Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Z věcného hlediska je třeba úvod k problematice vzájemného uznávání profesních kvalifikací v oblasti “architektury” pojmout obecněji. Důvod je prostý a spočívá v tom, že pouze komplexnějším pohledem na problematiku vzájemného uznávání, tj. pohledem na uznávání kvalifikačních důkazu z řady odborných ( profesních)kvalifikací lze dojít ke správnému chápání procesu implementace a zajištění efektivního chování směřujícího ke splnění cíle stanoveného směrnicí. Lze totiž předpokládat, že úzké pojetí implementace jedné směrnice a jejího vytržení z kontextu práva jak komunitárního, tak i právních řádů členských států upravujících souvisící otázky, nemůže dávat předpoklady ke správné funkci vnitrostátní právní úpravy.

Konkrétními vstupními dokumenty k této studii jsou (viz výše) konkrétní prameny primárního práva ES (zejména smlouvy), tak sekundárního (zejména směrnice) a nálezy Evropského soudního dvora. Rovněž nezávazné dokumenty orgánů a institucí Evropské unie ( např. Bílá kniha Komise ES - 1995), které jsou pro sledovanou otázku právně relevantní byly plně využity. Nelze však vynechat vlastní problematiku implementace dané směrnice v jednotlivých členských státech EU, i když pro nedostatek informací o právních řádech členských států bylo využito převážně stručných informací uvedených v databázi JUSTIS - CELEX a Úředním věstníku ES Úřední věstník ES - Official Journal of the European Communities..

V tržním hospodářství obecně platí, že každý si může vybrat povolání, jaké chce. V celospolečenském zájmu ale je, aby výkon některých povolání (profesí) byl podmíněn určitou kvalifikací. Je věcí každého státu stanovit, zda se celospolečenskému zájmu vyhoví volnou soutěží nebo zda a jak se určité povolání musí regulovat (ochrana označení nebo profesionálních činností). Kvalifikace nezbytná pro praxi regulovaného povolání se obecně opírá o vnitrostátní vzdělávací soustavu; migrantům, kteří získali kvalifikaci v jiné zemi, z toho vznikají určité obtíže.

Např. ve většině zemí je povolání lékaře a právníka či učitele na prvním a druhém stupni (zejména na státních školách) otevřeno pouze tomu, kdo absolvoval vzdělání a praxi odpovídající příslušným právním požadavkům.
Úroveň a obsah vzdělání a praxe se obvykle určuje ve vztahu k vnitrostátní vzdělávací soustavě; vyžaduje-li se vnitrostátní kvalifikace, je v tom prvek diskriminace. Kromě toho je zapotřebí určité kvalifikace k tomu, aby bylo možno regulované povolání vykonávat.

V každé zemi Společenství se tyto požadavky týkají státních občanů a občanů ostatních členských států. Je zřejmé, že občané ostatních členských států těmto požadavkům obvykle nevyhovují.

Vzájemné uznávání odborné kvalifikace je vhodným mechanismem, jak tuto překážku volného pohybu osob překonat a zajistit volné poskytování služeb.

V praxi se ukázalo se, že existují tři druhy zvláště významných požadavků, které mohou být zdrojem překážek volného pohybu odborných pracovníků.
Jde o :
- odbornou kvalifikaci;
- dobrý zdravotní stav, dobrou pověst a spolehlivou finanční situaci;
- členství v profesních organizacích a respektování kodexů etického chování.

S ohledem na uvedené požadavky a jejich význam pro volný pohyb odborných pracovníků byly přijaty následující konkrétní postupy: uznávání odborné kvalifikace, uznávání osvědčení o bezúhonnosti, dobrém zdravotním stavu atd. a členství v profesních organizacích a zachovávání kodexů profesionální etiky.