ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :12. ÚSTAVNÍ ASPEKTY EVROPSKÉ INTEGRACE
Část :VI. VZTAH PRÁVA ES A ÚSTAV VE VYBRANÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH ES DE LEGE LATA
Kapitola :D. Francie

Text:Vývoj francouzské ústavnosti je nejbouřlivější v Evropě. Počal v 2. pol. 18. st. a postupně prošel všemi existujícími formami. Současnou etapu francouzského vývoje nazýváme Pátá republika, která se opírá o Ústavu z 1958. Ústava 1958 byla schválena referendem a výrazně racionalizuje parlamentarismus ve prospěch prezidentského systému. Součástí ústavy je Deklarace práv člověka a občana z 1789. Ústava se opírá o svrchovanost lidu a princip národní suverenity. Státní moc je rozdělena mezi Národní shromáždění, vládu, prezidenta a nezávislé soudy. Vláda je politicky odpovědna Národnímu shromáždění, ale ústavou je presumována důvěra Národního shromáždění vládě. Ústava rozděluje moc legislativní a exekutivní výčtem věcných okruhů, jež spadají do sféry zákonodárné moci.

    Francie je příkladem neúplné kontroly ústavnosti. Východiskem je princip suverenity lidu, a proto žádný orgán nemůže mít vyšší autoritu než parlament, který je složen ze zástupců lidu.

    Orgán kontroly legality výkonné moci tvoří hierarchický systém správního soudnictví, v jehož čele stojí Státní rada. Státní rada má pravomoc posuzovat soulad zákonů přijatých před ústavou s nařízeními. Ústavní rada posuzuje soulad zákona přijatého po ústavě s nařízením, má funkci i volebního soudu a posuzuje volitelnost člena parlamentu. Ústavní kontrola je povolena jen v krátkém časovém úseku od schválení zákona do jeho vyhlášení. Ve Francii neexistuje následná kontrola ústavnosti v pravém slova smyslu.

    Francouzská Státní rada až do 1989 odmítala přijímat přednost práva ES, hlavně sekundárních aktů práva ES ve vztahu k následně přijatým francouzským zákonům. V roce 1989 tento názor změnila v rozhodnutí ve věci NICOLO.

    Francouzská ústava v čl. 3 obsahovala pojem “národní suverenity”, který je v rozporu s přenesením pravomocí obsaženým v zakládajících smlouvách. Francouzská ústava byla následně změněna s ohledem na nutnost ratifikace Smlouvy o EU tak, že byl dán souhlas s přenesením kompetencí nezbytných k vytvoření Evropské hospodářské a měnové unie, jakož i k vydání předpisů o překročení vnějších hranic členských států ES. Dále francouzská ústava poskytla aktivní i pasivní volební právo v komunálních volbách občanům EU s bydlištěm ve Francii, bližší provedení bylo svěřeno zákonu.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti