ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :8. PODPORA REGIONÁLNÍ A MUNICIPÁLNÍ POLITIKY V EU
Část :I. SROVNÁVACÍ ANALÝZA PŘÍSTUPU K REGIONÁLNÍ POLITICE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE
Kapitola :D. Rakousko

Text:1. ÚVOD

Rakousko je zemí, která byla k EU v rámci integračních procesů přičleněna k teprve v nedávné době. Zároveň je zemí, kde mechanizmy regionální politiky jsou dlouhodobou a stabilní součástí usměrňování prostorového rozvoje ze strany státu i jednotlivých spolkových zemí. Integrace s EU vedle hospodářských souvislostí znamená také integraci a utváření kompatibility regionální politiky, prostorového rozvoje s standardem platným v zemích EU.
K řešení daného úkolu nám poskytla partnerská strana některé aktuální údaje o stavu regionálního plánování v Rakousku s tím, že jsme byli požádáni vyčkat oficiálního zveřejnění některých dokumentů, nepublikování materiálu. Z uvedených důvodů jsou ve zpracovaném materiálu uvedeny vybrané části podkladů.

2. LEGISLATIVNÍ ASPEKTY A VĚCNÉ SOUVISLOSTI REALIZACE REGIONÁLNÍ POLITIKY A PROSTOROVÉHO ROZVOJE V RAKOUSKU


Možnost usměrňování prostorového rozvoje, konkrétní uplatňování regionální politiky není v rakouském právním řádu specifiky zakotvena. Rakouská spolková ústava měla a má jen málo norem, které se výslovně vztahují k územnímu uspořádání a prostorovému (regionálnímu) plánování.

Věcně je tato problematika řešena v rámci systému, ve kterém na jedné straně působí územní plánování v klasickém pojetí jako nástroj usměrňující využívání konkrétního území, na straně druhé jako systém regionálního plánování a který jako celek je definován jako systém prostorového plánování (prostorového uspořádání), který je orientován na usměrňování prostorových vazeb v území.

Toto rozdělení vychází z ústavního pojetí rozdělení kompetencí mezi státem (spolkem) a obcemi. Přitom pro pokrytí problematiky prostorového rozvoje lze z ústavy a ústavního zákona čerpat jen velmi málo, protože tyto legislativní normy neobsahují řešení státních cílů.

V tomto kontextu termín “územní plánování” původní rakouská ústava vůbec nezná a zmiňuje jej teprve novela ústavního zákona o obcích BGB1 205/1962 v souvislosti s rozdělením územní kompetencí , kdy podle článku 118, odst.3, je zaručena obcím jejich vlastní působnost v územním plánování, když toto vyčlenění kompetencí vychází z ústavou zakotveného dvojstupňového pojetí plánování.

Prostorové uspořádání je termín, který nemá v ústavních zákonech, ani v rozdělení kompetencí žádný konkrétní obsah, ale je chápáno jako komplexní souhrn činností, kterými je míněno uspořádání právní, hospodářské a uspořádání dalších vztahů v území, tedy činností úzce souvisejících s uplatňováním regionální politiky.

Organizačně je činnost související s problematikou územního (prostorového) uspořádání zajištěna mechanizmem “prostorové konference” jako nadresortního institutu, jehož hlavním smyslem činnosti je posuzovat a schvalovat vymezení sociálně - ekonomické diferenciace státu, tedy definovat území a cíle které budou předmětem konkrétních mechanizmy podpory rozvoje a to na celostátní úrovni (zde systém utvářen obdobně jako v Německu, včetně strukturace a hierarchizace cílů). V tomto smyslu nemá ústřední vláda (svaz) žádné kompetence pro prostorové plánování, respektive neexistuje žádný ústřední orgán státní správy, který má tuto činnost v působnosti, ale činnost je věcně zabezpečena v kompetenci více odvětvových resortů (doprava, životní prostředí, zemědělství). Tyto pravomoce se z hlediska prostorového uspořádání dotýkají železnice, nadregionální sítě silnic, vodního práva a využití horských oblastí.

Kompetenčně je proto realizace jednotlivých oborových cílů na úrovni státu převedena do působnosti jednotlivých odvětvových resortů na spolkové i zemské úrovni a zemí. Legislativně je regionální politika zakotvena v působnosti jednotlivých zemí. Tyto země sami stanovily své zákony o prostorovém plánování (resp. územním uspořádání ) to v rámci dvou “typů” zákonů:

· zákonů o prostorovém uspořádání (PUSP)

      (Raumordnunggesetz)
· zákonů o prostorovém plánováním (Raumplanungsgesetz) (PP)
Výjimkou v tomto směru je pouze Vídeň.


Tyto zákony upravují postupy, obsah, sestavení a právní působení nástrojů regionálních plánů a územních plánů obcí.

Plány o využití obcí o využití území podléhají schválení zemí (odborný a věcný dohled), zavazují obecní stavební úřady a majitele pozemků (tzn. v českém pojetí kategorie “územního plánu”).

Část kompetencí je ústavou obcím, zemím a majitelům odejmuta. Týká se práv souvisejících s nadregionálními zájmy, a správou činností spadajících ústavně do práva federace. Tato omezení vyplývají např. z práva státu na vyvlastnění v odůvodněných případech (železnice, silnice). Celou hierarchii systému regionálního (respektive plánu “využití území”) lze vyjádřit následujícím způsobem:

Plánovací nástroje zemí

Země zemské plánování regionální plánování
právní základ
(typ zákona) výstupy výstupy
z roku

Burgenland zemský rozvojový rozvojové programy
(PUSP) program
1969

Korutany zemský plán regionální rozvojový
(PP) prostorového program
1969 rozvoje

Dolní program program prostorového
Rakousko prostorového uspořádání pro regiony
(PP) uspořádání nebo zóny
1976
odborné programy odborné programy




Horní zemský program regionální program
Rakousko prostorového prostorového uspořádání
(PP) uspořádání
1994
odborné programy odborné programy

Salzbursko zemský rozvojový regionální rozvojový
(PP) program program
1992

Štýrsko zemský rozvojový regionální rozvojový
(PP) program program
1974
odborné oborové
programy

Tyroly program prostorového programy prostorového
(PP) uspořádání uspořádání
1994
program prostoro- oborové programy
vého uspořádání prostorového
pro vybrané obory uspořádání

Vorarlberg zemský prostorový regionální plán
(PUSP) plán oborový regionální
1973 plán

Vídeň městský plán plány rozvoje
rozvoje městských obvodů
(okresů)
Přičlenění Rakouska k EU z legislativního hlediska i věcného uspořádání vztahů tyto mechanizmy a vztahy v podstatě zachovalo s tím, že bylo nutné vytvořit prostor k uplatňování nástrojů běžných v podmínkách EU.

Z tohoto hlediska lze formulovat požadavky integrace na regionální politiku v Rakousku jako:

· Rakousko může očekávat v případě postižených regionů podporu ze strany strukturálních fondů EU
· podpora ekonomickému regionálnímu rozvoji (od 1.1.1994) bude podléhat pravidlům EU .

V konkrétních důsledcích se jedná se zejména o možnosti uplatnění strukturálních fondů, jako hlavních nástrojů iniciace stability a ekonomického růstu regionů a přizpůsobení pravidel znamená především zavedení standardu vymezování postižených oblastí stanoveného pro země EU a zajištění standardu využití těchto prostředků.

3. CHARAKTER A NÁSTROJE REGIONÁLNÍHO PLÁNU RAKOUSKA


Současný “Regionální plán” Rakouska má charakter vodítka pro správní strukturu při jejím rozhodování a to v hierarchii federace - země a místní úroveň (vlády), vytváří orientační rámec pro regionální politiku a plánovaní, definuje základní cíle.


Schéma systému prostorového plánování v Rakousku

správní plánovací druh obsah působnost
úroveň instituce plánu

stát ÖROK federální základní doporučení
(svaz) program linie závazné
typu prostorové
prostoro- limity
vého pro federaci
konceptu země a obce

federální oborový oborová pro zemské
minister- program tematika regionální
stva a plány obcí

země zemská zemské všeobecný
vláda rozvojové vývoj
programy
oborová
oborové tematika
programy

region zemská regionální doporučení
vláda rozvojové závazné pro
programy regionální
plány a
plány obcí

obce obecní koncept vývoje základ pro
rada využití území plán využití
ploch

plán využití závazné pro
ploch vlastníky
pozemků,
nemovitostí
zastavovací
plán

Stejně jako v minulosti Regionální plán definuje klíčové cíle územního rozvoje, jako součást veřejné politiky, když věcně se orientuje na

· definování užití ploch ve vazbě na koncept hospodářského rozvoje státu,
· plánování regionální infrastruktury (technická, dopravní atd.),
· precizování oblastí regionální pomoci v podpoře rozvoje průmyslu, zemědělství, cestovního ruchu, obchodu a dalších aktivit.

Mezi nejdůležitější výstupy plánu patří:

· ochrana přírodních zdrojů v regionální části plánu
· cíle orientované na eliminaci sociálně a geograficky determinovaných rozdílů.

Ve smyslu doporučení č.38 EU ÖROK vypracoval návrh minimálního obsahu regionálních plánů v regionech Rakouska a postupu jejich zpracování , a to v následující struktuře:


    1. Ohodnocení stávající situace, analýza problémů a příčin
    2. Analýza silných a slabých stránek v integračním a globálně ekonomickém kontextu
    3. Vývoj, rozvoj variant, návrhů
    4. Schéma regionálního rozvoje
    5. Měřítka (kritéria) jak hospodářské podpory, politiky vzdělanosti a trhu práce, infrastruktury, politiky životního prostředí atd.)
    6. Operační plán projektu (výkonní činitelé, financování, financování a časový rámec)

3.2 Rámec kompetencí a okruh nástrojů

V rámci integrace dochází k přísné diverzifikaci kompetencí a působení nástrojů regionální politiky:

· striktně v působnosti strukturální politiky EU je infrastruktura a tvorba rozvojového plánu
· v regionální (státní) úrovni jsou nástroje a mechanizmy stimulace regionální ekonomiky a regionálního rozvojového plánování.

Výběr okruhů nástrojů regionální hospodářské podpory je v Rakousku sice omezený. Dané nástroje mají však značný význam pro iniciaci rozvoje. Za hlavní je možné považovat:

Regionální investiční prémium - je nesporně nejvýznamnější formou podpory. Podpora je financovaná federální a zemskými vládami a orientuje se na:

· posílení hospodářské obnovy ve starých průmyslových oblastech - zlepšení struktury a hospodářského růstu v periferních regionech.

    Preferovány jsou přitom takové programy (formou vyšších subvencí), které pomohou:

    · zlepšit strukturu regionů
    · vytvořit vysoce kvalifikovaná pracovní místa

    Mezi subvencované programy také patří podpory regionálním inovacím a přeshraničním aktivitám (od roku 1993).

    "Regionální program" - jako program orientovaný na podporu vybraných regionů

    "Propagační program pro vnitřní regionální rozvoj", jako program určený také na propagaci regionů.

    4. TRADIČNÍ OBLASTI A CÍLE PODPORY ROZVOJE JEDNOTLIVÝCH REGIONŮ V RAKOUSKU

    4.1 Tradiční oblasti a cíle podpory rozvoje jednotlivých regionů v podmínkách integrace s EU

    Tradičními oblastmi, na které se soustředila pozornost rakouské regionální politiky v minulých letech byly zejména okrajové oblasti státu, ležící v pohraniční oblasti s Českou republikou (Horní Rakousko - Mühlviertl, Dolní Rakousko - Waldviertl, Wienviertl) a dále pak oblasti ve vnitrozemí.

    Ekonomická integrace evropského prostoru vytváří tlak na rakouské regiony, jejich rozvoj ovlivňuje rozdílným způsobem. Na jedné straně bývalé země východního bloku, liberalizace jejich ekonomiky na druhé straně expandující vyspělé ekonomiky, s hospodářsky velmi rozvinutými regiony.

    Tento tlak z obou stran diferencoval podmínky regionálního rozvoje v Rakousku poněkud odlišně, a především výrazněji, než tomu bylo otevřením východní Evropy. Ve vývoji lze na základě prováděných analýz vystopovat určité souvislosti.

    Analýzy prováděné Rakouským institutem hospodářského výzkumu ukazují, že v pokračující hospodářské diferenciaci se projevuje pozitivní vliv blízkých hospodářsky rozvinutých regionů, naopak negativně se situace vyvíjí v oblastech sousedících s bývalými východními zeměmi. Lze konstatovat, že tyto trendy změn nebudou mít nebudou mít trvalý charakter, s tím je možné předpokládat, že perspektivně východní oblasti lépe zhodnotí své komparativní výhody.

    V současné době ale tyto oblasti jsou zatíženy svou hospodářskou stagnující strukturou (převážně zemědělské oblasti), bez odpovídajícího aktivizujícího zázemí. Naopak oblasti ležící v zázemí industrializovaných, respektive hospodářsky rozvinutých oblastí v blízkém zahraničí v současné době těží především z dlouhodobě se rozvíjejících se pracovních kontaktů, těsné přeshraniční provázanosti těchto regionů.

    Regionální rozdíly jsou v Rakousku v rámci činnosti ÖROK sledovány dlouhodobě, podle vlastní metodiky a vlastního členění. Přistoupením Rakousku do EU, s nároky na fondové podpory Rakousko převzalo stanovenou metodiku vymezování regionu ve smyslu používané klasifikace statistických územních jednotek NUTS s tím, že jednotlivé úrovně byly stanoveny následovně:

    · NUTS I - tvořené skupinami spolkových zemí (Východní, Jižní a Západní Rakousko)
    · NUTS II jednotka totožná se spolkovými zeměmi
    · NUTS III - v úrovni politických okresů (35 jednotek).

    Ve smyslu porovnání statistických ukazatelů Rakousko odpovídá zhruba průměru zemí EU (v členských EU žije přibližně polovina obyvatel podporovaných oblastech strukturálními fondy). Podle předběžného projednán v souladu se stanovenou klasifikací budou jednotlivé části Rakouska přiřazeny následovně:

    Obj. 1 - Burgenland (definováno jako málo rozvinuté oblasti s nejvyšší možnou podporou strukturálních fondů, s možností dodatečných investic rakouské vlády do infrastruktury a hospodářských projektů


      Obj. 2 - Horní Štýrsko (pomoc průmyslu, restrukturalizace)

    Obj. 5b - Waldviertl, Weinviertl v Dolním Rakousku a Mühlviertl (hraniční regiony, východní region) v Horním Rakousku (podpora zemědělským regionů), Východní Tyroly.

    Pilotní programy jsou vždy řešeny pro několik modelových regionů současně (viz obj.1, 2, 5b). V jejich regionální politika musí stanovit míru financování z veřejných prostředků na dobu 3 - 5 let.

    2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti