Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Na základě jednotlivých dílčích závěrů byly vybrány ty závěry, které jsou pro základní zaměření studie významné.

. Z čl. 75 Evropské dohody, který upravuje závazky pro Českou republiku (spolupracovat s cílem dosáhnout plné shody ČR s technickými předpisy Společenství, s Evropskou normalizací a postupy pro posuzování shody; usilovat o podporu používání technických předpisů Společenství, Evropských norem a postupů pro posuzování shody) lze odvodit, že Česká republika se zavázala k zavedení systému technické harmonizace.
. Technická harmonizace je do značné míry předpokladem rozvoje ekonomických vztahů.
. Čl. 75 ED je ustanovením spíše programového charakteru a nelze z něj patrně odvozovat přímo jednoznačné závazky, nepovažuje se za ustanovení s bezprostředním účinkem.
. Za největší překážky vzájemného obchodu se považují technické překážky, které vyplývají z rozdílných předpisů jednotlivých států, zejména v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti občanů, jakož i ochrany spotřebitele a životního prostředí apod. Jde zejména o předpisy upravující technické parametry výrobků i existující certifikační, inspekční a kontrolní procedury k ověřování technických parametrů výrobků.
. Systém certifikace spojený s procesem technické harmonizace a prokazování shody s právními předpisy s technickým obsahem, které mají usnadnit obchod ve vnitřním prostoru Evropské unie, popř. obchod se státy k této unii přidruženými, je třeba považovat za systém, který má snížit riziko, že by se na tomto trhu vyskytovaly průmyslové výrobky nebezpečné. K tomuto výsledku může vést důsledná harmonizace technických norem, resp. i národních právních předpisů s technickým obsahem s požadavky příslušných směrnic Evropské unie.
. K dosažení požadované bezpečnosti průmyslových výrobků je třeba současně vytvářet i další předpoklady organizačního charakteru, zejména vytváření příslušných institucí schopných zajišťovat úkoly na úseku harmonizace technických norem a vznik míst, kde budou probíhat předepsané procesy certifikační. Tato opatření však předpokládají i adekvátní soukromoprávní úpravy v oblasti odpovědnosti za škody a povinnosti škody hradit. Tyto úpravy patří k vnitřnímu zákonodárství jednotlivých členských států resp. států k Evropské unii přidružených. Zdá se proto, že k dovršení celého systému technické harmonizace a k odstranění překážek v obchodu mezi jednotlivými státy při zajištění stejné bezpečnosti průmyslových výrobků, které jsou předmětem tohoto obchodu, bude zapotřebí přijmout i opatření ke sjednocení zmíněných předpisů soukromého práva.
. Jak vyplývá z rozboru právě provedeného, v České republice svědčí tato úprava pro závěr, že domněnka bezpečnosti certifikovaného výrobku je právní domněnkou vyvratitelnou.
. Ze stručného rozboru uvedeného v kapitole IV vyplývá, že dosavadní metody využívání českých technických norem při právní regulaci neřeší věc uspokojivě a jejich realizace v praxi může přinést obtížně řešitelné problémy. Proto je nezbytné uplatnit v této věci kvalitativně nový přístup plně slučitelný s postupy užívanými v rámci Evropské unie.
. Na základě analýzy, zejména vybraných mezinárodních smluv a komunitárních dokumentů, lze říci, že jak z obsahové, tak i formální stránky, nejsou dány důvody pro to, aby bylo možno termínu technický předpis přiznat ve všech případech povahu předpisu právního, vytvářeného oprávněnými legislativními orgány v legislativním procesu. Pro určité účely, např. notifikační, může být právní předpis jako informační dokument podřazen pod druhově určený, šířeji pojatý, informační dokument, např. pod dokument účelově označený termínem technický předpis. Protože v praxi bude pro právní předpisy s technickým obsahem i nadále používáno termínu technické předpisy, lze doporučit, aby pro nezávazné technické dokumenty, odlišné od technických norem, byl používán termín technická pravidla (všeobecně uznaná technická pravidla).
. Ukazuje se, že potřeba odstranit technické překážky obchodu cestou jejich zábrany již při jejich vzniku, vedla autory směrnice č. 83/189/EHS k tomu, že do informačního procesu zařadili jako předmět všechny formy dokumentů obsahující technické prvky. Tyto dokumenty souhrnně označili termínem technické předpisy. Tím jsou v oblasti informačního procesu podřazeny právní předpisy pod druhový termín technické předpisy.
. Protože směrnice 83/189/EHS je často označována za směrnici standstill, je potřebné, zejména z hlediska legislativního procesu, analyzovat vliv zavedení této směrnice na tvorbu právních předpisů, které tato směrnice podřadila pod termín technický předpis. Standstill je období klidu, které nastává od oznámení tvorby technického předpisu členským státem Komisi ES a ostatním členským státům a umožňuje společné přezkoumání návrhu nebo vypracování obdobného návrhu směrnice Rady nebo směrnice Komise. Členský stát EU, ve smyslu závazků stanovených v článku 5 Smlouvy ES, musí pozdržet zavedení připravovaného opatření (vydání technického předpisu), a to na dostatečně dlouhou dobu. Podle čl. 213 Smlouvy ES může Komise v rámci mezí a na základě podmínek stanovených Radou podle uvedeného ustanovení Smlouvy ES shromažďovat všechny informace a provádět jakékoli kontroly požadované pro provedení úkolů, které jí byly svěřeny.
. Česká republika si musí být skutečnosti ovlivňující národní legislativní proces v případě, že dochází ke tvorbě, doplnění nebo zrušení právního předpisu s technickým obsahem podřazeného pod informační proces podle směrnice 83/189/EHS, plně vědoma.
. Statistické údaje o stavu implementace právních aktů ES do národních právních řádů členských států se mohou týkat - z důvodů již výše rozvedených - jen směrnic. Výsledky implementace se poměrně značně liší podle oblastí právní úpravy a podle jednotlivých členských států. V únoru 1996 byly publikovány údaje o stavu implementace směrnic, jež měly být schváleny a následně implementovány podle Bílé knihy z r. 1985, a to k datu 31.12.1995. Ponecháme-li stranou výsledky technické harmonizace, pak implementace komunitárních aktů, jež tuto vyžadují, tj. směrnic, se pohybuje podle oblastí právní úpravy v rozsahu od 69% (veřejné zakázky) až po 100% (dopravní služby).
. Pro úplnost připomeňme, že podle téhož statistického pramene nejvyšší stupeň implementace uvedených komunitárních právních aktů zajistilo k 31.12.1995 Dánsko (99,1%) a nejnižší Rakousko (87,4%).
. Implementace předpisů ES v právu ČR.


a) Povětšinou se uvádí, že právo ČR je kompatibilní s právem EU asi z 50 - 55 %. Tento odhad se považuje za reálný. Vyšší ohodnocení slučitelnosti (např. 65 %) se považuje za sporné.

b) Tento odhad nelze ztotožňovat s ohodnocením účasti státních orgánů, zejména legislativních útvarů ministerstev a jiných ústředních orgánů, na dosažené úrovni kompatibility. Nelze totiž opomenout, že právo EU má ve značném rozsahu totožný základ jako právo ČR, jímž je kontinentální systém práva. Chceme-li zjistit přínos české legislativy k dosažené úrovni slučitelnosti (výše ad a), musíme tento údaj snížit o 25 - 30 %. Stejný názor vyslovili při konzultaci rakouští právníci.