Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Vytvářet svazky obcí jako jejich dobrovolná zájmová sdružení umožňuje zákon o obcích (viz výše).Celostátním sdružením s řadou významných činností, a to i v mezinárodní oblasti je Svaz měst a obcí České republiky. Následující výňatek ze stanov charakterizuje jeho postavení, cíle a činnost.

§ 1

NÁZEV A SÍDLO

Svaz měst a obcí České republiky (dále jen “Svaz”) je otevřenou zájmovou nestranickou a nevládní organizací. Jejími řádnými členy mohou být všechny obce a jiné právnické osoby České republiky. Sídlo Svazu je hlavní město Praha, nestanoví-li Sněm (§ 6) jinak.

§ 2

CÍLE SVAZU

Cílem Svazu je.

a) hájit společné zájmy a práva obcí**) Obcemi se pro účel těchto Stanov rozumí obce, města a statutární města podle § 1, 2 a 3 odst. 1 Zákona o obcích a též městské obvody a městské části zřízené podle § 3 odst. 2 Zákona o obcích, ve kterých působí obvodní nebo místní zastupitelstvo, které má ze Statutu výslovně dánu pravomoc podle § 36 odst. 1 Zákona o obcích.

) sdružených ve Svazu,

b) vytvářet podmínky pro řešení otázek společného zájmu obcí ve Svazu sdružených při jednáních s Parlamentem a vládou ČR,

c) předkládat orgánům vyššího stupně samosprávy, Parlamentu a vládě ČR iniciativní návrhy,

d) shromažďovat a vyhodnocovat zkušenosti a znalosti nabyté jednotlivými obcemi při výkonu veřejné správy a tyto propagovat a pomáhat v jejich uplatňování znalostí v řešení problémů obcí,

e) podílet se, popřípadě spoluvytvářet podmínky pro přípravu členů zastupitelstev a úředníků obecních úřadů, zejména v oblasti samosprávy,

f) vytvářet podmínky pro zahraniční spolupráci měst a obcí, podporu partnerských vztahů a přenášení hospodářských a společenských aktivit,

g) spolupracovat se zahraničními Svazy a nadnárodními organizacemi podobného typu a zaměření, popřípadě být jejich členem,

h) podporovat vytváření dobrovolných národních i mezinárodních svazků měst a obcí,

i) spoluvytvářet svou činností územní a regionální politiku v rámci působnosti Svazu.

2.

Euroregiony v České republice

Dalším typem svazků či sdružení obcí jsou euroregiony. Vznik euroregionů se v Evropě započal v roce 1958, kdy se jako první ustavil Euroregion Gronau na německo-nizozemských hranicích. V současné době existuje v Evropě asi 100 euroregionů. Jejich činnost koordinuje Asociace evropských hraničních regionů, která byla založena v roce 1971 a která dnes sdružuje 53 hranice přesahujících regionů především ze západní Evropy. Členy asociace mohou být hraniční nebo přeshraniční regiony, které jsou součástí členských států Evropské unie nebo Rady Evropy. V současnosti patří mezi hlavní cíle “Asociace” iniciování a podpora přeshraniční spolupráce v Evropě, zastupování zájmů hraničních regionů v národních a nadnárodních parlamentních institucích, orgánech a úřadech, spolupráce s orgány Evropské unie a Rady Evropy. Tyto a další cíle jsou v obsaženy v Chartě evropských hraničních regionů. Asociace na začátku 90. let asistovala při vzniku řady podpůrných programů Evropské unie a Rady Evropy pro rozvoj přeshraniční spolupráce (INTERREG II, LACE PHARE CBC), což přivedlo do jejích řad také české euroregiony.

V České republice pracuje nyní již několik let pět euroregionů - Šumava, Nisa, Labe, Krušnohoří a Egrensis - které zahrnují více než 20 ze 76 okresů ČR. Svoji činnost postupně zahajuje šestý euroregion Glacensis na česko-polské hranici. Euroregiony financují svoji činnost z členských příspěvků obcí. Po právní stránce jde o sdružení registrovaná na okresních úřadech, která uzavírají mezi sebou rámcové dohody o spolupráci.

Na území České republiky dosud vyvíjí aktivní činnost celkem pět registrovaných zájmových sdružení měst a obcí, která tvoří národní části euroregionů se sousedními státy.

Euroregion Nisa je součástí zájmového regionálního sdružení českých, německých a polských měst a obcí Euroregionu Neisse - Nisa - Nysa, jehož sídlo je v Zittau. Podle Rámcové dohody o spolupráci Euroregionu Neisse - Nisa - Nysa “Cílem Euroregionu je na regionální úrovni napomáhat všem činnostem, které povedou k zapojení všech zúčastněných států do Evropské unie.” Sdružení nemá vlastní právní subjektivitu a pracuje tak, aby jeho činnost “neodporovala právním předpisům všech tří zúčastněných zemí.” Členy Euroregionu Nisa, který vznikl 11. prosince 1992 a má sídlo v Liberci, je na české straně 124 měst a obcí z okresů Liberec, Děčín, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa a Semily. Mezi okresními úřady těchto okresů a Euroregionem Nisa byla v prosinci 1992 uzavřena smlouva o sdružení, která umožňuje zástupcům okresních úřadů spolupodílet se na činnosti euroregionu. Od února 1994 je členem sdružení i Hospodářská komora v Liberci. Jeho postavení, orgány činnost podrobně upravuje Statut Euroregionu Nisa, podle něhož sdružení má postavení samostatné právnické osoby. Ze všech českých euroregionů je činnost Euroregionu Nisa hodnocena nejlépe.

Klub Euroregionu Labe je součástí zájmového mezinárodního sdružení českých a německých měst a obcí Euroregion Labe/Elbe, který má sídlo v Pirně v SRN. Česká část se sídlem v Ústí nad Labem sdružuje 184 měst a obcí okresů Litoměřice, Teplice, Ústí nad Labem a části okresu Děčín.

Euroregion Krušnohoří je součástí zájmového mezinárodního sdružení českých a německých měst a obcí Euroregion Krušnohoří/Erzgebirge se sídlem v Českém Jiřetíně. Česká část se sídlem v Mostě sdružuje 72 měst a obcí z okresů Chomutov, Most, Louny a Teplice.

Euroregion Šumava je součástí zájmového mezinárodního sdružení českých, německých a rakouských měst a obcí Euroregion Šumava - Bayerischer Wald - Mühlviertel. Sídlo české části, která sdružuje 82 obcí a měst z okresů Klatovy, Prachatice, Český Krumlov a Domažlice, je v Prachaticích.

Euroregion Egrensis je součástí zájmového mezinárodního sdružení českých a německých měst a obcí Euroregio Egrensis. Českou část sdružení tvoří 27 obcí a měst z okresu Cheb.

Euroregion Glacensis na pomezí Čech, Moravy a Kladska je šestým euroregionem na území ČR a současně prvním euroregionem s výhradně česko-polskou účastí. Na české straně sdružuje města a obce z okresů Jeseník, Šumperk, Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Náchod a Hradec Králové. Sídlo české části je v Rychnově nad Kněžnou.


3.

Evropská charta hraničních a přeshraničních regionů

Přijata 20.11.1995, pozměněna 1.12.1995

I. Preambule

Hranice jsou “jizvy dějin”. Přeshraniční spolupráce pomáhá zmírňovat nevýhody těchto hranic, překonávat okrajovou polohu hraničních oblastí a zlepšovat životní podmínky obyvatel. Měla by zahrnovat všechny kulturní, sociální, hospodářské i infrastrukturní oblasti života. Poznání a porozumění sousedů jsou právě tak důležité jako budování důvěry.

Při rozmanitosti problémů a šancí po obou stranách hranic v Evropě je přeshraniční spolupráce nepostradatelná. Pomáhá realizovat mezinárodně právní zásady v přeshraniční a regionální oblasti: spoluprací veřejnoprávních instancí pod úrovní státu a různých skupin obyvatelstva podporuje daleko přes hranice států mír, svobodu, jistotu a hájení lidských práv a také ochranu etnických a národnostních menšin. Hraniční regiony se tím stávají stavebními kameny a mosty při procesu evropského sjednocení, při soužití evropského obyvatelstva a menšin.

Subsidiarita a partnerství mezi úrovní evropskou, státní, regionální a místní jsou v přeshraniční spolupráci rovněž nepostradatelné. Pozitivní zkušenosti praktické a občanům blízké přeshraniční spolupráce uvnitř Evropské unie a v Radě Evropy, a také na jihu se sousedícími mimoevropskými státy.

II. Historicko-politické pozadí

1. Historická hlediska

Dnešní Evropa se vyznačuje společnou kulturou a dějinami. Především až do 17. století se vytvářela pestrá mapa malých historických území. 18. století formulovalo svým dynamickým rozvojem v průmyslu a politice pojmy jako právní státnost, lidská práva, základní práva, svobodné hospodářství. V protikladu k regionu, který se vyznačoval nejrůznějšími společnými znaky, se v 19. a 20. století jako převládající jev rozvíjel národní stát. Hranice národních států rozdělovaly evropská historická území s jejich regiony a národními skupinami. Tyto ale z vlastní vůle nepřestávaly existovat.

2. Politická hlediska

Tradiční pojem státní hranice se rozvinul z jedné ochranné funkce. Právnicky viděno představují hranice určitou čáru, na níž končí suverenita států.

V době národních států s jejich válečnými rozmíškami vznikly, také ze strachu před vojenskými přepady, užší nebo širší hraniční pruhy, které byly charakterizovány okrajovou polohou v mnoha oblastech. Hospodářství, doprava, kultura a osídlení byly oslabovány z center státu směrem k hranicím. Hraniční území se díky tomu - kromě několika výjimek - stala strukturně slabými oblastmi, které často nebyly vůbec nebo jen nedostatečně zpřístupněny silnicí nebo železnicí.

Díky rostoucím možnostem komunikací - dopravní prostředky, tiskoviny, později rádio a telefon - vzniklo skoro nuceně zaměření na národní centra a představy. Národně-státní smýšlení určovalo kulturu, hospodářství, společnost a politiku. Tento rozvoj byl obzvláště nápadný v hraničních regionech Evropy, a u obyvatelstva to vedlo ke ztrátě identity i tam, kde i přes nové státní hranice nadále existovaly po mnohá staletí společné kulturní, jazykové, krajinné a historické vazby a styky obyvatelstva.

Od jižní, přes střední a východní Evropu, až po Skandinávii a Irsko se objevuje hojnost typických, v podstatě stejnými problémy stižených pohraničních území, a za hranicemi v sousední zemi se stýkají s územím s všeobecně příbuzným okruhem problémů.

Po 2. světové válce započaly evropské státy, regiony a obce řešit tyto historicky rostoucí, ale kulturně neodůvodněné problémy (např. problémy menšin). Rada Evropy a Evropská unie dospívaly k základně pro porozumění. Státy a regiony Evropy ležící na východě zůstávaly až do konce 80. let mimo tento politický vývoj. Mnoho hranic se státy střední a východní Evropy vykazovalo do té doby varovnou, téměř neproniknutelnou bariérovou funkci (železná opona), která mohla vzniknout z politických důvodů.

Od konce 80. let proběhly v Evropě dva na první pohled rozdílné, ale v podstatě politicky a hospodářsky spolu velice úzce související procesy:
· odstraňování vnitřních hranic uvnitř EU a s tímto spojený přesun jejich dosavadních funkcí na vnější hranici EU ke třetím státům. Tento vývoj byl posílen rozšířením EU na počátku roku 1995,
· snahy navázat přes tyto nové vnější hranice Evropské unie myšlenkové, politické, kulturní a hospodářské kontakty se třetími zeměmi,
· demokratizační proces ve státech střední a východní Evropy a jejich přijetí do Rady Evropy.

Všemi těmito vývojovými trendy byly hraniční regiony v Evropě bezprostředně zasaženy.

Dnes hranice ztratily svou národně-státní izolovanost z minulých let, i když jsou ještě patrné značné hospodářské a sociální rozdíly na hranicích uvnitř Evropské unie, na vnějších hranicích Evropské unie se státy střední a východní Evropy, a také na hranicích východní Evropy samotné a v oblasti Středomoří.

Prázdné prostory, způsobené těmito hranicemi existují však i nadále v mnoha hraničních a přeshraničních oblastech. Častokrát leží ještě jako brzdné zóny mezi oblastmi srůstající Evropy. Přitom stojí za povšimnutí, že velký počet hraničních regionů v Evropě není od sebe odtržen jen vlivem státní hranice, ale často také z důvodů doplňkových geografických podmínek (řeky, jezera, moře, hory).

Teprve s odstraněním hospodářských, kulturních, dopravních a právních hranic a s integrací Evropy k jednotě v rozmanitosti, se může dosavadní státní okrajová poloha mnoha hraničních území proměnit na výhodné místo uvnitř Evropy. Hraniční území na vnějších hranicích EU mohou být ze své izolace vymaněny díky lepším spojením. Hraniční a přeshraniční regiony si budou tímto zachovávat funkci mostu a budou zkušebním kamenem tohoto evropského sjednocování.

III. Cíle přeshraniční spolupráce v Evropě

1. Nová kvalita hranic: místa setkávání

Nikde více než v hraničních oblastech sousedících států je pro každého zřejmá nutnost zdolávat překážející státní uspořádání. Co je pro “vnitrozemce” často evropskou teorií, znamená pro občany, žijící v hraniční oblasti, denní praktickou zkušenost. Musí trpět následkem existence hranice a přejí si proto odstranění příčiny vzniku jejich problémů. Ochota občanů, obcí a regionů hledat společně přeshraniční řešení, nezahrnuje záměr odstranit suverenitu států. Měly by být pouze překonány “jizvy dějin”, obyvatelstvu na hranicích umožněna lepší spolupráce ve všech oblastech života a uskutečněna “Evropa občanů”.

Cílem práce v hraničních regionech a přeshraniční spolupráce je proto odstraňování překážek a rozdělujících faktorů v těchto regionech, a konečně také překonávání hranice, případně snížení jejího významu na správní hranici. V pokračující evropské integraci a rozvíjející se hospodářské spolupráci musí mít také lidé v pohraničních oblastech své právo požadovat rovnocenné poměry života v této nové Evropě. “Lidská tvář” evropské politiky se může nejspíše projevovat tam, kde vůle po spolupráci je životně nutná a bude praktikována - v hraničních regionech. Zde musí rušení bariér pokračovat a život “zády k sobě” se musí změnit na společný život “tváří k sobě”.

2. Hospodářské a sociálně-kulturní východisko v hraničních regionech

Postupně se mohlo dosáhnout v hraničních regionech pokroku. Hospodářská centra v hraničních oblastech jsou často od části svých přirozených zázemí na druhé straně hranice oddělena, z čehož plynou zkreslení v možných obchodních strukturách a strukturách služeb. V dopravní infrastruktuře trpěly hraniční oblasti dlouhá desetiletí nedostatkem výkonného spojení, Tam, kde jsou dnes v hraničních oblastech realizovány velké infrastruktury, došlo k tomu většinou o několik desetiletí později než v podobných oblastech uvnitř země. Tam, kde tyto infrastruktury ještě chybějí, chyběly často také fyzické předpoklady pro meziregionální, na budoucnost orientovaný, přeshraniční rozvoj.

Proto musí hraniční regiony často bojovat s nedostatkem alternativních a kvalitativních pracovních míst a také národních a přeshraničních vzdělávacích zařízení, s újmami při přijetí do zaměstnání v sousední zemi a s neprůhledným přeshraničním trhem práce.

Podnikům v pohraničních oblastech chybějí často dostatečné znalosti o možnostech trhu, zdárném exportu a zdrojích marketingu na druhé straně hranice. Stěžují si na omezené možnosti využití výzkumu a vývoje na druhé straně hranice, stejně jako na efekty vytlačení na základě lepších konkurenčních předpokladů v sousední zemi. Kromě toho bývá často omezen přístup k veřejným zakázkám, a také k výzkumným a rozvojovým programům na druhé straně hranice. Současně lze potvrdit, že tyto problémy se v každém hraničním regionu projevují jinak silně a některé hraniční oblasti, i když též s různým úspěchem, přistupují v určitých oblastech k řešení těchto problémů a působí v tomto směru.

Obyvatelstvo očekává od hraničních regionů řešení těchto problémů, za jejichž příčinu však tyto nejsou zodpovědné. I nadále v Evropě existující problémy se na hranicích hromadí jako “pod lupou”. Rozdíly se ukazují obzvláště např. v:
· strukturách a kompetencích správních úrovní,
· daňových a sociálních zákonech,
· náležitých územních a plánovacích zákonech,
· zákonných opatřeních o životním prostředí a odpadech,
· dopravní politice a systémech,
· každodenních hraničních problémech,
· neřešených hospodářských a měnových rozdílech,
· chybějících investicích do služeb a sociálních oblastí na základě plánovacích, právních a finančních bariér.

Jsou nutné přeshraniční sítě na regionální a místní úrovni, které umožňují nejen hospodářskou a infrastrukturální kooperaci, ale budují důvěru díky odbourávání bariér, např. v sociálním sektoru, v oblasti vzdělávání, v jazykové výchově, ve všedních hraničních problémech, v kulturní porozumění.

Přeshraniční spolupráce tedy znamená ve všech částech Evropy naléhavý úkol do budoucna daleko za rok 2000, a musí být ve stejné míře obezřetně a zároveň energicky započata.

3. Regiony jako motor přeshraniční spolupráce

3.1. Partnerství a subsidiarita

Evropa se vyznačuje především svou regionální mnohotvárností. Na to by mělo být pohlíženo jako na přednost. Při budování společného evropského domu a tím rostoucí spolupráci ve všech oblastech musí být brán ohled na regionálně vytvořené struktury a svéráznosti, a tyto dále udržovat a rozvíjet.

Také obsáhlé a důsledné zahrnutí myšlenky regionalizace do ústavního uspořádání států Evropy slouží bezprostředně přeshraniční regionální spolupráci. Ta odpovídá cílům Rady Evropy a Evropské unie stejně jako cílům smluv o přidružení států střední a východní Evropy a Středomoří k EU.

Přeshraniční spolupráce probíhá na různých úrovních, přes vládní komise, společné komise územního plánování, přeshraniční Euroregiony nebo mezi obcemi. Ty pracují někdy bez a někdy na smluvním základě. Přeshraniční struktury mohou být přitom voleny státně, regionálně nebo komunálně.

Zlepšení porozumění a intenzívní spolupráce mezi evropskými, státními, regionálními a místními nositeli pravomoci jsou nevyhnutelné pro to, aby mohly být vyřešeny problémy hraničních a přeshraničních regionů. Proto zůstává naléhavě nezbytné, aby:
· usnesení, přijatá na evropské úrovni, byla realizována v praktické politice, především prostřednictvím národních parlamentů a úřadů,
· všechny příslušné evropské a státní úřady odpovídajícími rozhodnutími důrazněji plnily svůj příspěvek k řešení problémů hraničních regionů,
· na místní a regionální úrovni vytvořené představy byly důrazně zastupovány na státní a evropské úrovni,
· oprávněné zájmy hraničních a přeshraničních regionů našly v rámci Rady Evropy a Evropské unie přiměřenou možnost zastoupení,
· mezi státy byla sjednána potřebná smluvní pravidla pro přeshraniční spolupráci na regionální a místní úrovni na veřejnoprávním základě.

3.2. Hraniční a přeshraniční regiony jako mosty k sousedům

Regionální identita uvnitř státu a Evropy může být také v regionech shledávána stavebním kamenem Evropské unie. Hraniční a přeshraniční regiony přitom podél evropských hranic plní cennou funkci mostu a nabízejí díky své blízkosti občanům dobré možnosti rozvoje. Proto by měly být všemi státními a evropskými institucemi a politickými silami ještě více podporovány.

Hraniční a přeshraniční regiony se tak dodatečně staly - vedle plánování a opatření obcí, záměrů státního plánu a evropských představ rozvoje - motorem regionálního přeshraničního rozvoje.

4. Vyhlazení švů evropského územního rozvoje

Územní rozvoj je dnes stejně důležitý jako požadované utváření vztahu mezi člověkem a životním prostředím. Územní rozvoj v hraničních regionech obsahuje směrné záměry k trvalému uspořádání a rozvoji území a prostředky k jejich uskutečnění ve státech a regionech po obou stranách hranice. Skutečný přeshraniční územní rozvoj doposud ještě neexistuje, existují však cíle a počátky této cesty:
· ve všech hraničních a přeshraničních regionech musí být vypracovány záměry pro vytvoření rovnocenných, ale ne totožných životních podmínek,
· struktura území musí být rozvíjena s ohledem na přírodní podmínky, potřeby ochrany životního prostředí a také infrastrukturální, hospodářské, sociální a kulturní potřeby v hraničních regionech, aby co nejlépe sloužila svobodnému rozvoji osobnosti ve společnosti,
· cílová územní struktura v hraničních regionech se přitom má přizpůsobit rámcovým podmínkám územního uspořádání států a Evropy,
· politika územního rozvoje členských států Rady Evropy a EU musí přeshraniční spolupráci přiznat velký význam (Evropská charta územního uspořádání, “Evropa 2000+”, Evropský koncept územního rozvoje).

5. Odstranění hospodářských a infrastrukturálních překážek a nerovnováhy

Situace hraničních regionů v Evropě se vyznačuje různými hospodářskými překážkami a nerovnováhou na vnitřních a vnějších hranicích Evropské unie a ve východní Evropě samé. Tyto mezistátní nerovnosti v hospodářském vývoji na západě, ve středu, na východě a na jihu Evropy na sebe v hraničních regionech bezprostředně narážejí.

V rámci těchto společných evropských nerovností přispívá přeshraniční spolupráce k tomu, aby v regionálně přehledném rámci byly odstraňovány hospodářské nerovnosti a překážky v sousedících regionech za spoluúčasti národních států a evropských instancí. I přes rozmanitost hospodářských problémů v evropských hraničních regionech existuje mnoho společného pro politické stanovení cíle. Z periferní polohy hraničních regionů v celé Evropě často vyplývá nepoměr oproti hospodářské koncentraci v centrálních regionech. Někdy jsou tyto nepoměry (velmi rozdílné hospodářské struktury a příjem) nápadné, jako např. v jižní, střední a východní Evropě, někdy jsou znatelné až při přesnější analýze, např. v hraničních regionech západní Evropy, které musí bojovat s následky dřívějšího jednostranného strukturálního průmyslového rozvoje. Pomocí koordinované evropské a státní politiky územního rozvoje a regionální politiky musíme působit proti rostoucím efektům koncentrace práce, služeb a kapitálu v průmyslových centrech Evropy.

To znamená:
· v národním a přeshraničním měřítku zlepšit nedostatečné infrastrukturální vybavení hraničních regionů (především ve střední, východní a jižní Evropě),
· odstranit nedostatky a překážky v přeshraniční osobní a nákladní dopravě,
· zvýšit často oproti národnímu průměru až příliš malou úroveň kupní síly a hrubého národního produktu,
· vytvořit fungující přeshraniční trh práce (také ve střední a východní Evropě),
· zastavit a zmírnit hrozící měnové a mzdové disparity na vnějších hranicích EU a také ve střední a východní Evropě tak, aby byly nejprve vytvořeny nutné předpoklady pro aktivní přeshraniční spolupráci. To platí především pro nejchudší hraniční regiony v EU a ve střední a východní Evropě.

V rostoucí mezinárodní výměně zboží a při svobodě stěhování lidí, práce, služeb a kapitálu mezi evropskými státy musí být věnována pozornost i zvláštním problémům evropských hraničních a přeshraničních regionů:
· každodenní problémy hranice,
· denní přeprava zaměstnanců, dojíždějících do zaměstnání,
· nutná výstavba národní a mezinárodní infrastruktury,
· odbourání administrativních a právních překážek obchodu,
· často jednostranný a nedostatečný rozvoj na základě národně okrajové polohy,
· ochrana životního prostředí,
· odstraňování kulturních a jazykových bariér.

IV. Opatření

1. Zintenzivnění trvalého přeshraničního územního rozvoje a regionální politiky

Pro zintenzívnění přeshraničního územního rozvoje a regionální politiky se nabízejí následující opatření:
· průběžné přeshraniční sledování území prostřednictvím sociálně-ekonomických analýz,
· pravidelná přeshraniční koordinace všech na toto území se vztahujících plánů,
· vypracování a vedení katalogu problémů hraničních oblastí,
· vypracování regionálních přeshraničních územně-plánovacích směrnic a plánů a jejich zohlednění v národním územním a odborném plánování,
· sestavení společných přeshraničních regionálních plánů s bezprostřední závažností jako nejširší formy přeshraničního územního uspořádání,
· místní přeshraniční plánování, přičemž by se mělo nejdříve začít se zintenzivněním koordinace všech plánů,
· přeshraniční koordinace a účast na územně-plánovacích a regionálně-politických opatřeních a uspořádáních,
· postupné koordinování regionálně-politických prostředků podpory v hraničních oblastech,
· vzájemná účast občanů, obcí a hraničních regionů na všech místně důležitých plánech a opatřeních.

Tato opatření místního územního plánu a regionální politiky by měla být pro lepší možnost prosazení zahrnuta do “Regionálních přeshraničních koncepcí rozvoje” a “Operačních programů” jako např. INTERREG, PHARE.

2. Infrastruktura a hospodářství

2.1. Posílení hraničních regionů v evropské místní soutěži

Regionální politika infrastruktury a hospodářství v hraničních regionech by měla naléhat na oboustrannou koordinaci a konečně také na sladění infrastrukturálních, hospodářských a sociálních norem a opatření a odstranění hranicí podmíněných rozdílů rozvoje. Proto je třeba včlenit tyto záměry do základních cílů národních a evropských politik (např. agrární, strukturální, hospodářská, územního plánování, regionální, sociální atd.). “Regionální přeshraniční rozvojové koncepce” a “Operační programy” mohou vypracovat samy hraniční regiony jako základ pro společný rozvoj a nadále v nich i pokračovat.

2.2. Zlepšení dopravní infrastruktury

Dopravní spojení a zásobování energií mají rostoucí mezinárodní význam. Patří proto k nejdůležitějším opatřením a nástrojům politiky územního rozvoje a regionální politiky v přeshraničních regionech.

Stavba, příp. rozšíření silnic, železničních spojení, letišť a lodích cest a přístavů má pro hraniční regiony, trpící dnes ještě často periferní polohou ve státě a Evropě, velký význam. Tím budou teprve vytvořeny potřebné podmínky pro přeshraniční spolupráci.

Mezinárodní spojení přes hraniční regiony je musí napojit na centra. Teprve pro region specifické napojení a využití mezinárodních infrastruktur odstraní hranicí zaviněný “úzký profil”, učiní hraniční regiony mosty mezi státy a zároveň přispěje k vnitřnímu rozvoji přeshraničních oblastí.

Mezinárodní spojení však nesmí hraniční a přeshraniční regiony učinit jen transitními zónami. Při stavbě, příp. výstavbě dopravní infrastruktury, je třeba brát ohled na zájmy lidí, kteří v uvedených oblastech žijí, jakož i na požadavky ochrany životního prostředí, přírody a krajiny. Projekty dopravní infrastruktury se mohou realizovat jen za rovnoprávné účasti příslušných hraničních a přeshraničních regionů.

K rozvoji hraničních a přeshraničních regionů mohou přispět následující infrastrukturální opatření:
· usměrnění dopravně-politického určení cílů na společné územně-plánovací, regionálně-politické a také evropské strategie, a nejen na aktuální zdroj a dopravní tepny,
· budování mezinárodních infrastrukturálních spojení v určitých hraničních regionech za účelem odstranění jejich dosud periferní polohy (jižní Evropa, Pyreneje, Alpy, střední a východní Evropa),
· uzavření současných přeshraničních dopravních mezer (missing links) mezi regionálními, národními a transevropskými dopravními osami a sítěmi,
· společné, ne si navzájem konkurující plánování nových a rozvoj již existujících letišť,
· výstavba přeshraničních sítí ve veřejné hromadné přepravě osob a odstranění hranicí způsobených bariér ve využívání a v tarifních systémech,
· budování a rozšiřování hraničních přechodů na všech vnějších hranicích EU a také ve střední a východní Evropě za účelem zkrácení čekací doby a urychlení transportu,
· budování přeshraničně koordinovaných terminálů kombinované dopravy a center přepravy zboží,
· budování přeshraničních energetických sítí,
· koordinace nástrojů pro podporu a financování po obou stranách hranice, což často teprve vytvoří podmínky pro uskutečnění dopravně-politicky požadovaného převedení transportu na železnici a vodní dopravu,
· využití podpůrných programů EU ve prospěch hraničních oblastí na přímé přeshraniční projekty.

2.3. Zlepšení telematiky a komunikačního spojení

Rozvoj telematiky a komunikací nabízí pro budoucí rozvoj hraničních a přeshraničních regionů, především na vnějších hranicích EU a ve střední a východní Evropě, do budoucna šance, vymanit se z jejich národní, a někdy také evropské, okrajové polohy a odstranit tradiční nevýhodu těchto míst.

Evropská unie a všechny národní vlády byly naléhavě vyzvány, aby si předsevzaly uskutečnit potřebné investice na telematiku a komunikace v hraničních a přeshraničních regionech alespoň současně s takovýmito investicemi na národních aglomeracích. Při budování moderních komunikačních sítí se nesmí opakovat chyby z minulosti, jako při infrastrukturních investicích (např. doprava). Jen tak mohou být využity výhody moderní telematiky a komunikací také v dosud často zanedbávaných oblastech.

K rozvoji hraničních a přeshraničních regionů a k odstranění nevýhod periferního umístění značně přispívají následující infrastrukturální opatření pro telematiku a komunikace:
· ISDN - budování sítí telematiky a komunikace v hraničních oblastech,
· přeshraniční výstavba budoucnost určujících informačních dálnic s nadregionálním významem,
· odstranění hranicí podmíněných administrativních, hospodářských a technických bariér ve využití telematiky a komunikací,
· vytvoření hraničních tarifů (např. pro telefon, mailbox, obrazové textové systémy),
· podpora přeshraničně využívaných tele-domů jako center telematiky a telekomunikací ve slabě obydlených hraničních oblastech,
· budování přeshraničních center transferu na univerzitách, odborných vysokých školách a vzdělávacích zařízeních,
· přeshraniční výměna dat mezi univerzitami, výzkumnými ústavy, institucemi atd. ke zprostředkování inovací, poznatků, výsledků výzkumů, vývoje mezinárodního trhu, dosažitelnosti zákazníků, atd.

2.4. Zlepšení hospodářské situace

Zatímco přeshraniční infrastruktura vytváří předpoklady pro hospodářskou spolupráci, musí koordinovaná politika hospodářství a pracovního trhu bezprostředně zlepšit přeshraniční regionální a hospodářský vývoj. I přes značné hospodářské rozdíly v jižní, západní, východní a střední Evropě existuje v evropských hraničních oblastech velké množství společných problémů, které brání novému usídlení průmyslu a zařízení služeb nebo nutné restrukturalizaci existujícího průmyslu a odstranění hospodářské nerovnováhy ve slabě strukturovaném pohraničí.

Za spoluúčasti regionálních, státních a evropských úrovní je nutno neodkladně přijmout následující opatření:
· zlepšení přeshraniční kooperace malých a středních podniků,
· rozvoj nových přeshraničních producentských a dodavatelských vztahů (staré přeshraniční struktury průmyslu se zhroutily, nové se ještě nestačily rozvinout),
· vytvoření náhradních pracovních míst za práce a aktivity, spojené s hranicí, které odpadly s vytvořením evropského vnitřního trhu (celnice, spedice) nebo odpadnou s rostoucí integrací střední a východní Evropy,
· řešení strukturálních problémů přeshraničního trhu práce,
· přeshraniční spolupráce v boji proti ilegální činnosti a zprostředkování na trhu práce,
· odstranění hranicí podmíněných důsledků hospodářské soutěže (veřejné soutěže pro zadávání zakázek pro veřejný i soukromý sektor, správní bariéry, prodej zboží pod cenou, časová zdržení v poštovních službách),
· řešení sociálních problémů, vyvolaných rostoucími přeshraničními proudy pendlerů,
· vytvoření předpokladů (zařízení, učitelé, učební plány) pro vyučování jazyka sousední země ve všech formách škol,
· podpora přeshraniční výchovy učňů se současným státním uznáním kvalifikace,
· vybudování sítí pro přeshraniční trh práce kooperací zaměstnavatelů, odborových organizací a pracovních úřadů,
· plánované vymezení a vytvoření právních a daňových předpokladů pro provozování přeshraničních středisek výroby,
· využití přeshraničních komparativních výhod nákladů jako vyrovnání a doplnění, ne však jako bezohledné konkurence,
· rozvoj přeshraničních koncepcí cestovního ruchu k posílení turismu jako místního hospodářského faktoru,
· koordinaci regionálně-politických a hospodářsko-politických prostředků podpory po obou stranách hranice,
· vypracování a aktualizace společných statistických podkladů.

2.5. Vylepšení sítí služeb a odpadového hospodářství

Zařízení těchto služeb v hraničních regionech by mohla být často účelněji plánována, výhodněji financována a lépe vytížena, kdyby byla zjištěna poptávka a překonáno “myšlení v půlkruhu”. To se týká především zdravotnictví (nemocnice, rehabilitační centra, domovy důchodců), školských zařízení (školky, dvojjazyčné školy, univerzity, odborné vysoké školy, zařízení odborného vzdělávání) a služeb (záchranářství, regionální sportovní zařízení, policie, obytné oblasti).

Možnými opatřeními pro přeshraniční zlepšení těchto zařízení jsou:
· vytvoření přeshraničního účelového svazu,
· odstranění právních a finančních bariér,
· zjištění přeshraniční poptávky jako základu pro společné plánování a rozvoj přeshraničních zařízení,
· podpora přeshraničních vzdělávacích zařízení a systémů dalšího vzdělávání v povolání,
· plánování a provoz přeshraničních zařízení pro odstranění odpadu a recyklačních zařízení,
· zřízení přeshraničních sociálních zařízení,
· zúčtování nákladů pro přeshraniční zařízení na bázi státem platných předpisů (např. zřízení vyrovnávacího fondu apod.),
· vybudování právně zajištěných přeshraničních plánů ochrany obyvatel při katastrofách, v záchranných systémech apod.

3. Zlepšení přeshraniční ochrany životního prostředí a přírody

Vzduch, voda a vývoj přírody se na hranici nezastaví. Proto je třeba účinné ochrany životního prostředí a přírody přes hranice, která by měla být zahrnuta do přeshraničních směrnic územního plánování. Aktivní utváření krajiny v hraničních a přeshraničních regionech vyžaduje stejně tak společný postup jako přeshraniční problémy se znečištěním vzduchu a vody, s omezením vzniku odpadů, jejich odstraňováním a recyklací a s bojem proti hluku. Přitom je třeba dbát na značné rozdíly v ochraně životního prostředí a přírody, jakož i z toho vyplývajících priorit v jednotlivých hraničních a přeshraničních regionech.

Možná opatření pro účinné a územním plánováním vzájemně odsouhlasené jednání v hraničních a přeshraničních regionech jsou:
· přeshraniční použití principu původce,
· vypracování přeshraičního programu ochrany životního prostředí a přírody, na regionální, státní a evropské úrovni,
· vytvoření přeshraničních rekreačních oblastí, přírodních a krajinných oblastí nebo přírodních parků a také přeshraniční propojení biotopů,
· průzkum možného zatížení po obou stranách hranice v rámci posuzování vlivu na životní prostředí EIA (např. při plánovaném usídlení se průmyslu, při využití rezerv spodních vod, při stavbě zařízení zatěžujících životní prostředí),
· zřízení přeshraničních databank o životním prostředí a ekologických varovných systémů,
· úsilí o dosažení vyššího standartu i na druhé straně hranice,
· obsáhlá informovanost obyvatelstva a pokud možno rovnoprávný postup slyšení dotčených po obou stranách hranice,
· přeshraniční informační a vzdělávací systémy jako nástroje péče o ochranu životního prostředí.

4. Řešení problémů hraničních přechodů

Počet oněch zaměstnanců, kteří bydlí na jedné straně hranice, avšak svou pracovní činnost vykonávají na straně druhé, je pozoruhodný v celé Evropě, kolísá v rytmu změn hospodářských podmínek, v národních prostředích. Stejně tak neustále stoupá počet lidí, kteří hranici překračují kvůli nákupům, nebo z turistických a soukromých důvodů. Na tyto lidi musí být proto ve srůstající Evropě pohlíženo jako na všední jev. Zřejmé přitom je, že při problémech lidí pravidelně přecházejících hranici jsou značné rozdíly mezi vnitřními hranicemi Evropské unie a vnějšími hranicemi EU s jižní, střední a východní Evropou a také ve střední a východní Evropě samotné. Z toho vyplývá rozdíl mezi legálními a ilegálními pendlery.

Opatření za účelem řešení problémů lidí pravidelně přecházejících hranici:
· využití evropské sociální charty ve všech státech a hraničních regionech,
· převedení “Bílé knihy o evropské sociální politice Evropské komise” do státního zákonodárství,
· vytvoření regionálních přeshraničních katalogů s právy a povinnostmi lidí pravidelně přecházejících hranici,
· další rozvoj smluv o přátelství a asociačních dohod států střední a východní Evropy a Středomoří s jejich bezprostředními sousedy a EU pro řešení speciálních problémů lidí pravidelně přecházejících hranici na vnějších hranicích EU a také ve střední a východní Evropě samotné,
· zlepšení kooperace policejních, celních a pohraničních úřadů při přeshraničním potírání kriminality, za podpory úřadů v euroregionech,
· zavedení a zlepšení malého hraničního provozu pro hraniční regiony a jejich obyvatele (otevřené malé hraniční přechody, otevření přechodů na “zelené hranici” atd.),
· jednodušší hraniční kontroly pendlerů, kteří musí vícekrát za den přejít hranici,
· vyrovnávací opatření pro hranicí ovlivněné kolísání příjmů a změn směnečného kurzu,
· lepší ochrana lidí pravidelně přecházejících hranici při zajištění jejich pracovního místa,
· odstranění rozdílů v oblasti sociálního pojištění, zdaňování apod.,
· zlepšení přeshraniční ochrany spotřebitele.

5. Podpora přeshraniční kulturní spolupráce

Odbourání nedůvěry, utváření vzájemné důvěry a sblížení občanů jsou podstatnými součástmi každé přeshraniční spolupráce. Přeshraniční kulturní spolupráci přitom připadá velký význam důležitého předpokladu pro všechny další akce upevňující důvěru. Znalosti o společném přeshraničním regionu, jeho geografických, strukturálních, hospodářských, sociálně kulturních a historických podmínkách jsou předpokladem pro aktivní účast občanů a všech ostatních partnerů. Tyto znalosti se nacházejí v úzkém spojení se sociálně-kulturním setkáváním přes hranice.

Hraniční a přeshraniční regiony chtějí a mohou být důležitým příspěvkem pro co nejširší a nejintenzivnějsí setkávání a propojení ve smyslu evropské integrace, při zachování jejich bohaté kulturní rozmanitosti. Přeshraniční kulturní spolupráce podporuje také porozumění pro etnické a národnostní menšiny a potřebu najít řešení jejich problémů. Proto je důležitým příspěvkem pro toleranci a porozumění národů. Odpovědní političtí reprezentanti, a také tisk, rozhlas a televize musí vytvářet předpoklady pro dobré sousedské vztahy a odbourání zaujatosti.

Kulturní přeshraniční spolupráce se stane stavebním kamenem regionálního rozvoje pomocí:
· účasti občanů, úřadů, politických a společenských skupin z obou stran hranice,
· trvalého a opětovného rozšiřování znalostí o geografických, strukturálních, hospodářských, sociálně-kulturních a historických podmínkách přeshraničních regionů,
· celkového přehledu přeshraničních regionů v kartografických podobách, publikacích a vyučovacích materiálech,
· výchovy okruhu od angažovaných znalců (multiplikátorů),
· zapojení kostelů, škol, zařízení pro vzdělávání dospělých a mládeže, památkové péče, kulturních spolků, knihoven, muzeí apod. jako aktivního partnera do mírového rozvoje společného života lidí v hraničních regionech,
· podpory partnerství obcí, setkávání mládeže, setkání rodin, sportovních akcí, výměny úředníků, seminářů, studijních jednání, ekumenických setkání, odborných akcí apod. pomocí přeshraniční regionální tematiky,
· respektování a podpory menšin, např. přes vzájemná, právně závazná prohlášení a záruky vlád k zachování vlastní kultury a odpovídajících zařízení (školy, knihovny atd.),
· přijetí jazyka sousední země do učebních plánů všech forem škol,
· rovnoprávnosti a dalšího poznávání jazyka sousední země nebo dialektů jako součásti přeshraničního regionálního rozvoje a předpokladu pro komunikaci,
· podpory výuky jazyka a jazykově zaměřených setkání jako prostředek pro přizpůsobení obyvatelstva na podmínky evropské společnosti v oblasti služeb a volného času,
· kooperace médií pomocí vzájemných a neustálých zveřejnění a informací v tisku a také přeshraničních regionálních rozhlasových a televizních programů,
· budování a společné podpory stávajících zařízení, jako centrálních přeshraničních institucí celoregionálním pojetí a využití (divadelní soubory, orchestry, kulturní péče).

6. Organizační a právní opatření

Hospodářství se dlouho přeshraničně organizovalo a rozvíjelo, často podporované evropskou a státní pomocí.

Bylo by proto žádoucí, kdyby mohly být vytvořeny přeshraniční veřejnoprávní instance za účasti příslušné regionální a komunální úrovně, které by tento přeshraniční hospodářský rozvoj vedly a kontrolovaly v demokratických mezích. Všechny dosud vytvořené komise a do budoucna plánované přeshraniční instance musí - vzhledem k principům rozhodování na co nejnižší občanské úrovni - obsahovat regionálně-komunální úroveň nebo ji dohodou prohlásit za zodpovědnou.

Právními nástroji jsou např.:
· využití “Madridské” rámcové úmluvy Rady Evropy (1981) o přeshraniční spolupráci mezi (místními a regionálními) územními orgány, a také k tomu patřícího dodatkového protokolu. Možnosti smlouvy nabízejí minimální předpoklady pro řešení příslušných problémů pomocí doplňujících bilaterálních nebo multilaterálních mezistátních dohod,
· na tom založené bilaterální nebo multilaterální dohody o přeshraniční spolupráci regionálních a místních územních jednotek (vzorové smlouvy: BENELUX, Německo/Holandsko, Itálie/Francie, Itálie/Rakousko, Francie/Španělsko, Francie/Německo, v plánu Španělsko/Portugalsko),
· Evropský hospodářský zájmový spolek (EWIV) jako přeshraniční právní nástroj, který partnerům dovolí spojit jejich hospodářskou činnost v jednotlivých oblastech,
· využití OBSE jako nové platformy politického a praktického spolupůsobení s hraničními a přeshraničními regiony.

Na bázi mezinárodně-právního závazku vlád může díky těmto právním nástrojům být zachyceno široké spektrum hospodářské, komunální a regionální činnosti a veřejnoprávní péče o život.

Jako organizátorské nástroje pomocí vlastní iniciativy hraničních regionů můžeme uvést následující záměry řešení:
· vytvoření přeshraniční organizace s vlastním objemem financí prostřednictvím hraničních regionů jako předpokladu pro podporu zvenčí,
· vytvoření “Přeshraničních rozvojových koncepcí” pro euroregiony, které zahrnují všechny oblasti lidského soužití. Slouží jako základ pro realizační program (operační programy), opatření a projekty až k jejich přeshraničnímu uspořádání,
· věnovat pozornost principu subsidiarity také v přeshraniční spolupráci na regionální a místní úrovni, jemuž je v rámci státních pravomocí vyhrazeno vlastní pole působnosti,
· občanská účast dotčených stran na řízeních, přeshraniční poradna pro pendlery a vypracování společných map, textů, statistik atd.,
· vytvoření právně akceptovatelného adresáta výkonů a jednání schopného smluvního partnera jako předpoklad obdržení a spravování finančních prostředků (otázka právní závaznosti, dokladů o využití a pod.).

V. Výhled do 21. století

Tato charta hraničních a přeshraničních regionů je tvořena při vědomí historického pozadí a zodpovědnosti za budoucnost srůstající Evropy, ve které hrají hraniční a přeshraniční regiony rozhodující roli. Stanou se zkušebním kamenem pro:
· mírovou vzájemnost lidí při respektování rozmanitosti a menšin,
· respektování zásad partnerství a subsidiarity,
· aktivní účast občanů, politiků, instancí a společenských skupin na přeshraniční spolupráci,
· vyrovnání, toleranci a rovnocennost i přes odlišnost partnerů,
· sociální, kulturní hospodářská a kooperační spojení až k přeshraniční integraci při dodržování státní suverenity,
· Evropu regionů.

Aby se dalo touto cestou kráčet do 21. století k “Evropě bez hranic”, je společné jednání Evropské unie, Rady Evropy, OBSE, národních vlád, regionů a místních úrovní nepostradatelné. Tato charta směřuje ke všem těmto partnerům, kteří spolupůsobí při utváření těchto procesů budoucnosti, a tím zvláště k hraničním a přeshraničním regionům samotným, jako motoru tohoto rozvoje.



4.

Rámcová dohoda o spolupráci Euroregionu Neisse - Nisa - Nysa

(Jablonec nad Nisou 19.3.1994, změny přijaty 11.3.1995)

Euroregion Neisse - Nisa - Nysa (dále jen Euroregion) je dobrovolné zájmové sdružení obcí a okresů v prostoru Trojzemí, tj. hraničních oblastí mezi Českou republikou, Spolkovou republikou Německo a Polskou republikou, které vzniklo na základě iniciační konference “Dreiländereck” (Zittau 23. - 25. května 1991). Euroregion byl založen za účelem podpory rozvoje těchto oblastí formou vzájemné, hranice států přesahující spolupráce. Spolupráce spočívá na zásadách rovnoprávnosti, vyjádřených “Evropskou rámcovou úmluvou o spolupráci přesahující hranice mezi územními celky a orgány,” přijatou Radou Evropy v roce 1980.

(2) Euroregion podporuje v rámci svých možností zájmy obcí, okresů i aktivity jednotlivců, které odpovídají rozvojovým cílům regionu a nejsou přímými členy Euroregionu.

(3) Cílem Euroregionu je na regionální úrovni napomáhat všem činnostem, které povedou k zapojení všech zúčastněných států do Evropské unie.

(4) Euroregion podporuje uzavírání mezistátních smluv, vedoucích k závazné spolupráci přesahující hranice.

(2) Všechny orgány Euroregionu pracují tak, aby jejich činnost neodporovala právním předpisům všech tří zúčastněných zemí.

(3) Financování je zaměřeno na určité projekty a řídí se zvláštními dohodami.

(4) Sdružení nemá vlastní právní subjektivitu v souladu s právními předpisy zúčastněných zemí.

z české strany: regionální sdružení EUROREGION NISA - severní Čechy a okresní úřady Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa, Semily a Děčín

z německé strany: Kommunalgemeinschaft EUROREGION NEISSE, Sektion BRD e. V.,

z polské strany: Stowarzyszenie Gmin Polskich EUROREGIONU NYSA.

Individuální členství každé strany v těchto sdruženích je jejich vnitřní věcí.

(2) Změny v členství v jednotlivých částech regionu se dávají ostatním partnerům na vědomí vč. územního vymezení a změn.

(3) Založení Euroregionu bylo dohodnuto delegáty tří stran na prvním zasedání 21.12. 1991 v Zittau.

Euroregion NEISSE-NISA-NYSA.

(2) Sídlo Euroregionu je totožné se sídlem výkonného orgánu (sekretariátu).

(3) Současné sídlo Euroregionu je v Zittau.

(4) Všechny tři strany mohou používat zkrácený název Euroregionu ve vlastní řeči.

(5) Euroregion používá grafický symbol dle připojených vzorů. Ochrana názvu a znaku je záležitostí jednotlivých členů Euroregionu.

(2) Členové Euroregionu jsou povinni podílet se na financování činnosti Euroregionu v dohodnuté výši a formě.

(2) Rada Euroregionu (dále Rada) je nejvyšším orgánem Euroregionu.

(3) Rada rozhoduje o zřízení a způsobu vedení společného finančního fondu a o podmínkách jeho využívání.

(4) Zasedání Rady jsou veřejná, pokud Rada nerozhodne jinak.

(5) Rada může ke svým zasedáním přizvat s hlasem poradním:
a) členy legislativních orgánů a pověřených zástupců státních orgánů všech úrovní všech tří zúčastněných stran,
b) členy Evropského parlamentu,
c) představitele jiných významných subjektů, kteří mohou být Radě nápomocni při řešení konkrétních problémů.

(6) Jednání Rady se řídí příslušným jednacím řádem.

(7) Rada je třicetičlenná. Každá strana je v Radě zastoupena deseti mandáty.

(8) Způsob volby delegátů do Rady je vnitřní záležitostí každé strany.

(9) Presidium Euroregionu (dále “Presidium”) je tvořeno třemi členy Rady v paritním zastoupení po jednom z každé části Euroregionu. Presidium může být rozšířeno o dalšího zástupce každé ze stran vyjmenovaných v §3 odst.1 a zároveň o osoby vykonávající stálé koordinační a výkonné funkce pro každou ze stran, a to s hlasem poradním.

(10) Presidium je mezi zasedáními Rady rozhodujícím a Euroregion zastupujícím orgánem.

(11) Jednání Presidia se řídí Radou schváleným jednacím řádem.

(12) Sekretariát Euroregionu (dále “Sekretariát”) je administrativním orgánem sdružení. Je tvořen trojstranným konsiliem sekretářů, kteří reprezentují zúčastněné strany a pro výkon své funkce mají plnou moc.

(13) Sekretáři pracují paralelně bez vzájemné podřízenosti. Nadřízenými jednotlivých sekretářů jsou výkonné orgány jednotlivých členů uvedených v §3 odst. 1.

(14) Současným sídlem Euroregionu je Zittau. Německá strana určuje osobu zodpovědnou za vnitřní provoz a rovněž přejímá odpovědnost za základní prostředky a vybavení sekretariátu.

(15) Sekretariát se zúčastňuje jednání presidia a Rady Euroregionu.

(16) Sekretariát koordinuje činnost pracovních skupin Euroregionu (dále jen pracovních skupin) a vyřizuje administrativní záležitosti týkající se orgánů Euroregionu.

(17) Činnost sekretariátu se řídí příslušným jednacím řádem.

(18) Pracovní skupiny řeší odborné problémy v rámci jednotlivých činností Euroregionu a vypracovávají návrhy a doporučení pro Radu, která je schvaluje a jejich realizaci dále prosazuje.

(19) Pracovní skupiny se ustavují a ruší rozhodnutím Rady.

(2) Přijímání usnesení Radou a Presidiem je definováno jednacími řády dle §6 odst.6 a §6 odst.11.

(2) Vystoupení z Euroregionu je strana povinna oznámit prostřednictvím sekretariátu nejméně šest měsíců před zamýšleným datem ukončení svého členství.

(3) Definice stran uvedených v předchozích ustanoveních je vedena v § 3, odst. 1.

(4) Euroregion je možno rozpustit rovněž na základě rozhodnutí Rady.

(5) Rada rozhodne v uvedených případech o způsobu likvidace orgánů a o vyrovnání všech závazků.

(2) Tato dohoda vstupuje v platnost dnem schválení Rady. Současně k tomuto dni pozbývá platnosti rámcová dohoda, uzavřená dne 29. 2. 1992 v Liberci.

V Jablonci nad Nisou dne 19. března 1994
změny přijaty v Bad Muskau dne 11. března 1995