ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > A. Vznik Evropských společenství

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :12. ÚSTAVNÍ ASPEKTY EVROPSKÉ INTEGRACE
Část :III. EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ, EVROPSKÁ UNIE
Kapitola :A. Vznik Evropských společenství

Text:Již několikrát jsme se v našem výkladu dotkli pojmů Evropská společenství (ES), Evropská unie (EU). Proto je nezbytné se těmto pojmům věnovat podrobněji. Oprávněně spojujeme tyto pojmy s evropskou integrací, protože obě tato uskupení značí jednotlivé fáze uskutečňování evropské integrace.

    Myšlenka spolupráce států Evropy se objevovala v předchozích tisíciletích. V konkrétnějších konturách se začíná objevovat po první světové válce v 1. pol. 20. století.. Ovšem pevnějších forem nabyla až po druhé světové válce. Již v roce 1946 britský ministerský předseda Winston Churchill požadoval vytvoření Spojených států evropských. Na tento projev snahy o sblížení národů navázaly aktivity dalších států Evropy, hlavně Francie. Výsledkem bylo uzavření mezinárodní smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli (dále ESUO) v Paříži v roce 1951. Zakládajícími státy byly : Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko, tedy tzv. “šestka”. Smyslem této smlouvy bylo vytvořit společný trh surovin a výrobků uhelného a ocelářského průmyslu a tím získat přehled i dohled nad těmito strategicky důležitými oblastmi průmyslu. Tato smlouva směřovala a směřuje (byla uzavřena na 50 let) k podpoře hospodářského rozmachu a zvýšení životní úrovně v členských státech.

    Hned v prvních letech vyšlo najevo, že tato úzce sektorová integrace nevyřeší ekonomické problémy Evropy. Proto na tuto mezinárodní smlouvu navázaly hned dvě další smlouvy. Zakládající státy ESUO v Římě v roce 1957 podepsaly Smlouvu o Evropském hospodářském společenství (dále EHS) a Smlouvu o Evropském společenství pro atomovou energii ( dále Euroatom). Těmito třemi mezinárodními smlouvami ( dále jen zakládající smlouvy) byla zřízena tři Evropská společenství (dále ES). Obsahem těchto zřizovacích smluv je úprava orgánů ES, úprava tvorby a přijímání právních aktů ES, jednotlivé druhy právních aktů, cíle ES a na ně navazující pravomoci v mezích přenesených výsostných práv členskými státy. Tyto smlouvy vytvořily předpoklad nového právního systému a nového nadnárodního uskupení, které se nazývá Evropská společenství.

    Všechna tři ES mají smlouvami zřízenou mezinárodněprávní subjektivitu.15) Tato subjektivita je odvozená od vůle zakládajících států a je částečná, protože je omezena rozsahem přenesených pravomocí v rámci cílů stanovených v zakládajících smlouvách. Vnitrostátní subjektivitu mají ES jako právnické osoby.16)

    Zakládající smlouvy hrají v tomto složitém a neustále se vyvíjejícím systému roli ústavy, protože zastřešují a sjednocují celý právní řád a veřejný život ve Společenství. Vztah těchto tří zakládajících smluv je opřen o zásadu lex specialis derogat lege generalí. Smlouva o EHS je od změny v Maastrichtské smlouvě již jen Smlouva o ES, kde ES značí Evropské společenství v singuláru a tím se odlišuje od všech tří Evropských společenství, která se citují v plurálu.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti