ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > A. Vymezení termínu „technická norma“

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :4. APROXIMACE LEGISLATIVY ČR A ES - TECHNICKÁ HARMONIZACE - EXPERTNÍ STUDIE - PROGRAM PHARE
Část : IV . PRÁVNÍ POVAHA ODKAZŮ NA TECHNICKÉ NORMY V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH ČESKÉ REPUBLIKY
Kapitola :A. Vymezení termínu „technická norma“

Text:A. Vymezení termínu technická norma

      Termín technická norma není od 15.5.1991 definován v právních předpisech České republiky. Poslední definice tohoto obecného termínu byla obsažena v zákonu č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci, který pozbyl uvedeným dnem účinnost. Za současného stavu je v právním řádu ČR pouze obecná definice tohoto termínu, a sice ta, která je publikována sdělením Ministerstva zahraničních věcí o sjednání dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) Sdělení č. 191/1995 Sb., Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) .

      V českém překladu citované mezinárodní dohody bylo použito slovo norma. Z obsahu jeho definice však vyplývá, že jde o termín technická norma.

      Norma je definována jako dokument schválený uznaným orgánem, který poskytuje pro obecné a opakované použití pravidla, pokyny nebo charakteristiky výrobků nebo k nim se vztahujících postupů a výrobních metod, jejichž dodržování není závazné. Může také zahrnovat nebo se výhradně týkat terminologie, symbolů, předpisů o balení, značení nebo označování výrobku, výrobního postupu nebo metody. Termíny tak, jak jsou definovány v ISO/IEC Instrukci 2, zahrnují výrobky, postupy a služby. Tato Dohoda se zabývá pouze technickými předpisy, normami a postupy pro posuzování shody ve vztahu k výrobkům nebo postupům a výrobním metodám. Normy tak, jak jsou definovány ISO/IEC Instrukci 2, mohou být závazné nebo nezávazné. Pro účely této Dohody jsou normy definovány jako nezávazné a technické předpisy jako závazné dokumenty. Normy, které jsou vypracovány mezinárodním normalizačním společenstvím, jsou založeny na jednomyslnosti. Tato Dohoda zahrnuje také dokumenty, které nejsou založené na jednomyslnosti.

      Vzhledem k neurčitému výrazu uznaný orgán nelze ani z této definice jednoznačně odvodit znaky, kterými se technická norma odlišuje od jiných předpisů majících technický obsah. Za tohoto stavu je technickou normou každý dokument, který je tak nazván a jehož obsah odpovídá uvedené definici. Mohlo by jít o technickou normu vydanou v rámci určitého podniku apod.

      Je tedy zřejmé, že ve vztahu k odkazům v právních předpisech lze uvažovat pouze o těch technických normách, které jsou upraveny právním předpisem. To se týká jen technických norem označených písmennou značkou ČSN.

      Technické normy, označené ČSN, tvoří soustavu skládající se ze dvou skupin norem. Ve smyslu zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách , ve znění zákona č. 632/1992 Sb., (dále jen zákon) jde o:

      · státní technické normy, tj. ty, které byly schváleny před 15. květnem 1991 podle předchozího zákona,
      · československé technické normy (jejichž název byl zákonem č. 20/1993 Sb., změněn na české technické normy), tj. ty normy, které byly schváleny po 15. květnu 1991 podle nyní platného zákona.

      Závaznost technických norem byla relativně dlouhodobě stanovena v našem státě obecně, a to zákonem. Současný právní stav je takový, že závaznými jsou podle § 3 zákona jen ustanovení českých technických norem (nikoli již tedy státních technických norem), a to jen ta ustanovení, o nichž je to v textu dané normy výslovně uvedeno, a to s uvedením ministerstva nebo ústředního orgánu státní správy, na základě jehož požadavku byla stanovena závaznost určitého ustanovení normy. Uvedení těchto orgánů v textu normy má právní význam především pro určení orgánu oprávněného k povolení výjimky ze závaznosti. Z textu § 7 zákona se pak odvozuje, že proces při povolování výjimek se řídí správním řádem (zákon č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

      Zákon tedy vymezuje závaznost určitých ustanovení ČSN, nestanoví však právní důsledky pro případ porušení této povinnosti. Ty jsou zahrnuty nepřímo v ustanoveních jiných právních předpisů. Jako příklad lze uvést ustanovení § 759 obchodního zákoníku, který mimo jiné stanoví, že pokud ve smlouvě mezi tuzemskými subjekty je stanovena jakost věci v rozporu s ustanoveními právních předpisů, platí pro určení jakosti ustanovení těchto předpisů. Takovým právním předpisem je zákon č. 142/1991 Sb., vymezující v § 3 závaznost českých norem. Při nedodržení těchto závazných ustanovení ČSN pak vznikají kupujícímu zejména nároky z vad zboží (§ 436 a násl. obchodního zákoníku), možnost uplatnit nárok na náhradu škody apod.

      Podobně stanoví občanský zákoník v ustanovení § 616, které upravuje jakost a množství zboží při prodeji v obchodě, a to tak, že prodávaná věc musí odpovídat závazným technickým normám. Při porušení této povinnosti vzniká prodávajícímu např. odpovědnost za vady prodané věci podle § 619 občanského zákoníku.

      Současný počet technických norem označených ČSN přesahuje 18 000. Z toho pouze 250 českých technických norem obsahuje závazná ustanovení.

2024 Úřad vlády ČR | O přístupnosti