními ústředními bankami.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, s nimiž národní ústřední banky a EÚB zacházejí v otázce nabídky peněz ústředními bankami stejně jako se soukromými úvěrovými institucemi.

Článek 102

1. Jakékoli opatření, které není založeno na důvodech veřejného dohledu a které umožňuje zvýhodněný přístup orgánů Společenství, ústředních vlád, regionálních, místních či jiných veřejných úřadů, jiných veřejněprávních orgánů nebo veřejných podniků členských států k finančním institucím, je zakázáno.

Hlava VIII ZAMĚSTNANOST

(Pozn.: Nová ustanovení o zaměstnanosti jsou obsažena v této nové hlavě VIII. Otázka podpory zaměstnanosti je považována za oblast společného zájmu, přičemž se přihlíží k těm národním zvyklostem, které se týkají odpovědnosti sociálních partnerů v této oblasti, a zavazuje EU k zohledňování této problematiky ve všech společných politikách. Spolupráce Hospodářského a sociálního výboru s Výborem regionů se týká čl. 128 a 129.)

Hlava X I Sociální politika, všeobecné a odborné vzdělání a mládež

(Pozn.: Členské státy EU v souladu se základními sociálními právy vymezenými Evropskou sociální chartou a Komunitární chartou základních sociálních práv pracovníků se zaměřují na podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby došlo k jejich harmonizaci, náležitou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj potenciálu pracovních sil s ohledem na trvale vysokou úroveň zaměstnanosti a boj proti vylučování z trhu práce. Konzultací Rady a Komise s Hospodářským a sociálním výborem a s Výborem regionů se týkají články č. 137 odst. 2 a 3 a články č. 148 a 150 odst. 4.)

Hlava XII. - Kultura

Článek 151

1. Společenství přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální rozmanitosti a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví.

Hlava XIII. - Zdravotnictví

(Pozn.: Konzultace Rady s Hospodářským a sociálním výborem a s Výborem regionů je upravena pro stanovená opatření článkem 152 odst. 4 .)

Hlava XIV - Ochrana spotřebitele

Článek 153

1. Na podporu zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Společenství k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, stejně jako k podpoře jejich práva na informace, osvětu, a sdružování se k ochraně svých zájmů.

2. Požadavky ochrany spotřebitele je třeba respektovat při stanovení a provádění jiných politik a činností Společenství.

Hlava XV - Transevropské sítě

Článek 154

1. K dosažení cílů uvedených v článcích 14 a 100 a k umožnění občanům Unie, ekonomickým subjektům a regionům a obcím plně těžit z vytvoření prostoru bez vnitřních hranic, Společenství přispívá k zavádění a rozvíjení transevropských sítí v oblastech dopravních, telekomunikačních a energetických infrastruktur.

2. V rámci systému otevřených a konkurenčních trhů bude činnost Společenství zaměřena na podporu vzájemného propojení a součinnosti národních sítí, jakož i přístupu k takovýmto sítím. Zejména přihlédne k potřebě propojit ostrovní, ve vnitrozemí uzavřené a okrajové regiony s centrálními regiony Společenství.

Článek 156

Rada postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, přijme hlavní směry uváděné v článku 155 odstavci 1.

Hlavní směry a projekty společného zájmu, které se týkají území členského státu, musí být schváleny tímto členským státem.

Hlava XVI průmysl

Článek 157

Společenství a členské státy bdí nad tím, aby byly zajištěny podmínky nezbytné pro konkurenceschopnost průmyslu Společenství.

Za tímto účelem, v souladu se systémem otevřených a konkurenčních trhů, je jejich činnost zaměřena na:

- urychlení adaptace průmyslu na strukturální změny,

- podporu prostředí příznivého pro iniciativu a pro rozvoj podnikání po celém Společenství, zvláště malých a středních podniků,

- podporu prostředí příznivého pro spolupráci mezi podniky,

- napomáhání lepšímu využívání průmyslového potenciálu politik inovačního, výzkumného a technologického rozvoje.

Hlava XVII - Hospodářská a sociální soudržnost

Článek 158

Na podporu svého celkového harmonického rozvoje Společenství rozvíjí a sleduje činnosti vedoucí k posilování své hospodářské a sociální soudržnosti.

Společenství usiluje zejména o snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje různých regionů a zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů včetně venkovských oblastí.

Článek 159

Členské státy provádějí a koordinují své hospodářské politiky tak, aby dosáhly též i cílů uvedených v článku 158. Formulování a provádění politik a činností Společenství a zavádění vnitřního trhu přihlíží k cílům uvedeným v článku 158 a přispívá k jejich dosažení. Společenství také podporuje dosažení těchto cílů prostřednictvím strukturálních fondů (Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond, podpůrná sekce; Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj), Evropské investiční banky a jiných dostupných finančních nástrojů.

Komise předkládá každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o pokroku při dosahování hospodářské a sociální soudržnosti a o způsobu, jakým k tomu přispěly různé prostředky stanovené v tomto článku. Tato zpráva případně obsahuje vhodné návrhy.

Ukáží-li se specifické činnosti mimo fondy jako nezbytné a bez újmy opatřením, o nichž bylo rozhodnuto v rámci jiných politik Společenství, mohou být takovéto činnosti přijaty Radou jednomyslně na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.

Článek 160

Evropský fond pro regionální rozvoj je určen k tomu, aby svou účastí na rozvoji a strukturálních změnách zaostávajících regionů a přeměně upadajících průmyslových oblastí pomáhal odstraňovat zásadní regionální rozdíly ve Společenství.

Článek 161

Bez újmy článku 162 Rada jednomyslně na návrh Komise a po obdržení souhlasu u Evropského parlamentu a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů definuje úkoly, prioritní cíle a organizaci strukturálních fondů, které mohou zahrnovat seskupování fondů. Rada podle téhož postupu také stanoví obecná pravidla na ně použitelná a pravidla nezbytná pro zajištění jejich efektivnosti a pro zajištění koordinace fondů mezi sebou navzájem a s dalšími existujícími finančními nástroji.

Fond soudržnosti , ustavený Radou podle stejného postupu, poskytne finanční příspěvky na projekty v oblasti životního prostředí a transevropských sítí, týkající se dopravní infrastruktury.

Článek 162

Prováděcí rozhodnutí týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj přijímá Rada postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.

Ve vztahu k Evropskému zemědělskému podpůrnému a garančnímu fondu - poradní sekce a k Evropskému sociálnímu fondu se nadále budou používat články 37 a 148.

Hlava XVIII - VÝZKUM A TECHNOLOGICKÝ ROZVOJ

Článek 163

1. Společenství má za cíl posilovat vědecké a technologické základy evropského průmyslu a podporovat rozvoj jeho mezinárodní konkurenceschopnosti, jakož i podporovat všechny výzkumné činnosti, které jsou na základě jiných kapitol této smlouvy pokládány za nezbytné.

2. Za tímto účelem Společenství podporuje podniky, včetně malých a středních, výzkumná střediska a univerzity v jejich úsilí v oblasti výzkumu a technologického rozvoje vysoké úrovně, podporuje jejich snahy o spolupráci, zejména tím, že umožňuje podnikům plně využívat potenciál vnitřního trhu Společenství, a to zvláště zpřístupněním veřejných zakázek, stanovením společných norem a odstraněním právních a daňových překážek této spolupráce.

Hlava XIX - Životní prostředí

Článek 174

1. Politika Společenství v oblasti životního prostředí přispívá k uskutečňování následujících cílů:

- udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,

- ochrana lidského zdraví,

- obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů,

- podpora opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí.

2. Politika Společenství v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Společenství. Je založena na zásadách obezřetnosti a prevence, nápravy ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě náhrady škody znečišťovatelem.

V této souvislosti harmonizační opatření odpovídající těmto požadavkům obsahují, kde to je vhodné, ochrannou doložkou dovolující členským státům přijmout z ekologických mimoekonomických důvodů dočasná opatření podléhající kontrole Společenství.

3. Při přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlédne Společenství k:

- dostupným vědeckým a technickým údajům,

- podmínkám životního prostředí v různých regionech Společenství,

- možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti,

- ekonomickému a sociálnímu rozvoji Společenství jako celku a vyváženému rozvoji jeho regionů.

4. Společenství a členské státy v rámci svých vlastních kompetencí spolupracují se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi. Podrobnosti spolupráce Společenství mohou být předmětem dohod mezi Společenstvím a dotyčnými třetími stranami, které se sjednávají a uzavírají v souladu se článkem 300.

Předchozím pododstavcem není dotčena pravomoc členských států jednat v mezinárodních orgánech a uzavírat mezinárodní smlouvy.

(Pozn.: Konzultace Rady s Výborem regionů jsou upraveny ustanoveními čl. 175 odst. 1,2 a 3, který upravuje přijímání ochranných opatření. Ochranná opatření přijatá podle článku 175 nebrání tomu, aby každý členský stát zachovával nebo zaváděl přísnější ochranná opatření. taková opatření musí být slučitelná s touto smlouvou a oznámena Komisi.)

ČÁST pátá - orgány společenství

Hlava I - ustanovení o orgánech

Kapitola 1 - Orgány

Hlavními orgány jsou: Evropský parlament, Rada, Komise, Soudní dvůr, Účetní dvůr a dále pak Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů a Evropská investiční banka. Pro působnost Ministerstva pro místní rozvoj má význam zejména Výbor regionů.

Kapitola 4 - Výbor regionů

Článek 263

Tímto se ustavuje výbor jako poradní orgán složený ze zástupců regionálních a místních orgánů (dále jen “Výbor regionů”).

Počet členů Výboru regionů je následující:

Belgie 12

Dánsko 9

Finsko 9

Francie 24

Irsko 9

Itálie 24

Lucembursko 6

Německo 24

Nizozemsko 12

Portugalsko 12

Rakousko 12

Řecko 12

Spojené království 24

Španělsko 21

Švédsko 12

Členy Výboru a stejný počet náhradníků jmenuje na čtyři roky Rada jednomyslně na návrh příslušných členských států. Mohou být jmenováni opětovně. Člen Výboru nemůže být současně poslancem Evropského parlamentu.

Členové Výboru nesmějí být vázáni závaznými pokyny. Vykonávají své funkce zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství.

Článek 264

Výbor regionů volí ze svých členů předsedu a předsednictvo na dobu dvou let.

Vydává svůj jednací řád.

Výbor svolává jeho předseda na žádost Rady nebo Komise. Může se také scházet z vlastní iniciativy.

Článek 265

Rada nebo Komise konzultují s Výborem regionů, stanoví-li tak tato smlouva, a ve všech ostatních případech, v nichž to jeden z těchto dvou orgánů považuje za vhodné, zejména pak v případech přeshraniční spolupráce.

Rada nebo Komise, považují-li to za nezbytné, stanoví výboru lhůtu k předložení stanoviska, která nesmí být kratší než jeden měsíc ode dne, kdy tato lhůta byla předsedovi oznámena. Nebude-li stanovisko ve stanovené lhůtě předloženo, mohou Komise a Rada jednat i bez něho.

Je-li Hospodářský a sociální výbor konzultován podle článku 262, Rada nebo Komise informují Výbor regionů o této žádosti o stanovisko. Usoudí-li Výbor regionů, že jsou dotčeny specifické regionální zájmy, může v této věci vydat stanovisko.

Výbor regionů může být konzultován Evropským parlamentem.

Může vydat stanovisko z vlastní iniciativy v případech, kdy to považuje za účelné. Stanovisko Výboru společně se zápisem o jednání se postupují Radě a Komisi.

HLAVA II FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 280

1. Společenství a členské státy čelí podvodům a jiným protiprávním jednáním postihujícím finanční zájmy Společenství opatřeními podle tohoto článku, která odstrašují a jsou schopna zajistit v členských státech efektivní ochranu.

4. K zajištění účinné a rovnocenné ochrany v členských státech přijímá Rada postupem podle článku 251 po konzultaci Účetního dvora nutná opatření k předcházení a potírání podvodů, postihujících finanční zájmy Společenství. Použití trestního a procesního práva členských států není těmito opatřeními dotčeno.

Část šestá - všeobecná a závěrečná ustanovení

Článek 281

Společenství má právní subjektivitu.

Článek 286

1. Od 1. ledna 1999 se akty Společenství o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů při volném pohybu takových údajů uplatní ve vztahu k institucím založeným touto smlouvou nebo na jejím základě.

Z protokolů ke Smlouvě o založení ES je významný Protokol o ekonomické a sociální soudržnosti publikovaný např. v publikaci “Amsterodamská smlouva” - lit. 1.

2. Sekundární právo ES

a) Obecně.

Sekundární právo ES je souhrn právních aktů vydaných orgány Evropských společenství. Jsou to právní akty orgánů Evropských společenství, které tyto orgány navrhují a schvalují, a to na základě primárních pramenů práva ES, tj. na základě zřizovacích smluv. Patří sem nařízení, směrnice, rozhodnutí a jiné druhy právních aktů ES.

O sekundárních pramenech komunitárního práva pojednává čl. 249 Smlouvy o ES, čl. 161 Smlouvy o ESAE a čl. 14 Smlouvy o ESUO. Zatímco názvy sekundárních komunitárních aktů podle smluv o ES a ESAE jsou totožné, používá Smlouva o ESUO odlišnou terminologii. Protože však sekundární akty podle všech tří zřizovacích smluv jsou navzájem srovnatelné, je možné je charakterizovat souhrnně.

Sekundární prameny komunitárního práva tvoří:

- Nařízení (ES, ESAE), všeobecné rozhodnutí (ESUO)

regulation (EC, Euratom), general decision (ECSC)

Nařízení (všeobecné rozhodnutí) má obecnou platnost. Není tedy adresováno určitému orgánu nebo osobě. Touto obecnou platností se nařízení odlišuje od rozhodnutí (všeobecné rozhodnutí od rozhodnutí individuálního), jež je závazné pouze pro adresáta, kterému je určeno.

Nařízení je závazné ve všech svých částech. Tím se odlišuje jednak od nezávazných právních aktů, od doporučení a posudků a jednak od směrnic, jež jsou závazné jen, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo.

Nařízení platí přímo v každém členském státu, je tedy ve všech členských státech přímo aplikovatelné. To znamená, že k jeho účinnosti v členských státech není potřebný žádný transformační akt, žádný projev zákonodárného nebo jiného orgánu členského státu. Členské státy však musí často upravit po vydání nařízení ES své národní právní předpisy, aby odstranily pojmové a jiné rozdíly mezi nařízením ES a dřívějšími národními předpisy. V takovém případě nejde o transformaci, ale o sladění právních aktů dvou různých právních systémů (adaptaci).

Nařízení platí přímo v členských státech pro všechny státní orgány a pro právnické a fyzické osoby. Tím se odlišuje od směrnic, jež jsou adresovány pouze státům.

- Směrnice (ES, ESAE), doporučení (ESUO)

directive (EC, Euratom), recommendation (ECSC)

Směrnice jsou závazné pouze pro členské státy, navíc jen pro ty, jímž jsou určeny. Avšak značný počet směrnic (např. směrnice vydané ke sblížení, harmonizaci právních předpisů členských států podle čl. 94 nebo čl. 95 Smlouvy o ES) je určen všem členským státům.

Směrnice není závazná jako celek, ale pouze co do výsledku, který má být dosažen. Přitom o formě a prostředcích transformace směrnice do národního právního řádu rozhodují národní orgány. Avšak záměr vytvořit ze směrnic pružný nástroj prosazování komunitárních záměrů při současném respektování národních zvláštností ve značné míře maří praxe komunitárních orgánů při přípravě a vydání směrnic. Směrnice jsou totiž často formulovány natolik detailně a konkrétně, že nezbývá prostor pro jejich diferencované začlenění do národních právních řádů členských států.

Směrnice nejsou zásadně přímo aplikovatelné v členských státech. Jejich uplatnění v těchto státech předpokládá vydání transformačních aktů (zákonů, jiných obecně závazných předpisů) členskými státy. Avšak Soudní dvůr přiznává v určitých případech příslušníkům členských států právo dovolat se směrnice i před její transformací. Tím se zčásti stírá rozdíl mezi nařízením a směrnicí.

- Rozhodnutí (ES, ESAE), individuální rozhodnutí (ESUO)

decision (EC, Euratom), individual decision (ECSC)

Rozhodnutí je závazné jen pro adresáta, kterému je určeno. Nemá tedy (na rozdíl od nařízení, popř. od všeobecného rozhodnutí ESUO) obecnou platnost a závaznost.

Rozhodnutí je závazné ve všech svých částech (tím se odlišuje od směrnice).

Adresátem rozhodnutí může být členský stát, právnická nebo fyzická osoba.

- Doporučení, posudek (ES, ESAE), posudek (ESUO)

recommendation, opinion (EC, Euratom), opinion (ECSC)

Tyto akty nemají závaznou povahu.

V praxi Evropských společenství však přicházejí v úvahu i další formy dokumentů, jako např. sdělení Komise (Communication from the Commission), usnesení Rady (Council Resolution), které se vyskytují v oblastech věcně náležejících i do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj.

b) Konkrétní dokumenty sekundárního práva.

Následující přehled rozsahu práva ES je členěn podle jednotlivých oblastí působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, které odpovídají působnostem upraveným kompetenčním zákonem. Komunitární právo je fragmentárního charakteru a některé oblasti působnosti Ministerstva pro místní rozvoj nepokrývá vůbec, např. oblast bytové politiky je upravena jen národními právními řády členských států a sekundární komunitární úpravu nemá. Ke vztahu ke komunitárnímu právu však může dojít v oblasti primárního komunitárního práva, např. pokud jde o obecnou úpravu podpory (státní pomoci) ze strany členského státu. Dále je třeba rozlišovat, zda se jedná o základní předpis ES, u kterého je Ministerstvo pro místní rozvoj gestorem za aproximaci daného předpisu ES (nebo jen jeho určité části), nebo, zda na aproximaci daného předpisu spolupracuje. Uvádíme rovněž předpisy, které s působností Ministerstva pro místní rozvoj pouze souvisejí (související předpis ES), nebo nejsou určeny (např. v oblasti regionální politiky) k transpozici (promítnutí) do národních legislativ. U posledně uvedené skupiny dokumentů vycházíme z předpokladu, že je třeba o nich vědět, protože mají význam zejména při stanovení koncepcí v daném oboru.

Celkový přehled počtu komunitárních právních předpisů určených k transpozici, rozčleněný podle právního charakteru právního předpisu a orgánu, který tento právní předpis přijal (schválil), je pro jednotlivé činnosti našeho ministerstva následující:

Přehled počtu komunitárních právních předpisů

		Názvy právních předpisů ES a schvalující orgány
Činnosti MMR		směrnice Rady	nařízení Komise/Rady/EP+Rady	rozhodnutí Komise/ Rady	usnesení Rady	doporučení Komise/ Rady	sdělení Komise	celkem
Regionální politika	základní předpisy	-	2/11/3	11/-	2	-/1	1	31
	související předpisy*)	-	3/5/1	-	-	-	-	9
Cestovní ruch	základní předpisy	1	-	-/1	1	-/1	-	4
	související předpisy	10	-	1/-	1	-/1	-	13
Stavební řád	základní předpisy	1	-	-	-	-	-	1
	související předpisy	12	-	45/1	3	-/1	-	62
Kvalifikace architektů	základní předpisy	1	-	-	-	-	-	1
	související předpisy	-	-	-/1	-	-/1		2
Veřejné zakázky	základní předpisy	7	-	-	-	-	-	7
	související předpisy	-	-/1	2/4	2	1/-	1	11

*) Pozn.: Uvedený počet souvisejících předpisů představuje právní předpisy určené k transpozici v působnosti jiných resortů. Celkový počet předpisů, které jsou podle databáze TAIEXu (Úřad pro výměnu informací o technické pomoci, Technical Assistance Information Exchange Office) v působnosti MMR, nikoliv však určených k transpozici do právního řádu ČR, je 425 a jsou to převážně předpisy v oblasti regionální politiky. Tyto předpisy konkrétně v daném řádku uvedeny nejsou.

Přehledy konkrétních názvů těchto sekundárních dokumentů ES, které jsou v anglickém a českém jazyce a rozčleněny na základní a související předpisy ES, jsou uvedeny pro jednotlivé oblasti činnosti Ministerstva pro místní rozvoj v příloze č. 1. Předmětem příloh však rovněž není soubor dokumentů z oblasti regionální politiky, které nejsou určeny k transpozici do právního řádu České republiky.

3. Judikáty Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně

Ke správnému chápání obsahu právního předpisu ES nestačí pouhý text konkrétního předpisu, ale vždy je třeba chápat tento text v širších souvislostech, zejména pokud jde o primární právo a judikáty Evropského soudního dvora (ESD) i Soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu je předkládán i přehled vybraných judikátů se stručným naznačením jeho právního obsahu (viz příloha č. 2).