Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Na legislativním a rozhodovacím procesu se podílejí:

a) Rada (Rada Evropské unie) má podle čl. 145 Smlouvy o založení ES "rozhodovací pravomoc". Je proto oprávněna vydávat nařízení, směrnice, rozhodnutí a podávat doporučení. Rada rozhoduje o nejdůležitějších právních aktech ES.

b) Komise (Evropská komise) předkládá návrhy právních aktů Radě (popř. současně Evropskému parlamentu), má vlastní rozhodovací pravomoc a vykonává též pravomoce, které jí Rada udělí k provádění pravidel stanovených Radou čl. 155 smlouvy o založení ES). Rovněž je Komise oprávněna vydávat všechny druhy aktů uvedených v čl. 189 Smlouvy o založení ES. Nařízení Komise tvoří přitom nejpočetnější skupinu právních aktů ES.

c) Evropský parlament se účastní na legislativním a rozhodovacím procesu jednak podle spolurozhodovacího postupu (čl. 189b Smlouvy o založení ES), jednak podle kooperačního postupu (čl. 189c téže Smlouvy). Evropský parlament ve stanovených případech dává souhlas k vydání právních aktů ES a zaujímá poradní stanoviska (čl. 138b Smlouvy o založení ES).

d) Hospodářský a sociální výbor (čl. 193 Smlouvy o založení ES) a Výbor regionů (čl. 198a téže Smlouvy) jsou poradními orgány a ve stanovených případech musí anebo v ostatních případech mohou být s nimi připravované právní akty konsultovány.

Současná úprava legislativního a rozhodovacího procesu je výsledkem dlouhodobého vývoje, který charakterizují dvě základní tendence:

- první spočívá v postupné diferenciaci tohoto procesu a jeho právní úpravy;

- druhá ve vzrůstající účasti Evropského parlamentu na legislativním procesu ES a v jeho vzrůstajícím vlivu na přijatých aktech. Zásadní změnu v tomto směru přinesla Smlouva o Evropské unii.

Původní Smlouva o založení ES znala pouze jediný postup při tvorbě nedůležitějších právních aktů ES (zejm. nařízení a směrnic): návrhový postup, který se také z hlediska účasti Evropského parlamentu v tomto procesu označuje jako postup konsultativní. Při tomto postupu - zjednodušeně vyjádřeno - Komise navrhuje a Rada rozhoduje. Evropský parlament může a ve stanovených případech musí být Radou konsultován. Závisí však zcela na Radě, zda při svém rozhodnutí vezme v úvahu stanovisko Evropského parlamentu či nikoliv. Původní, pouze konsultativní úloha Evropského parlamentu byla poprvé posílena v roce 1975, i když provedené změny a nový, dohodovací postup zůstaly omezeny převážně jen na rozpočtovou oblast. Teprve Jednotný Evropský akt v r. 1986 naznačil úpravou dalšího, kooperačního postupu, že se připravuje zásadní posílení pozice Evropského parlamentu v legislativní oblasti. Rada sice zůstává i při kooperačním postupu hlavním orgánem rozhodujícím o přijetí právních aktů ES, avšak její praktická pozice je výrazně oslabena ve prospěch Evropského parlamentu. Chce-li totiž prosadit návrh odmítnutý Evropským parlamentem, musí být její usnesení jednomyslné. Dosáhnout jednomyslnosti při (tehdy) dvanáctičlenné Radě bylo v rozhodovací praxi obtížné. Avšak teprve Smlouva o Evropské unii tuto Jednotným evropským aktem naznačenou tendenci zakotvila právně. V novém, spolurozhodovacím postupu přiznala Evropskému parlamentu ve stanovených případech právo vetovat přijetí právního aktu, s nímž nesouhlasí absolutní většinou hlasů svých poslanců.

V legislativní a rozhodovací praxi se podle Smlouvy o založení ES používají všechny čtyři popsané postupy (návrhový resp. konsultativní, dohodový, kooperační a spolurozhodovací). Smlouva totiž u jednotlivých právních aktů stanoví:

- druh postupu předepsaného pro jejich přijetí,

- okruh orgánů, které se mají na tomto postupu podílet,

- způsob hlasování o schvalovaném právním aktu; jde přitom zejména o rozlišení, zda k přijetí právních aktů Radou se vyžaduje jednomyslnost nebo postačuje kvalifikovaná většina.

Očekává se, že otázka úpravy legislativního a rozhodovacího procesu, zejména způsob hlasování v Radě, bude jedním z klíčových problémů, o nichž bude jednat mezivládní konference členských států Evropské unie v r. 1996.