ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :8. PODPORA REGIONÁLNÍ A MUNICIPÁLNÍ POLITIKY V EU
Část :II. NÁSTROJE EVROPSKÉ UNIE PRO EKONOMICKOU A SOCIÁLNÍ KOHEZI
Kapitola :D. Výbor regionů

Text:Výbor regionů (dále “Výbor”) byl ustanoven Smlouvou o Evropské unii z r.1992 (čl. 198 Smlouvy). Funguje jako poradní orgán, který je složen ze zástupců regionálních a místních orgánů. Jeho zřízení je výrazem rostoucí úlohy regionů a územní samosprávy obecně při realizaci cílů evropské integrace, zejména pak ekonomické a sociální koheze (soudržnosti).

1. DŮVODY ZALOŽENÍ VÝBORU REGIONŮ

Učiněním opatření pro založení Výboru regionů s poradenským statutem Maastrichtská smlouva potvrdila oprávněné místo územní správy v institucionálních strukturách Evropského společenství. Funkcí Výboru regionů je, aby byly vyslyšeny lokální a regionální hlasy v záležitostech, které se této dimenze bezprostředně dotýkají. Stanoviska, která Výbor sdělí, vyjadřují celkové názory územní správy směrem ke Komisi a Radě ministrů a představují integrální součást legislativního procesu. Potřeba regionální a lokální účasti v procesu evropské integrace se poprvé vynořila v ekonomické oblasti, když Akt o jednotné Evropě nabyl účinnosti v r.1987. Tento Akt zdůraznil, že dovršení jednotného trhu by mělo zajistit větší ekonomickou a sociální kohezi ve Společenství, která spočívá především v rovnovážném vývoji jednotlivých regionů. Regionální rozvoj se svým cílem redukce výrazných rozdílů mezi regiony je důležitým faktorem v tomto procesu. Zabezpečení realizace uvedeného cíle vedlo k reformě Strukturálních fondů v r.1989, která zavedla mimo jiné koncept partnerství; od této doby mají regiony své místo po boku členských zemí v rozvoji a realizaci regionálních opatření Společenství. V institucionalních podmínkách byl první krok učiněn v r.1988, kdy Komise založila “Poradní radu regionální a lokální správy”. Ačkoli tento orgán jednal pouze s Komisí, byl průkopníkem v roli evropského mluvčího regionů tím, že sděloval názory územní správy na záležitosti regionálního rozvoje. Byl nápomocen v růstu úlohy lokálních a regionálních úřadů tím, že razil cestu pro založení Výboru regionů, který se stal jeho nástupcem. Vytvoření Výboru regionů odráží rozhodnutí vyjádřené v preambuli ke Smlouvě o EU: usilovat o “unii stále bližší lidem Evropy, jejíž rozhodnutí jsou co možná nejblíže občanům”. Tento přístup je v souladu s principem subsidiarity, který určuje vztahy mezi Společenstvím a členskými státy a který přikazuje, že vyšší stupeň moci by měl a musí vykonávat nějakou činnost pouze tehdy, když cíl nemůže být lépe zajištěn na nižším stupni. Od Maastrichtu mohou být udělána dvě zjištění v podpoře uvedeného trendu, tj. “decentralizace” mechanismu evropské integrace. Na jedné straně je zde skutečný nárůst přání jednotlivých občanů, aby byli více zahrnuti do rozhodování Společenství v těch věcech, které se jich dotýkají, a na druhé straně Smlouva rozšířila oblast kompetencí Společenství ve sférách, které přímo ovlivňují lidi v jejich každodenním životě, jako jsou vzdělání, zdraví a kultura. Je zde proto potřeba rozvíjet rámce pro dialog mezi Společenstvím, členskými státy a regionální a lokální mocí. Souběžně s růstem pravomocí Evropského parlamentu tak může práce Výboru regionů přispívat ke zlepšení demokratických postupů institucí Unie.

2. KOMPETENCE A ÚLOHA VÝBORU

V obecné rovině Výbor regionů vykonává poradní funkci na úrovni Společenství jako mluvčí všech regionů a obcí při rozhodování orgánů EU. Vedle poradní funkce (čl. 198a) však Maastrichtská smlouva rovněž specifikuje “aktivační” funkci Výboru kdy: “Rada a Komise by měly být podporovány Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů působícími jako poradenské orgány” (čl. 4.2.). Smlouva konstatuje (čl. 198c), že “Výbor regionů bude konzultován Radou nebo Komisí, stanoví-li tak tato Smlouva, a ve všech ostatních případech, v nichž to jeden z těchto dvou orgánů považuje za účelné”. Výbor regionů musí být povinně konzultován v 5 oblastech politiky Společenství (čl. 126(4). 128(5), 129(4), 129d, 130b, d, e):

· sociální politika (sféra vzdělávání)
· kultura
· zdravotnictví
· transevropské sítě: doprava, telekomunikace a energie
· ekonomická a sociální koheze.

Rada nebo Komise, považují-li to za nezbytné, stanoví Výboru časový limit k předložení stanoviska, který nesmí být kratší než 1 měsíc od data, kdy tato lhůta byla předsedovi Výboru oznámena. Nebude-li stanovisko ve stanovené lhůtě předloženo, mohou Komise a Rada jednat i bez něho. Je-li Ekonomický a sociální výbor konzultován podle článku 198, Rada nebo Komise informují Výbor regionů o této žádosti o stanovisko. Usoudí-li Výbor regionů, že jsou dotčeny specifické regionální zájmy, může v této věci vydat stanovisko (jde o tzv. nepřímou formu konzultace). Důležitá je ta skutečnost, že Výbor regionů může vydat stanovisko z vlastní iniciativy ve všech případech, kdy to považuje za účelné. Může se tedy vyjádřit ke všem záležitostem, týkajícím se evropské integrace. Toto opatření (čl. 198c) umožňuje Výboru uplatňovat svoji autonomii.

3. ČLENSTVÍ VE VÝBORU A PRINCIPY JEHO FUNGOVÁNÍ

Výbor regionů měl před vstupem Rakouska, Finska a Švédska do Unie 189 členů a stejný počet náhradníků (jejich úlohou je zastoupit při jednání nepřítomné řádné členy). Členové a náhradníci jsou jmenováni na 4 roky Radou jednomyslně na návrh příslušných členských zemí (principy, podle kterých jsou navrženi, si určuje každý stát individuálně). Jejich funkční období je obnovitelné. Nesmějí být omezováni jakýmikoli příkazovými instrukcemi. Jsou zcela nezávislí v provádění svých povinností, v obecném zájmu Společenství (čl. 198a). Rozpis 189 reprezentantů podle členských zemí byl následující:

· 24 pro Německo, Francii, Itálii a Velkou Británii
· 21 pro Španělsko
· 12 pro Belgii, Řecko, Nizozemí a Portugalsko
· 9 pro Dánsko a Irsko
· 6 pro Lucembursko

Rozhodujícím kritériem je populační velikost státu. Smlouva nespecifikuje, zda členové Výboru a jejich náhradníci musí či nemusí být volenými reprezentanty regionů a obcí. Nicméně Komise vyjádřila přání, aby v zájmu větší legitimity Výboru jeho členové byli volenými reprezentanty a v naprosté většině tomu tak skutečně je. Výbor regionů volí ze svých členů předsedu a předsednictvo na dobu dvou let.(Zahajovací jednání bylo 9.-10.3.1994, nyní tedy končí první funkční období). Výbor rovněž přijímá svůj jednací řád a předkládá jej k jednomyslnému schválení Radě. Výbor svolává jeho předseda na žádost Rady nebo Komise. Může se také scházet z vlastní iniciativy. Smlouva o EU určuje, že Výbor regionů a Ekonomický a sociální výbor budou mít společnou organizační strukturu. Příslušní úředníci obou výborů stanovují konkrétní schéma praktické spolupráce zohledňující objekty, zařízení a rozpočet pro personál obou výborů. Sídlem Výboru je Brusel.

POUŽITÉ PODKLADY A LITERATURA



    1. Akt o jednotné Evropě. Ústav mezinárodních vztahů. Praha 1993. 36 str.
    2. Birth of the Committee of the Regions: making regional and local voices heard. Committee of the Regions, Brussels 1994. CX-83-94-701-EN-C.
3. Smlouva o Evropské unii. Smlouva o založení Evropských společenství. Victoria Publishing, Praha 1994. 243 str. ISBN 80-85865-02-5.
2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti