Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

,,Společenství tvoří nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch státy omezily svá suverénní práva, který jako své subjekty zahrnuje nejen členské státy, ale i státní příslušníky. Nezávisle na legislativě členských států proto může Společenství jednotlivcům ukládat povinnosti a obdařovat je právy.”

Toto je citace z významného rozhodnutí Soudního dvora ve věci Van Gend en Loos17), která asi nejvýstižněji charakterizuje zcela zvláštní “supranacionální” charakter práva Společenství. Další právní, institucionální a politické změny, které vyvrcholily v Maastrichtské Smlouvě o Evropské unii ze 7.2. 1992 a pokračují na mezivládní konferenci, která začala v červenci 1996 v Turíně, jen prohloubily a upevnily tuto “supranacionalitu” Společenství tak, že se dnes někdy více hovoří o Společenství jako o zvláštním druhu federace.

Je složité určit právní povahu ES, protože zde nevystačíme s klasickými schématy mezinárodněprávního a státněprávního spojení. Dochází zde k prolínání obou schémat, takže názory na tato Společenství se pohybují od silně sjednocené mezinárodní organizace po silné spojení států nebo nový druh mezistátního svazku. Dr. Týč18) uvádí, že při respektování hybridní povahy ES lze použít rozporné slovní spojení mezinárodní supranacionální organizace. Rozhodujícím rysem ES je nadstátnost. To znamená, že členské státy přenesly na ES část svých výsostných pravomocí, část své suverenity, a tím došlo k dělbě moci v rovině vertikální.

Vrátíme- li se ke knize Základy státovědy6), je zde stát postaven na třech základech : území, obyvatelstvo a struktura státní moci. Po podrobném studiu pramenů o ES lze dojít k závěru, že ES má blíže k novému státnímu zřízení než k mezinárodní organizaci. Podobné tendence odkryl prof. Kalenský19) ve svých úvahách. Kalenský nachází ve struktuře ES základní prvky státního zřízení, jako je dělba moci mezi orgány, parlamentní demokracie (ačkoli zatím s určitým deficitem, protože na tvorbě práva se podílí i Rada ES), ochranu lidských práv a vlastní právní řád. Nejblíže mají ES k federalismu právě díky rozdělení kompetencí mezi ES a členské státy, dále existuje jednotná ústava (tedy zakládající smlouvy) a členské státy mají rovněž své ústavy, existuje také dvojí zákonodárství, dvojí soustava státních orgánů a dvojí občanství. Dalším znakem je, že se subjekty podílejí na řízení federace. Napadnout tuto teorii by šlo v souvislosti se vznikem ES, která vznikla aktem mezinárodního práva, tedy mezinárodní smlouvou, kterou musely ratifikovat budoucí členské státy. Tento znak by byl charakteristický spíše pro konfederaci, protože federace vzniká aktem vnitrostátního práva, ústavou. Je jasné že hranice mezi základními formami státního zřízení nejsou ostré.