ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > C. Podmínky uplatnění architektů v Evropě

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :13. VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACE V ARCHITEKTUŘE A STAVITELSTVÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A EVROPSKOU UNIÍ
Část :I. UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY
Kapitola :C. Podmínky uplatnění architektů v Evropě

Text:Označení architekt a náplň tohoto slova jsou v zemích Evropského společenství, v Rakousku a ve Švýcarsku velice rozdílné; často je např. pod pojmem architekt označováno povolání, které nemá jednotné minimální požadavky na znalosti a zkušenosti. Zákonná ochrana tohoto titulu je proto důležitou metou organizací sdružujících lidi tohoto povolání,11) Zákonná ochrana titulu architekt existuje pouze krátce v Dánsku, Irsku a Nizozemí.

2) V Lucembursku může být architektská činnost vykonávána ne-architekty, je k tomu však přece třeba mít povolení od ministra hospodářských záležitostí.) přičemž omezená ochrana výuky pro toto povolání není už tak častá; pouze v Belgii, Francii a Itálii mají architekti jednotnou výukovou osnovu.33) Je proto důležité rozlišovat mezi ochranou "označení povolání" a "vyškolení pro povolání", neboť ochrana titulu ještě nevyloučí konkurenci, když stavební inženýři mohou provádět činnost architektskou.) (Srovnej přehled 3 a 4.)

V zemích Evropského společenství je jednoznačně určeno omezení svobodného povolání (činnosti) a odborného vyškolení pouze v Nizozemí a ve Spolkové republice Německo. V Dánsku, Irsku a Nizozemí je titul architekt teprve krátkou dobu chráněn zákonem, což ovšem neplatí pro výuku pro toto povolání. Samotná výuka pro povolání existuje v právní formě určující závaznou učební osnovu v Belgii, Francii a v Itálii. V jiných zemích je možno tamní nepůvodní práce architektů charakterizovat jako práce řemeslně pracujících jedinců nebo podniků.

Ve většině zemí Evropského společenství jsou architekti a inženýři posuzováni a vykazováni statisticky společně. Přitom mohou často provádět inženýři činnost architektů, na druhé straně však neplatí, že by inženýrskou činnost prováděli architekti.

V roce 1990 v zemích Evropského společenství působilo formou svobodného povolání čtvrt milionů architektů. Podíl samostatně pracujících architektů z celkového počtu kolísá od 26 % ve Velké Británii do 73 % ve Francii, přičemž ve Spolkové republice Německo (bez nově přiřazených území) je jich zhruba polovina, přesně 53 % samostatně činných architektů.

Sjednocení předpokladů vzdělávání architektů bylo v rámci Evropského společenství provedeno v roce 1985 - viz údaje o směrnici 85/384/EHS. Podstatná část přípravné doby projednávání směrnice se zabývala zjišťováním, jak rozdílné byly okolnosti vzdělávání architektů. Rozdíly ve vzdělání architektů v rámci Evropského společenství jsou založeny na rozdílech technických požadavků. Silná technická orientace během studia existuje v Německu, Řecku a Španělsku, zatím co ve Francii nebo Itálii je těžiště jejich vzdělání spíše umělecké povahy.

Pokud jde o vlastní osamostatnění architektů, je k tomu většinou třeba zapsání do příslušného seznamu, resp. rejstříku architektů, případně nutnost získání povolení od příslušných institucí (komor). Pouze v Dánsku, Irsku a v Lucembursku není třeba žádného zvláštního povolení.

Spektrum úkolů svobodného povolání architektů je ve většině států podobné. Zahrnuje:

· studie a projekty,
· zvláštní znalosti týkající se výstavby stavebních konstrukcí a materiálů
· znalosti a respektování všeobecných a pro projektování nutných úředních nařízení a předpisů

V evropských státech, o kterých je zde řeč, rozeznáváme čtyři hlavní druhy zaměření architektů; jsou to obory:

· pozemní stavby,
· vnitřní vybavení
· zemědělské stavby, zahradní a krajinářská tvorba,
· územní plánování.

Většinou jsou však poslední tři typy architektů zahrnováni pod skupinu první, tzn. architekty se specializací pozemní stavby.

Nejdůležitější rozdíly v provádění architektonické praxe v zemích Evropského společenství lze shrnout podle tří kritérií:

· rozdílnost předpisové základny ve výstavbě,
· rozmanitost tvůrčích postupů architektů,
· odchylky v celkovém pojetí zpracovávání projektové dokumentace.

Uvažujeme-li však rozsah příslušné zodpovědnosti, pak panují mezi státy Evropského společenství podstatné rozdíly: zvlášť rozsáhlá oprávnění mají architekti ve Francii, Španělsku a v Belgii, malé pravomoci mají samostatní architekti ve Velké Británii, v Dánsku nebo v Lucembursku.

Tak např. ve Francii se musí stavebník, když chce dostat stavební povolení nutné pro výstavbu nějakého objektu, v zásadě vždy obrátit na architekta, který zpracuje potřebnou projektovou dokumentaci. Pokud při vlastních stavebních pracích nepřevezme architekt přímo vedení stavby, musí alespoň provádět dozor nad souladem projektu s prováděním stavby.

Ve Velké Británii může zpracovat návrh na stavbu kdokoliv, spolupráce nějakého architekta není předepsána. V praxi to vypadá tak, že architekti zpracují jen návrh, zatímco vlastní provádění a kontrola stavebních prací bývá svěřována stavebním podnikatelům.

Ve Španělsku musí návrhy na stavby předkládat schvalovacím úřadům komora architektů, při čemž provede technické přezkoušení návrhu. Zapojení architektů do veškeré stavební činnosti je povinné, výjimky tvoří průmyslové objekty a stavby spadající do infrastruktury. Tím mají španělští architekti rozsáhlá oprávnění v rámci celého Evropského společenství.

Ve všech státech Evropského společenství je třeba vždy brát v úvahu krajové i místní zvláštnosti, od požadavků vztahujících se na stavby v oblastech ohrožených zemětřesením (např. v Řecku), až ke směrnicím týkajícím se úprav historicky významných staveb nebo používání lokálně použitelných stavebních materiálů.

Hlavním problémem architektury v Evropském společenství se stává vzrůstající konkurence, zejména ze skupin povolání mimo zaměstnaneckou oblast architektů. Nejčastěji jde o stavební inženýry (např. v Itálii, Řecku, v Nizozemí) nebo i o stavební podnikatele všeobecného zaměření (Rakousko, Švýcarsko). Přednostními úkoly svazů architektů se proto stává ochrana vlastní práce architektů, prosazení soutěží zaměřených na kvalitu architektonických návrhů a zajištění spravedlivých honorářů. Vcelku však lze konstatovat, že hospodářskou situaci architektů v rámci Evropského společenství lze v porovnání s jinými povoláními považovat za uspokojující.

Nové perspektivy pro architekty vyplývají zvláště z ekologických požadavků, z hospodářských vazeb zvláště ve spojitosti se zvýšenými, pokračujícími a pravděpodobně stále se zvyšujícími požadavky na lepší životní prostředí s nároky na obytné prostory a z požadavků na ochranu památek. Poptávka po přestavbách a po modernizaci budov zůstane i nadále značně vysoká.

Mimořádnou pozornost si vyžádá nutnost lepšího využívání energií v budovách, což zvýší nároky na komplexnost vzdělání architektů. Jestliže se ještě dnes z prvotně vyrobené energie téměř dvě třetiny spotřebují v budovách a je-li známo, že tento podíl by mohl být až o 70 % snížen vhodnými opatřeními uvnitř budov, pak je zřetelná naléhavost tohoto úkolu.

Harmonizující integrace stavebních opatření, ve které hraje významnou roli životní prostředí spolu s kvalitním a vysoce odborným provedením, zůstává stále ústředním úkolem pro celou obec architektů.

Vnitroevropská migrace architektů bude zřejmě stále ještě omezována celou řadou zavedených restriktivních opatření. Vedle jazykových překážek je tady třeba jmenovat hlavně trvající rozdílnost a nekompatibilita norem, nedostatky ve znalostech právních otázek, zvláště v oblasti plánování staveb a stavebních řádů, stejně jako v aplikaci správních a finančních předpisů.

Architekti v Evropě

Většina států Evropského společenství má k dispozici uznávané, odborné a podle oborů členěné ceníky honorářů, které slouží veřejným objednatelům ke všeobecné orientaci při zadávání a oceňování architektonických prací. Pouze ve Velké Británii se připouští vyloučení ceníku za odborné práce a nabízení za individuální ceny v rámci veřejných soutěží, při nichž se ovšem vždy dává přednost ohodnocení prací podle jejich kvality. Systémy stanovení honorářů nejsou ve své podstatě uváděny v pochybnost, pokud nevyvolávají diskriminaci profesionálních kolegů v rámci Evropského společenství.

Profesionální organizace s povinným členstvím nejsou v Dánsku, Velké Británii, Irsku, Nizozemí ani ve Švédsku známy. Naproti tomu existují prakticky ve všech státech dobrovolné organizace členů stejného povolání. Ve státech se spolkovým uspořádáním (SRN, Rakousko) existuje povinné členství v komorách architektů každé spolkové země.

Konečně je třeba zmínit povinné pojištění z odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem činnosti architekta, které je jedním z předpokladů započetí vlastní činnosti.

Pro možnost srovnání je v přílohách zařazen tabelární přehled vzdělání architektů v jednotlivých evropských zemích a přehled diplomů uznávaných v rámci států Evropského společenství.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti