Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

V úvodu je nutné poukázat na naprosto nesprávný, přesto nikoliv ojedinělý názor, že již nyní v etapě přidružení se uplatňuje rozdílná právní povaha jednotlivých právních aktů ES. Dovozuje se z toho, že předmětem harmonizace nemusí (nebo dokonce nemohou) být nařízení orgánů ES, neboť ta jsou přímo aplikovatelná i v přidružených státech již na základě Evropské dohody. Pozici přidruženého státu nelze, pokud jde o právní povahu jednotlivých právních aktů ES, ztotožňovat s právní pozicí členských států. Veškeré právní akty ES jsou v poměru k přidruženým státům cizím právem. Je proto nerozhodné, zda se český právní předpis harmonizuje s nařízením ES nebo se všeobecným rozhodnutím ESUO, jež jsou z hlediska členských států právními akty přímo aplikovatelnými, anebo se směrnicí ES (doporučeními ESUO), jež v členských státech podléhá transformaci. Mezi nařízením ES a směrnicí ES není při harmonizaci s právem přidruženého státu rozdílu. Oba druhy komunitárních právních aktů se harmonizují pomocí právních předpisů přidruženého státu.

Jinak i při sbližování právních předpisů přidruženého státu s právem EU je možné využít poznatky, které byly formulovány v oddílu D šesté kapitoly, zejména že:

) dostatečným harmonizačním prostředkem není administrativní praxe;
) není rozhodná úroveň právního aktu ES a rovněž hierarchická úroveň a s ním harmonizovaného anebo na základě něho navrhovaného právního předpisu ČR. O formě a úrovni právní úpravy rozhodují u právních aktů ES zřizovací smlouvy, u právních předpisů ČR ústavní, kompetenční, příp. i další předpisy ČR. Z tohoto hlediska jsou komunitární právní systém a národní právní systém přidruženého státu nesrovnatelné.