ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > Obecná úprava uznávání studií a diplomů

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :13. VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACE V ARCHITEKTUŘE A STAVITELSTVÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A EVROPSKOU UNIÍ
Část :II. EVROPSKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VZÁJEMNÉHO UZNÁVÁNÍ MIMO RÁMEC ČESKÉ REPUBLIKY
Kapitola :Obecná úprava uznávání studií a diplomů

Text:Přijetí Směrnice 85/384/EHS předcházela Úmluva o uznávání studií a diplomů týkajících se vysokého školství ve státech evropského regionu, přijatá dne 21.12.1979 v Paříži na 20. zasedání Generální konference UNESCO, která sama vstoupila v platnost dnem 19.2.1982, pro Českou republiku pak dnem 6.6.1988. Úmluva není nijak specificky zaměřena na jednu vybranou profesi nebo skupinu profesí, vychází ze Závěrečného aktu konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 a ve své preambuli zdůrazňuje, že vzájemné uznávání universitních hodností a diplomů - ať už jako výsledek dohod mezi vládami nebo mezi vysokými školami- je prostředkem pro přístup studentů, vyučujících a vědců do školských zařízení, do kulturních a vědeckých institucí. Zde je zřetelná určitá rozdílnost přístupu Úmluvy a směrnice 85/384/EHS k řešení problému vzájemného uznávání vysokoškolské kvalifikace, vyplývající především z politických omezení daných situací kolem jedná v Helsinkách a odtud vycházejících dokumentů. Přesto ovšem nalézáme v Úmluvě řadu prvků rozpracovaných a konkretizovaných ve směrnici 85/384/EHS, a to bez ohledu na jiný okruh adresátů a pravděpodobně i odlišný kolektiv zpracovatelů obou dokumentů.

Preambule Úmluvy dále připomíná skutečnost, že většina smluvních států již přikročila formou bilaterálních nebo subregionálních dohod ke vzájemnému uznávání diplomů, avšak bez ohledu na to hodlají tyto státy rozšířit dosažené výsledky na celý evropský region a podpořit tak mobilitu osob, výměnu myšlenek, vědomostí a vědecko-technických zkušeností. Setkáváme se již zde se zásadou, obsaženou později ve směrnici 85/384/EHS, že totiž uznávání studií nebo diplomů nemůže poskytovat zahraničním studentům širší práva nežli příslušejí studentům poskytujících států, a konečně Úmluva deklaruje úmysl UNESCO věnovat se vypracování mezinárodní úmluvy o uznávání a platnosti titulů, hodností a diplomů udělených vysokými školami a výzkumnými zařízeními ve všech zemích.

Úmluva pro své účely definuje základní pojmy:

* Uznávání vysokoškolského vysvědčení, diplomu nebo hodností získaných v zahraničí znamená jejich přijetí příslušnými orgány jednoho smluvního státu jako platného dokladu a poskytnutí jeho nositeli práv, které mají osoby prokazující se srovnatelným národním diplomem nebo vysvědčením.

Uznání diplomu, vysvědčení nebo hodnosti může sloužit jako podklad pro možnost zahájit studia na vysoké škole nebo v zahájeném studiu pokračovat, stejně jako kdyby zájemce byl majitelem srovnatelného diplomu, vysvědčení nebo hodnosti získaných v příslušném smluvním státě. Zároveň ovšem toto uznání nemá za cíl osvobodit držitele zahraničního diplomu, vysvědčení nebo hodnosti od povinnosti vyhovět podmínkám platným pro přijetí na příslušnou vysokou školu nebo jiného zařízení přijímajícího státu.

Pokud jde o uznání zahraničního diplomu, vysvědčení nebo hodnosti pro výkon zaměstnání, pak se jím uznává profesionální příprava pro výkon příslušné práce. Ani v tomto případě nemá uznání za cíl osvobodit držitele zahraničního dokladu od nutnosti vyhovět dalším podmínkám, které mohou být požadovány příslušnými orgány pro výkon profesionální činnosti, o kterou jde.

V této souvislosti je zdůrazněna zásada že uznání diplomu, vysvědčení nebo hodnosti by nemělo ve druhém smluvním státě poskytovat držiteli širší práva než ta, jichž by požíval v té zemi, kde mu byl vydán doklad o dosaženém vzdělání.

Hlavní cíl Úmluvy, totiž optimální využití všech zdrojů, které jsou k dispozici v oblasti výchovy a výzkumu, je poměrně podrobně pojednán v samostatné části, přičemž je akcentováno řešení problémů srovnávání a rovnocennosti mezi vysokoškolskými hodnostmi a diplomy tak, aby bylo usnadněno vzájemné uznávání studia na vysokých školách a dosažené kvalifikace. Jako dílčí, nicméně zásadní, je uvedena potřeba vypracování a přijetí jednotné terminologie a hodnotících kritérií, co by usnadnilo aplikaci systému schopného zajistit srovnatelnost zápočtových jednotek, studijních předmětů a diplomů.

Vedle institucionálních a procedurálních ustanovení, která mají nepopiratelnou důležitost pro fungování mechanismů systému, avšak netýkají se merita věci, jíž se ve studii zabýváme, stojí za zmínku ještě požadavek vytvoření spolehlivého informačního systému, který by umožnil shromažďování, analýzu, třídění a následné poskytování informací týkajících se uznávání vysokoškolských studií, diplomů a hodností a informací shromážděných národními, subregionálními, regionálními a mezinárodními orgány, především Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Závěr:

Přes svoji obecnost - Úmluva má obecnou platnost bez vazby na určitou konkrétní vymezenou profesi nebo odbornost - jsou zásady obsažené v Úmluvě cenné jednak jako vodítko při uplatňování principů vzájemného uznávání dokladů o dosažené vysokoškolské kvalifikaci v konkrétních případech neupravených jiným speciálně zaměřeným dokumentem (jako představuje např. směrnice 85/384/EHS), jednak mohou přispět ke sjednocování aplikace zásad vzájemného uznávání mezi obory, a to i těmi, v nichž speciální úprava existuje.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti